Podnikové školení

Upravená verze

Jen pár kroků pod rekreačním střediskem, v mírném vrchu, vyčnívala skalka s plochou, která lákala k posezení. Byl odtud mezi stromy krásný pohled na hladinu Brněnské přehrady. A co hlavně, byl tu nádherný klid. Sem jsem si chodil občas sednout, odpočinout si v přestávkách mezi školením, nadýchat se čerstvého vzduchu, ale i zahřešit si s obláčky cigaretového kouře.

I tentokrát jsem využil přestávky, usadil se na skalce, rukama objal pokrčená kolena a pozoroval výletní loď na vodě. Hlavou se mi proháněly vzpomínky.
Jak to všechno vůbec začalo?

Naše firma, která měla v republice několik závodů, prováděla v Brně půlroční školení, vždy týden v měsíci se svolením spřátelené firmy, právě v jejich rekreační chatě na přehradě. Dlouhé, mnohdy nezáživné přednášky, byly přerušovány přestávkami, které jsme převážně využívali k vychutnávání doušků cigarety na terase chaty.
Na jedné straně parta chlapů, osnujících plány večerní zábavy, většinou spočívající v návštěvách hospod se Starobrnem, na druhé straně hlouček štěbetajích žen s obdobnými plány, ale u vína.
Další, mnohem jednodušší alternativou, bylo trávení večerů v klubovně chaty s koukáním na televizi.

 Nebyli bychom to my, abychom neměli i jiné plány, jak trávit večery. Nestěžoval jsem si. Na školení byla i kolegyně, se kterou jsem udržoval více, než kamarádské vztahy. Náš vztah byl natolik volný, že jsem se ani nezlobil na to, že tentokrát svůj pohled velkýma hnědýma očima, věnovala někomu jinému. I tak jsem si byl jistý, že stačilo jedno pokynutí hlavou, a byl jsem bez problému.
Nejenom můj zájem byl tentokrát zaměřen na úplně jinou ženu. Bylo mi jasné z poznámek mých pokuřujících kolegů, že všichni pozorujeme ženu, jménem Marie, která svým zjevem vyčnívala z party na protější straně.

Byla v přiléhavé sukni, pod kterou se rýsovaly miniaturní kalhotky a svetříku s výraznými obrysy trčících bradavek. Byla opravdu nepřehlédnutelná.
Již na první pohled působila dojmem nedobytnosti, a tak se žádný z nás neopovážil na více, než pozdrav a běžnou konverzaci.
Mezi sebou jsme nahlas rozvíjeli plány, směrované k její osobě, za které by se nemusel stydět ani ten největší sexuální maniak.
Ona, jako by tušila, že se o ní mluví, se k nám občas obrátila a svým pohledem v nás vzbuzovala ještě bujnější představy.

Týden uběhl, a my se rozjížděli domů s platonickými představami a hlavami plnými Marie.
Tak zase za měsíc.

Ten uplynul jako voda a my jsme si se spolupracovnicí z firmy, Jaruškou volali.
„Sejdeme se na Zvonařce a pojedeme spolu najednou,“ oznamovala mi do telefonu.
Přijížděli jsme totiž každý z jiného směru a autobusové nádraží bylo místem společného srazu.

Stál jsem s kolegou u stolku bufetového stánku, když se za námi ozvalo: „Ahoj. No že byste nás zrovna vyhlíželi, to ne.“
Otočil jsem se za hlasem.
Za mnou stála moje kolegyně. Vedle ní, a to jsem vůbec nečekal, objekt našich sexuálních tužeb, Marie.
„Potkali jsme se cestou,“ vysvětlovala její přítomnost Jaruška.
„Marie,“ podala mi ruku žena, kterou jsem již minulý měsíc obdivoval.
„Josef.“

Konečně jsem byl v blízkosti ženy, která byla středem naší pozornosti. Seděl jsem vedle ní v autobuse městské dopravy a dotýkal se nohama jejích stehen a cítil jejich tuhost, byť jen přes látku kalhot a šatů.
„Dneska toho asi moc nenaškolíme,“ snažil jsem se navázat konverzaci.

Neuhodl jsem. Hned po obědě nás čekala první přednáška. Prý je toho moc a musíme to do prázdnin stačit. Kurs bude pokračovat zase až po letní přestávce.
S povděkem jsme přivítali přestávku na cigaretu. Tradice hloučkování pokračovala, zrovna tak jako komentáře na adresu našich kolegyň.

„Doufám, že dnes večer jdeš s námi,“ obrátil se ke mně kolega. „Rozhodli jsme se změnit pivovar. Tady Jarda nás zve na Černohorské.“
„Ještě nevím,“ hledal jsem výmluvu. „Víš, že pivo moc nepiju.“
„Nevadí, alespoň nám tu budeš hlídat baby.“

Ne všichni jsme sdíleli touhu objevovat nové druhy piva a tak večer zůstalo několik chlapů v klubovně a dělali společnost svým ženským protějškům.

„Jdu na vzduch,“ rozhodl jsem se a vydal se ke svému oblíbenému místu nad přehradou.
Sedl jsem si na kámen vyhřátý letním sluncem a zadíval se na hladinu jezera. Ve vodě jako v zrcadle se odráželo pomalu zapadající slunce.

„Mohu si přisednout?“ ozvalo se za mnou.
Obrátil jsem a zakryl si rukou oči proti slunci. Nade mnou stála ona, Marie.
„Samozřejmě,“ poposedl jsem, abych jí udělal místo.
„Vy jste nešel s chlapama na pivo?“
„Ne, já to moc nepiju.“
„A co tedy pijete?“
„Když už musím, raději víno.“
„To jsme dva. Já mám taky ráda víno. A jaké máte raději, bílé nebo červené?“
„Mně je to jedno, já tomu zase tolik nerozumím. Hlavně, když je dobré.“
Chvíli jsme mlčeli a dívali se do vln vodní plochy.

„A co tady tak sám?“ pokračovala po chvíli Marie ve vyptávání.
„Tady je mi dobře. Koukám na vodu a to mě uklidňuje. Ale hlavně si tu vyčistím hlavu,“ svěřoval jsem se.
„Pán je romantik, co?“
„Vy se mi smějete?“ obrátil jsem se k ní.
„Ne, to bych si nedovolila,“ pohladila mne lehce dvěma prsty po vlasech. „Taky mám ráda romantiku. Můžu se s vámi dívat na vodu?“ zeptala se a poposedla si blíže.
„Budu rád,“ přitakal jsem. „Ve dvou se to lépe sní.“

Seděli jsme mlčky vedle sebe a dívali na hladinu, na které si větřík pohrával s vlnkami. Odkudsi se ozývala melodie Jandovy písničky Hurikán. Od vody zavanul trochu studenější vítr a Marie se otřásla.
„Je vám zima?“
„No, trochu,“ přiznala se.
Objal jsem ji kolem ramen.
„Nejdete na to trochu rychle?“ otočila se ke mně.
„Nic jsem tím nesledoval. Myslel jsem, že je vám zima,“ omlouval jsem se.
Mlčela.
„Už je to lepší?“ zeptal jsem se po chvíli.
„Jo,“ položila mi hlavu na rameno.
„Nepůjdeme raději dovnitř?“
„Ještě chvilku,“ zaprosila. „Nevadí vám to?“

Nevěděl jsem v tu chvíli co říkat, a tak jsem mlčel a jen vnímal teplo a vůni jejího těla. Byl jsem rád, že se ke mně tiskne právě ona, ta, která je objektem zvědavých pohledů mých kolegů.

„Začíná být přecejen chladno,“ řekla po chvíli. Jen nerad jsem jí pomáhal vstát.
Pomalu jsme se vraceli k chatě. Šel jsem krok za ní a se zájmem pozoroval její vlnící se zadeček. Před vchodem se ke mně obrátila.„Nechceš zajít na skleničku vína?“ zeptala se.

Přemýšlel jsem, jak se k ní vetřít do pokoje, a tato nabídka mi přímo nahrála a usnadnila mé rozhodování.
„Samozřejmě,“ zněla má okamžitá odpověď. Přesto jsem se zeptal: „Chceš si jít sednout do vinárny?“
„Mám láhev na pokoji, jestli ti to nevadí?“
„Ne, vůbec ne,“ odpověděl jsem nadšeně. Můj plán bez problémů vychází.

Proplížili jsme se chodbou kolem klubovny a za chvíli jsem seděl v pohodlném křesle v jejím pokoji.
„Kde máš vůbec Jarku?“ začal jsem pátrat po své kolegyni.
„Ta se odpoledne sebrala a s tím novým přítelem z generálního ředitelství odjela do Brna a tvrdila, že se vrátí až ráno.“
„Ta nevěrnice,“ napadlo mě v duchu, ale byl jsem rád.
Marie mi podala láhev vína.
„Koupila jsem ji pro všechny případy. Otevři ji prosím, já se hned vrátím.“
Kupodivu jsem se tentokrát na Jarku nezlobil, naopak jsem byl rád, že to takhle dopadlo. Dost možná, že to byl i úmysl. Mezitím se mi podařilo láhev otevřít a nedočkavě jsem čekal, až se Marie vrátí z koupelny, kam před chvíli odešla.

Náhle přede mnou stála, zahalená jen v osušce, vonící jemným toaletním mýdlem
„Nechovám se hloupě?“ sedla si proti mně na okraj postele. Poodhrnutý cíp osušky odhaloval kousek vnitřní strany jejího stehna.
„Ne, vůbec ne. Naopak,“ ujišťoval jsem ji.
„Naleješ mi trochu vína?“ držela v ruce pohárek. „Na co si připijeme?“ zeptala se.
„Třeba dodatečně na tykání,“ navrhl jsem. Propletli jsme si podle starého zvyku ruce a vypili víno do dna.

„A teď pusu,“ našpulila rty. Naklonil jsem se k ní a políbil ji. Otevřela ústa a jazýčkem se mi začala dobývat do úst. Rukou mi chytila hlavu, abych přecejen neucukl.
Nemusela mít strach. Vášnivý polibek jsem jí vrátil, a mé zvědavé ruce začaly okamžitě bloudit po jejím těle. Na dlani jsem ucítil ještě vlhkou kůži jejího prsu a druhá ruka již hladila její stehno. Můj neposeda se okamžitě probudil k životu a snažil se najít cestu ven. Kupodivu se mým nenechavým dotykům nebránila.

„Počkej chvilku,“ vytrhl jsem se z jejího objetí. „Hned jsem zpátky.“
Bylo mi jasné, že toto skončí milováním a nebyl čas s nějakým dlouhým sprchováním. Vběhl jsem do koupelny, vyndal ho a osprchoval nad umyvadlem.

„Co tam děláš?“ ozývalo se z pokoje.
„Hned jsem u tebe,“ oznamoval jsem už mezi dveřmi. „Kde jsi?“ rozhlédl jsem se po pokoji.

Marie ležela v posteli, jen hlava jí vykukovala s pod přikrývky.
„Hm,“ pokynula mi, abych si lehl vedle ní. „Snad se taky svlékneš?“ vyzvala mě, když jsem se dobýval pod peřinu oblečený.

Rychle jsem ze sebe strhal to, co jsem na sobě měl a vklouzl k ní. Dotyk jejího nahého těla působil jako elektrická jiskra. Přitiskl jsem se k ní co nejvíce, abych si vychutnal tento kontakt.
Přehodila si přeze mě nohu a já cítil kůži jejího břicha na svém. Můj tvrdý válec ležel na jejím stehně, jen několik centimetrů od brány rozkoše.
Byl jsem zvědavý jakou ji má. Nejraději bych odhrnul přikrývku a podíval se. Místo toho jsem jí hladil nohu a rukou se přibližoval ke spojení stehen. Zvědavost i vzrušení bylo velké. Co nahmatám?
Na prstech jsem ucítil první chloupky a sálající teplo jejího nitra.

Ani její ruka nezahálela. Po krátkém hledání pevně svírala peň údu. Políbila mě a obkročmo si na mne sedla, aniž by své sevření nedočkavce uvolnila. Zavedla ho na kraj vagíny a pomalu na něj nasedala. Úd mizel v houští chloupků a klouzal hluboko do jejího těla. Dívala se mi stále do očí, pozorujíc mou reakci.

Rytmický pohyb pánve ve mně zvyšoval vzrušení až k výstřiku. Rychle jsem ho vytáhl. Stříkat se mi ještě nechtělo. Marie tohoto přerušení využila k tomu, aby svou štěrbinkou třela o špičku žaludu, čímž mé vzrušení dohnala až k tomu, že jsem to nevydržel a několika výstřiky se vyprázdnil do jejích chloupků.
„Promiň,“ bylo jediné, na co jsem se zmohl.
„Nevadí, však já z tebe ještě něco dostanu.“

Utřela si kapesníkem stopy mého vyvrcholení, a již zase pevně držela úd v ruce.
„Nenechám tě odpočinout,“ vyhrožovala a začala mi intenzivně přetahovat kůžičku. Teplo její dlaně ho nenechalo klesnout. Zbytky semene se jí lepily na ruku.
„Počkej, utřu ti ho,“ obrátila se ke mně zadkem, aby vzala ze stolku kapesník.

Její bílé půlky a lasturka z jiného pohledu lákala k vniknutí. Přitiskl jsem se k ní, našel ten správný otvor a opět ho do ní hluboko vsunul. Prudce jsem do ní vnikal, držíc jí přitom prsy. Pokojem se nesly její hlasité vzdechy.

„Musím si ji vychutnat,“ říkal jsem si, neboť jsem si byl vědom toho, že se jen tak hned neudělám.
„Chci to zepředu,“ žadonila.
Vytrhla se a obrátila se na záda. Stehna rozevřela, co nejvíce mohla a čekala, až jí vyplním hladovějící pochvu.  Poloha střídala polohu a nakonec skončili v křesle, kdy na mně seděla a opět si sama regulovala intenzitu pohybů.

„Já budu,“ stačil jsem ji upozornit, abych ho mohl vytáhnout.
„Nevadí,“ nasedla na mě co nejvíce.
Výstřiky nezadržitelně tryskaly do jejího nitra. Skončili jsme opět na posteli.
„Nech mne chvíli odpočinout,“ žadonila.

K ránu nás vzbudil chlad, který vnikal od přehrady otevřeným oknem.

Přestávka na cigaretu opět na terase vytvořila dvě skupiny.
„Kde jsi byl celou noc?“ zeptal se mě kolega Lojza, jinak můj spolunocležník.
„Zůstali jsme s Jarkou přes noc v Brně u známých,“ zalhal jsem a zároveň omluvil i Jarčinu nepřítomnost.
Někdo mě dloubnul loktem. „Hele, Marie sem kouká.“
Marie mne zřejmě hledala ve skupině chlapů, a když se naše pohledy setkaly, mírně mi pokynula rukou.
„Ty vole to je baba,“ zhodnotil ji soused. „Ta kdyby jen kývla, tak bych ji vošukal, že by lezla po čtyřech.“

„Kdybys tak věděl, co nevíš,“ pomyslel jsem si v duchu a poslal Marii na dálku vzdušný polibek.