Pan továrník 🇨🇿

Tak spadla klec. Psal se rok 1949 a pro pana továrníka Brunheizla nastaly krušné časy. Jeho malá bezvýznamná továrnička byla akčním výborem KSČ prohlášena za hodnou znárodnění a panu majiteli bylo dáno 24 hodin na vystěhování se z rodinné vily.
Původně to vypadalo, že komunistům jde jen o velké strategické podniky, hutě a na venkově o kulaky, ale nyní zacílili i na ty nejmenší podnikatele. Soukromé vlastnictví bylo zkrátka zakázáno.

***

Josef Brunheizl byl již starší muž. Za války mu zemřela žena, syn hned zpočátku okupace utekl do zahraniční armády, ale domů již se nevrátil…zůstal na tom světě sám. A teď i bez továrny, kterou postavil už jeho děd.

Při balení věcí ho starostlivě pozorovala služebná Anděla. Byla to pětatřicetiletá žena, která v rodině sloužila už skoro dvacet let. Znala svého pána do nejmenších podrobností a těžce nesla jeho psychický stav a rozpoložení.
Když tam tak stál bezradně nad skříní plnou šatstva a osobních věcí, měkce ho oslovila.
„Pane továrníku…“
„Už nejsem továrník,“ odtušil Josef suše.
„Tak tedy… ehm… pane… Josefe,“ pokračovala. „Mám pro vás návrh, zda byste se neodstěhoval se mnou do vesnice, odkud pocházím. Mám tam po rodičích domek a starala bych se o vás jako dosud. Jsem na to zvyklá…“

Muž se zarazil a užasle na ni pohlédl.
„To myslíš vážně? Na krk si uvázat třídního nepřítele. Víš, co tím riskuješ?“
„Vesnička je malá, všichni se tam znají. Budeme žít… spolu… a pro sebe. Moc ráda bych se o vás dál starala, opravdu, “ dušovala se Anděla a myslela to opravdově.

Josefovi táhlo na pětapadesátku a cítil se unavený, z Anděly naopak sálal elán a živočišnost, prostě chuť žít za jakýchkoliv podmínek. A tak její nabídku přijal.

***

Ocitl se ve vsi Kopulec kdesi na pomezí Čech a bývalých Sudet. Vesnice byla opravdu malá a předseda MNV byl rozumný chlap.
Nahlédl do papírů a řekl: „Podívejte se, soudruhu… teda… ehm… pane továrníku… když budete sekat dobrotu, nebudu si vás všímat. Anděla je poctivá ženská a zaručila se za vás, tak si to nepokažte. Zajděte si za předsedou družstva a on už pro vás bude mít nějaký místo. Teplou kancelář nečekejte, ale ruce máte obě zdravý, tak čest práci.“

***

Předseda družstva byl bodrý chlapík.
„Tak hele, továrnickej, ke zvířatům ani na pole tě nepustím. Víš o tom houbeles. A abys z chlívů vyvážel hnůj je tě zase škoda. Budeš závozníkem u Bédy Kolečka. Máme tu náklaďák. Naposledy jsme s ním odstěhovávali kulaka Říhu, ten tu byl největší sedlák a arcisvině. Teď chceme stavět nový chlívy, tak budete vozit materiál. Jo a tady máš,“ podával mu bankovku.
„Za co?“ nechápal Josef.
„To není z mýho. Strhnu ti to pak z vejplaty. Tohle je zápisný za chlapy v hospodě. Jestli tu chceš žít, musíš mezi ně zapadnout. Chápeš?“
„Já ale mám peníze,“ bránil se Josef.
„Jo? Tak za ně kup Anděle nový šaty… tak večer v hospodě a zejtra nastupuješ. V sedm tady, jasný,“ poplácal ho předseda po rameni a odkvačil.

***

Večer se Josef sbratřil s ostatními vesničany. Stal se pro ně „továrnickej“ a cítil se mezi nimi kupodivu dobře. Zato velký boj svedl s Andělou, která mu důsledně vykala a trvalo dlouho než přešla na tykání a normální mluvu ne mezi pánem a služkou, ale partnery.

***

Josef jako by omládl. Práce mu nevadila, zvykl si a o domov a zázemí měl postaráno s péčí a láskou. Ano, láska. Ale spíš než ta láska mu začal chybět sex. Než manželka onemocněla, spávali spolu jednou dvakrát do měsíce, už to nebylo ono a taky časy byly zlé. Nyní by stačilo zajít do nevěstince, jenže ty byly novým režimem zrušeny. Prostitutky se uchýlily do ilegality, a tak si Josef musel poradit jinak. Buď si pomoci ručně, nebo si najít nějakou ženu.

Svěřil se s tím Bédovi a ten se rozesmál.
„Ty máš doma takovou kočku a chceš hledat ženskou? Prosím tě, já bejt na tvým místě, už bych Andělu dávno vobtáhnul a dělal jí to dvakrát denně a ty se ptáš, kde sehnat volnou babu? Si myslíš, že ona není nadržená? Jen čeká na tvůj první krok. Je tak vychovaná, nenabídne se ti první.“

Josef uznal, že na tom něco bude a přemítal, jak to navléct. Anděla kypěla zdravím, chtíčem i pohledností a znali se opravdu takřka do nejmenších podrobností. Možná až příliš. Aby to nakonec nebylo překážkou? Doteď žili skoro jako bratr a sestra, můžou být nakonec milenci?

***

Jednoho dne po návratu z práce ji Josef pozoroval, jak kmitá u plotny a chystá večeři.
Bavili se o běžných věcech a když Anděla na stůl položila hrnec s polévkou, Josef vstal, přirazil ji břichem ke stolu, ohnul v pase a jal se jí vyhrnovat sukni.
„Josefe… co to děláš?!“ bránila se Anděla a snažila se vstát.

Jenže ten byl příliš vzrušený a nadržený, aby se jí to podařilo. Naopak, už byly odhaleny bělostné půlky pevného zadku a vztyčený ocas neomylně zamířil do správného otvůrku.
„Ahhhh,“ vyjekla Anděla, když cítila, jak jí ocas roztáhl pysky při proniku. Tlak pokračoval a pták se do ní zabořil až po kořen. Nečekala to, nechtěla to, takže to bylo nasucho a pochva jen pozvolna začala vlhnout. Pták ji celou vyplnil, cítila ho až na konci a když začal s pomalými přírazy, zmocnilo se jí silné vzrušení.

„Ach… Josefe… ach… anooo,“ začala vzdychat a pohyby ocasu byly náhle snadnější a slastnější. V této poddané pozici si připomněla svou roli služebné, jež svému pánu musí být ve všem k dispozici. A to ji vzrušovalo. Měla to v sobě zkrátka hluboko zakořeněné.
Přírazy začaly nabývat na intenzitě, zrychlovaly se a pak mocný příval semene jí zalil útroby. Byl to pro oba nádherný pocit vyvrcholení a rozkoše. Cítili, že od dnešního večera se stávají mužem a ženou se vším, co k tomu patří.

***

Za pár dní Josefa na návsi zastavil místní farář.
„Jsi, synu, věřící?“
„Jsem ateista,“ odvětil Josef. „Až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.“
„To zajisté udělá, pokud svůj vztah s Andělou nezměníte ve svátost manželskou,“ děl farář s vážnou tváří. „Já vím, dnešní doba církvi nepřeje a nenutím vás konat svatbu v kostele, ale před zraky ostatních tady ve vsi žijete v hříšném svazku.“

„Podívejme se, jak jsme celou vsi sledování,“ řekl Josef ironicky.
„To máš tak, synu. Tys bývalý továrník. Polepšil ses, ale v očích komunistů jsi stále nebezpečný buržoust a je třeba tě mít neustále pod kontrolou. Věř mi, že vím, co říkám. I já jsem sledován. V církvi teď sedí klér oddaný jinému, mocnějšímu bohu se srpem a kladivem. Buď s Bohem,“ otočil se farář nazpět ke chrámu Páně.

***

Josef a Anděla se vzali o dva měsíce nato v obřadní síni v okresním městě.
Svatební veselí se konalo doma v místní hospodě, která stále ještě byla v soukromých rukách. Sám předseda MNV soudil, že je lepší, když má hospoda svého majitele, než kdyby byla státní, tudíž nikomu nepatřila, kam by to asi tak vedlo. A hospoda je centrem obce, to věděl každý.

Zábava se slušně rozjela, k tanci vyhrávala místní kutálka a oba novomanželé šli z kola do kola. S nevěstou si každý rád zatančil, i Josef se činil s manželkami ostatních a stalo se, že při jednom z pomalejších tanců mu Bédova manželka Marie bezostyšně sáhla nenápadně mezi nohy a pohladila povadlé zařízení.
„Co děláš?“ cukl sebou Josef.
„Zkoumám, zda si Anděla užije svatební noc. Béda povídal, že ho máš slušnýho, hi,hi,“ křenila se Marie.

Josef se zatvářil znechuceně. Bavit se doma o údech spolupracovníků mu přišlo nenormální.
Marie to pochopila.
„Tak promiň. My už se o tom už spíš jen bavíme, než děláme.“

Josef se zarazil. Marie rozhodně ještě nepatřila do starého železa. Byla asi tak stará jako Anděla, prostě normální ženská s nějakými těmi kily navíc.
„Hm. Netušil jsem, že vám to doma neklape,“ podotkl.
„A nechceš vyzkoušet, jak to umím? Ještě jsem to nezapomněla,“ vrněla Marie a vypnula prsa, aby viděl, co nabízí.
Josef už měl v hlavě trochu naváto, ale uvědomoval si, že se právě dopouští nevěry a to nemohl milované Anděle udělat.

Jenže… Když se později šel vymočit ven a zahnul za dřevník, ze křoví opodál zaslechl tichý smích, pak zasténání a vzdechy. Nedalo mu to, ani se nepřiblížil a nezahlédl svatební šaty vyhrnuté k pasu a bílou mužskou zadnici kopulující mezi roztažené nohy jeho ženy! Poznal předsedu a vzkypěla v něm krev, ale nezasáhl. Mohlo se to obrátit proti němu. Napadlo ho něco jiného.

Vrátil se do sálu a rychle se domluvil s Marii. Béda už byl pod obraz, takže se ztratili zcela snadno a skončili v garáži náklaďáku na dece.
Marie byla vyhladovělá, chtivá a nadržená. Vrhla se na něj a předvedla mu skutečně famózní sexuální koncert, kdy on byl nástrojem a ona hráčem.

Zprvu mu řádně pokouřila ocas ve své smyslné puse. Josef to znal a Anděla se taktéž snažila ho takto uspokojit, ale tohle bylo něco jiného. Vytekl jak panic, nemohl jinak… Marie však s tím počítala, novou kuřbou mu ho postavila, pak si na něj usedla a při odsedech mu nabídla svá velká koziska k pomuchlování. Josef se činil a velká a přitom pevná prsa ho skutečně fascinovala a byla radost si s nimi hrát.

Když se Marie na něm odbavila, nastavila se mu na všech čtyřech, aby ji taky protáhnul zezadu. Josef za ní přiklekl, zarazil do ní ptáka a pořádnými šťouchy se na ní dodělal a semenod o ní napumpoval. Pak ji plácl přes zadek a svalil se jak žok. Takovou jízdu už dlouho nezažil.

„Bylo to krásné,“ usmívala se Marie spokojeně, když se oblékali.
„Hm,“ utrousil Josef, kterého přes to, že viděl Adélu při nevěře, přepadl pocit viny.
„Nic se nestalo,“ pohladila ho Marie po tváři a odešla.

„Ach, jak to někdo má v životě lehké,“ pomyslel si Josef a vrátil se na veselku, kde už vše pozvolna zkomíralo. Kapela nehrála a byla v podroušeném stavu, lidé se rozcházeli a Adélu nikde neviděl. Hospodský mu řekl, že prý ji viděl odcházet. Samotnou.
„Zítra ti zaplatím,“ rozloučil se Josef a šel domů.

Anděla ležela v posteli a spala.

***

Ráno se ohlásilo kohoutím kokrháním a příjemnými pocity v klíně. Josef otevřel oči a spatřil hustou hřívu své ženy a cítil, jak mu jemně žužlá a olizuje ocas, stojící v plné ranní pohotovosti. Blo to příjemné probuzení. Cumlání údu nahradila soustředěná kuřba a už nemělo smysl předstírat spánek.
„Hmmm… děláš to hezky,“ zamručel Josef a hladil Andělu po vlasech.
„Gulp… gulp… to je omluva za svatební noc,“ zaznělo v odpověď.

Když mu ho dostatečně polaskala, chvíli se líbali a Josef se jí jal odměnit stejným způsobem. Sjel jí polibky přes krk na prsa, dlouho se jimi zaobíral, hladil je, hnětl a mačkal, mezi rty jí jemně promnul citlivé bradavky a přes bříško skončil v houští šťávami zmáčeného klína. Ten byl celý otevřený a dychtivý, že vylizovat potoky šťáv bylo zcela zbytečné. Jazykem jí polaskal citlivá místa a pak na ni nalehl, hladce do ní vnikl až po kořen a hned rozjel přírazy.
„Ano… ano,“ vyrážela Anděla v zajetí slasti a užívala si ty chvíle štěstí. Tajně snila o dítěti a doufala, že otěhotní. S Josefem o tom nemluvili, ale uvažovala, že když už bude dítě na cestě, co může dělat? A jelikož se Josef se do ní pravidelně vyprazdňoval, ani on se dítěti zjevně nebránil.
„Ahh… áááh,“ přirazil naposled a proud semene jí plnil pochvu.
Anděla se neudělala, ale i tak to pro ni bylo vždy příjemné a pokud náhodou vyvrcholila, byl to pro ni příjemný bonus.

Jediné, co jí zatemňovalo mysl, že se tak stávalo většinou při styku s předsedou MNV Machatou, který si styk vynucoval svým postavením. Hrozil jí dohledem StB a vším možným za to, že žije s bývalým továrníkem.
„Je to stále třídní nepřítel, ať se chová a tváří jakkoli loajálně. To může být jen maska a přitom tu buduje tajnou buňku,“ hřímal a když následně přímo navrhnul, jak se vyhnout nepříjemnému vyšetřování, Anděla mu podlehla. A ne jednou. Návštěvy na MNV se staly pravidelnými tak jednou za čtrnáct dní.

Sex s předsedou byl standardní na rozvrzaném otomanu v kumbále za kanceláří. Oba spěchali, takže to odbyli vesměs klasicky vleže, ona s vyhrnutými šaty, on se spuštěnými kalhotami, jinak zůstali oblečení. Horší bylo, že Anděla při tom zažívala silnou slast a následné vyvrcholení. Jeho ocas nebyl přitom nijak velký, ale uměl to s ním zkrátka dobře. Jinak si ti neuměla vysvětlit. Styděla se za to a Josefovi pak dávala najevo svou lásku tak usilovně, až ho to pomalu začínalo zmáhat.

***

Anděla netušila, že Josef je na tom obdobně. Marie Kolečková s ním sex při svatbě nepovažovala za jednorázovou záležitost. Byla s Josefovým výkonem spokojená a jelikož doma strádala, udělala si z něj milence.
Scházeli se nepravidelně, když šel Josef do hospody a odešel dřív. Béda buď tam zůstal, nebo kutil něco v kůlně, zkrátka i chvilka Marii stačila, aby ji v seníku za domem pomiloval. I oni se s tím nijak neprotahovali, Rychlé vysvlečení, šup-šup a zase pryč. Pro Marii to ale bylo uspokojující a tu a tam se podařilo pomilovat se i déle s dlouhým líbáním a mazlením.

Josef se s tím vyrovnal a dokázal se Bédovi dívat do očí i když se bavili o svých manželkách a výkonech při plnění manželských povinností.

***

O rok později Anděla přivedla na svět dvojčata Jakuba a Matěje.
Děti rostly jako z vody a Josef, jakoby ještě více omládl, prostě život s Andělou byl plný lásky a štěstí.

Otěhotněla i Marie, což ale zapříčilo rodinnou krizi, neboť Béda byl úředně neplodný a tudíž ženu logicky obvinil z nevěry, nazval děvkou a kurvou a domáhal se jména milence, jenž mu nasadil parohy.
Marie dělala co mohla, aby Josefa ochránila a vymýšlela si různá jména, dokonce i znásilnění neznámým mužem v lese.
Béda začal pít a nakonec se stalo neštěstí, že opilý za volantem srazil předsedu Machatého a na místě ho usmrtil.

Marie ztratila muže, Anděla nechtěného milence a nastal klid. Marie nakonec o dítě přišla při nečekaném potratu a po zdravotním zákroku ztratila i chuť na sex. Nenávratně. A protože na Andělino štěstí žárlila, nakonec se ze vsi odstěhovala.

***

Nový předseda MNV Novotný byl sice též komunista, ale Josefovi nikdy neřekl „továrnickej“ a choval se k němu normálně. Potvrdil mu, že vyšším místům musí hlásit každou nepravost, kterou by u něj zjistil, ale ujistil ho, aby se o svou budoucnost neobával.

***

Psal se rok 1968, kdy svitla naděje, že by se Josef mohl přihlásit o svou továrničku a obnovit svoji živnost. Sám už se na to necítil, ale synové byli pro.

Jejich nadšení povadlo, když shlédli tovární budovy v ruinách a celý provoz byl přeměněn na skladiště. Stroje byly pryč, okna vytlučena, omítka začala opadávat a ve střeše byly díry. Ne, tohle Josef zpátky nechtěl. Historické události mu nakonec daly za pravdu a rok 1969 znamenal zase konec svobodného podnikání.

***

Manželé žili ze skromného důchodu ve vzájemné lásce ještě pět let, než Anděla zemřela.

Teprve na smrtelné posteli Josefovi vyjevila svoji nevěru s Machatým a on jí přiznal nevěru s Marii. Bylo to už ale tolik let promlčeno, že se tomu oba nakonec zasmáli.
Josef ji políbil na rty, pohladil po tváři a zjistil, že Anděla právě vydechla naposled. Ve tváři měla klidný a spokojený výraz.

Josef ji následoval o rok později, obklopen svou rodinou a vzpomínkami na svůj život, který se mu až po padesátce proměnil v krásnou rodinnou pohodu.