Rozespalý Lars sledoval, jak se před ním rytmicky vzdouvá lehká deka. Zvedání nahoru a dolů způsobovala hlava mladé ošetřovatelky Lity. Sice neviděl, ale s potěšením vnímal jezdící ústa po ztopořeném penisu. Láskyplně šmejdící jazyk neúnavně kroužil okolo žaludu. Ta nenasytná mrška ho překvapila ve spánku, když mu ho začala kouřit. Vršek těla měla Lita schovaný pod dekou, ale spodek si mohl Lars dosyta prohlížet. Sledoval nohy zvednuté v kolenou a lákavě se chvějící prdelku. Štíhlá lýtka se komíhala jako větve ve větru. Na stehnech ho tlačily zapřené špičaté lokty a na slabinách šimraly blonďaté lokny.
Na rozdíl od Larse, patřila Lita k čerstvé várce několika mladých ošetřovatelek ve zdejším soukromém zdravotnickém zařízení. Pobyt zde byl určen pro pečlivě vybírané bohaté klienty, kteří si mezi sebou dále předávali reference na zdejší služby. Oficiálně šlo o sanatorium zaměřené na odpočinkové, rehabilitační a relaxační pobyty. Tichou poštou předávaná doporučení přezdívala toto zařízení na nemocnici na kraji orgasmu.
Larsovo slastné užívání narušilo drnčivé zvonění telefonu. Přijmul hovor a ohlásil se. To byla jedna z mála nevýhod zdejšího zaměstnání, být neustále k dispozici, pokud budou jeho schopnosti potřeba. Zatímco hovořil se službou na druhé straně spojení, Lita zvýšila své úsilí při kouření. Rukou si pomáhala při honění tvrdého ocasu a druhou něžně masírovala koule. Lars musel několikrát zadržet dech a přerušit hovor uprostřed věty. Konečně mohl telefon odložit a zcela se uvolnit.
Položil ruce na hlavu ukrytou pod dekou a vzepjal se boky vzhůru. Ozvalo se tlumené Litino zachroptění. Vypustil první dávku horkých spermií a pumpoval ze sebe další a další výrony do lačných úst obepínajících pulsující ocas. S úlevným zafuněním se rozvalil v posteli a roztáhl ruce. Deka se zavlnila a objevila se zpocená vysmátá tvář drobné blondýnky. Provokativně si olizovala vlhké rty.
„Co se děje? Kdo to byl?“
„Pokračování příště, musíme fofrem do práce. Frigida zase šílí,“ Lars se ušklíbl, ale hned se rozpustile pousmál a cvrnkl Litu do špičky nosu.
„Vo co jí de? Má přece poslední šichtu,“ pronesla otráveně Lita a začala hledat poházené kousky oblečení. Večer neměla čas a vůli, prádlo skládat. „Tss, kdyby si vobčas vrzla, tak by nebyla takhle zasraně nervní,“ odfrkla si nespokojeně.
Prostředí sanatoria bylo přísně izolované od okolního světa. Rozsáhlý pozemek na odlehlém místě poskytoval ubytování všem zaměstnancům v malých bungalovech stranou léčebného centra, kde byli umístěni klienti v pokojích připomínající ty nejlepší apartmány v pětihvězdičkových hotelech.
Celý areál byl střežen hlídací agenturou a chráněn před jakýmikoli případnými zvědavci. Soukromí klientů zde bylo ceněno nade vše a jeho zachování bylo jedním ze základních opatření k fungování celého byznysu. Početná skupina strážců v civilu i uniformách měla pod kontrolou vše od vstupní brány, až po pokoje na odděleních. Přísnému režimu se musely podrobit i návštěvy pacientů. Zaměstnanci všech oborů od údržbářů přes nižší zdravotnický personál až po lékaře specialisty, byli štědře placeni oproti běžným zařízením, ale také pečlivě vybíráni a prověřováni při nástupu. Podmínkou smlouvy byly i doložky o mlčenlivosti s přísnými sankcemi.
Jiné předpoklady musel prokázat špičkový lékař v oboru, než běžná ošetřovatelka. Ošetřovatelská služba, ženy i muži, byli vybíráni se zaměřením na plnění všech přání klientů, tedy i těch sexuálních. Na tato místa bylo tohle kriterium podmínkou přijetí.
Pacienti a pacientky si léčbu a zdejší pobyt mohli zpříjemnit splněním neřestných fantazií a snů. Mnozí se často vraceli na tak zvané rekondiční pobyty. Lékařští a další specialisté měli na výběr jakou smlouvu uzavřou. Mohli zůstat jen pouze u své profese, nebo si přilepšit nemalé částky podepsáním nadstandardní doložky. Navenek o zařazení mezi jednu nebo druhou skupinu rozhodovala vizitka se jménem osoby. Barevné podloží výrazné jmenovky dávalo každému zasvěcenému, klientovi i personálu, jasně najevo, jestli dotyčný je, nebo není k mání.
Na chodbě poblíž sesterny pérovala vrchní sestra Sabina, zvaná Frigida, skupinku mladých podřízených. Představovala přesně ten typ armádního seržanta, cvičícího nebohé nováčky. Mezi hlavní rysy patřily zamračený ledový pohled, vlasy stažené do drdolu pod sesterským čepcem, pedantismus, schopnost každého na místě seřvat na tři doby a absolutní loajalita k firmě.
Její vizitka byla zářivě bílá, což značilo, že neposkytuje žádné lechtivé služby, přestože by si se svým dominantním vystupováním nejspíš ctitele z řad klientů našla.
Vizitky káraných ošetřovatelů byly různě barevné. Ta, kterou měla Lita, byla podbarvená červenomodře a stejně tak vizitka vedle stojící černovlásky se jménem Joan. U další dívky byla zbarvená jenom modře. U tří mladíků bylo barevné rozdělení v opačném poměru. Jeden byl dvoubarevný, zbylí dva měli jmenovky červené. Přesně podle jejich zaměření na služby klientům nebo klientkám.
„Kde je ta zatracená Suzi?“ vztekala se Frigida. Lita se chystala něco odpovědět, ale byla umlčena, než stihla promluvit. „Ty radši mlč! Jsi totiž úplně stejná, jako ona.“
Joan se točila na patě a drze žvýkala žvýkačku, přestože dobře věděla, jak to Frigida nesnáší. Než po ní stačila Frigida vyjet, ozvala se Lita.
„Určitě už je někde na oddělení, holky z recepce s ní mluvily, sestro Sabino,“ pronesla, ale hned ztuhla pod nakvašeným pohledem Frigidy.
„Tak určitě! Někam si vyrazí a já o tom nic nevím? Tohle není nějaká cochcárna, aby si tu každý dělal co chce! Vy ostatní mazejte do práce, já už si jí najdu. To, že mám poslední službu, neznamená, že tady bude anarchie.“ Aniž by čekala na vyplnění rozkazu, vyrazila chodbou pryč.
„Fakt by mě zajímalo, jestli by byla takhle vzteklá, i kdybych jí pořádně vydrandila kačenu,“ zamyslela se nahlas Lita.
„Teda ty máš prdlý nápady,“ vrtěla nechápavě hlavou Joan.
„Proč? Vždyť pod tou tvrdou slupkou musí být šťavnatá broskvička,“ zasnila se Lita a vyrazila s malým vozíkem chodbou k pokojům. Ostatní se zasmáli její poznámce a postupně se rozešli za svými povinnostmi.
Joan vtlačila vozík do pokoje, kde ležel na posteli mladý muž. Známá rocková hvězda James, kterého před časem na pódiu popálil špatně umístěný hořák. Ještě stále měl zafačované nohy, ale tu nejhorší část léčby měl za sebou. Joan se začala věnovat ranní očistě Jamesova těla. Vzhledem k stavu jeho zranění mu lékaři koupele zatím nedoporučovali, takže ho otírala vlhkou houbou na hrudníku a zádech. Koutkem oka zaznamenala pohyb pod látkou kalhot pyžama, když Jamesům ohon zareagoval na její doteky. Bez okolků sjela přes břicho dolů a přitiskla dlaň na vyboulené místo.
„Uhmm, pokračuj,“ zamručel spokojeně James a ulehnul zpátky na záda.
Vysvobodila úd zpod pyžama a otřela ho houbou. Přetáhla kůžičku přes žalud a něžně otírala. Po chvíli vzala do ruky osušku a stejně pečlivě, nyní krásně tvrdý ocas osušila. Sklonila se a zlehka políbila špičku žaludu rudými rty, které zanechaly lehký otisk rtěnky na hebké kůži.
Navrčená vrchní sestra rázovala chodbou a stále pátrala po Suzi. Sice byla poslední den v práci, ale to neznamenalo, že sleví ze svých standardů. Navíc by si nikdy nepřipustila, že to tady může fungovat bez jejího ostřížího dohledu. Tohle si ta malá drzá mrcha ještě slízne, jen co ji dostane do ruky. Zpoza dveří kamrlíku úklidové čety zaslechla šramot a její vytrénovaný smysl na špatnosti okamžitě vycítil nepravost. Trhla klikou a rozrazila dveře, právě ve chvíli, kdy primář Cliff, stříkal mrdku po tváři klečící Suzi.
„Doprrrdele! Sabino! Takhle sem kurrva nemůžete vrrrazit,“ utrhl se ráčkující Cliff na zkoprnělou vrchní sestru. „Co kdyby tu byl nějaký klient?“
Suzi prozíravě mlčela a prstem si otírala oko zaneřáděné mrdkou. Ti dva se sice pořádně lekli, ale jediná šokovaná byla Frigida. Zírala na netradiční pleťovou masku na tváři klečící dívky a úplně ztratila řeč. Jen naprázdno pohybovala rty.
Vztahy mezi zaměstnanci nebyly přímo zakázány, ale oficiálně se tolerovaly mimo pracoviště. A teď koukala na oslintaného ptáka samotného primáře.
„Utřete si to, převlékněte se a přijďte potom na sesternu. Jasný?!,“ vysoukala ze sebe zaskočená Frigida a práskla dveřmi.
„Už aby odsud byla pryč,“ ušklíbla se Suzi a prsty si mlsně stírala Cliffovu nadílku do pusy.
„No jistě. Budeš mít víc klidu na prrráci i prrrcání,“ rozesmál se Cliff a ještě naposledy vstrčil vadnoucí péro Suzi do úst.
To dobou se James díky Joanině péči udělal. Postříkal jí celý obličej, upatlal kulaté brejličky a něco málo přírodního tužidla skončilo i ve vlasech. Teď se na oplátku věnoval její kundičce. Mlsně ji lízal a přitom do ní strkal dva prsty. Roztahoval ji stále víc a postupně přidával další prsty. Joan hlasitě sténala, ale odhodlaně držela. James složil prsty do kornoutu, palec přikrčil a silně rukou zatlačil proti hrdlu vagíny. S hlasitým Joaniným vyjeknutím jeho dlaň zmizela uvnitř až po zápěstí. Vzepjala se do výšky a dopadla zpátky na záda. S vytřeštěnýma očima zírala na svůj klín. Teprve nyní nabralo sténání a kňučení pořádné grády. James jezdil rukou sem a tam, otáčel s ní dokola. I když měla Joan chvíli pocit, že jí pěst roztrhne, postupně se přizpůsobovala. Velký tlak uvnitř pochvy přinášel velmi vzrušující pocity. Stále rychlejší pohyby ruky zažehly mohutnou orgasmickou reakci. Joan se zmítala nabodnutá na pěsti, divže Jamesovi ruku nezlomila.
Když bylo po všem a James za měkkého mlasknutí ruku vytáhnul ven, ležela Joan bezvládně na posteli. Pod sebou měla mokrou skvrnu na prostěradle a všechny svaly se jí třásly jako sulc. Otvor roztažené vagíny vypadal jako díra do liščí nory a téměř se nezmenšoval.
Lita po ránu rozvážela klientům snídaně a ovoce, během dopoledne stírala podlahy na pokojích a přitom všem si povídala s těmi, co měli potřebu si pokecat nebo flirtovala s těmi, co projevili zájem. Jí samotnou obzvlášť zajímala klientka na šestce. Fešná čtyřicátnice Jutta byla Litě povědomá, jen netušila odkud. Už několikrát měla pocit, že Jutta by mohla mít zájem i o jiné služby než jenom úklid, čisté povlečení a donášku jídla, ale stále se z nějakého důvodu nedokázala odhodlat.
Za každou intimní službu získával personál příjemné finanční ohodnocení nad rámec smlouvy. Prostředky se převáděly přímo z konta dotyčného klienta. Nikdo z pacientů nebyl chuďas, jinak by se sem ani nedostal a na Juttě bylo bohatství vidět na každém detailu. Oblečení, šperky i pečlivě udržované tělo dávaly na vědomí, že tady by mohlo pro Litu něco kápnout.
Mezitím Frigida obešla své kontrolní kolečko a vrátila se na sesternu.
„Kde je zase ta Suzi? Měla tu na mě počkat,“ vyptávala se nespokojeně sestry Dory, která držela službu u recepce.
„To nevím, neviděla jsem…“ sykla Doro a zvláštně se našponovala na židli za pultem. „Vlastně… si teď… vzpomínám, že musela… pro čisté oblečení… do skladu,“ soukala ze sebe.
„Je vám něco? Celá se potíte, jestli jste nemocná, tak se nechte vyměnit,“ sjela Frigida znepokojeně Doru pohledem.
„To bude v pořádku sestro Sabino, nic mi není. Jen je tu docela horko, něčeho studenýho se budu muset napít,“ vysvětlovala přerývavě Doro a ovívala se štosem papírů jako vějířem. Pot se jí perlil na čele, tvářích a po kůži na krku jí stékaly kapky do výstřihu.
„Tak se sakra dejte dohromady co nejdřív. Musím pro papíry na osobní, snad až se vrátím, tak ta ulejvácká lemra Suzi tu bude,“ otočila se na podpatku Frigida a pochodovala zase pryč.
Doro si úlevně oddechla, odložila papíry a rukama se odstrčila od pultu. Kolečková židle kousek popojela a mezi rozevřenými stehny Dory se usmívala Suziina tvář.
„To si nemohla chvíli přestat?“ obořila se vyčítavě Doro na klečící blondýnku.
„Možná jo, ale to by přece nebylo to pravý vzrůšo,“ oponovala rozpustile Suzi.
„Jestli mě příště zase hryzneš do frajtra, tak si mě nepřej!“ pohrozila jí prstem Doro.
„Myslíš takhle?“ provedla Suzi přesně to, před čím byla varována. Opatrně žmoulala tuhý hrášek mezi zuby a s potěšením sledovala, jak se Doro našponovala a lape po dechu.
„Ty zákeřná bestie!“ sípala Doro a rukama křečovitě drtila područky židle.
Suzi přitiskla ústa na odhalenou kundičku. Očima dál sledovala tvář Dory a horlivě jazykem laskala růžového motýla stydkých pysků. Ještě dvakrát prožila Doro horké chvilky, když si někdo došel na recepci pro informace. Škodolibá Suzi vždy ještě zvýšila své úsilí. Když se Doro udělala, bylo to jen o fous. Sotva se Suzi vyhrabala zpoza pultu a trošku upravila, dorazila zpět nabroušená Frigida.
S ledovým klidem Suzi přečkala hromy a blesky, vědoma si toho, že dnes je to naposledy, co musí poslouchat cholerické výlevy vrchní sestry.
Při obědě se Suzi s Litou v jídelně usadily u jednoho stolu a zpočátku klábosily o všem možném. Zrovna, když se začaly zabývat prachatou Juttou, ve dveřích jídelny se objevila Joan. Suzi ji přivolala rázným máváním.
„Co je? Se batolíš jako kachna,“ uvítala Lita Joanu, když se ztěžka usazovala na židli.
„Jsem úplně hotová. Ten James mě málem roztrhnul,“ postěžovala si zdrchaná černovláska.
„No nekecej! Teda povídej, to ho má tak velkýho?“ zbystřila Suzi.
„To nemá. Donesete mi holky jídlo? Prosím,“ zaškemrala Joan. „Všechno vám povím, ale mám hlad jako vlk.“
Než se stihla pohodlně usadit, stála před Joanou miska s polévkou a talíř naložený pořádnou porcí těstovin a omáčky.
„Tak spusť,“ dožadovala se netrpělivě Suzi.
„Proboha, nech jí najíst,“ okřikla ji Lita, přestože byla stejně tak zvědavá.
Nějakou dobu se ozývalo jen hltavé srkání a mlaskání.
„Nománě do hě napal huku,“ zahuhňala s plnými ústy Joan. Snědla polívku a nedokázala déle mlčet, když viděla, jak jsou nedočkavé.
„Celou?“ vykulila oči Suzi.
„No ty krávo!“ přikryla si Lita ústa rukou a tvářila se stejně vyděšeně jako Suzi. „Dyť von má tu pracku velkou jako moje vobě.“
„No právě. Ale bylo to boží, jen si připadám, jako kdyby mě vojelo dvacet chlapů,“ mlaskala Joan a z pusy jí vypadlo několik kolínek zpátky do talíře.
Tiše vyprávěla svůj ranní zážitek a její dvě kamarádky dychtivě poslouchaly. Střídavě nevěřícně vrtěly hlavami nebo protáčely oči v sloup při podrobnostech, které jim barvitě líčila.
