Neuvěřitelný zážitek

Ve svých třiadvaceti letech byl Petr sám. Čas plynul a žádná z dívek v okolí nebyla nakloněna jeho tempu, které kolovalo po okolí, jakožto tempo Casanovo.
Téměř před rokem ho opustila Tereza. Rozešli se ve zlém. Pak o něm prohlásila, že by pořád jenom šukal, je egoista a ten svůj velkej, mrduchtivej ohon má stále v pozoru a v kuse s ním otravuje.

Mladíkovi nic nechybělo tolik, jako ženská. Ubíhal další rok bez partnerky a on se musel stát pravdelným honimírem.
Po ránu leštil trubici a navečer, před usnutím taky. Umanul si, že nesmí vyjít ze cviku, aby až narazí na samičku, měl všechno v pořádku.

Cestou do práce potkával spousty ženských.
Jednou ráno ale potkal v busu luxusní slečinku, možná paní. Tipoval, že je jí asi tak tolik, jako jemu.
Dlouhé nohy, pevná, štíhlá prdelka, menší prsa, tmavovlasá kráska s kudrnatými lokničkami ve vlasech. Obličej přívětivý a bez pochyb šťastný a spokojený. Dumal, jestli je to z ranního sexu, nebo je taková od nátury.

Přiblížil se k ní blíž a co čert nechtěl, autobus prudce přibrzdil a on do ní trochu vrazil.
„Jééé, promiňte, já nechtěl. Ten řidič je pako,“ omlouval se a nenápadně si prohlížel její vnady a výstřih.
„Jen… jenom… co když jste to udělal schválně?“ její tvář zvážněla.
„Neee, to bych si nikdy nedovolil,“ lhal Petr a marně se snažil nečervenat se u toho.
„Teď vám jaksi nevěřím, ale buďiž. Trochu jste mi pocuchal účes,“ řekla a její tvář se znovu mírně usmála.
„Tak to by se snad by dalo napravit. A slibuju, že už to neudělám,“ dušoval se mladík.
„No to můžete. Hřeben vám mohu půjčit. Teda za předpokladu, že příliš nepospícháte do práce.“
Tázavýma očima zkoumala situaci.
„Hm, jsem projektový inženýr, nemám pevnou pracovní dobu. Můžu se trochu opozdit. Takže ranní kafe ?“
Přikývla na souhlas.
„A kdepak vystupujeme ?“ ještě se zeptal.
„Tam, kde vy…“ řekla tiše.

Dvě zastávky uplynuly a Petr dal pokyn k vystoupení.
„Tady? Tady máte firmu?“ zeptala se překvapeně.
„Tady kousek je restaurace a pak trochu nahoru do kopce, tam máme firmičku,“ odpověděl.
„Já kousek odtud bydlím. A teď jdu z práce. Z noční. Jsem zdravotní sestřička.“
„No to je tedy náhodička, Tak teď půjdeme na to kafe. Mají tady otevřeno hned po ránu. Někdy se tu zastavuji na snídani.“

Jenom přikývla a nechala se vést. I když bylo zřejmé, že to tam zná docela dobře.
Usedli ke stolu a Petr první začal rozhovor, dřív něž přišel číšník.
„Já jsem Petr, těší mě. A možná bychom si mohli tykat?“
„Souhlasím, já jsem Eva.“

V tu chvíli dorazil číšník. Jakmile spatřil Evu, sklopil oči a pronesl: „Ahoj Evo.“
„Ahoj, Míšo.“
„Co si dáte?“
„Černé presso, prosím,“ objednala si Eva
„Já taky a k tomu jablečný štrúdl, pokud máte. Nebo jiný jablečný koláček,“ řekl její nový společník.
„K službám, za chvíli to bude.“
„Kdo to je? Vy se znáte?“ zpovídal Evu Petr.
„Tak bydlím tady kousek. Ale… hm… to byl můj první přítel,“ řekla rozpačitě, ale neuhnula pohledem.
„Aha, OK, promiň.“

Evin bývalý přinesl objednané dobrůtky. S chutí se do nich pustili a při tom vesele klábosili o všem a o ničem. Po hodné chvíli vyprávění Petr vyrovnal účet a vyšli ven.
„Já nevím Evo, myslíš, že se ještě uvidíme?“ zeptal se nesměle.
„A nedoprovodil bys mě domů? Je to tu kousek.“
„A můžu ? Nečeká tě doma manžel, děti, babička ?“
Při posledním odlečujícím slovu se oba zasmáli.
„Babička ne, děti nemám a chlapa taky ne.“
„Tak dobře, jestli můžu, tak jistě. Bude mi potěšením.“
Udělala pár kroků a mladík potěšeně pozoroval nádherné vlnění boků. „Skutečně rozkošný zadeček,“ pomyslel si Petr a cítil, jak mu stoupá tlak. Vůbec nevypadala, že jde z noční. Byla svěží jako po vydatném spánku. Někdy žasl nad lidmi, kteří tak dobře snášeli práci v noci.

Vykročil za ní a doprovázel jí, s rukou v podpaží. Dorazili k nevelkému baráku, který pamatoval komunisty. Čtyři byty a ten levý, horní, patřil Evě.
Otevřela dveře a jak je zavřela, sebral odvahu. Chytil ji, přitáhl k sobě a dal jí pusu. Téměř v témže okamžiku jej udeřila do tváře.
„Tak takhle ne chlapečku, to jsme si nedomluvili,“ řekla dotčeně.
„Promiň, Evo. Jen… já… nějak jsem se neovládl,“ zakoktal provinile.
„No to vidím, již od autobusu. Však znám chlapy. Tady to bude po mém! Teď si sedni, dej si něco k pití, cokoliv a čekej!“ zavelela a zmizela za dveřmi. Zřejmě koupelna. Alespoň šumnění vody tomu nasvědčovalo.

Petr si nalil džus a do něho trochu vodky, kterou našel v lednici. Bude ji asi potřebovat.
Pohodlně se usadil a křesle a vnímal byt očima. Obývák byl vkusně zařízen. Bílé stěny, obrazy neznámého autora, nevelký bar, hezky osvětlený byl jak z restaurace, lemován poháry na stopkách zavěšené dolů hlavou.
Klaply dveře koupelny a v nich se objevila Eva.
Byla oblečena v podvazcích, vrchní část byla korzetového typu. Petr od ni nemohl odtrhnout oči a naprázdno zapolykal.
Přišla blíž a velitelsky řekla: „Teď mi ji chlapečku pěkně vylížeš! A doufám, že to neodflákneš, protože jinak můžeš rovnou vypadnout a zapomenout, že vůbec existuji.“

Povalil ji na kanape a rozevřel nohy.
Mrkla na něj skvostná broskvička, plná šťaviček. Úplně vyholená, připravená a zvoucí. Naslinil prst a rázně jej zasunul.
„Řekla jsem jasně – vylízat, ne šukat prsty!“ okamžitě jej napomenula.
Vytáhl tedy prst a nahradil jej jazykem, kterým zaútočil na otvůrek, ze kterého kapal milostný nektar. Jazykem probíhal od spodní dírečky až po hrášek, jak splašený koloušek. Ale to byla jenom záminka, aby mohl rozjet tu nejlepší Casanovovskou jízdu, jakou slibovala tahle sestřička Eva.

Rozdmýchával plamínek v kundičce. Eva se pomalu začínala přizvedávat. Ruce ale držela zatím vedle svého těla.
„No vidíš, že to jde,“ dočkal se konečně malé pochvaly.
Mydlil jazykem otvůrek a stékajíci sliny prstem rozmazával po análku.
„Něco jsem řekla! Jenom jazykem!“ nařizovala mezi milostnými vzdechy.
„Vždyť v kundičce jsem jenom jazykem,“ nechtěl odhalit skutečnou strategii.
S úsměvem explodovala.
Pak odpadla, ležela a vychutnávala si po čase zase neskutečnou slast.

Petr toho využil, znovu prstem vniknul do rozkošneho zadečku a přidal na intenzitě dráždění.
„Tak už mi tam vraž tu pěst celou!“ lapala po dechu.
Petr neváhal a přitlačil na čokodírku větší silou.
„Ty debile! Do píči, ne do prdele. Aaaaau…“ vyjekla.

Naslinil prsty i pěst a pomalu, krouživým pohybem ji vsouval do mokré kundičky.
„Oooo, mmm… Ach…“ vyrážela ze sebe a vypoulenýma očima těkala po místnosti.
„Aaaaaaaaaach…“ hekla těžce, když konečně celá ruka pronikla dovnitř.
„Otoč se!“ A vystrč na mne prdelku!“ pokusil se převzít vedení její mrdáč.

Polodomina ku podivu poslechla a pomalu se na jeho ruce otáčela, jako na rožni. Po celou dobu ze sebe vyrážela skřeky o kterých Petr nevěděl, zda je to reakce na bolest, nebo vrcholnou slast.
Vsunul zase dva prsty druhé ruky do zadečku a pomalu začal přes tenkou zábranu masírovat vnitřek. Cítil jak se prsty dotýká své ruky uvnitř.
Eva šílela. Ruka v kundičce jí naplňovala její studánku k prasknutí a Petrovo naléhání na její zadní otvůrek ji úplně ničilo.

„Aaaa… mmm… ach jo. Jó, dej mi ho tam! Do zadečku a hned! Prosííím…“ škemrala.
Eva tajně doufala, že se z toho dráždění neposere. I když se pečlivě v koupelně připravovala na všechny možné scénáře, včetně malého výplachu konečníku, teď si nebyla jistá.
Petr ji převrátil na pravý bok, s levou rukou stále uvnitř její buchty, jí surově napíchl zadnicí na svůj kolík.
Vyjekla, ale přesto malým pohybem pánve přirazila, kolik to jen šlo a Petrův pěchovák zmizel v útrobách nadrženky.
Svoji mocnou kládu nořil dovnitř až po koule. To už bylo na Evu moc.
Nezvládala totální vyplnění obou svých otvorů. Přirážela jako zběsilá, z posledních sil.

Petr pomalu otáčel rukou, kterou měl až po zápěstí ve čvachtající kundě a současně jí bucharem plenil zadnici co to šlo.
Mrdna pomalu, ale jistě, kráčela na konec své pouti za mohutným orgasmem.
Stahovala zadnici, což mělo za následek, že poslední Petrův příraz brutálně vypláchl střevo akční hrdinky.
Její akčnost také nezůstala pozadu. V momentě jak Petr vytáhl z čvachtající studny ruku, udělala s takovým jekotem, že jí musel hodit
polštář, do kterého se zakousla. To se ukázalo jako nutné opatření, protože měl obavu, aby sousedé nezavolali policii, kvůli domácímu násilí.

Eva omdlela a Petr ji přikryl prostěradlem. Sám se šel umýt a obléct. Byl nadmíru spokojen s průběhem dnešního rána a doufal, že tato epizoda bude mít i pokračování.
Když otevíral dveře z koupelny zpět do chodby, ozvala se napůl spící královna: „Petře, nezapomeň, nikomu ani muk a přijeď zase někdy! Prozvoň svůj mobil z mého a ulož číslo! Budu se těšit. Teď tě nevyprovodím, protože prostě nemůžu… ale určitě přijeď! Paaa,“ rozloučila se na šrot vyřízená mrdna z postele.
„Fajn. Určitě přijdu. A rád. Ahoooj,“ odpověděl Petr se spokojeným úsměvem.

Udělal jak řekla. Stáhl si její číslo do mobilu a zbytek cesty do práce přemýšlel, jak je vůbec něco takového možné a jak je skvělá a hříšná tahle Eva.