Příběh jedné lásky

Ernest Hemingway kdysi řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí. Nechám na Vašem uvážení, jestli měl pravdu. Nečekejte obvyklý příval sexu, o tom tahle povídka není. Natolik se vymyká mému běžnému standardu, že jsem váhal s jejím zveřejněním.

Poprvé ji potkal jako malou holku. Prázdniny po maturitě pro něj byly jeden nekonečný mejdan. Přes den byl na koupáku, večer s kamarády obrážel bary, aby ráno s námahou otevřel oči a šel zahnat kocovinu do bazénu. Všiml si jí až po nějaké době. Obyčejná třináctiletá holka s drzým kukučem pro něj byla zábavným osvěžením. Tušil, že se do něj zakoukala, ale bral to s pochopením. Jakmile ale s křikem utíkala před bandou kluků, zastal se jí. Až na konci léta zjistil, že se jmenuje Jana.

První práce, první láska a sychravý podzim způsobily, že na ni zapomněl. Když ale příští rok zavítal na známá místa, mihla se mu hlavou matná vzpomínka, kterou nedokázal potlačit. „Co se s ní asi stalo?“ zamyslel se. Potom ale potkal dívku, s kterou si celý rok psal a na svého malého drzounka, jak jí říkal, zase zapomněl.

Připomněla se mu sama, když do něj šťouchla v bazénu. „Ta holka na tobě může nechat oči, měl bys ji sbalit,“ radila mu vyzývavě. Byla o rok starší, dospělejší a v jednodílných plavkách se nesměle rýsovala drobná ňadra. „Jednou z ní bude hezká holka,“ pomyslel si. V průběhu léta se o ní dozvěděl víc. Rozvedená matka se o ni nestarala, žila spíše jako dítě ulice a kdyby nebyla tak mladá, líbila by se mu, připouštěl si nerad.

V průběhu roku ji potkal jen jednou. Zastavila ho zpoceného, zadýchaného, když v touze po lvíčku na prsou běžel setmělou ulicí a chtěla mu toho spoustu říct, odbyl ji ale a dlouho si to potom vyčítal.

Další léto, další setkání. Už nebyla malá holka, bezstarostné léto vyměnila za brigádu na stejném místě. Jednodílné plavky vyměnila za sukni a tričko, které svůdně obepínalo mladá ňadra. „Je moc mladá,“ zalitoval.

Vysoká blondýnka, kterou potkal, znamenala léto plné vášně a tentokrát na svého drzounka neměl tolik času. Iveta, bývalá modelka, které táhlo na třicet, mu zabírala veškerý volný čas. Miloval její drobná ňadra, za které se styděla a vymlouval jí plastickou operaci. „Líbíš se mi takhle,“ líbal s oblibou vztyčené bradavky, aby potom sklouzl k jejímu klínu a uspokojil ji ústy. Teprve potom mu dovolila proniknout ztopořeným údem mezi stydké pysky a naplnit ji záplavou semene.
„Už se těším, až spolu budeme slavit Vánoce v našem novém bytě,“ prohodila jednou, když odpočíval na jejích zpocených ňadrech. Vyděsil se, rozvedená panička s dvěma dětmi pro něho znamenala jen jízdenku k sexu, nic víc. Druhý den vše ukončil, přesto na ni ještě dlouho vzpomínal, když osaměle usínal v posteli.

Lvíčka na prsou se nedočkal. „Tímhle to nekončí,“ procedil skrz zuby, když ho vyloučili z vrcholového střediska. Skončilo, ale tenkrát to ještě nevěděl. Utápěl hořkost z nečekaného konce v alkoholu, barové známosti pro něj znamenaly jen povyražení a pár roků života se mu ztratilo v mlžném oparu.

Někde mezi tím ji potkal cestou z diskotéky. Potácel se nočním městem v zakrvácené košili, přeměřila si ho odsuzujícím pohledem a beze slova zmizela v šeru.

Připomněla mu to po letech, ale k tomu je ještě dlouhá cesta, během které se zamiloval do dívky, která byla stejně stará jako ona. Teď už mu to nepřipadalo divné, nezkušená plavovláska ho uhranula svou divokostí a bezuzdnou vášní, s kterou k němu přilnula. Miloval vůni její kundičky, nezkušenost a zároveň vášeň, s kterou přijímala jeho laskání. Zároveň si užíval život, ztrácel se z domova, aby trávil čas s kamarády z práce na divokých večírcích, kde potkal Terezu. Vydržel celou noc poslouchat její žvatlání, aby s ní skončil v posteli.
„Šukat s tebou ale nebudu,“ upozornila ho, když se dobýval do jejích kalhotek. Možná proto si ji pamatoval, dobýval ji celou noc, dokud ho alespoň útrpně nevyhonila. „Pozdravuj doma,“ ušklíbla se na rozloučenou, když si otírala dlaň zašpiněnou od semene do jeho trička.

Pokusil se ještě o jeden návrat, ale neúspěšně a trávil stále více času po hospodách. „Jana o tobě hodně mluví,“ potkal známého, kterého už roky neviděl.  Nevěděl o kom mluví. „Přece moje Jana… Jana Vokálová, teda teď už Vokurková.“
Pokrčil lhostejně rameny, jen matně si vzpomínal na dívku, pro kterou měl kdysi slabost. „Stejně mě miluje víc,“ podíval se mu známý výhružně do očí. Nechápal, co se to děje. „Nikdy jsem s ní nic neměl,“ ohradil se. „Neříkej… pořád o tobě mluví… miluje mě… rozumíš?“ chytl ho známý pod krkem. Nechápal, o co mu jde. Nechtěl se prát, už měl jednu podmínku za ublížení na zdraví a jako bývalý boxer by dostal další trest natvrdo. „Co blbneš? Já s ní fakt nic neměl,“ snažil se vykroutit z jeho sevření. Zbytek noci mu splýval ve tmě. Hlasité výkřiky, rvačka, krev a následné smíření nad lahví vodky.

Po dalším průšvihu začal sekat dobrotu. Paradoxně v tu chvíli si jeho žena našla milence a on to téměř neunesl. V té nejčernější chvíli, kdy myslel na konec, se ozval mobil. „Ahoj, tady Jana. Nevím, jestli si mě pamatuješ, ale Ivan mi na tebe dal číslo. Nechtěl by ses vidět?“

„Jana… drzounek… jak asi vypadá?“  mihlo se mu hlavou. Zjistil to za pár dnů. Čekal malou holku, místo toho potkal sebevědomou mladou ženu, která si byla vědoma svých půvabů. V džínové sukni vynikala opálená stehna,  slabé tričko napínaly vztyčené hroty bradavek  a vyzařovala z ní sebedůvěra, která ho vlastně nepřekvapila. U kávy mu ve zkratce převyprávěla svůj život. „Rok jsem žila s jedním starším Němcem, a potom se objevil Radek. Pořád jsem ale myslela na tebe. Začala jsem s ním chodit až po tobě,“ svěřila se mu. Netušil, o čem mluví a musela to poznat, protože se zarazila.  „Ty si to nepamatuješ?“ zarazila se.  

„Přece bych nezapomněl na nějaký vztah. Zase tolik jsem nechlastal,“ chytl se v duchu za hlavu. „Buď jsem magor já, nebo ona.“ Při pohledu na její zklamanou tvář ale znejistěl. „Pro tebe to nic neznamenalo?“ zeptala se smutně. Ať se snažil sebevíc, nevěděl o čem mluví. Musela to poznat, ňadra se jí dmula rozhořčením a v očích se objevily výstražné plamínky. „Vždyť jsi na mě visel každý víkend… pořád jsi mi opakoval, že jsem tvůj drzounek…“ vyčítala mu.
Náhle se mu vybavily útržky vzpomínek. Setmělý bar, důvěrné doteky, vůně jejích vlasů, bolestivý křik a krev na stehnech v tmavém zákoutí. „To musela být ona,“ vzpomněl si.

Raději trapnou chvilku zamluvil. Seděli spolu až do tmy, dokud je nevyhnaly ven výmluvné pohledy obsluhy. „Co teď?“ zeptal se rozpačitě. „Kousek odtud mám byt po mámě,“ řekla prostě.
Vpotáceli se do setmělého bytu ve vášnivém objetí, ještě ve dveřích ze sebe strhali oblečení, aby se nazí svalili na podlahu. Laskal její pevná, dospělá ňadra a neubránil se vzpomínce na malou dívku, kterou kdysi potkal. „Říkal jsem, že z ní vyroste krásná ženská,“ usmál se v duchu, když olizoval bradavku naběhlou vzrušením. Zkušeně přijímala jeho laskání a rukou mu pomohla do svého vnitra. Najednou veškeré vzpomínky vzaly za své. Byl v ní celý, poprvé ve svém životě si byl jistý tím, co dělá. První milování bývá rozpačité, pro ně to však neplatilo. Splynuli v jedno tělo, pohupovali se synchronizovaně v pomalém tempu a vychutnávali si navzájem své živočišné teplo, dokud s tichým, téměř neslyšným zasténáním nevyvrcholili společně.

„Uvidíme se?“ zeptal se, když ráno odcházel. „To záleží na tobě,“ políbila ho na rozloučenou. „Nezapomeň, že nám utíká čas,“ povzdechla si.

Myslel na ni dlouho, obzvláště za dlouhých nocí, které strávil ve vězení za ublížení na zdraví. Moc si toho nepamatoval, jen náhodné setkání s manželkou v objetí s cizím mužem. Potom jen hysterický křik manželky, když kopal do bezvládného těla ležícího na zemi. „Tohle jsem dělat neměl,“ říkal si zahanbeně.

Po propuštění se styděl, našel si byt na opačném konci města a vyhýbal se i kamarádům, které považoval za nejbližší. Kriminál a léta pití zanechaly stopy na jeho tváři, přesto neměl problém sehnat dámskou společnost. V paměti mu utkvěla Renata, korpulentní blondýnka, která ho udivovala svou živočišností. Často vyžadovala jeho pozornost až do rána, kdy nevyspalý odcházel do práce. Vzpomínka na její mohutná ňadra postříkaná semenem ho provázela dlouho.

 Známosti na jednu noc občas zůstaly v jeho životě déle, ale nakonec proplouval životem dál osamocený, jak byl zvyklý. Nechtěl se vázat, stačilo mu ulevit si a hlavně nemít žádné starosti. Dalších pár roků ztracených, uvědomoval si. Potom ji potkal na ulici. Smutně si přeměřila jeho zarostlou tvář a vjela mu prsty do vlasů. „Šedivíš mi,“ políbila ho jemně na rty. Zahanbeně utekl.

Přestal pít, v noci místo hospody běhal ve staré teplákové soupravě se znakem Dukly na zádech a snažil se dát život do pořádku. Při návštěvě tělocvičny ho poznal jenom trenér, s kterým kdysi začínal. „Můžeš mi pomoct s dětmi,“ navrhl. Tím dostal jeho život smysl. Trávil veškerý čas trénováním, snad aby zapomněl na svůj hořký konec.

Jednu z osamělých nocí, kterou trávil u televize, ho vyrušil zvonek. Když otevřel, uviděl ji stát na prahu. „Můžu dál?“ usmála se na něj. Beze slova ji pustil dovnitř. Aniž by mu cokoli vysvětlila, vášnivě ho políbila. Zatmělo se mu před očima, najednou myslel jen na ni. Strhali ze sebe oblečení, při pohledu na její nahá ňadra ozdobená naběhlými bradavkami ztratil řeč. „Nedívej se tak,“ zašeptala s překvapivým studem. Vklouzl k ní do postele, lačně prozkoumával její tělo, které pro něj ani po letech neztratilo nic ze své přitažlivosti. Když do ní pronikl, vyšla mu s hlasitým výkřikem vstříc.

Zmizela k ránu, bez rozloučení, bez jediného slova. Po probuzení ji zmateně hledal, nechápal, kam se ztratila. Doufal, že se ještě vrátí, ale marně.

Uběhly tři měsíce, když se znovu ozval zvonek. Nedočkavě otevřel, ale překvapeně uviděl mladou dívku s rozmazaným make-upem na tváři. „Tohle je pro vás,“ podala mu složený list a utekla. Posadil se do křesla a nechápavě se zahleděl na parte. „Jana Vokurková zemřela po krátké nemoci….“ Oči se mu zalily slzami. Kdysi mohutná rameny se otřásala pláčem, který neustával.

Při pohřbu stál v zadní řadě. Shrbený, jako by se styděl, kondoloval příbuzným, mezi kterými byla i dívka, která mu přinesla parte. Její dcera, jak pochopil. Pomalu odcházel, když ho zastavila. „Máma o vás hodně mluvila. Prý jste byl její životní láska.“ Smutně přikývl. „Chtěla jsem vás poznat,“ přiznala. Vylekaně na ni pohlédl a přemýšlel, kolik jí může být. „Nebojte, svého tátu mám,“ pochopila, na co myslí. „Vždycky říkala, že všichni včetně mého táty pro ni byli jenom záplata. Nechápala jsem to, ale možná už tuším, co tím myslela,“ přeměřila si jeho vrásčitou, kdysi hezkou tvář.

Po krátkém rozhovoru se rozloučili. Vyšel ven, sychravý podzimní vítr mu rozcuchal vlasy, bez hnutí si vychutnával jeho vůni a vzpomínal. Říkal jsem jí drzounek, objevila se mu na tváři první slza. Potom se narovnal, ztěžka polkl a vyrazil. Roky už nepil, tentokrát porušil slib daný sám sobě a zamířil do nejbližšího baru. Objednal si pět vodek. Hezká barmanka je nechápavě přinesla a sledovala, jak je do sebe jednu za druhou zvrhává. „Ještě jednou,“ řekl ochraptěle. Zbytek večera si nepamatoval. Probudil se v cizím bytě, s nahou servírkou zabořenou v jeho podpaží. Opatrně ji odsunul, aby ji neprobudil a zadíval se na ni. „Mohla by být moje dcera,“ napadlo ho při pohledu na drobná ňadra ozdobená piercingem. Potichu sebral oblečení a zahanbeně utekl.

Po nějaké době správce hřbitova lehkým pokývnutím hlavy zdraví staršího muže, který pravidelně každý měsíc nosí kytky na hrob a dál se věnuje své práci. Shrbený muž nespěchá, pečlivě urovná kytku a po krátkém zamyšlení zapálí svíčku. Teprve potom odchází. Cestou potkává dívku, která ho váhavě pozdraví. Otočí se za ní, chce něco říct, ale na poslední chvíli si to rozmyslí. Zhluboka se nadechne, narovná a odchází. Neví, že se i dívka po chvíli otočí a upřeně ho sleduje. „Musela jsem jí slíbit, že ti to nikdy neřeknu,“ zašeptá. „Tati.“