Případ učitele Plíhala 🇨🇿

Kapitán Záhlava ze spisu dočetl obvinění a pak se pohodlně usadil s pohledem na muže sedícího naproti. Jednalo se o pětatřicetiletého muže, sportovní postavy, krátce střižených tmavých vlasů, oholeného, slušně oblečeného. Ovšem na policejní služebně byl kvůli závažnému obvinění ze sexuálního obtěžování nedávno zletilé dívky.

„To je naprosto absurdní!“ rozohnil se. „Jsem pedagog a tohle je přece tak…tak… nemožné… neslýchané obvinění.“
„To tu říkají všichni,“ ušklíbl se kapitán, který podobnou reakci očekával. „A pravda se nakonec stejně ukáže. Pokud chcete tvrdit, že obvinění je falešné, jaké máte alibi?“
Muž mlčel. To ale neznamenalo souhlas, spíše usilovné přemýšlení.

Kapitán byl ten „hodný“ policista, „zlý“ nadporučík Krahulec výslech zatím jen pozoroval přes neprůhledné okno. Prozatím nebylo třeba muže hned děsit a lámat k přiznání nátlakem. Ano, obvinění nestálo na nejpevnějších základech, ale jednalo se o citlivou věc a byla třeba vše řádně vyšetřit.

Kapitán se mezitím k muži důvěrně naklonil a řekl tiše, mimo nahrávací mikrofon.
„Když si ženská zamane vás dostat a řekne, že jste ji před deseti lety plácl přes zadek, máte smůlu. Tady je to ale jasný jak facka. Plná třída mladejch holek, tak co nepřiznat, že se vám jedna zalíbila víc než jen na pohled…tak jsem si šáh… dobrý, ale co to péro venku z kalhot?“
„To je blbost!“ vykřikl muž. „Jsem třídním učitelem už roky. Proč bych najednou neodolal osmnáctiletý holce?“
„Pravda,“ zahleděl se kapitán na fotku oběti.
Postava, prsa, účes…dívce by jen málokdo hádal osmnáct let. Vypadala mlaději.

„Řeknu vám to jinak,“ děl muž. „Řada holek chodí oblečených a zmalovaných jak kurvy třeba už dříve. Prsa si vycpou, zkrátka dělají se staršími a jejich matinky je v tom podporujou a když se holkám kazí prospěch, chodí za mnou orodovat. Divil byste se, kam až jsou schopný zajít. Proč bych tedy měl mít zájem o mladou holku, když bych mohl šukat zkušenou ženskou, která mi rozhodně dá víc… myslím jako… zážitek ze sexu. A Veronika je přesně ten případ. Navenek manekýna, ale blbá jak štoudev, její matka dělá v reklamce a dceru nacpala na střední… Ale nevím, proč na mě vyrukovaly s tím obviněním.“
„Asi jim nějak kazíte jejich byznys plán,“ usoudil kapitán. „Podívejte se, já jsem ten hodnej policajt a jsem ochoten vám věřit, ale musíte spolupracovat a ne se jen vykrucovat. Pěkně si pohovoříme, dostanete kávu a když to půjde špatně, přijde ten zlej a budou z vás lítat chlupy, to mi věřte. Převrátíme váš život naruby a my na to přijdem a pak už vám nepomůže nic a nikdo. Na zneužití a znásilnění jsou vysoké tresty.“

***

Libor Plíhal byl ze služebny propuštěn domů. S kapitánem Záhlavou si popovídal, ale netušil, zda mu uvěřil, nebo ne. Prý se nemá vzdalovat z města, ale jiné omezení mu zatím nestanovili. Ani mu nezakázali pokračovat ve své práci.

Doma nad vším důkladně přemýšlel. Veronika Semenáková… třídní kráska mu pěkně zavařila a obvinila ho, že po ní vyjel. Proč? Za tu poslední čtyřku z matiky? Vždyť jich má nemálo i z jiných předmětů. Její matka Rachel (nebo jak se jmenuje) byla už posledně nepříjemná, když už snad posté odmítl její nabídku na „uvolnění.“ Bylo jasné, co tím myslí a třebaže to byla docela kost, nikdy by tuhle hranici nepřekročil, ne, že by nechtěl, ale nemohl. Prsila se před ním, vrtěla výstavní prdelí a žvatlala jak školačka. No a po kom to pak Veronika asi má, že? Chápal, že matka chce dceři vysouložit lepší známky, ale že by zašly tak daleko a chtěly se mu pomstít tím hnusným obviněním? No jasně, je to tak… dostane se nějak z toho? Musí vše důkladně promyslet.

***

„Teď mi řekni, co to všechno má znamenat?“ uvítala ho ráno ředitelka gymnázia, Květa Macatá ve své kanceláři. V ruce držela úřední zprávu o zahájení vyšetřování jejího zaměstnance v ožehavé záležitosti dle §185 trestního zákoníku.
„Já nikoho přece neznásilnil, ani neobtěžoval,“ bránil se Libor a žena pokývala hlavou.
„To je mi jasný, ale je to tu a ty seš obžalovanej. Měla bych tě správně poslat šupem domů, ale ctím presumpci neviny a taky nemám takhle rychle za tebe náhradu. Co za tím je? Proč po tobě Semenáková jde?“
„Ta její matka je úplná fúrie. Za dcerušku by mi dala…“
„A dala?“ ušklíbla se Květa.
„Co blbneš?“ ošil se Libor.
„No vidíš. Kdybys ji oprášil, možná by zklidnila hormon a měl bys pokoj. Veronika je jedináček a oba rodiče v ní vidí budoucí ředitelku zeměkoule. Musí se dostat na vejšku, ale při jejím prospěchu nemá nárok,“ mínila Květa. „Proto ten nátlak a nejde-li to po dobrým, půjde to po zlým. Nakonec obviní i mě a celý gyml. Pochop, oni mají dlouhý prsty a nějaký páky na okrese. A jak do toho hrábne školskej odbor, jsem i já v prdeli. Tohle se musí nějak rychle spláchnout, jinak budeš mít průser a já ti vážně nechci nosit buchty do basy.“

Pak Květa vstala a otočila klíčem ve dveřích.
„Než začne vyučování, potřebuju se zbavit svrbění pipinky, tak honem,“ a uvolnila si zapínání sukně a rozepínala halenku.
I Libor se chvatně zbavoval svršků. Pětačtyřicetiletou Květu píchal už od jejích čtyřicátin, kdy ho právě na své oslavě svedla, byť byl tehdy přítomen i její manžel. Zavřeli se v přírodopisným kabinetu a vedle kostry potkana a zmije naložené v lihu a dalších exponátů z řad fauny ji tam na stojáka tvrdě a bezohledně ošukal.

Květě se to ovšem líbilo, a tak se Libor stal jejím milencem. Jenže tenkrát Květa byla ještě krásnej kus ženský, pevný tělo a minimum vrásek.
Stačilo pár let a byla stále kus ženský, ale už ne tak pevný, o váze nemluvě. Přesto spolu šukali celkem pravidelně, on uvolnil přetlak a ona si udržovala sebevědomí, že je stále žádoucí.
Když byli vysvlečeni, Květa si dřepla a začala mu kouřit tuhnoucí ocas. Jazykem polaskala žalud, uzdičku a sjela až na koule, než ho začala sát a strojově pohybovat hlavou.
Sotva ho měl tvrdý jak ocelovou tyč, ulehla Květa zády na stůl, on ji za kotníky roztáhl nohy a prudkým přírazem do ní vnikl až po kořen.
„Oááách,“ vyjekla slastně a její tělo se začalo pohybovat po stole sem a tam v rytmu přírazů.
„Mlask… mlask,“ zněly prudké přírazy do mokré kundy a Libor drtil rukama pecny jejích prsou, které se jí komíhaly po hrudi.
Naklonil se nad ni, aby se mohli líbat a Květa ho pevně objala kolem krku a nohy mu omotala přes boky.
„Už… budu… miláčku… udělej se… užžž,“ vzepjala se proti přirážejícímu kůlu a vyvrcholila. Silné poševní stahy přivedly na vrchol i Libora, jež se do ní vyprázdnil a mohl se jít chystat na hodinu.

Květa se oblékla, urovnala věci na stole a vyprovodila se slovy: „Tak, pane kolego, tu záležitost vyřešte co nejdříve,“ protože na chodbě postávaly učitelé rozcházející se do tříd.

Libor tam zůstal stát s Milenou. Byla to dvaatřicetiletá brunetka, celkem pohledná, ale pedantská a zcela propadlá svému povolání, prostě učitelka. Jelikož už roky neměla přítele, byla dost nadržená a svobodný Libor by byl kapitálním úlovkem. Mladý muž s bytem, bez závazků, s autem i malou chatkou na Slapech… ideální muž, manžel a otec.

Zatím neměla ani jedno a na Libora už to pochopitelně zkoušela od doby, co tu nastoupila. Podařilo se jí dostat se i na tu jeho chatu a třebaže se mu tam vyloženě nabízela a opalovala se nahoře bez, s ním to ani nehnulo. Netušila, že ji pozoroval z okna přes záclonu a vyhonil si péro, ale navenek se tvářil zcela bez zájmu. Kozama ho nezaujala.

Večer se sice trochu opili, líbali se a ošmatávali, ale nic víc z toho nebylo. Libor ctil zásadu, co je v domě, není pro mě a na píchání mu plně stačila Květa. Milena byla jen kolegyně.
„Co ti říďa chtěla?“ zeptala se se zájmem.
„Řeším nějakej problém.“
„Prej si byl u policajtů, je to pravda?“
„Jo. Jenže nemůžu ti nic říct. Je to o osobní věc, prosím tě, promiň, musím už jít…“ vymluvil se a chvátal do třídy rozdávat moudro, jak je to učili na fakultě. To byl tenkrát ještě plný ideálů…

***

„Semenáková, k tabuli,“ řekl třetí hodinu, kdy měl matematiku ve své třídě.
Z lavice se vyžejbrovala vytáhlá holka s nakadeřenými blonďatými vlasy podle módního žurnálu. Na sobě měla minisukni a vypasované tričko, jež jí dosahovalo stěží po pupek a zvýrazňovalo dmoucí se pohoří na hrudi. Na svůj věk měla prsa dost veliká, ale podivně plná a kulatá. Že by plastika?
To ne, spíš vycpávka, pomyslel si Libor a uhnul pohledem. Nedokázal se jí podívat do očí. Viděl by tam výsměch – tak co, učitelíčku. kdopak vyhraje, ty nebo já?

Přesto se zachoval jako gentleman a dal jí co možná nejlehčí příklad. Dívka se s tím mořila, ale s jeho vydatnou pomocí nakonec příklad zdárně vypočetla.
„No vidíš, Veroniko, i snaha se cení. Dám ti dvojku,“ řekl a třídou to zašumělo.
Verča matiku naprosto neovládá a on ji dává dvojku. To je nespravedlnost! Jenže Veronika, jako třídní kráska, měla naprostou loajalitu všech spolužáků, a tak to skončilo jen tím zašuměním.

***

Její nadšení a radost netrvala ale dlouho. Dívka se opět začala propadat do známkového podprůměru, kde byla jako doma, a tak přitvrdila. Stále jistá svou převahou se před Liborem předváděla, kroutila, vedla dvojsmyslné řeči a její pohledy byly plné chlípné otevřenosti a drzosti.

Až jednoho dne osaměli ve skladu tělocvičného nářadí, neboť Libor musel zaskočit za jejich tělocvikářku. Dal holkám dost zabrat, že se pak doslova odploužily do šatny a Veronika nějak zůstala pozadu a Libor na ni zakýval prstem.
„Pojď mi pomoct s úklidem.“

Odtahali na hromadu žíněnky a když se dívka měla k odchodu, stáhl ji Libor za rameno zpátky a přitiskl ke stěně. Poprvé v její tváři spatřil úlek a nejistotu.
„Copak, copak? Ty se bojíš?“
„Nne,“ pípla.
„Asi víš, proč jsme tady… jen my dva,“ šeptl Libor a dívka znejistěla ještě více.
„Nechte mě jít. Nebo začnu křičet!“
„A proč? Vždyť po tom toužíš… chceš to… dokonce o tom podáváš zprávy na Policii. Co kdybych ti ukázal, jaké to je opravdu… jak si to tak hezky popsala. Nejdřív líbání…“ a vystrčil ven špičku jazyka.
„Ne… já nechci!“ začala se zmítat.
„Nebo tohle,“ zajel jí dlaní mezi nohy, ale měla je křečovitě sevřené k sobě.
„Uvolni se… prý jsem ti sahal na prsa… mám ti vyhrnout triko a ukázat, jak se mnou kozy? Stejně je máš malý,“ ušklíbl se Libor, ale na Veroniku už toho bylo moc a sesula se k zemi jak podťatá. Omdlela.

***

„Byl to náhlý kolaps organismu. Dehydratace, horko, cvičení… nemějte strach, bude v pořádku,“ konstatoval lékař povolané záchranky. Dokonce ani neměl potřebu ji brát sebou do nemocnice. Vydal pouze zprávu a dívce nařídil klid a dnes již žádnou aktivitu.

Květa zavolala matce, ať si pro ni přijede a Liborovi zahrozila.
„Ty blbče, to si jim musel tak dát do těla?“
Libor pokrčil rameny. Alespoň měl jistotu, že už žádnou další hodinu tělocviku nedostane.

***

O pár dní později v ředitelně Květa stála břichem přiražená ke stolu, rukama se vzpírala o desku, měla vyhrnutou sukni a hekala při každém přírazu zezadu. Prsa měl v zajetí Liborových rukou, jak je mačkal a mnul.
„Seš dnes… ohhh… tvrdej… drsnej,“ sténala ve směsi bolesti i rozkoše, jak v ní péro rytmicky projíždělo a doráželo až na dno.

Libor měl důvod k veselí. Obvinění bylo staženo a jeho čest nebyla pošpiněna sexuálním skandálem. Proti původci obvinění nepodal žádnou žalobu, chtěl už mít klid.
Ze samé radosti Květu „přepadl“ v kanceláři a právě tvrdě šukal.
„Pojď na záda,“ položil ji na stůl a její nohy si zapřel o ramena.
„Júúúh, ty seš zvíře,“ vyjekla, jak do ní zajel prudce až po kořen.
Libor se kochal pohledem na její tělo, komíhající se prsa slastí staženou sténající tvář a zarostlou kundu, kterou jako píst projížděl jejími šťávami mokrý pták.
Překrvené pysky se ochotně rozevíraly pod tlakem tvrdého klacku, tření o poševní stěny bylo fantastické a sevření slastné. Byli zkrátka léta sehraní a dosáhli orgasmu téměř současně.

Po vyprázdnění koulí v ní zůstal zaražený do změknutí, byl nad ní skloněný, líbali se a dráždil a laskal ji rukama prsa, jak to měla ráda.
„Za dva roky ve funkci končím. Předpokládám, že bys to vzal po mně. Navrhnu tě a vyjde to bez výběrka. Bereš?“ řekla mu, když se vydýchávali ze slastného prožitku.
„Nevím. Nikdy jsem netoužil být ředitelem. Baví mě učit.“
„Seš divnej. Vidíš, jak to teď dopadlo. Co zas až na tebe vyjede nějaká nána?“
„Tak ji ošukám doopravdy, ať ví, o čem to skutečně je,“ ušklíbl se.

***

Po pětadvaceti letech učil Libor stále na stejné škole, v níž deset let ředitelovat a nyní seděla v křesle jeho žena Milena. Ano, z bývalé kolegyně se stala manželka a matka jeho dětí. Nyní už to tady spolu doklepou do důchodu a pak hurá na chatu, jež si za ty roky upravili k celoročnímu přebývání. Byt nechají dcerám a na venkově dojdou zaslouženého klidu a odpočinku. Nyní ale ještě měli do důchodu pár let.

Libor byl stále vitální a svými šedinami ženy spíše přitahoval než naopak. Jako obvykle měl ve třídě pár problémových žáků, v nichž ovšem jejich rodiče viděli příští Einsteiny a byla s nimi těžká řeč o budoucím povolání jejich potomků. Že také existují učňáky nechtěli někteří ani slyšet. Teď musí mít každý vystudovanou průmyslovku, nebo gympl, a dostat se na vysokou. Někteří otcové vyhrožovali svými kontakty, matky nasazovaly ženské zbraně, ale na Libora to nefungovalo. Doposud.

Když se však ve třídě náhle vynořila třídní krasavice Helena Vlasatá, vzdáleně mu to připomnělo tu nepříjemnou záležitost starou přes dvacet let.
Hezká holka, bohužel ne studijní typ a plané naděje jejích rodičů, hlavně otce, který byl ing., Csc., prof. a kdovíco ještě. Dívenka navíc byla podobná tehdejší dívce, jejíž jméno, na rozdíl od tváře, již zapomněl.

***

„Já vás chápu, pane..pane..profesore…“ oslovil ho tatík na soukromé schůzce.
„Nejsem profesor,“ odtušil Libor.
„No dobře. Tak tedy pane učiteli. Helena je celá po matce. To taky není zrovna studna vědomostí, ale chápejte. Já jsem profesor, vědec a vedoucí týmu na akademii věd a nemůžu mít dítě někde jako úřednici v kanceláři, v lepším případě sekretářku! Tím bych se naprosto znemožnil!“ lkal muž a Libor nevěřil svým uším. Otec se děsí znevážení svého jména a osud vlastní dcery ho moc nezajímá. Prostě sebestředný narcis a sobec.
„Když jí to doporučení na vysokou dám, co dál?“ zajímalo Libora.
Muž mávl rukou.
„Mám kontakty a řadu vlivných známých. Střední školou projde. Sice s odřenýma ušima, ale dá to. Věřím, že v hlavě má něco i ze mě. Ne jen krásu po matce. Víte… ehm… manželku taky rodiče hnali na studia, ač na to neměla. Na škole jsme se potkali… no, znáte to… a najednou byla těhotná. To doporučení ke studiu na vysoké vážně potřebuju.“

Ten den se muži rozešli bez dohody. Libor se dál zdráhal a pan Vlasatý nebyl agresívní typ, který by si něco vynucoval násilím.

***

Libor s Helenou zkoušel to i ono, ale dívka na něj vždy jen zvedla svůj něžný obličej, zamrkala pomněnkovýma očima… no, mohli byste jí dát pětku? Nemohli, ale museli. Nic naplat, osmnáctileté dívce nebyly pevné dvojky, štíhlé hezké nohy… zkrátka na učení neměla buňky.
V soukromí se Liborovi zmínila, že o to sama ani nestojí, ale s otcem není řeč a máma v ní vidí své zmařené studium na vejšce, a tak, že aspoň ona dosáhne titulu.
Byl to vskutku politováníhodný případ.

Milena, jako ředitelka, byla v tomto nesmlouvavá, ale odpovědnost hodila na manžela.
„Ta holka na to nemá, ale ty seš její třídní, ty to musíš rozhodnout.“

***

Jednoho dne zaklepala na Liborův kabinet hezká, elegantní dáma, která se představila jako matka Heleny Vlasaté. V Liborovi hrklo. Tuhle ženu jako by už někdy viděl.
Žena se všimla jeho nejistoty a pousmála se.
„Pane Plíhale, určitě mě musíte znát. Jsem vaše bývalá žákyně Veronika Semenáková, jistě si na mě vzpomínáte.“

A bylo to tady. Pětadvacet let bylo náhle zpátky. Ta mrcha tu má dceru a už mu docházelo, proč mu byla povědomá.
„Přišla jste kvůli dceři, že ano?“ nasadil formální tón.
„Ano. Vím, že tu byl můj muž… víte… on je extratřída ve vědě a má na všechny kolem sebe přehnané nároky… no a v Heleně vidí velký potenciál.“
„Rozumím. Chcete ji dostat na vejšku i když výsledky jsou slabé a není vůbec studijní typ. Myslím, že by snesla porovnání s vámi,“ rýpl si.
Žena sklopila oči.
„Ano. Tehdy na vás rodiče též tlačili a donutili mě k té věci… nerada bych se k tomu vracela a už vůbec bych se nepovážila o něco takového… myslím, že je mnoho jiných způsobů, jak se dohodnout.“

Liborovi začalo svítat a probodával ženu očima. Zejména její vnady přitáhly jeho zrak. Veronika byla i ve čtyřicítce fakt kočka a kus ženský.
„Myslíte peníze… sex?“
„No dovolte!“ ohradila se, ale hned zase zkrotla. „No… ee… vlastně ano.“
„Dřív bych si to nedovolil, ale ve vašem případě rád udělám výjimku,“ Libor se pousmál.
„Chápu, chcete se mi pomstít, za to nařčení…“
„Tak trochu. Mohl jsem skončit v base, být vyhozenej ze školství, mohla jste mi zničit celý život a to jen kvůli rozmarům vašich rodičů, ale i vás. Neodmítla jste se na tom podílet.“
„Už to neřešme a raději mi řekněte kdy a kde?“ snažila se být Veronika věcná, jako by šlo o obchodní transakci.

Byla proto dost zaskočena, když ji Libor objal a pevně políbil. Tady v kabinetě a hned teď?
Moc se ale nebránila. Otevřela ústa a nabídla mu svůj jazyk ke vzájemnému proplétání ve vášnivém líbání. Současně vnímala, jak ji rukama hladí po těle, mačká zadek, hněte prsa… v jeho věku takový razantní nástup nečekala. Sáhla mu mezi nohy a cítila tvrdou bouli. On mu už stojí! Chvatně se vzájemně zbavovali svršků.
Starý otoman zavrzal, když na něj ulehla dvě polonahá těla, pak žena vykřikla, jak pocítila prudký pronik a Libor hned zahájil rytmické přírazy.
Veronika si uvědomila, že vlastně jiného muže nikdy nepoznala. Muž ji na škole odpanil, pak udělal dítě a vzali se. Na nějaké avantýry neměla čas ani potřebu. Tohle je její první nevěra, ale co by pro dceru neudělala, že?
Jiný způsob soulože i velikost ocasu v ní rozněcovaly nevídanou vášeň a blížící se orgasmus. A muž, jehož před lety obvinila z obtěžování, ji tu teď doopravdy a natvrdo mrdá.
„Já… budu… ještě… oááááách,“ projel jí tělem blesk slasti a cítila výron semene z cukajícího ocasu. Libor z ní vstal a přistrčil jí ocas k puse.
„Ještě nekončíme, hezky mi ho postav!“

Veronika, konsternována jeho přístupem, si ho bez odporu nechala vklouznout mezi rty a začala sát. Cítila jak mu tuhne a mohutní v pořádnou kládu a Libor ji začal do pusy šoustat.
„Gulp… gulp… grrrrchhmm,“ málem se začala dávit, jak jí zajel hlouběji do krku.
Ležela na stole, nohy zvednuté a zapřené o jeho ramena a jezdila po něm v rytmu prudkých přírazů a péro cítila hluboko v sobě. Trochu to bolelo, ale slastný pocit byl silnější.
„Bože… seš krásná,“ funěl Libor a hladil ji po lýtkách, stehnech a prsou, volně se komíhající z vyhrnutého trička.
„Ohh… užij si to… co ne před lety… teď mi to dělej… Bože… já… jsem,“ vykřikla Veronika, božská rozkoš jí zalila tělo a vzápětí semeno pochvu.

„Nečekala jsem, že máš takovou výdrž,“ přešla do tykání, když si vytírala z kundy vytékající semeno.
„Seš mladá, hezká a je paradox, že jsi to právě ty. To doporučení ti dám, i když Helena sama by se ráda viděla na jiný škole, ale to je vaše rodinná věc.“
„Já vím. On je Olda moc náročnej…“
„Teď mu můžeš dokázat, že taky pro dceru dokážeš něco udělat. Třeba sehnat to doporučení,“ ušklíbl se.
„Jo. Řeknu mu, že jsem se s učitelem vyspala. To ho potěší,“ odtušila Veronika sarkasticky a oba se tomu od srdce zasmáli.