tlustá ženská

Monstrum

MONSTRUM

Babča vždycky říkala, že když se rodičům naroděj dva kluci, tak maj kluky. Když se jim naroděj dvě holky, tak maj holky. Teprv, když se jim narodí kluk a holka, můžou říkat, že maj děti. A přesně tenhle případ se stal mejm rodičům. Z toho tedy jasně plyne, že mám ségru. Menuje se Petra a já Pavel.

Ségra je přesně na den o rok mladší a měla bejt radši kluk. Lezla se mnou po stromech, kradla sousedovi jabka ze zahrady, prala se a panenky ji vůbec nezajímaly. Chovala se jako kluk, ale jen do chvíle, než z ní vyrostla krásná kočka.
Přestože je blondýnka, je chytrá, inteligentní a všema mastma mazaná. Ve dvaceti se vdala za podnikatele s nemovitostma. Hned vypadla z rodiny na vesnici, k němu do města a v krátký době ho ukecala, aby mně koupil malej domek po nějaký babce, která neměla dědice, a připadlo to státu. To abych se i já zbavil rodičovskýho dohledu. Ta odúmrť nebyla zas tak drahá, takže za ní vysolil celkem rozumnej peníz. Byl sem jí, a koneckonců i jemu, za to vděčnej.

Asi tak tři roky po jejich svatbě přicválala ségra jedno odpoledne na kus řeči.
Seš ňáká uřvaná,“ poznamenal sem, když sem jí uviděl ve dveřích.
Spíš nasraná,“ upřesnila můj postřeh. „Vypadá to, že si snad sehnal ňákou bokovku,“ hned si postěžovala.
Ále, to snad né,“ zapochyboval sem. „Dyť vám to docela slušně klapalo, né?“
Jo, do včerejška. Jasný, že sme si každý ráno a večer hrkli, aby sme měli hezkej den a pak se nám dobře usínalo. Jenže včera ráno nic, večer nic a dneska ráno taky nic. Prej je unavenej,“ vychrlila na mě svůj bol.
No, třeba je. Nejsem si jistej, jestli bych to já takhle každej den zvládal. A potom, ty tady kňučíš, že sis jeden den nešoustla. Co bych měl řikat já, když sem ho nesmočil skoro měsíc!“
Nekecej,“ rázem se přesměrovala na mou nechtěnou abstinenci a chtěla vědět víc.
Jo, asi sem pro holky už moc starej,“ řek sem smutně.
Blbost. Kdybys nebyl můj brácha, hned bych tě vojela. Ale můžu se poptat holek, která z nich je nadržená. Pár jich znám a skoro určitě by si některá dala říct,“ přemejšlela o pomoci.
Tak to už je se mnou sakra zlý, když si neseženu babu sám a ty ji chceš pro mě obstarávat. Ale když už máš tu starost vo mý zdraví, tak bych si dal ňákou baculku. Takovou sem eště nepíchal a mohlo by to bejt zajímavý. Jenže takovou ty asi neznáš,“ předem sem zavrh takovou možnost.

Ségra se zamyslela a pak povídá:
„Vo jedný takový bych věděla. Jezdí s náklaďákem a je furt nadržená. Určitě by tě uspokojila. Víš co, já ji hned zavolám jak na tom je.“
Než sem se stačil vyptat co je vlastně zač, popadla mobil a jala se telefonovat. Po chvíli domlouvání zavěsila.
Tak. Dneska je středa. Momentálně je ve Švédsku, ale v pátek už bude doma a vodpoledne se u tebe staví. Jo, a zeptá se tě, jestli seš Pepek námořník, aby si byla jistá, že je správně,“ oznámila mi vítězoslavně a potutelně se u toho usmívala. Bohužel sem se jí nezeptal, proč se tak culí a díky tomu sem byl v pátek náležitě vyděšenej.

To páteční vodpoledne před barákem zastavil vobrovitej náklaďák a chvíli na to se rozřinčel zvonek. Šel sem ke dveřím jen v tričku a trenkách, jak sem byl doma zvyklej. Když sem je vodevřel, zůstal sem jak přimrazenej. Před vchodem stála vobluda. Ženská vobluda. Přesnějc řečeno, ženský monstrum. Byla tak vo půl hlavy větší než já. Měla kulatou hlavu s dobráckou tváří, kudrnatejma černejma vlasama a modrejma vočima. To by ještě šlo. Ale to další! Ramena měla jako dvě jarmary, kozy jako dva horkovzdušný balóny, který jak sem zmerčil, už sem si je v duchu představoval, jak se majestátně vznášej nad městem. Dalo mě děsně práce, přes svý dočasný zmrazení, se udržet nesmát. Zadek jako slonice, nohy jako Héraklovy sloupy a chodidla mohly klidně sloužit jako kormidlo vltavskýho parníku. Akorát ruce měla kupodivu jaksi normální, jen vo něco málo větší. Na sobě měla něco jako pracovní blůzu, pod ní šedivý tričko a tmavě modrou sukni po kolena.

Ty seš Pepek námořník?“ zaburácel zvučnej hlas.
Ne. Te…teda… jo, jo,“ zakoktal sem se.
Volala mi Peťka, že prej by si sis rád zamrdal s baculkou. Je to tak?“
No… jo. Asi jo. Zmínil sem se jí vo tom,“ zablekotal sem a proklínal Petulu. Hergot, já přece chtěl baculku a ne bakuli.
No tak sem tady. Můžu dál?“ Sice se zeptala, ale bylo na ní vidět, že šance k vošukání se nehodlá vzdát.
Jjjjo, jo, jjjasně,“ zablábolil sem a vodstoupil vod dveří co nejdál sem moh. Vyděšeně sem vodhadoval jestli projde. V duchu už sem ji viděl, jak proti mně kráčí s futrama kolem krku. Nevím jak to uďála, ale protáhla se dveřma jako lasice a hrnula se ke mně.
„Kde chrníš?“ zahlaholila.

Ukázal sem na dveře vedle ní. Vodevřela je, strčila dovnitř hlavu a hned se zase stáhla zpátky.
To je na hovno,“ prohlásila. „Z postele bych ti naďála třísky (starou dubovou postel po bábině sem vyměnil za novou, zdraví prospěšnou) a jinde si není kam lehnout. Máš tady vůbec ňáký místo, kde by to šlo?“
Nabíd sem jí vobejvák a kuchyň. Jukla do obojího a vybrala si kuchyň, která byla velká, jak už to ve starejch domech bejvá, a bylo v ní původní vybavení, tj. dubová lavice a masívní velkej dubovej stůl. Zvlášť ten se jí děsně zamlouval.

Ten bude dobrej,“ potěšeně poplácala vrchní desku. „Máš karimatku?“ zeptala se.
Co to je?“ vyvalil sem voči.
To je takovej vehement z umělý pěny, co se dává na zem, abys nenastyd,“ poučila mě.
Tak – to nemám.“
Ale vobyč deku máš, ne? Tak ji doval!“ nařídila mě.
Poslušně sem vodklusal jak pejsek pro raport.
Já sem Mářa,“ představila se, když sem dones deku a rozložil ji na podlaze. Stůl nakonec z bezpečnostních důvodů zavrhla.

Hele, Pájo, je to jednoduchý. Mám pravidlo, že si to švihnem třikrát. Nejdřív si tě zprubnu a pak se uvidí. A teď do naha!“ vyřkla rozkaz a už během posledních dvou vět si svlíkla blůzu i tričko. Dokončila to sundáním podprdy a rozepnutím sukně, pod kterou neměla už vůbec nic. Stačil sem si všimnout, že balóny se už nevznášej nad městem, ale poněkud klesly vlivem přítažlivosti zemské. Rajcovní cejcha ji tak přetejkala, že když se chtěla pochlubit černou chlupaticí, musela si ten balón přizvednout oběma rukama. To, co mi tak nabídla k letmýmu nakouknutí mělo vskutku impozantní rozměry.
Tak co je s tebou?“ zavrčela podrážděně, že sem ještě voblečenej.

Začal jsem mít vobavy, že až ho do ní zapustím, nebude vůbec vědět, že tam něco má.
Když já ti nevím,“ řek sem rozpačitě, „ale mám takovej dojem, že tě budu buď jen lechtat, nebo budu v tobě kloktat.“
Ále, neměj péči.  Moje kunda se umí přizpůsobit každýmu vocasu, to by ses divil,“ poznamenala suše a strhla ze mě trencle. „No vidíš, a je to. Tak sebou plácni vo zem a dem na to.“
Co mě zbejvalo? Jen sem si leh na podlahu, hned se na mě převalila, popadla mý péro a začala s ním rejdovat v černý džungli.
Máš ho krásně tvrdýho, takový mám nejradši,“ pochválila můj vercajk a strčila ho do díry. „Nejdřív si musím nastavit rozkmit,“ vysvětlovala, „protože kdybych tě přimáčkla, polezou z tebe střeva.“

Asi pětkrát či šestkrát se zhoupla, poměřila dýlku ptáka, a už to rozjela. Páni, to byl ale frčák! Jela nadoraz a já měl pocit, že snad mám místo vocasu sbíječku a rubu s ní uhlí. Tedy na to, že sem se nemusel hejbat. Nechápal sem, jak může při svý mohutnosti, tak svižně šoustat. Stejně tak mi nebylo jasný, jak perfektně se přizpůsobila mý velikosti. No, moc sem nad tím nepřemejšlel, protože ty její balóny mi lítaly před vobličejem, až mě z toho voči šly šejdrem a skoro sem se bál, že mě s těma kozama umlátí. Zato mezi nohama se mi odehrávalo to nejslastnější prcání, jaký sem kdy zažil. Po pár minutách sem jí musel varovat, že to na mě de.

To je dobrý,“ odfrkla a přitáhla votěže. Za moment sem byl hotovej.
Vstala a rozkročila se nade mnou. Z chlupů mezi nohama na mne ukapávaly kapky bílýho slizu.
Máš ňákej lavór?“ zeptala se a zakryla si kundu rukou.
Na co?“ nechápal sem.
Potřebuju si ji vomejt, ty troubo. Nebo chceš, abych ti rozvalila koupelnu?“
To sem samozřejmě nechtěl a tak sem honem přitáh malej, 10 cm vysokej umělohmotnej box. Napustil sem do něj teplou vodu a položil mezi Mářiny nohy. Provedla rychlou očistu, a když sem pak všecko vodstrčil stranou, plácla sebou na deku na podlaze. Rozvalila se doširoka, že pomalu nebylo, kudy ji vobejít.
Dobrý, né?“ mrskla po mně vočima. „Musela sem si procvičit haksny a teď potřebuju, abys mě proplesknul kozy, než budeš zas k použití.“ Vztáhla ke mně ruku a dodala: „Klidně si na mě sedni, sem na to trénovaná.“
Rozkročil sem se a sed ji na břicho. Prackama sem vobjal kozy a snažil se je přitlačit k sobě. Byly setsakra těžký a tak sem se věnoval jen jedný a pozdějc druhý.
Můžeš mi říct, po kom seš taková jaká seš?“ zeptal sem se.
Mářa se dala do vyprávění, zatímco já zpracovával obrovskou plochu nadrozměrných  vemen.
Sem po tátovi. Měl dva metry a taky skoro dva metráky. Zato mamka byla drobeček, jako panenka. Nikdy sem nepochopila, jak se mohli dát do kupy. Ale měli se rádi, to teda jo.“

Půl hodiny mi vykládala vo svým mládí a přitom mě nenápadně masírovala ptáka. Moc sem ji nevnímal, jen sem se patlal s jejíma balónama a nemohl se zbavit představy, jak se majestátně vznášej ve vzduchu. Až při posledních větách jejího proslovu sem zpozorněl.
Jednoho dne sem přišla domů a všude klid a ticho. To bylo divný a tak sem strčila hubu do všech dveří. Našla sem je v ložnici. Víš, jednou sem je náhodou přistihla. Voni spolu mrdali zásadně ve stoje, táta se bál, že by ji zalehnul. Dycky ji zdvihnul, nasadil na ptáka a máma uďála zbytek. No a tehdá si taky zrovna užívali, když tátu zničehonic trefil šlak. Přepad dopředu, mámu zalehnul a vona se pod ním udusila. Je to už dva roky.“
Popotáhla při vzpomínce na tu hrůzu.
To je mě líto,“ řek sem účastně.
No jo. Už je to pryč.“ Rychle se vzpamatovala a vrátila se do přítomnosti. „No, jak se tak koukám, tak bysme mohli pokračovat, ne?“ zatahala mě za péro.
Až teď sem si všim, že mě už zase fest stojí a Mářa si s ním lehce pohrává. Nechal sem kozy kozama a stoup si.

Předpokládám, že teď budu nahoře já,“ řek sem a těšil se, jak si lehnu do živý peřiny.
Já ti to neřekla?“ zarazila se.
A co jako?“
Já dycinky zachovávám určitej postup, na kterým trvám. Tak mě teď vojebeš zezadu a až při posledním mrdu si na mě lehneš. Jasný?“
Pro mě za mě,“ pokrčil sem ramenama a počkal, až se nachystá. V cuku letu se votočila na všechny čtyři a vystrčila na mě prdel. Zahlíd sem, jak se zespodu rozvírá růžová škeble a hned sem se do ní cpal.
Vejš, vejš,“ vozvalo se zpod podlahy.
Jak – vejš?“ nepochopil sem vo co jí de.
No, prostě vejš.“
Moment. To jako myslíš do prdele? Tak na to zapomeň! Nejsem žádnej buzík. Buďto do kundy nebo nic,“ prohlásil sem rezolutně.
Ach jo,“ řekla zklamaně, „ale pořád lepší, tam než nikam,“ smířila se s mým vodporem.

Zasunul sem ptáka do správný díry a přitlačil. Už sem se viděl, jak ji šukám, vobalenej jejíma měkkejma půlkama. Jenže to sem se teda splet. Jak sem přirazil, vodrazil sem se vod půlek jak na trampolíně, že sem málem vylít ven. Chvilku nám trvalo, než sme sladili svý pozice natolik, aby to vodražení nebylo tak prudký. Nakonec se mi to začalo i líbit. Mářa držela jak skála a přitom mi vocas svírala přesně tak, jak bylo zapotřebí. Jó, to byla mrdačka! Jen ten závěr byl trochu krutej. Jak sem do ní začal stříkat, tak se uďála. Na dvě vteřiny mě stiskla ptáka, až sem zařval bolestí. Ani sem ho nemoh vytáhnout. Ždímala mě, no, spíš to připomínalo, jako když ručně dojí krávu a já mám místo ptáka struk. Když mě konečně pustila, zděsil sem se, že mě ho proměnila v tkaničku vod bot.

To máš v kundě svěrák, nebo co?“ zeptal sem se dopáleně.
Vomlouvám se, ale tohle se mě stane, jen když sem mimořádně uspokojená. Nemůžu za to, že seš tak dobrej,“ mazala mě med kolem huby.
No dobře, dobře,“ zamručel sem, „jen doufám, že si na něj nebudu muset dát vobklad a pak ho nafukovat.“
Né, to určitě né,“ uklidňovala mě. Najednou sebou trhla. „Jéžiši, Pájo, máš taky za barákem ňákej dvorek nebo zahradu?“
Jó, to mám.“
Kudy se tam dostanu?“
Sou to ty dveře naproti vchodovejm.“

Vyskočila jak těžkotonážní srnka a vyrazila z kuchyně. Než sem se z toho fofru vzpamatoval, ozvalo se zaburácení, až se barák votřás v základech a sousedovi vodnaproti se málem vysypalo vokno, protože si Mářa v tom kalupu spletla dveře.
Prosím tě, co to bylo?“ voptal sem se celej vyjevenej když se vrátila. Tvářila se děsně vomluvně.
Víš, se mnou je to někdy těžký. Najednou sem si potřebovala prdnout a to sem musela ven, protože prdnout si tady, tak bys chcíp a to nemluvím, jak by asi dopadly hrníčky a talíře. Můj prd je tak trochu i moje zbraň,“ vysvětlovala.
Ňák to nechápu,“ kroutil sem hlavou.
No, na to sem vlastně přišla náhodou.“

Mářa se pustila do líčení jak je to s tím jejím prdem.
Pár tejdnů po tom, co sem začala jezdit, mě haltnul policajt. Stáhla sem vokno, a von že prej chce vidět papíry. To sem musela vodevřít dveře, páč bych se jinak s prdelej nevotočila a naklonila se ke kastliku, abych vyndala stasku.
Co to je?“ zeptal jsem se nechápavě.
To je jízdní příkaz. Má spoustu kolonek a tak tomu říkáme staska,“ poučila mě a pokračovala v líčení. „Při tý námaze sem si drobátek pšoukla a když sem se pak votočila zpátky, abych mu to podala, policajt nikde.“
V duchu jsem si okamžitě představil dveře kabiny, vyplněný její prdelí, z který vystřelí paprsek plynu, a policajta, jak se kácí. Začal sem se chlemit. Mářa pokračovala dál.
Vyklonila sem se z kabiny a von ležel na silnici, jak širokej tak dlouhej. Popadla sem debila a honem volala záchranku. Pak sem vylezla ven a vartovala, aby ho nikdo nepřejel. Lapiduchové přijeli docela brzy. Nevěděli co s ním, tak ho mrskli na máry. Jenže von se najednou trochu probral a začal vytrubovat: „Plynovej útok, plynovej útok…“
Koukli na sebe a usoudili, že je v šoku. Fofrem ho přikurtovali k nosítkám, šoupli do sanity a vodfrčeli. A já hned po nich.“
A nehonili tě potom?“ voptal sem se a přitom se dál pochechtával.
Náhodou ne, ale stalo se mě to ještě asi dvakrát, možná třikrát, a pak to mezi sebou rozkecali. A vod tý doby, když poznaj, že jedu já, tak na mě akorát zamávaj a ukazujou, ať jedu dál.“
Koukám, že si užiješ pěkný srandy,“ řek sem skoro se závistí.
No, jak kdy. Stalo se mě, když sem jela do Anglie, že mi v Calais imigranti vylámali vzadu dveře a nacpali se dovnitř. Nejdřív sem jim posunkama ukazovala, ať vypadnou ven. No, když to nepomohlo, tak sem na ně vystrčila prdel a prdla si. Všichni do jednoho lehli. Francouzký celňasi tam pak lezli v maskách, protože ten první leh taky, a vytahali je ven. Pak mně návěs znova zapečetili a honem mazali pryč, aby je to náhodou taky nepostihlo,“ užívala si tu příhodu s gustem.

Ještě ňákou dobu mě vykládala vo svejch zážitcích z cest, ale jak zjistila, že se mně mezitím postavilo péro, nebyla k udržení.
„Ale budu nahoře,“ znova sem si vymiňoval.
Dyť sem ti to slíbila, né? Já slovo držím,“ vozvala se pohoršeně, že ji nevěřím.
Rozplacatila se na podlaze a vystavila na vodiv svou monumentálnost. Kozy se jí rozjely do stran a mezi roztaženýma nohama na mě čuměla kosmická černá díra. Měl sem pocit, že snad umí cestovat. Když sem jí to ďál zezadu, měla ji přesně v takovým místě, abych jí ho tam pohodlně vrazil. A teď, když ležela na zádech, to bylo to samo. Měla kundu přesně v tý správný vejšce, v jaký měla bejt.

Bylo to fakt fascinující. Přitahovala mě jak magnet. Leh sem na ni jak do peřiny a nechal si péro příjemně sevřít jejím dobře promazaným aparátem. Pěkně sem se na tom jejím panděru zhoupnul a lehce protáh tu Macochu tam i zpátky. Hotová paráda. Sice mě to v první moment přišlo, jako kdybych šoustal velkej nafukovací balón, co maj baby na cvičení, ale rychle sem si zvyk a bylo to fajn.
Nikam sem nespěchal. Posunoval sem rouru voběma směrama jen zvolna, a poněvadž to bylo už třetí číslo, trvalo to hodně dlouho.
Už to na mně zase de, Pájo,“ voznámila mě Mářa a vobalila mě hlavu kozama. Sotva sem ji stačil říct, aby přitom aspoň svým svěrákem neutahovala tolik šroub.
Budu se snažit… j… jj… jjóóó,“ zaječela a bylo to tady. Naštěstí se vopravdu činila a šťouráka mě jen pěkně namasírovala.
„Ty ještě nebudeš?“ zeptala se udiveně, když sem pokračoval dál, jako by se nechumelilo.
A co bys chtěla, kdyžs mě už dvakrát vycucla,“ vymanil sem hlavu z měkýho sevření.
No to je fakt,“ uznala dobromyslně a nechala se v pohodě šukat dál. Trvalo snad další čtvrthodinu, než tlak dosáhnul kritický úrovně a já do Máři konečně našplíchal poslední zbytky semene. Zvad sem jak kytka a namáhavě voddychoval.

Tak co? Bylo to dobrý, ne?“ pochválila zřejmě spíš samu sebe než mě.
Jó, asi jó,“ vodpověděl sem unaveně a pomalu se začal sbírat do stoje.
Vsadím se, že sis s žádnou babou takhle nezamrdal, jako se mnou. Že je to tak?
No, to teda je.“
Tak co se tváříš jak na umření? Dyť to bylo hotový leháro. To já sem jednou šoustala se čtyryadvaceti chlapama naráz, a to teprv bylo tóčo.“

Slastně se při tý vzpomínce zasnila.
To přece není možný, abys v sobě měla tolik vocasů najednou,“ namít sem.
Jo, skoro jo. To bylo tak. Jednou mě voslovil takovej mohutnej chlap a rovnou mě řek, že má strašně velkýho ptáka a ženský s ním nechtěj nic mít. A že si myslí, když vidí jak sem velká, že bych mohla mít i velkou kundu a že bysme to tedy mohli zprubnout. Tak sem řekla, že jo. Měl ho fakt vobrovskýho a to i na mně, ale nakonec se vešel a než se uďál von, já byla hotová třikrát. Když skončil, řekla sem mu po pravdě, že se mě to moc líbilo. Aby ne, že jo, když mě uďál třikrát. Byl radostí bez sebe a hned mi dal navštívenku, abych mu zavolala, až budu mít potřebu.
Když sem si skoukla jeho méno, mohli mě vomejvat. Naučila sem se ho zpaměti, takže ti ho klidně vodrecituju. Menoval se
Josef Jozífek Joska Jožka Jožin Jožánek Jozéfek Pepik Pepík Pepíček Pepa Pepča Pepan Pepánek Pepek Pepíno Bobeš Bob Bobek Boban Bobánek Bobšík Bobíšek Bobša Šumafuk. Takhle to tam fakt měl napsaný, no, a když to spočítáš, je to čtyryadvacet chlapů, který byli všechny schovaný v tom jednom vobřím vocasu.“

Voči ji při tý vzpomínce svítily jak reflektory toho jejího kamionu. Já se zatím zmátořil a připravil jí kastlík s vodou, aby se mohla vomejt.
Nevím jak ty, ale já bych si s tebou ještě někdy mrdla. Co ty na to?“ Znělo to stejně, jako kdyby se mě ptala, kolik že chci koupit housek.
Nó, já ti nevím. Abych řek pravdu, když sem tě uviděl, děsně sem se lek.“
Mně? Takový jemný a něžný holky?“
Začala se oblíkat. Musel sem jí přitom pomoct zapnout podprsenku.
„Jenže to sem v tej chvíli nevěděl,“ bránil sem se.
Ale líbilo se ti to.“
Jo, vlastně jo.“
No tak vidíš. Přines si kus lejstra a ňákej brk, já ti nadiktuju číslo a až budeš mít chuť, tak mě brnkneš.“
Trpělivě čekala, až si donesu něco na psaní a pak mi nadiktovala číslo mobilu.
Když já ti fakt nevím,“ řek sem nerozhodně, když sem dopsal. „Víš, třikrát, to je na mě skoro moc a taky, kdyby jo, tak radši někde jinde.“
Neboj, já něco vymyslím. A jestli to na tebe je moc, tak aby ses neunavil, tak ti ho můžu třeba vyhulit nebo mě ty vylížeš. To sou taky příjemný věci.“
No tak jo. Ještě si to rozmyslím.“
Tak rozmejšlej rychle. Mně se to s tebou moc líbilo,“ řekla, přistoupila ke mně a vlepila mi pusu, div mi nevcucla celou hlavu. Pak spokojeně vodešla.

Seděl sem ve vobýváku na gauči a přemejšlel, jestli to všechno náhodou nebyl jen sen. Jestli to byl sen, tak to byl docela slušnej horor. Ale roztřesený nohy a celková vyčerpanost mě říkaly, že to sen nebyl. A taky to, že se mě to vlastně docela líbilo. Kdo by to byl řek, že takový monstrum může bejt takový milý a něžný.

0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Vtipné čtení . Byla místa kde jsem se smál, jak se říká od ucha k uchu . Je hezké mít tak škodolibou sestru . A sestra si potvrdila hypotézu o manželově milence? 😀

Fred

Také jsem jednu noc strávil s takovou kredencí. A stejně, jako autor jsem byl překvapen její vášnivostí a hbitostí při šukání. Ráno jsem se cítil, jako bych vypadl z mlátičky, ale dodnes na ni rád vzpomínám. Také si vybavuji ten moment, když odložila kalhotky a mne napadlo, jak nesmyslná je v tomto případě ta zdrobnělina. Spíš by se hodily pro slona!

zindy

Povidka hodne luxusni. Puvodne se mi do ni moc nechtelo, ale tak paradne uz jsem se dlouho nenasmal 😀

Fred

Inu napadlo mě, že po přehršli hard a psycho příběhů by to bylo vítaným odlehčením. Proto jsem autora přesvědčil, aby to zveřejnil. A jsem rád, že se můj předpoklad vyplnil.

Trysky

Úžasné vyprávění, vtipné svižné a ještě k tomu o sexu. Zkrátka paráda.

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x