Nápady

„Tak tobě se stýská po mně a mých nápadech?“ přišla mi do práce esemeska od mojí ženy.

„Stýská,“ odpověděl jsem a vzpomněl si na rozhovor, který jsme spolu vedli asi před týdnem. Zase jednou, i když jsem věděl, že je to naprosto zbytečné a marné, jsem si posteskl, že mi od ženy chybí trocha spontánnosti a aktivity v oblasti sexu. Ne, že bychom neměli sex, to ne, ale po těch deseti letech to postrádalo invenci a nápad. Vzpomínal jsem, jaké to bylo na začátku, jak se na mě vrhala, když měla chuť na sex, jak mě provokovala a dráždila. Jak vymýšlela různá překvapení, třeba když za mnou přijela téměř nahá.
Zato teď? Střídali jsme několik málo poloh a většinou jsem to inicioval já. Už jsem si začínal připadat jako sexuální loudil. Chápal jsem, že s dětmi to není úplně jednoduché, byl jich plný byt a my neměli tolik příležitostí, ale i tak by se dalo něco dělat. Odpovědí mi bylo stejné obligátní „Já vím, zkusím to zlepšit.“. Někdy to fungovalo na týden, někdy na pár dnů, někdy vůbec. Pomalu jsem si na to zvykal, stejně mi nic jiného nezbývalo.

„A co kdybys ses kouknul do tašky?“

Nevěděl jsem sice co tím zamýšlí, ale proč to neudělat. Vzal jsem tašku, se kterou chodím do práce, a začal prohledávat kapsy. Až jsem v jedné menší, co ji skoro vůbec nepoužívám, objevil nějaký hadřík. Stačilo ho vytáhnout a objevili se manželčiny kalhotky.

„Tak co? Našel si něco?“ Než jsem stihl cokoli odpovědět, přišla další zpráva, tentokráte i s fotkou.
„Dívej, jak byly včera vlhké. A to jsem na tebe jenom myslela. Měla jsem je na sobě, když si byl v práci. Snad se ti suvenýr líbí.“
„Líbí.“ Potvrdil jsem a jako důkaz poslal fotku boule na kalhotách.
„Hmm, pěkný. Toho by se mělo nějak využít…“
„Ale jak?“
„Když pouhé kalhotky způsobily takovou bouli, co třeba tohle?“

Přišla další fotka. A já málem explodoval do kalhot už jen z toho pohledu.
Žena se vyfotila před zrcadlem. Na nohách měla páskové boty na vysokém podpatku, parádní punčochy, co držely na podvazcích, o kalhotkách se moc mluvit nedalo, protože ty úzké proužky krajky jen obtahovaly její buchtičku, a krajkovou podprsenku, která toho víc odhalovala, než zakrývala.
„Tak tohle málem způsobilo explozi. Cítím mokrou stopu na trenkách…“
Přemýšlel jsem, kam až to zajde. Už jsem se pomalu zvedal, že si zajdu na záchod. Vrazil jsem si manželčiny kalhotky do kapsy a už jsem chtěl vyrazit s představou, jak se do nich vyhoním.

Zaklepání na dveře přerušilo moje fantazírování. Rychle jsem všechno pohledem zkontroloval a vypnul nevhodné věci.
„Dále,“ vyštěkl jsem, naštvaný kvůli vyrušení.
„Neměla bych se náhodou bát?“ ozval se známý hlas.

Ani jsem nestihl odpovědět a milovaná ženuška rychle prošla dveřmi do kanceláře a zavřela za sebou dveře. Na stole ležely klíče. Vzala je a zamkla za sebou. Jen jsem na ni překvapeně hleděl.
„Tohle je určitě moje,“ řekla tiše a z mé kapsy vyndala své kalhotky. „Ty sis ho do nich určitě šel vyhonit, viď,“ pokračovala jako by četla mé myšlenky. „A nebyla by to škoda?“

Lehce mě rukou zatlačila na židli a já se posadil. Během okamžiku použila ony kalhotky jako pouta a svázala mi s nimi ruce za opěradlem. Usadila se naproti mně na stole.
„Máš tu docela teplo,“ řekla a začala si pomalu rozepínat kabát, pomalu knoflík za knoflíkem.

Jak cípy kabátu přestávaly držet u sebe, odhalovaly její kůži. Pod kabátem ukrývala jen ten komplet z fotky. Kabát jí sjel z ramen i rukou a už na něm pouze seděla. Vzrušením jsem téměř nedýchal. Lehce rozevřela nohy. Pohled na kundičku rámovanou úzkými proužky látky byl k nezaplacení.

„Nejsou ti náhodou malé kalhoty?“ zeptala se mě naprosto nevinným hlasem.
Neschopen slova jsem jen přikývl. Ona seskočila ze stolu, klekla si před mou židli a rozepla mi kalhoty. Naběhlý ocas nadzvedával trenky a tam, kde se jeho špička dotýkala látky, byla vidět vlhká skvrna.
„Koukám, že nějak prosakuješ…“
Trochu jsem se nadzvedl, když mi stahovala spodky i kalhoty ke kotníkům. Dávala si na tom záležet, dotýkala se mě rukama a v předklonu i ňadry. Jakmile na ni vyskočil napružený klacek a ucítil jsem na něm její dech, musel jsem hlasitě zavzdychat.
„Tak takhle by to nešlo. Ještě tady budeš budit pohoršení,“ na to sáhla do kapsy odloženého kabátu a vyndala ještě jedny kalhotky. „Původně jsem s nimi měla jiné plány, ale to nevadí.“

Znovu si sedla tak, abych na ni pořádně viděl, a kalhotkami si přejížděla po vlhké pičce. Pak je roztáhla a zkoumavě je prohlížela. „Hmm, to je málo,“ konstatovala spíš pro sebe než pro mě a začala je zasouvat do rozevřené škebličky.
„Zvládneš je vytáhnou?“ zeptala se. To už z nich koukal jen malý kousek.
Přitáhla si mě blíž. Musel jsem se sklonit, jazykem nahmátnout čouhající látku a opatrně ji vzít mezi zuby. Jemnými pohyby hlavou jsem tahal a znovu se vracel, abych uchopil větší část. Pokaždé jsem naprosto náhodně a neúmyslně poškádlil i lapličky. Za což se mi bylo odměnou tiché zasténání. Po pár takových pokusech jsem měl plnou pusu jejích promáčených kalhotek.

„Jak se ti líbí roubík?“ zeptala se, když se jsem se pokusil kalhotky dostat z pusy.
Odpovědět jsem nemohl, tak jsem jen přikývl. Usmála se na mě a seskočila ze stolu. Trošku si mě popotáhla na židli a začala na mě nasedat. Špička kopí se mučivě pomalu nořila do vlhkého otvůrku. Toužil jsem už být uvnitř celý, ale nebylo v mé moci s tím něco udělat. Asi ani kdybych mohl, tak bych jí nekazil to představení. Už skoro do sedala, ale najednou změnila směr a znovu se zvedala, až jsem v ní byl jen malým kousíčkem. Opakovaně mě takhle dráždila a já myslel, že se rozkoší zblázním. Však ona sama na tom nebyla o mnoho lépe, na očích jí bylo vidět, jak moc se přemáhá.

Najednou se všechno změnilo, svět kolem přestal existovat a byli jsme tu jen my dva a náš chtíč, naše touha… tak jako kdysi, když jsme byli mladí. V těch okamžicích, kdy naše spojení bylo důležitější než cokoli jiného.
Zprudka na mě dosedala, až židle pod námi nepříjemně vrzala. Její prsa se přede mnou pohupovala a pro mě byla nejkrásnější na světě, i když už se zdaleka nevyznačovala takovou pevností a plností jako v době, kdy jsme se poznali. Z úst jsem vyplivl kalhotky, abych se s ní mohl líbat, nebo alespoň se přisát k poskakujícím bradavkám.

Zadržet vzdechy a hekání bylo nemožné, nezvládali jsme ani kontroloval hlasitost svých projevů vášně. Přirážela proti mně, rychle a tvrdě. Mrdala mě. A já si to užíval. Ve chvíli, kdy jsem ji chtěl varovat, sklonila svou hlavu a přisála se na mé rty. Vášnivým polibkem ze mne vysála poslední výkřik před explozí. Dosedla. Ocas se v jejím těle zazmítal a chrlil záplavu bělostné tekutiny do jejího nitra. Naprosto mě odrovnala, ani jsme si neuvědomovala, jestli se udělala také. Vyšťavený dobyvatel zbaběle změkl a opustil dobyté pozice. Manželka se narovnala a po stehnech jí stékaly potůčky našich šťáv.

Stála nade mnou jako bohyně a zkoumavě mě pozorovala.
„A co kdybych tě tu teď takhle nechala? Jen se upravím, otevřu dveře a zmizím… a ty tu takhle zůstaneš…“
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že mě tak jen škádlí. Věděl jsem, že by nic takového neudělala. Nebo jsem tomu alespoň chtěl věřit. Uvolnila mi ruce spoutané kalhotkami a zahalila se zpět do kabátu. Poslední pohled u dveří, trochu škodolibý, když viděla, jaké mám potíže se zvednout a stát, jak mě nohy nechtějí unést…

„Tak pa manžílku. A třeba zase někdy…“
Dveře se za ní zavřely a já zůstal opět sám. Tentokráte uspokojený a vyčerpaný, ale šťastný. Nebo obšťastněný?
Hlavou mi vířily vzpomínky. Vzpomínky na dnešek i na dávnou minulost, na všechna zvláštní místa, na všechny naše experimenty, přepadovky a překvapení.