Pravěký příběh 04

Vysoká vrstva sněhu se začala tenčit pod jarními slunečními paprsky. Tu a tam se objevily ostrůvky zeleně a rozkvétaly první sněženky. Ptáci svým veselým zpěvem vítali jaro.
Podobnou radost ale nesdílela skupina pravěkých lidí, trmácejí se pustou krajinou.
Značně zdecimováni a oslabeni se nakonec utábořili u soutoku dvou řek. Kam oko dohlédlo byla rovina, jen v dálce vystupovala hora, připomínající ženský prs.

Za celou dobu kruté zimy nepotkali žádnou jinou tlupu, od které by získali tolik potřebný oheň. To samozřejmě zanechalo stopy na jejich zdraví. Syrové maso z ulovené zvěře nikomu moc nechutnalo. Zároveň se na tělech některých jedinců objevovaly otevřené rány, které se nechtěly hojit. Jednalo se zřejmě o nějakou nemoc, zapříčiněnou nedostatkem potravy a vitamínů.
Mnoho žen, dětí, ale i mužů podlehlo a tak se jejich mrtvoly povalovaly v krajině, vystavené napospas dravé zvěři a zobákům hladových supů.

Nyní stáli na břehu soutoku řek, navíc obklopeného řadou zrádných bažin a přemýšleli, jak překonat tuto překážku bez větší úhony. Na druhé straně řeky se začal terén zvedat do mírné vrchoviny porostlé zakrslými borovicemi, v nichž se dala očekávat zvěř, ale i potřebné dřevo ke stavbě jejich chatrných příbytků.

V jedné ze zákrut řeky byl ještě v celé její šířce led, a tak se skupina odvážnějších dětí rozhodla, přeběhnout na druhou stranu. Těm malým se to povedlo bez problémů a tak náčelník rozhodl, že přes řeku přejde celá tlupa.
Jako první vykročil na nestabilní led a i přes podezřelé praskání přeběhl na druhý břeh. Vítězoslavně se začal bít do prsou a skřeky a posunky lákal další k překonání řeky.
Mezi jinými přešel i Hu se svou družkou Miou, a spousta dalších, i když už za nimi led povážlivě praskal.
Mezi posledními kráčela i náčelníkova žena Nana, když se to stalo.
Led znovu, tentokrát hrozivě zapraskal a v nejslabším místě se probořil, zrovna, když na něj Nana vstoupila.
Stačila jen zakřičet a proud vody pod ledem ji strhl a ona navždy zmizela, unášena někam k moři.

Náčelníkovy radostné skřeky z překonání překážky se změnily ve smuteční vytí. On, který měl jednu z nejhezčích žen tlupy, zůstal najednou sám.
Je pravda, že o sex neměl nikdy nouzi. Jako vůdce skupiny měl každou ženu, kterou si zamanul.
Stačilo jen ji chytit za vlasy a donutit ji, aby se ohnula, a už do ní vrážel své věčně nadržené přirození.
Řada žen se mu podvolila dobrovolně, v naději, že budou u něho mít nějaké výhody.
Prim ale měla stále Nana, která okoukala řadu technik od Mii, souložila s ním novým způsobem a často mu odpomohla od přetlaku ve varlatech ústy.
Vůdce tlupy, na kterého ostaní pokřikovali Muno, ale nezůstal dlouho sám. I pár osamělých žen, ale hlavně mladé dívky usilovaly o jeho přízeň a tak mu samy nastavovaly svá pozadí a vrněly blahem, když je obšťastnil svým semenem.

Muno měl ale jiné myšlenky. Stále se pohyboval v blízkosti Huovy družky Mii. Ta bílá samice, která se tolik lišila od ostatních žen ho lákala a byl by rád, kdyby do ní mohl zasunout své nadměrně velké mužství.
Velkou překážkou mu byl Hu, který si družku stále hlídal. Hu byl svou mohutnou postavou postrachem ostatním mužům tlupy, a i když Muno patřil též k těm silnějším, do potyčky s Huem se raději nepouštěl.

Mia, která byla hrdá na svého silného druha, ho naučila různým dovednostem, které kdysi odkoukala od své tlupy.
Muži při lovu používali silné klacky, jejichž konce si nad ohněm naostřili do špiček a oštěpy tím snadněji pronikaly do kůže lovené zvěře. Od doby, kdy nešťastnou náhodou o oheň přišli, pouhým broušením klacků o kameny nedosahovali takové ostrosti, kterou potřebovali.
Tehdy si Mia vzpomněla na to, že muži jejich tlupy konce klacků rozšípli, vložili do nich pazourkové nože a střívky, nebo proužky kůže je utáhli.
Takto upravené oštěpy vydržely déle. Jiní muži do rozštěpů vkládali kameny, a těmi, jako sekerami, zvěř pak omráčili nebo ubili.

Mia udivovala prozrazováním dalších nápadů své bývalé tlupy, to Munovi imponovalo a snažil se Miu získat. Občas se k ní přiblížil a v nestřeženém okamžiku ji chytil třeba za prso, nebo jí sáhl mezi nohy. Mia pokaždé strhla hlasitý pokřik a vřeštěla tak silně, že na sebe přitáhla pozornost.
Muno se okamžitě stáhl, aby se vyvaroval hněvu ostatních členů tlupy. Ne vždy to dopadlo dobře. Často Hu bránil svou družku tak vehementně, že tekla krev. Muno raději odešel stranou a hněvivě na Hua vrčel, ale do dalšího boje se s ním raději nepouštěl.
Vyčkával na okamžik, kdy nebude Hu Mie nablízku, ve snaze se jí zmocnit.

Časté páření Hua s Miou přineslo kýžené výsledky. Mie začalo růst bříško, což bylo neklamným znamením, že v sobě nosí potomka. Zprvu to přičítala podvýživě z nedostatku potravy, ale když zjistila, že se nedostavuje pravidelné krvácení, nabyla jistotu.
Hu jí věnoval větší pozornost, nechával jí nejšťavnatější kousky potravy a stále se snažil být v její blízkosti.

Jednoho dne potkalo tlupu nečekané štěstí. Muž, který hlídal bezpečnost tlupy, náhle v dálce zahlédl cosi podivného. Na obzoru se objevilo stádo mohutných chlupatých tvorů s hrozivě zahnutými kly.
Stádo mamutů kráčelo směrem k tlupě ve snaze najít místo pro bohatší pastvu.
Mezi muži nastalo vzrušení, pobíhali sem tam a připravovali se ke střetu s těmito obry.

Očekávali od Muna organizování přípravy k lovu, jenže náčelník měl v této chvíli úplně jiné myšlenky. Zraněn po posledním boji s Huem, měl na noze ošklivou ránu která mu stále krvácela a špatně se mu chodilo.
Posunky naznačoval, že se lovu neúčastní, ať si mezi sebou vyberou někoho jiného, kdo s nimi půjde do lovu na mamuty.
Měl totiž jiné plány. Potřeboval aby se Hu co nejvíce vzdálil od své družky, tak, aby se jí on mohl zmocnit.
Počítal s tím, že i mnoho žen a dětí bude při lovu pomáhat pokřikem a nadbíháním tak, aby stádo rozdělili a obklíčili nejslabšího mamuta.

Těhotná Mia seděla ve svém příbytku z větví, protože v tomto požehnaném stavu by tlupě nebyla moc platná.
Když se většina příslušníků tlupy vydala naproti stádu mamutů, Muno potichu vstoupil do příbytku svého soka.
Mia klečela v koutku s vystrčeným zadkem a pazourkovou škrabkou čistila kůži nedávno ulovené lišky. Chtěla ji mít při připravenou pro zabalení dítěte, jehož porod brzy očekávala.
Muno v té chvíli neviděl nic jiného, než zduřené pysky Miina pohlaví a nejen do hlavy se mu nahrnula krev. Jeho mohutné přirození vykouklo z chlupatého podbřišku a velký růžový žalud zasvítil jako louč v přítmí chatrče.

Mia se prudce otočila a když spatřila Muna, snažila se vykřiknout. Ten jí mohutnou tlapou zakryl ústa, aby mlčela a vrazil do ní své kopí. Místo očekávaného milostného vzdychání, na které se tolik těšil, slyšel jen její funění, protože Mia nemohla pořádně dýchat.
I když po chvíli jeho přirození přijímala snadněji, neměla ze soulože takový požitek, jako když se milovala s Huem.
Muno po několika prudkých kopulačních pohybech do ní vypustil semeno a rychle opustil přístřešek, v domnění, že si snad nikdo ze zbytku tlupy ničeho nevšiml.

Mia zůstala ležet na břiše a z roztažené vagíny jí vytékaly zbytky Munova semene. Že není vše v pořádku, si všimla v okamžiku, když se jeho sperma promísilo s rudou krví.

Tlupa se po vítězném tažení vracela z bohatého lovu. Podařilo se jí sice ulovit slabší kus, ale na nasycení všech to bohatě stačilo. Jejich radost kazila jen skutečnost, že při pádu mamut zavalil dva lovce, kteří na místě svým zraněním podlehli.

Hu šel okamžitě oznámit zprávu o jejich úspěšném lovu Mie. Místo radostného přivítání ji ale našel v tratolišti krve.
Mia tam ležela s roztaženýma nohama a Huovi bylo okamžitě jasné, odkud krev pochází. Ihned ho napadlo, že Mia rodí.
Mia jen nesouhlasně zavrtěla hlavou a zašeptala: „Muno.“
Huovi bylo okamžitě jasné, co se v jeho nepřítomnosti odehrálo. S mohutným zařváním vyběhl z přístřešku a s výkřiky: „Muno, Muno,“ se jal hledat viníka.

Muno seděl před svou chatrčí a tvářil, jako by se nic nestalo. Hu ho chytil za chlupy na hrudi a donutil ho vstát. Dobře mířenou ranou do hlavy poslal Muna opět k zemi.
Zalehl ho a hlava nehlava mu bušil pěstmi do obličeje a při tom křičel: „Mia,Mia.“

Hluk přilákal ostatní členy tlupy a ti utvořili kolem zápasící dvojice kruh.
Pokřikováním a bušením se do prsou, povzbuzovali Hua.
Muna neměl nikdo rád, hlavně ženy a tak přály Huovi vítězství. Byl to zápas na život a smrt.
Teprve rána, kterou Hu uštědřil Munovi kamennou sekerou do hlavy, ukončila boj.
Muno se sesunul k zemi s roztříštěnou hlavou a byl okamžitě mrtev.

Místo toho, aby tlupa hořekovala nad smrtí vůdce, začala radostně poskakovat a volat Huovo jméno. Hu byl tímto jmenován náčelníkem.
Ten se okamžitě po poplácávání mužskou částí na rameno, což bylo potvrzením jeho vůdčí úlohy, vydal do svého příbytku oznámit Mie tuto událost.

Mia stále na zádech, snad spala. Mezi roztaženými stehny jí leželo právě narozené dítě, bohužel mrtvé.