Pravěký příběh 02

Když jsem si přečetl komentáře k povídce Pravěký příběh, čekal jsem kritiku. Jsem si vědom toho, že nerespektuji chronologický vývoj lidstva a že rozpoutám diskuzi mezi profesionálními i amatérskými antropology o nelogičnosti souvislostí v ději. Je mi to celkem jedno. Nejde o odbornou studii vývoje lidstva, ale o erotický příběh. Došel jsem i k názoru, že je škoda příběh utnout, když přináší možnost rozvinout fantazii a tak jsem pro zvědavého čtenáře napsal pokračování. Snad se mu bude líbit.

Slunce vykouklo na obzoru, aby svými paprsky prorazilo oparem, který se vznášel nad travnatou plání a probudilo spící tlupu pravěkých lidí.
První se probudil Hu. Pátravě se kolem sebe rozhlížel, jako by se divil, kde že to je.
Jeho nová družka, která se k němu před několika hodinami připojila, spokojeně ležela stočená do klubíčka u jeho nohou.
Hu si ji zvědavě prohlížel, jakoby včera na bližší seznámení nebyl čas. Znovu si nechápavě prohlížel její tělo, které bylo skoro bez jediného chloupku, kromě dlouhých vlasů, které jí nyní zakrývaly poměrně velké prsy. Jeho pozornost přitahoval i její zadek, který doslova svítil v ranním šeru, obzvláště pak štěrbina jejího pohlaví, obrostlá chloupky.
Jeho úd začal brzy na tento pohled reagovat. Ve chvíli mu trčel z chlupatého mezinoží a bylo dílem okamžiku, aby ho Mie vrazil mezi masité pysky, a hezky po jejich způsobu, tedy zezadu.
Miu to okamžitě probudilo, ale místo toho, aby leknutím vykřikla, obrátila se na břicho a rozevřela nohy. Zřejmě ani tento způsob soulože jí nebyl cizí.
Huovi stačilo jen několik prudkých pohybů a plnil Mie lůno.
Ranní uspokojení mu dodalo dobrou náladu a tak se rozhodl, že Miu představí ostatním členům tlupy.
Uchopil ji za ruku a táhl ji ke skupině mužů a žen, sedících u slabě plápolajícího ohně.

Když tlupa uviděla Hua, jak k nim vláčí, cosi podivného, podobajícího se pravěkému člověku, ovšem bez jediného chlupu na těle, všichni udiveně zamručeli, a začali se rozestupovat do širokého kruhu.
Hu ukázal na Miu a na sebe a všem oznámil: „Mia moa Hu.“
Tím ostatní upozornil na to, že je Mia jeho majetek. Pak ještě zvedl zaťatou ruku a mužům kolem sebe pohrozil, že pokud na ni někdo sáhne, se zlou se potáže.

Mia stála uprostřed kruhu se sklopenou hlavou a očekávala, co se bude dít. Kruh kolem ní se začal stahovat, nejzvědavější ženy se přiblížily jako první a prsty se opatrně dotýkaly jejího těla, zatímco některé z odvážnějších dětí ji už tahaly za dlouhé vlasy, které byly pro ně novinkou a u svých matek to neviděly.

Nejodvážnější lovec tlupy, jakýsi Bubu, jehož největší zálibou bylo strašit malé děti, když na ně někde za keřem nebo velkým kamenem vyskočil a zařval: „Bubu,“ a pak se mlátil do prsou a vydával skřeky, podobné smíchu, se přiblížil k Mie a sáhl jí na prso.
To ale neměl dělat. Hu ho dobře mířenou ranou udeřil tak silně, že se Bubu skácel k zemi.
„Moa Mia,“ zařval na něho a znovu zahrozil pěstí, aby si Bubu uvědomil, že Hu své varování myslel smrtelně vážně.
Několik žen se zasmálo. Bubovi to přály, neboť on občas obtěžoval i je.

Nejodvážnější ženy Miu opatrně osahávaly a podivovaly se nad jejími dlouhými vlasy a zároveň i nad barevnými pruhy, které měla na těle. Ty měla namalované jakousi hlinkou, smíchanou se zvířecím tukem na několika místech, a jimi zakrývala svou nahotu.

Ženy Miu přijaly za svou a po chvíli všechny družně seděly kolem ohně, občas obtěžovány malými dětmi, a víceméně posunky a skřeky si sdělovaly dojmy se setkání s touto, pro ně neobvyklou ženou.
Nechápavě kroutily hlavami nad její cizí řečí které nerozuměly, ale za pomoci rukou a nohou ji chápaly.
Občas se některá z žen pokusila promluvit Miinou řečí, ale pokaždé se setkala s posměšným pokřikováním ostatních.

Muži se zatím vydali na lov a prohledávali blízký lesík, aby ulovili něco k snědku. Večer uléhali hladoví a ráno jim prázdné žaludky na náladě nepřidaly.
V táboře nechali chromého Vana, který po střetu s vlky byl zle pokousán na pravé noze. Hluboké rány mu sice srostly, ale Van od té doby špatně chodil a při lovu by byl málo platný.
Tlupa proto rozhodla, že bude nosičem a hlídačem ohně, a zároveň ochráncem žen.

Van seděl opodál a ve vysoké trávě nebyl skoro vidět. Pozoroval skupinu mladších žen, pohybujících se v jeho blízkosti. Občas na něho některá z nich nevědomky vystrčila zadek a ukázala mu rozevřené pysky svého pohlaví.
Tak rád by po ní skočil a zasunul do ní neustále stojící tykadlo, ale věděl, že by byl rázně odmítnut. I pro ženy byl díky svému poranění nepoužitelný.
Ženy si v té době vybíraly silné a zdravé jedince, jimž se bez odporu nastavily. Van mezi nimi bohužel nebyl.
Naučil se ale pomoci si od stálého přetlaku sám.
Chlupatou rukou uchopil úd a začal si přetahovat kůžičku přes žalud. Tím napodoboval kopulační pohyby a po chvíli snažení již kolem sebe rozstřikoval chuchvalce bílého semene.

Slunce náhle zakryl tmavý hustý mrak a na krajinu se začala snášet jedna kapka za druhou a po chvíli prudký déšť zahnal tlupu pod stromy nedalekého lesa. Ženy a děti se k sobě těsně schoulily. Kdosi zvedl pohozenou kožešinu a přikryl si jí hlavu. To vzbudilo u okolo sedících žen nevoli. Začaly křičet a o kůži se přetahovat.
Došlo by k zápasu, nebýt skupiny lovců, kteří se včas objevili mezi stromy a nevraceli se s prázdnou. Vláčely za sebou mrtvolu uloveného jelena.

Do tlupy se vrátila dobrá nálada. Zatímco skupina mužů stahovala z jelena kůži, děti, které kolem pobíhaly, se přetahovaly o vnitřnosti, vymačkávaly ze střev obsah a hltavě ho polykaly.
Několik žen přineslo z lesa smolnaté větve a přiložilo je na oheň.
Muži se snažili oddělit kusy masa od kostí. Měli na to nástroje, podobné nožům, které nedávno vyměnili s tlupou potulných lovců, oblečených v bílých kožešinách.
Tehdy se schylovalo k boji na život a na smrt, ale nakonec vše dopadlo dobře, výměnou za několik žhavých uhlíků.
Tyto kamenné nástroje byly užitečnější, než smrt protivníků. Ti ještě stačili mužům této tlupy ukázat, jak s ostrými kameny zacházet, než se vzdálili ve stepní trávě.

Mia také ukázala tlupě, něco, co je posunulo dopředu. Uměla totiž sešívat kůže k sobě. Ostrým hrotem rozdrcené kosti udělala do krajů kožešin otvory a pak jimi provlékla pruhy odřezků střev, nebo zbytky kůží a zamotala způsobem, který odkoukala od žen její bývalé tlupy. Rázem tak získala z kožešin malých zvířat větší, kterými pak mohla zakrýt nahotu těla. S přicházející zimou to byl velice potřebný poznatek.

Bylo to znát, že pochází z vývojově dokonalejší skupiny pravěkých obyvatelů této planety.
Jednou, když pozorovala v hustém dešti králíčka schouleného pod hromádkou větví, dostala nápad. Začala snášet delší větve, které mezi sebou proplétala tak, že pod nimi vytvořila prostor, kam se mohla schovat. Aby jí do úkrytu nezatékala voda, pokryla větve listy lopuchu a menší otvory ucpala suchou trávou. V celé konstrukci nechala volný prostor, kterým vlezla dovnitř.

Ženy, které ji se zájmem pozorovaly, se pokusily o tutéž činnost a tak během dne na prostranství u lesa vyrostlo několik podobných příbytků. Byl to velký přínos pro tlupu, putující krajem. Nemuseli již vyhledávat převisy skal, jeskyně, nebo úkryty pod hustými větvemi stromů. Stačilo jen několik větších větví a materiál pro jejich pokrytí.

Mia si ale získala přízeň samiččích obyvatel, ještě jednou, pro ně užitečnou, nebo spíše příjemnou věcí.
Jednoho dne seděla před svou chatrčí a dívala se na hromadu větví, připravených u ohně. Její pozornost upoutala větev, která svým tvarem i velikostí připomínala Huovo mužství.
Donesla si ji ke vchodu a přemýšlela, co s ní udělá. Nakonec obrušováním o kámen zaoblila její konec, aby tak napodobila žalud přirození jejího druha.
Spokojena s výsledkem své práce, si ho vsunula do úst. Zavřela oči a představovala si, že je to Huův úd. Ucítila známé šimrání v podbřišku a zatoužila po souloži. Vyndala napodobeninu druhova penisu a vsunula si ho do otvoru mezi stehny. Rychlými pohyby větve v pochvě se za hlasitého hekání blížila k vyvrcholení, když se u vchodu objevil Hu, přilákán jejími vzdechy.
Vytrhl jí klacek z pochvy, vyhodil jej ven do trávy a se ztopořeným údem zalehl mezi Miina roztažená stehna. Hlasité milostné skřeky se rozléhaly krajinou a byly impulzem pro další muže tlupy, aby se též uspokojili na svých družkách.

První dřevěný robertek na světě se zatím válel nevyužit v trávě, a čekal na to, dokud ho následujícího dne Mia zase nenašla.
Když pak ostatním ženám u ohně svůj vynález ukázala a názorně vyzkoušela, stal se dřevěný penis hitem ženské části tlupy.
Časem ho šikovné a vynalézavé ženy vylepšily tím, že na něj navlékly zvířecí střívko a před použitím naslinily.