Pošťácká povídačka

„Crrr,“ rozezvučel se ryčně zvonek a pan Vokrouhlík chvátal otevřít.

Za dveřmi stála poštovní doručovatelka paní Kapustňáková, padesátiletá plnoštíhlá žena, krev a mlíko a mile se usmívala.
„Dobrý den, tak zas tu máte nějaký rekomando.“
„Jistě, jistě, už ho čekám…tak jen dál, ať to podepíšu, brýle mám v kuchyni,“ ševelil pan Vokrouhlík a uvedl ženu do bytu.

Ta pohodila kabelu na stůl a začala se přebírat v zásilkách.
„Tak, kdepak vás mám….to ne…oooch, kde vás mám!?“ téměř vykřikla, když cítila jak pan Vokrouhlík se k ní zezadu přitiskl, rukou ji zajel pod sukni a vyhrnoval nahoru. Pak prsty zajel do klína a přes látku kalhotek cítil vlhko.
„Copak, copak….nějaká vzrušená?“ šeptal, dostal se pod kalhotky a prsty zajel mezi pysky.
„Ááááh…ano….joooo…hmmm,“ vrněla žena a rozkročením mu umožnila snažší přístup.

Pak sáhla rukou dozadu a cítila tvrdou bouli na kalhotách. Zkušeně mu tam rukou sáhla, sevřela tvrdý horký ocas a pohonila, zatímco pan Vokrouhlík ji mlaskavě prstil kundu a přiváděl ženu do varu.
„Oh..oh…bože….já….budu….oh..ještě,“ vzdychala, ale nebylo ji dopřáno vyvrcholit.
Pan Vokrouhlík přestal a ženu si odvedl do ložnice, kde zaujali příjemnější polohu ležmo.

Paní Kapustňáková se zmocnila jeho ocasu ústy, on pokračoval v dráždění klínu jazykem. Oba dva hekali, sténali a vzdychali, až konečně došlo k zásunu.
Tvrdý žilnatý ocas hladce vnikl do nadržené pochvy pošťačky. Ta výpadem pánve ho v sobě pojmula až po kořen a pak už si užívala pravidelné pohyby a tření o stěny.
Pan Vokrouhlík se na jejím urostlém těle zmítal, snaživě přirážel a zejména se zaobíral velkými prsy vyvalenými z rozepnuté košile. Mnul je a líbal, až pocítil, že dosáhl hranice pro vypuštění dávky semene a naposledy přirazil.

Cukavé pohyby a proud semene vyvolaly v pochvě paní Kapustňákové silný orgasmus, který nahlas vykřičela na celý byt.
„Jo…joooooo….střííkeeeej….úúúúh,“ a svírala pochvu tak, jako by chtěla mít v sobě ocas napořád.
Nakonec ho pustila a vyždímaná tkanička z ní vyjela ven s následným výtokem jejích šťáv a semene.
„Bože…to je zase nadělení,“ zalamentovala a odběhla do koupelny.

Když se vrátila zpět, pan Vokrouhlík stál u stolu s brýlemi a čekal, až mu předá dopis.
„Tak, tady to podepište a…prosím,“ podala mu obálku.
„Kdy přijde další zásilka?“ optala se nevinně.
„Myslím, že brzy přijde rekomando na hloubkovou kontrolu zadní části,“ odvětil pan Vokrouhlík a pošťačka se zachvěla vzrušením i úlekem.
Pak ženu vyprovodil a s úlevou usedl do křesla. Přece jen měl už svůj věk.

***

Pan Vokrouhlík byl vitální důchodce. Táhlo mu už na sedmdesátku, ale to bylo jen číslo. Jinak byl velmi aktivní a to i v sexuální oblasti.

Ženu pochoval před pěti lety a její umrdaná kundička tak konečně došla pokoje a zaslouženého odpočinku.
Vdovec však stále potřeboval ventil.
Jednou mu dlouholetá poštovní doručovatelka, paní Kapustňáková, donesla dopis, a tak to na ní zkusil, s obavou, že mu třeba jednu vrazí. Překvapivě uspěl a hezky si spolu zamrdali přímo na kuchyňském stole. Žena byla stejně živočišná jako on a ráda v sobě uvítala tvrdý ocas.

Od té doby si čas od času sám sobě poslal dopis, což bylo pro pošťačku Kapustňákovou znamení, že si spolu zapíchají.
Žena sice byla vdaná, ale o vitalitě jejího manžela se dalo s úspěchem pochybovat a ona přece jen stále měla své potřeby a tohle ji plně vyhovovalo.

***

Rekomando o „hloubkové kontrole zadní části“ na sebe nedalo dlouho čekat. V jejich tajných šifrách to znamenalo anální sex a na ten bylo třeba se vždy připravit.

Pan Vokrouhlík nakoupil lubrikanty, žena provedla vlastní hloubkovou hygienu a podobně.
Pak se dostavila, tak jako jindy a v ruce třímala rekomando.
„Teda vy jste samý doporučený dopis, pane Vokrouhlík,“ hlaholila na chodbě, vědoma si pečlivého zraku slídivých sousedek.

Pak vplula do bytu a tentokrát zamířila rovnou do ložnice, kde si odložila.
Pan Vokrouhlík už stál v pozoru, včetně ocasu, a sledoval barokní tvary své nenasytné milenky, které ho tak přitahovaly.
Paní Kapustňákové se vlastní tělo moc nelíbilo, ale nějak se s tím nedokázala vypořádat. Po ujištění svým milencem, že je úžasná a po zaregistrování chtivých pohledů chlapů na poště, se tedy diet vzdala a tělo si udržovala sexem.

***

Milenci se líbali a mazlili. Nešli na to hopem. Teprve průzkum prstem a kroužením kolem anální růžičky znamenal přípravu na vlastní akci.

Žena si klekla a vyšpulila zadek. Pan Vokrouhlík ji na něj vymačkal z tuby lubrikant, rozetřel ho na patřičných místech včetně svého ocasu a pak už nalitý žalud zatlačil na svěrače.
„Och….áááh…pomalu..u..u…uh,“ funěla žena a cítila zvyšující se tlak a pevně se zapřela.

Překážka byla překonána. Milimetr po milimetru ocas mizel v nakynuté zadnici paní Kapustňákové, doprovázené jejím vzdycháním.
Pan Vokrouhlík zálibně sledovat ocas mizející v zadku a slastně vnímal těsnost střev. Análu si dopřávali málo, a tak byl každý zásun skoro svátek.
Paní Kapustňáková si třela klitoris, aby přebila nepříjemné tlaky v zadku a dosáhla aspoň nějaké slasti.
„Uh..uh….už…je…tam celej?“ ptala se po chvíli a plesknutí koulí o zadek jí bylo odpovědí.
„Bože! Tak jen pomalu, anooo,“ prosila o pomalé přirážení, protože stále ji to trochu bolelo.

Pan Vokrouhlík byl jiného názoru. Tlak stěn byl příliš silný a pomalé vysunování ocasu sem a tam by ho rychle udělalo, a tak to rozjel po svém.
„Flop..flop…flop,“ rozjelo se rytmické pleskání těl o sebe a žena jen hekala a držela a muž vzdychal a užíval si to.
„To je prdel, he, he,“ chechtal se a nebylo jasné, jestli je tak opojen zadkem, nebo myslí na nějakou legraci…

Paní Kapustňáková nakonec dosáhla jisté rozkoše, když jí pan Vokrouhlík zezadu promnul visící prsiska, prohmatal je a brnkal prsty o tvrdé bradavky.
„Óóóuuuuííííí,“ zakvílela rozkoší a konečně se i trochu uvolnila.
Těsným střevem zatím rytmicky projížděl tvrdý žilnatý ocas a bylo jen otázkou času, kdy bude hotovo.

Pan Vokrouhlík se rozhodl vše ukončit, vyjel ze zadku a ocas vrazil do dírky níže. Náhlé vniknutí do kundy bylo pro ženu senzační změna. Pochva ho přijala ochotně a okamžitě se přírazy rozezněly mlaskavými zvuky.
Pan Vokrouhlík, bez ohledu na možný srdeční kolaps, ji mrdal skoro zuřivě až do slastného uvolnění semene a trhavé vyprazdňování do nadržené pochvy.
„Ánooooo….jsééém,“ vydechla šťastně žena a oba se svalili vedle sebe a zhluboka vydýchávali tu divokou jízdu.

Trvalo delší dobu, než mohla žena pokračovat v poštovní obchůzce. Pak se vrávoravě vydala dál a doufala, že si chvíli dá s těmi dopisy pokoj.

***

O NĚJAKÝ ČAS POZDĚJI

„Crrr,“ rozezvučel se ryčně zvonek a pan Vokrouhlík chvátal otevřít.
Za dveřmi stála mladá poštovní doručovatelka a mile se usmívala.
„Dobrý den, pane Vokrouhlík, máte tu doporučený dopis.“

Pan Vokrouhlík byl vyveden z konceptu.
„Já…ehm… čekal vaši kolegyni,“ zablekotal.
„Paní Kapustňáková byla převedena na jinou práci. Ale mám od ní všechny instrukce, co a jak, takže se nebojte, že bychom něco nezvládli,“ cvrlikala pošťačka.
„Tak jen dál, ať to podepíšu, brýle mám v kuchyni,“ zaševelil pan Vokrouhlík a uvedl ženu do bytu.

Ta pohodila kabelu na stůl a začala se přebírat v zásilkách.
„Tak, kdepak vás mám….to ne…oooch, co to děláte!?“ vyjekla, když cítila jak pan Vokrouhlík se k ní zezadu přitiskl, rukou ji zajel pod sukni a vyhrnoval nahoru.
„Copak, copak….ještě nejsi připravená?“ šeptal, a druhou rukou ji přejel přes hrudník aby prohmátl velikost a pevnost prsou..

Žena byla zaskočena. Paní Kapustňáková jí neřekla, že narazí na tohodle starýho nadrženýho kozla, kterej se jí dere pod sukni a šahá na kozy. No počkej!
„Počkejte,“ snažila se ho zastavit. „Takhle na mě nemůžete. Já to dělám jinak.“
Pan Vokrouhlík ji skutečně pustil a žena se usmála.

„Já hrozně ráda kouřím….můžu?“ přidřepla si a sama mu uvolnila ocas z kalhot.
Zkušeně ho pohonila a olízla.
„Je velkej. Až bude tvrdej…uvidím, kam ho dostanu,“ a pustila se do kuřby, až se panu Vokrouhlíkovi dělaly mžitky před očima.

Mladá hezká pošťačka má v hubě zasunutého čuráka …kdo z vás to má, proběhlo mu hlavou. Byl to opravdu prvotřídní pohled.
Mladá žena olizovala naběhlý žalud, rukou ho svírala u kořene a sevřenými rty po něm jezdila a vsála ho vždy až někam hluboko do krku. Jak to dokázala, nechápal, ale vždy ho vsála, pomalu vytlačila a zase vsála skoro po kořen. Byla to neskutečná slast a cítil, že pomalu bude.

Žena sama cítila, že jeho vrchol se blíží, a tak se nadechla a pak náhle a nečekaně ho do, jak kamene tvrdého ocasu, kousla! Nebylo to ani málo, ani moc, jen tak akorát, aby pan Vokrouhlík příšerně zařval a v křeči se svalil na zem.
Stočil se do klubíčka a bolestně vřeštěl a chroptěl.

Žena vstala a s gustem do schoulené postavy ještě kopla.
„Aby sis příště nechal zajít chuť. Nejsem žádná děvka!“
Nechala mu na stole dopis a hrdým krokem opustila byt.

Od té doby už si pan Vokrouhlík žádný dopis neposlal.