Přivýdělek 01

Richard Mrázek seděl na pohodlné pohovce a zběžně listoval ve scénáři, který dostal hned po příchodu do studia. Tento pohledný vysokoškolský student si již přes rok přivydělával jako pornoherec v soukromém, dobře utajeném pornostudiu, které bylo zaměřeno na natáčení krátkých porno klipů.
Jejich metráž byla v rozsahu šesti až patnácti minut a scénáře byly k uzoufání jednoduché – až pitomé. Obvykle se jednalo o incesty a jediné, na co se dbalo, byl věk protagonistů. Všichni museli být plnoletí už na první pohled, aby se nedalo říci, že se jedná o dětskou pornografii. Vše bylo šité horkou jehlou. Scénáře byly na jedno kopyto, interiér se upravoval na poslední chvíli a v podstatě se točilo to, k čemu se dostavili potřební herci. Duší všeho dění byl čilý důchodce Pavel Zdvihal, který byl celý život zaměstnán jako fotograf.

Když byl podnik Fotografia zrušen a následně privatizován, pokusil se sice provozovnu ve dražbě koupit, ale ani celoživotní úspory nestačily na cenu, kterou držba vyšponovala nad hranici jeho možností. Proto vděčně přijal nabídku vydražitele, aby v provozovně dál pracoval jako dosud za přibližně stejný plat. Tehdy mu zbývalo do důchodu všehovšudy jen dvacet měsíců a ty pohodlně v tom svém kvelbu vyhnil. Počítal s tím, že po přiznání důchodu bude dál pracovat a finančně si přilepší. Dočkal se však zklamání. Zaměstnavatel mu nemilosrdně sdělil, že na jeho místo již má vyhlédnutého mladého, perspektivního vysokoškoláka, jenž má plnou hlavu inovačních nápadů, které zisk provozovny nejmíň ztrojnásobí.

A tak najednou byl ze Zdvihala důchodce s necelými devíti tisícovkami měsíčně a on zpočátku nevěděl, zda je to moc a nebo málo. Hladiny platů i spotřebitelských cen se totiž po sametu natolik změnily, že se v tom člověk z počátku moc nevyznal. Velmi brzy však zjistil, že i když je jeho důchod přibližně průměrný, mnoho lidí je na tom hůř a berou podstatně méně. Avšak v jeho okolí bylo i dost lidí, kteří měli víc.
Když zpozoroval, že vychází tak akorát od důchodu k důchodu a neušetří ani kačku, pokusil se sehnat si nějakou brigádu. Nepohrdl by ani možností vybírat poplatky na parkovišti, nebo dělat nočního vrátného v hotelu. Leč brzy zjistil, že i taková místa jsou dobře obšancovaná a mnohdy i dědičná.

Aby dělal pojišťováka, chodil od bytu k bytu a vnucovat lidem pojistky, na to neměl žaludek a dělat těžkou fyzickou práci se mu nechtělo. Pak jej ale napadlo, že se u nás objevuje jeden boom, kde nabídka zdaleka nepokrývá poptávku – erotická, potažmo pornografická literatura. Konkrétně erotické povídky, seznamovací inzeráty i erotické – rozuměj spíš pornografické – fotky díky dostupnosti digitální techniky (kamery, počítače a internet) dávaly tomuto byznysu nevídané možnosti.

Tak vzniklo Alfa-Studio. Nelegální, tedy neregistrovaný a tudíž daně neplatící podnik na výrobu pornoklipů. Podnikavý Zdvihal ze svého družstevního 4+1 vykouzlil malou ale svoji továrnu na sny. Dva pokoje vyčlenil jako studio, maskérnu a střižnu. Nakoupil to nejnutnější základní vybavení. Především kvalitní digitální kameru, několik foťáků, reflektory, pár zrcadel, nezbytný počítač a v neposlední řadě si vyhlédl a oťukl několik vhodných osob, které by byly schopné a ochotné s ním do toho jít.

Začátky byly těžké, zejména proto, že chyběly zkušenosti a také potřebné konexe. Ale postupem času se tomuto podnikání začalo dařit. Byl schopen během odpoledne a večera natočit až tři krátké videoklipy. V podstatě záleželo na tom, kolik se mu zrovna sešlo herců. Pochopitelně to nebyli žádní profesionálové. Právě naopak. Jeho stádečko tvořili lidé se zcela běžným občanským zaměstnáním a svoji hereckou činnost brali jako vhodný přivýdělek. Byli ze všech možných společenských tříd.

Vedle Richarda a Moniky, kteří „zastupovali“ vysokoškolskou mládež, se zda vyskytovalo několik žen středního až vrchovatě středního věku – v civilu spořádaných žen. Samozřejmě šťastně vdaných, nebo ještě šťastněji rozvedených. Dále zde bylo k dispozici na telefon několik mužných typů, takzvaných štěkařů, kteří sice toužili po slávě filmových hvězd, ale pro nedostatek talentu by si jinde v branži ani neškrtli.
Ansámbl doplňovalo i několik zachovalých důchodců, vhodných do rolí „dědečků prasáčků“ a samozřejmě nepostradatelná „administrátorka“ Jana Brabcová.

Tato už na první pohled nenápadná kancelářská myška obstarávala vše potřebné, k zajištění provozu studia. Organizovala jednotlivá natáčení od pozvání protagonistů na plac, přes shánění rekvizit a zajišťování občerstvení, vyplácela gáže, vedla evidenci a pokud bylo potřeba, posloužila i jako rozkuřovačka, když byl některý z herců „indisponován“. K tomu hravě zastala funkci inspicienta i pomocníka kameramana, či osvětlovače. Samozřejmě měla na starosti také oblečení, nebo spíš neoblečení protagonistů a proto dostačující fundus kostýmů byl poněkud chudý. Stejně se většinou spoléhalo na to, že „kostým“ si obstaral každý herec sám podle předběžného avíza, které dostal mobilem či mailem.

Například Richard se dověděl o dnešním natáčení přes mobil. Precizní Jana mu sdělila, že dnes se točí od sedmnácté hodiny, že se bude točit „tchyně“, pokud se tedy podaří sehnat Moniku a možná i „máma a syn“, případně „sestra s bráchou“. Podle toho, kdo přijde. Když Richard sklapl mobil, bylo mu jasné, že večer jej čeká nejméně jedna parádní mrdačka s rozvedenou pětačtyřicetiletou Martou – s tiziánovou pěkně rostlou nymfomankou, se kterou točil již několik krátkých klipů. Točil s ní rád. Byla to milá a příjemná baculka mánesovských tvarů, samozřejmě používající antikoncepci. Takže si mohl dovolit vykropit ji kapli, pokud ovšem scénář nepředepisoval obstříknutí prsů, nebo obličeje. Pokud nepřijde Monika, bude se zřejmě točit „máma a syn“. Ještě se nestalo, že by Marta nepřišla. No a pokud Monika přijde, bude na pořadu i „tchyně“. Připustil si na okamžik i možnost, že by to mohlo být obráceně, pokud by se Marta někde výjimečně zasekla a Monika by byla k dispozici. V tom případě by asi Zdvihal trval na tom, že se musí natočit „sestra a bratr“ – tedy šukačka Ríši s Monikou.

Ríša věděl, že má víc než hodinu času, než to vypukne. V pohodě seděl na pohovce, listoval ve scénáři, cpal se chlebíčky, které zapíjel bílým vínem, a ještě stačil plkat s pilně kmitající Janou.
„Ríšo, nechci tě nějak úkolovat, ale bylo by dobré, kdyby sis odbyl sprchu. Je jasné, že až přijdou ženské, bude koupelna na dlouho obsazená.“
Dobrá duše Jana měla samozřejmě pravdu. Patřilo k železným pravidlům studia, že všichni „herci“ se museli před natáčením vykoupat a pak nejméně půl hodiny sedět v županu, aby jim na těle nezůstaly stopy po zaříznutých podprsenkách a gumách kalhotek, nebo otlačeniny těsných slipů u pánů. Objektivy kamer a fotoaparátů jsou nemilosrdné a tyto stopy, pouhým okem často neviditelné, dokázaly na fotkách i klipech nepříjemně vyniknout.

Proto si Richard bez odmlouvání nacpal do pusy zbytek chlebíčku, dopil sklenku a odkráčel do koupelny. Krátce se osprchoval, otřel a vklouzl do županu. Když se vrátil do obýváku, s potěšením zaregistroval, že mezitím dorazila i Marta. Bylo tedy jasné, že alespoň jeden klip se dnes určitě natočí a Jana mu při odchodu vyplatí nejméně 500Kč.
Marta se s Ríšou letmo pozdravila, nastavila mu tvář k políbení, kvapně a bez nejmenšího studu se svlékla a jen ve spodním prádélku se hrnula do právě uvolněné koupelny.

Platilo pravidlo, že klip se musí dokončit během jediného natáčení. V začátcích se jim totiž stávalo, že pro pokročilý čas natáčení přerušili a pokračovali až druhý den. A tehdy se několikrát přihodilo, že na začátku klipu měli herci jiné oblečení a doplňky, než na jeho konci. Přišlo se na to pochopitelně až při „stříhání“ a někdy se musely celé sekvence přetáčet. Zdvihal zuřil, odmítal hercům zaplatit čas navíc a tak se nakonec vžilo, že se natáčí non stop – dokud není hotovo.

Sotva Marta zmizela v koupelně, cinkl zvonek a Jana vpustila příchozí Moniku. Štíhla blondýna se přihrnula jako bouře a hned se vrhla na mísu chlebíčků. Její žravost byla pověstná. „Pracovala“ ještě v několika jiných, podobně zaměřených studiích, ale vždy si pochvalovala, že jedině u Zdvihala nejsou protagonisté omezováni v konzumaci a také toho patřičně využívala. Když ji ostatní ženské okřikovaly a varovaly, že si tím přivodí obezitu, jen se pohrdavě šklebila:
„S tím si, na rozdíl od jiných, nemusím dělat starosti. Mohu žrát, jak zjednaná a kila mi navrch nejdou. Dokonce když jsem se rozhodovala, jestli mám brát antikoncepci, tak mě některé ženské varovaly, že to jde na tloušťku. Ale ukázalo se, že to není pravda.“
„Pár kilo navíc by ti rozhodně neuškodilo,“ dovolil si poznamenat Ríša.
„Jasně, tobě se oplácané ženské líbí, to se o tobě ví. Proto taky nejraději točíš s Martou. Ta jediná má tady tvé oblíbené dimenze,“ kontrovala Monika.

V tu chvíli z koupelny vyplula Marta a zaslechla poslední věty.
„Jenom si nemysli, že udržet si ty správné linie je jednoduchý. Už kolikrát jsem zjistila, že mi jdou kila nahoru a snažila se zhubnout. Jenže, trápit se dietou a cvičením a pak zjistit, že jdou sice dolů, ale jinde, než bych chtěla – to dovede člověka pěkně naštvat! Samozřejmě, že bych ráda, aby se mi zmenšila cejcha a prdel, ale jako na potvoru ztrácím vždycky nejdřív na kozách. Tak jsem to vzdala a snažím se jest tak, abych neměla hlad, ale zároveň se nepřežírám. Jsem, jaká jsem! Pěkně kulaťoučká, abych nemačkala v posteli. Naštěstí mi to nijak neubírá chuť na milování. No a komu se to nelíbí – ať se mnou nešuká!“

Marta skončila svoji přednášku, složila se na pohovku vedle Ríši a připomněla Monice, že koupelna je volná. Ta se tam hbitě přemístila a Jana začala probírat se zbylou dvojicí průběh dnešního natáčení.
„Jste tady všichni tři, takže se bude natáčet „Tchyně“. Nalistujte si scénář číslo šest a projedeme si to společně.“
Dvojice si nalistovala žádané. Děj byl opět primitivně jednoduchý.

Mladý muž sedí v koupelně na okraji vany a listuje v barevném pornomagazínu. Z kraťasů vyprostí ocas a začne si jej honit. Při této bohulibé činnosti si ani nevšimne, že dveře se otevírají a dovnitř se potichu vkrádá jeho tchyně, která se zřejmě hodlala vykoupat. Ohromeně zírá na zeťákův vztyčený penis a pak jej potichu konejšivě osloví. Mladý muž se strašně lekne a zakryje si péro časopisem. Tchyně přiklekne, začne zkoumat obrázky z časopisu zblízka a při tom mu odkryje trčáka. Pochválí mladíkovi vybavení a rozhodnou rukou je uchopí. Chvíli je honí a v příštích okamžicích již dychtivě kouří.
Mladík nadšeně příjímá její laskání, spokojeně kňučí a po chvíli se snaží klečící tchyni zbavit oblečení. Ta mu ochotně vychází vstříc a tak je za chvíli dvojice v koupelně zcela nahá. Následuje chvíle líbání, hlazení a rajcování, které skončí tím, že se tchyně otočí, opře se rukama o okraj vany a nabídne svoji prdel mladíkovi k zasunutí. Ten nezaváhá a hbitě se má k dílu. Chvíle zběsilých kopulačních pohybů a v závěru mladík za úlevného řvaní postříká tchyni prdel a záda.
Následuje švenk na bytové dveře, do kterých vchází Monika. Zaklapne dveře, shodí lodičky a volá, že už je doma. Když se jí nikdo neozývá, prochází prázdným bytem a nakonec ji upoutají pootevřené dveře do koupelny.
Další švenk, tentokrát opět z vnitřku koupelny. Mladice tam vtrhne jako fúrie a zastihne dvojici těsně po vytažení. Následuje hysterická scéna, při které mladá nadává, řve a začne po nahé dvojici házet vše, co jí přijde pod ruku. Lítají lahvičky šamponů, kondicionéry, krabice prášků na prádlo ručníky a kartáče. Pak fúrie vypadne s prásknutím dveří a poslední záběr je na dvojici zděšených obličejů.

Dvojice zběžně přečetla předložený rámec scénáře a slova se opět ujala Jana.
„Tak myslím, že je vše jasné. Časově by to mělo vydat na deset až patnáct minut. Ríšovo leštění šavle tak přibližně dvě minuty, pak přistižení minuta, předehra tři minuty, vlastní akt taky přibližně tři minuty. Příchod a bloumání po bytě tak minuta a na tu Itálii v koupelně máme přibližně dvě minuty. Samozřejmě plus mínus. Vše je jasné – nebo jsou nějaké dotazy?“
„Chybí mi tu dialogy,“ ozval se Ríša.
„Však to není poprvé,“ usmála se Jana. „Prostě si tam plácejte, co chcete. Hlavně aby to bylo trochu k věci. Navíc, pokud to půjde do Německa, tak se k tomu stejně bude muset udělat dabing.“

Mezitím se z koupelny vrátila Monika a rovněž vyfasovala scénář. Během minuty jej pohodila na stolek a otráveně řekla: „Kdybys mi to dala dřív, Jano, tak jsem se ani nemusela koupat. Vždyť v tomhle štěku vlastně hraju úplně oblečená!“
„Zaplaceno dostaneš, tak se nerozčiluji. Nebo ti snad vadí, že přijdeš o bonus?“ poznamenala škodolibě Jana.
„Jaký bonus máš na mysli?“ zeptala se prostoduše Monika.
„No, že si dneska nezašukáš,“ uchechtla se Jana. „Leda by šla „tchyně“ jako na drátku a šéf by rozhodl, že se bude točit ještě klip „Brácha a sestra“. Pak by to taky byla trojka, protože byste si to rozdávali vy dva spolu, Marta by vás přistihla a hned by se přidala.“

Ještě chvíli se dohadovali na podrobnostech. Letmý pohled na hodiny jim prozradil, že se blíží pátá hodina. S ní se také blížil příchod přísného šéfa, kameramana a velkého organizátora – Zdvihala. Šéf byl známý svojí pedanterií a chorobnou dochvilností, kterou očekával samozřejmě i od svého okolí. Sedící čtveřice však seděla v poklidu, protože vše bylo připraveno.
Přesně v semnáct hodin se ozvalo odemykání bytových dveří. Natáčení mohlo začít.