Nad sklenkou vína 03

„Ahoj Hani, tak jak to dopadlo s tím prodavačem?“ ptala se dychtivě Jana.
„Ahoj, ty mě nenecháš si ani sednout, co?“
„Tak sedej, napij se a povídej, jsem děsně zvědavá.“
„To vidím,“ odpověděla a schválně si dávala se vším na čas a sledovala nervózně poposedávající kamarádku.
„Tak už to nezdržuj.“
„No jo, no jo. Ještě se napiju a už ti to budu vyprávět.“
„Fajn.“

„Tak poslouchej. Druhý den po té zelenině…“ Hankou proběhlo vzrušující zachvění a Jana se při té vzpomínce lehce začervenala. „jsem šla nakoupit. No to víš, schválně jsem se na to vyfikla podobně jako minule.“
„Takže sukýnka a upnuté tričko s výstřihem?“
„Jo, černá tanga a bez podprsenky.“
„Jasně, kdo by ti v tom odolal, co?“
„Právě. Nákup jsem měla hotový během chvilky, zase tolik jsem toho nepotřebovala, ale ten hošík nikde. Objela jsem všechny pokladny a nikde jsem ho neviděla. Tak jsem se šla ještě podívat po obchodu. Zabloudila jsem do oddělení s oblečením, spíš se spodním prádlem.“
„Aha.“
„No co, vybrala jsem si tam soupravu, co toho moc nezakrývá. Nakonec už mě to přestalo bavit, tak jsem šla zpátky k pokladnám, rozhodnutá, že na něj holt čekat nebudu.“
„A jak to dopadlo? Byl tam, nebo ne?“
„Byl. Zrovna přišel k samoobslužné pokladně. Kdybys jen viděla, jak se styděl, když sundaval čip z té soupravy prádla… Byl tak sladkej…“
„A?“
„No jasně, trošku jsem se mu předvedla a zase mu tak pěkně stál.“
„Bože, ty seš ale potvora.“
„A to vadí?“
„Mě ne.“
„Tak vidíš. Koukal na mě, na to prádlo, pak zase na mě… snažila jsem se na něj aspoň trošku mrknout, nějak ho povzbudit, aby udělal ten první krok a pozval mě na rande. Ale pořád se k ničemu neměl.“
„To vypadá, jako nesmělý panic.“
„Jo. Teď už není.“
„Nesmělý nebo panic?“
„Asi ani jedno.“
„Nekecej. Fakt byl panic?“
„Jo.“
„Tak už mě napínej, jak to probíhalo?“
„Nejdřív jsme byli v cukrárně…“
„To přeskoč. Mě zajímá ten sex.“
„Fajn. Tak po té cukrárně jsem si ho odvedla domů. Byl tak sladkej, jak byl nervózní. Usadila jsem ho na pohovku a zapnula tichou hudbu. Víš, jak mám v obýváku ten stůl.“
„Jo vím. Neříkej, že to bylo s panicem na stole.“
„Ale ne. Já se o ten stůl opřela a koukala na Michala.“
„Tak on je Míša…“
„Jo. Chudák tam tak seděl, ruce složené v klíně, rozhlížel se kolem sebe jako vyplašené zvířátko.“
„Hmm, to si dovedu představit. Jako malý králíček před kobrou, co.“
„Tss, co si to o mě myslíš.“
„Jen to nejlepší samozřejmě.“
„No proto. A jak jsem tam stála opřená zadkem o ten stůl, tak mi bylo docela horko. A začala jsem si pomalu rozepínat knoflíčky od halenky. Jeden po druhém. Kdybys to viděla, jak valil oči. Pomalu jsem k němu přišla blíž, takovým tím houpavým krokem. Byl fakt jak zhypnotizovaný. Stála jsem tam před ním, halenka už držela na posledním knoflíčku, opřela jsem se rukama o opěradlo pohovky a ty svoje kozy mu nastavila přímo před obličej.“
„Ach jo…“
„Co je? Měla jsem na sobě podprsenku se zapínáním vpředu, takže mi stačil malý pohyb, podprda se rozepla a ven se vyhouply dvojčata.
Jen zíral a vůbec nevěděl, co má dělat. Lehce jsem ho vzala za ruku a položila jí na prsa a naznačila, co by měl dělat. Byl docela učenlivý. Sám mezi ni po chvíli zabořil hlavu. Nechala jsem ho ať si hraje, ono mě to i docela vzrušovalo, ta jeho nevinnost a nezkušenost.“
„To věřím.“
„Však víš, jak to je. S panicem si poprvé moc sexu neužiješ, je spíš o té zábavě.“
„To asi jo. Když si vzpomenu, jak to bylo poprvé se mnou…“
„Asi tak. Pokračujem. Jednou rukou jsem si rozepla knoflík i zip u kalhot. Vzala jsem jeho druhou ruku a navedla si ji do kalhotek. Ten jeho elektrizující dotek… nekecám, tekla jsem z něj jako řeka. Jeho prsty nezkušeně hledaly správná místečka. Nechtěla jsem ho úplně navádět a říkat mu co a jak má dělat, tak vždycky když se správně trefil, tak jsem mu trochu víc zavzdychala, samozřejmě jsem trochu přehrávala, ale kdybys pak viděla ten jeho výraz… jakmile se nabažil mejch prsou, bylo na něm vidět, že už to asi dlouho nevydrží.“
„To se nedivím.“
„Já taky ne. Vzpomněla jsem si na Prcičky a na Jima, když šáhnul Nadě na bobra.“
„Jo, to bylo dobrý. Tak snad to nedopadlo s Míšou stejně.“
„Neboj. Vytáhla jsem si jeho ruku z kalhotek a olízla ulepené prsty, dala jsem si záležet jako bych kouřila ptáka. Začal hekat a měl co dělat, aby se ovládal.
Rozepla jsem mu kalhoty a vysvobodila ten jeho ocas. Měl fakt pěknou kládu. Pěkně tlustej. Sevřela jsem ho v dlani, rozetřela ty kapky, co pouštěl, a klekla si před něj. Sotva jsem se nad něj naklonila, začalo mu v něm cukat. Rychle jsem ho vzala do pusy a začala kouřit. No začala, sotva jsem ho vzala do pusy, tak se udělal, měl to fakt na krajíčku.“
„Takže si ani tu kuřbu moc neužila, viď.“
„A ty si to užíváš?“
„Vlastně docela jo. Není to špatný pocit, vědět, že máš chlapa naprosto ve své moci. Znáš je, pro pořádnou kuřbu udělají cokoli, obzvlášť když pak i polykáš.“
„To je fakt. Zpátky k Míšovi. Měl fakt pořádně nastřádáno, měla jsem co dělat, abych to zvládla spolykat. Stejně mi toho trochu vyteklo z pusy. Ale ten jeho blažený výraz stál fakt za to.“
„A bylo ještě něco? Nebo jen ta kuřba?“
„Co myslíš?“
„Nepochybně.“
„Jak jinak. Postavila jsem se před něj a svlékla ze sebe zbytek oblečení, stejně to jen překáželo. On udělal to samé. Po trapné chvilce, kdy mě jen tak očumoval jsem si lehla na pohovku. V tu ránu mi klečel mezi nohama a pokoušel se o ližbu.“
„A?“
„Jako snažil se dobře, ale to víš, bude potřebovat trénink.“
„Však ty si ho vycvičíš.“
„Třeba jo. Důležitý je, že se mu z toho zase pěkně postavil. Tak jsem po něm chňapla a za ocas ho směřovala do správných míst. Musím uznat, že to nebylo špatný. Sice chvíli trvalo, než chytil ten správný rytmus, ale pak do mě fakt bušil. A to jeho tvrdý tlustý péro mě pěkně roztahovala a vyplňovalo. Ty vole, já se normálně udělala. No a chvíli po mě se udělal i on.“
„Tak jste si to užili oba, to je fajn.“
„To je. A ten konec byl taky dobrej. Po chvíli si uvědomil, co se stalo. Ten jeho spokojený, blažený výraz, že o to konečně přišel, mu na tváři trochu stuhnul. Úplně jsem viděla, co se mu odehrává v hlavě. Jak ho kdysi maminka poučovala, aby si dával pozor, aby náhodou nějakou nezbouchnul. Najednou mu došlo, že se udělal do mě. Ten výraz hrůzy a zoufalství. Jak se najednou začal omlouvat, jak koktal otázku, jestli je to v pohodě…“
„Ty potvoro, tos ho v tom nechala takhle vydusit?“
„No co? Mohl se zeptat hned na začátku…“
„Jo, nezkušený nadržený panic, co myslí jen na zasunutí…“
„Měl by myslet i na následky.“
„To by měl.“
„Tak vidíš. Neboj, hned jsem ho začala uklidňovat, že je to v pohodě, že se nic neděje.“
„Aspoň že tak. A co? Ještě se sejdete?“
„Že váháš. To jeho péro si chci určitě ještě párkrát užít.“
„Tohle ti ještě budu závidět.“
„Jestli chceš, zeptám se ho, jestli náhodou nemá nějakého kámoše pro tebe…“
„Proč ne?“
„Tak domluveno.“
„Fajn.“
„Hele, už musím stejně běžet. Míša čeká.“
„Tak si to užijte. Já si holt půjdu domů užívat sama.“
„To není taky od věci.“
„Ale péro je péro.“
„Jasně. Není nad pořádné péro. Takže tvrdým ocasům zdar a já letím.“