Přivýdělek 02

S příchodem šéfa se vše rozproudilo. Pohodová atmosféra se kamsi vytratila a byla vystřídána činorodým ruchem. Sotva Zdvihal pověsil kabát v předsíni, již energicky napochodoval do pokoje. Rychlým pohledem přeletěl všechny přítomné, krátce pozdravil a spokojeně se usmál.
„Tak jdeme na to, miláčkové. Budeme točit „tchyni“. Je doufám všechno připravené?“
Tato otázka byla celkem zbytečná, protože kdyby nebylo vše tip ťop, okamžitě by to poznal a spustil by své obvyklé lamentace. Bylo na něm skoro znát, jak jej mrzí, že nemá příčinu někoho seřvat. Byl typický cholerik, který dokázal vypěnit pro každou blbost, ale výhodou bylo, že když takto vypustil přetlak, v příštím okamžiku již byl opět normální a rozumně uvažující člověk.

Teď si tedy v naprostém klidu vzal ze skříňky příruční kameru, zkontroloval stav baterií, zasunul novou paměťovou kartu a mlčky pokynul směrem ke koupelně. Ta byla naštěstí dost prostorná, protože byt byl počítán jako dvougenerační.
Ríša odložil župan, pod nímž měl frčivé modré kraťasy, sedl si na okraj vany a Jana mu podala nezbytnou rekvizitu. V tomto případě porno magazín s velkými, barevnými fotkami. Zdvihal pobíhal po koupelně a vybíral nejvhodnější úhly záběru a zároveň kontroloval osvětlení.
Konečně zaujal polohu a už chtěl zavelet k akci, když tu si všiml drobného detailu.
„Poslouchej Jano, nemáš tam německou mutaci toho časáku? Tohle půjde do Dojčlandu, tak ať tam viděj německý titulky.“
„Nemám šéfe, jenom samý anglický,“ odpověděla poněkud omluvně Jana. Byla už připravená na příval výčitek, ale ku podivu se nedočkala. Zdvihal měl nejspíš dobrou náladu a tak tuto drobnou chybičku přešel bez svých obvyklých keců. Možná si i uvědomil, že pokud by se včas zmínil, spolehlivá Jana by jistě německý časopis opatřila.

„Tak jedéém – Akce!!“ zavelel a Ríša v záběru se začal realizovat. Zaujatě listoval časopisem a pak předstíral, že jej zaujala fotka nějaké ceckaté krasavice. Jeho volná ruka spočinula na ptáku a začala jej jen tak jakoby mimoděk hladit. V příštích okamžicích již byly kraťasy na půl žerdi a ruka zaujatě leštila kolík, který se mu odvděčoval za laskavou péči patřičným a viditelným nárůstem.
Ke kmitající ruce Ríša přidal roztoužené funění a hlavně se snažil naprosto ignorovat šéfa, který se k němu blížil ve snaze zabrat detail honěného ptáka. Po celkem krátké době se Zdvihal narovnal a pronesl očekávané slůvko: „STOP!!“

„Něco špatně, šéfe?“ zeptal se Ríša. „Budeme točit znova?“
„Myslím, že ne,“ odpověděl Zdvihal, který si mezitím pouštěl na monitoru natočený záběr. „Půjdeme na druhou sekvenci.“
Pohlédl přes monitor na dveře koupelny a vybíral vhodné místo. Vzal spokojeně na vědomí, že za pootevřenými dveřmi již stojí Marta, oblečená jen ve spodním prádle a pak dveře zavřel.
Zabral zblízka kliku a zařval: „AKCE!!“
Při těchto povelech si vždy připadal jako druhý Fellini.

Klika se zvolna pohnula dolu, dveře se začaly pomalu otevírat a v nich se jako tichý duch objevila postava Marty. Zdvihal před ní couval a tím jí udělal prostor k dalšímu pohybu v koupelně. Marta udělala další krok a otočila hlavu k sedící postavě.
„STOP!!“ zařval vztekle šéf. „Marto, ten vstup byl dobrej, ale když se otočíš, musí být v tvé tváři patrné, že jsi překvapená. Prostě netušíš, že by tam mohl někdo být a tak se skoro jako lekneš, je ti to jasné? Tak to sjedem ještě jednou.“
Marta se beze slova otočila a vypochodovala ven. Při tom na přihlížející Janu obrátila oči v sloup.
Na další pokus se sekvence podařila. Marta nahrála překvapení, pak chvíli užaslého přihlížení a dostala se až k tomu, že sedícího mladíka potichu oslovila: „No né, copak to tady tropíš, Martine?“

Tady ji kameraman přerušil s tím, že je spokojen, ale změní úhel záběru. Přidřepl a dal pokyn k pokračování.
„Promiň, netušila jsem, že jsi tady,“ pokračovala Marta v improvizovaném dialogu. „Chtěla jsem se jen osprchovat, venku je děsný vedro a jsem celá spocená. Tak se nenech vyrušovat…“
„Maminko, kde se tu berete? já… tady… já…“ vykoktával ze sebe Ríša a snažil se časopisem zakrýt své ztopořené kopí.
Marta přidřepla a začala si zblízka prohlížet časopis.
„Ukaž, copak to tady máš? No né, to je síla…! A není ti to trochu blbý, dělat si takhle potají dobře? Máš to snad zapotřebí…? Vidím, že bych si asi měla trochu promluvit s Alenou…“
„Proboha maminko, jenom to ne! Nic ji neříkejte, to by byla hrozná ostuda…“ improvizoval Ríša a sám byl zvědav, jak bude Marta pokračovat.

Ta však měla za sebou už mnoho takových klipů a na improvizace byla zvyklá. Dokonce je měla raději, než když byla nucená učit se text. A nejvíc ze všeho nesnášela, když z počátku své herce Zdvihal nutil, aby se našprtali německý text. Výsledky však byly tak katastrofální, že později raději nechal své výtvory profesionálně dabovat. Nebyla tedy nijak vyvedena z míry a hlavně spoléhala na to, že zvuk stejně nebude použit. Improvizovaný dialog jí jen posloužil jako berlička, aby se snáz vžila do role.
Zvedla časopis, který si Ríša přidržoval na stehnech, a trochu se s ním o něj tahala. Sotva však zmizela poslední ochrana mladíkova klína, s nádherně zahraným překvapením vydechla: „Bože, to je kousek! Ta moje holka se má… Tohle tak mít doma…“
S těmito slovy uchopila obušek a začala jej zkušenou rukou prohánět.

Zdvihal na chvíli přesunul záběr na Ríšův blažený obličej. Zatím byl spokojený, protože Ríša ani moc svoji blaženost předstírat nemusel. Záběr kamery sjel opět dolů a zabíral detail, ve kterém už Marta snaživě kouřila „zeťova“ čuráka.
Kameraman opět zvolna ustupoval a volnou rukou dvojici naznačoval, aby pokračovala vestoje. Ríša vstal, pak se lehce předklonil a začal dychtivě ožužlávat velkou výraznou bradavku, zatímco volnou rukou druhou kozu snaživě hňácal. Marta, mírně zakloněná, vyrážela slastné vzdechy a při tom měla v neustálé ruční péči mladíkova namlouváka.
Byli oba tak zabráni do svých bohulibých činností, že téměř zapomněli na své okolí. Zdvihal kolem nich kroužil a pomalými zkušenými pohyby zabíral rajcující se pár ze všech možných úhlů.

Dvojice se začínala dostávat do varu a Ríša už zoufale toužil po osvobozujícím kameramanově STOP! Věděl totiž, že následující sekvence se musí točit bezprostředně a že tedy není daleko doba, kdy bude moci svého žilnáče zezadu zahnat jako psa do boudy do nastavené Martiny pičky.
Konečně se očekávaný signál ozval, Marta se otočila, opřela se o okraj vany a nastavila svoji krásně tvarovanou prdel. Zdvihal si přiklekl, zavelel své zaříkadlo: „Akce!!“ a snažil se zabrat detail čuráka, prodírajícího se do nastavené kundy.

Tady však byla kontinuita přerušena, protože kameraman nebyl spokojen se záběrem. Po STOPu obíhal dvojici, která zkameněla v poslední pozici jako na povel Štronzo a vybíral místo, odkud zabere.
„Jano, tady mám na kundě stín, který musíš vymazat. Přisviť mi prosím trochu z tohohle směru!“
Naštěstí Jana byla v pohotovosti. Příruční boďák měla již v ruce a stačilo stisknout spínač.
Ríša využil možnosti a bez ohledu na Štronzo si dopřál několik kopulačních pohybů do nastavené Marty. Měl však smůlu, protože si toho šéf všiml a nervozně zařval: „Hej! Žádný šukání, vy dva. Začínáme znova zásunem. Připraveni? Tak jedem – AKCE!!“

Ríša bezchybně zopakoval záraz a konečně měl dost klidu, aby si mohl vychutnat parádní mrdačku, na kterou se těšil od momentu, kdy jej Jana zvala na natáčení. Po přerušení, zaviněném špatným nasvícením sice poněkud pokleslo jeho vzrušení, ale snažil se to dohnat zrychleným tempem přírazů až na doraz. Na slabinách a břichu potěšeně vnímal příjemně pružný tlak Martiných polokoulí.
Mrdaná panička teď vyrážela v rytmu jeho přírazů hekavé zvuky, připomínající kejhání husy. K navýšení jeho slasti přispělo i čvachtání a mlaskání vzorně spolupracujících pohlaví a násobilo ji i silné svírání poševních svalů, které rajcovně ždímaly jeho tvrdě pracujícího pyjonýra.

Ríša citil, že se mu blíží finále. Rozkoš se stupňovala stále víc. Moc rád by Martě vykropil kapli, ale věděl, že scénář předepisuje, aby se „tchyni“ vystříkal na prdel. Vyrazil ze sebe tedy varovný výkřik: „Máti, já už budu. Můžu do vás?“
„Proboha, né… né… nenechávej to ve mně!“ řvala rozhicovaná Marta, která si v tuto chvíli za boha nemohla vzpomenout, jakým jménem onanujícího „zetě“ oslovila, když jej „jako“ nachytala při honitbě. Na poslední chvíli si ale vzpomněla.
„Martiné, nééé… nééé do mě nééé!“
V ten okamžik již z ní Ríša ptáka rázně vyškubl. Téměř na poslední chvíli. Ani nemusel dohoňovat a mohutný proud spermatu vytryskl Martě skoro až na lopatky. Další méně prudký špryc skončil na horní části rozkošné prdele a třetí dokonal v rýze mezi půlkami. Zdvihal zabral detail bílé emulze, která krásně kontrastovala na pravidelně soláriem opálené pokožce. Když nasnímal dostatečně dlouhý záběr, konečně se ozvalo jeho osvobozující: „STOP!“

Gró natáčeného klipu bylo šťastně dokončeno. Zbývalo natočit mimo koupelnu předposlední sekvenci s dosud pauzírující Monikou. Nyní si všichni zúčastnění mohli dopřát malou pauzu. Marta s Ríšou vklouzli do županů, přesunuli se do obýváku, rozvalili se na pohovce a s povděkem přijali Janou nabídnutý šálek kávy. Zdvihal se rozložil v širokém ušáku naproti nim a spokojeně prováděl vizuální kontrolu natočených záběrů.
Dvojka mrdáčů na něm visela s otazníky v očích. Jestli najde sebemenší chybičku, budou muset některé záběry přetáčet, jak se jim stalo už mnohokrát. Tentokrát ale asi bylo vše v pořádku, protože šéf spokojeně odložil kameru a požádal Janu o panáčka koňaku.

Monika, která zatím v předchozím natáčení pauzírovala, se vzdálila na balkon, aby si dopřála cigaretu. Na Zdvihala, zapřísáhlého nepřítele nikotinu, by se dobře hodilo rčení: Poturčenec horší Turka, protože v mládí byl silný kuřák. Proto také nedovolil své partičce v atelieru vykouřit byť jenom jedinou cigaretu. Pokud tedy byl některý z jeho herců kuřák, musel si buď nechat zajít chuť, nebo bez ohledu na počasí musel chodit vykuřovat na balkon. Když se Jana vrátila, byla provedena instruktáž, jak bude natáčena závěrečná sekvence, pracovně nazvaná Hysterka.

„Jedná se tak asi o minutu nebo dvě. Ty, Moniko, tam vrazíš jako fúrie, protože už předem budeš tušit, že se tam odehrává nějaká levárna. Hned, jak je uvidíš nahé, začneš hysterčit. Budeš ječet, křičet, řvát, sprostě nadávat a pak po nich začneš házet vše, co ti přijde pod ruku. Jana už ti tam chystá rekvizity, protože házet nějaké sklenky, nebo lahvičky by bylo nebezpečné a taky nechceme nic rozbít. Protože pořád platí pravidlo, že co tady kdo rozbije, to taky zaplatí. Tedy, bude mu to strženo z gáže.
Což mi připomíná jednu věc, kterou vám rád sděluji: Minulý měsíc se mi podařilo prodat 5 našich klipů do Dojčlandu, pěkně za dlaňovku v markách. Takže tento měsíc jsme výrazně v plusu a já vám tím pádem mohu zvýšit honorář. Jana vám bude až do odvolání vyplácet místo pětistovky čistých 650 korun.“
Odmlčel se a podíval se, jaký dojem jeho sdělení udělalo.

Všichni uznale pokývali hlavou, ale nějakých výrazných projevů díků se nedočkal. Všichni jeho „zaměstnanci“ totiž už dávno měli podezření, že jeho výdělky jsou astronomické a jim že dopřává jen nepatrný zlomek.
Mezitím se v otevřených dveřích koupelny objevila Jana a oznámila, že scéna je připravená. Všichni se přesunuli na svá vymezená místa. Ríša s Martou odložili župany a zaujali přibližně stejné polohy jako před zhruba dvaceti minutami. Ríša ještě zkontroloval, zda má na dosah ruky ručník, kterým bude stírat semeno z Martiny prdele. Zdvihal zarámoval pootevřené dveře a zavelel: „Akce!“

Do dveří se nasunula Monika a Zdvihal před ní zvolna ustupoval, aby jí dal prostor. Záběr se přesunul jakoby z pohledu Moniky a v hledáčku se objevil Ríša, jak právě ručníkem otírá Martě půlky a pak stejnou péči věnuje svému ptáku.
Monika stanula jako v šoku. Ruce si založila v bok a trochu se předklonila, jako by se chtěla na dvojici vrhnout. Pak spustila objednaný ječák: „No co má tohle znamenat?!! To si snad ze mne děláte prdel! Dyť vy tady normálně šoustáte! Teda mámo, jak jsi mi tohle mohla udělat?!! Vy ste ale hajzlové mizerný!!!“
Při těchto slovech se otočila k poličce pod zrcadlem, kde měla nachystané „vrhací“ propriety. Vžila se do role natolik, že zběsile brala vše, co jí padlo pod ruku a zcela v duchu scénáře po nich mrskala tuby s krémem, plastové lahvičky, hřebeny, kartáče a když jí munice došla, popadla ještě vedle pračky balení pracího prášku a dobře mířenou ránou zasáhla Ríšu do hlavy. Pak ještě utrhla závěs od sprchového koutu, několikrát prudce švihla igelitem choulící se dvojici a s divokým výkřikem: „Tak si to tady teda pěkně užijte, hajzlové zasraný!!!“ proletěla dveřmi, kterými za sebou práskla, div nevyletěly z pantů. Teď už zbývalo jen natočit závěrečné sekundy, totiž ohromené obličeje přistižených.
Záběr na Ríšův obličej musel být unikátní. Tvář měl totiž zkřivenou leknutím a bolestí, jak jej praštil balíček pracího prášku. Zato Marta měla co dělat, aby potlačila smích. Když však viděla kameru namířenou na sebe, podařilo se jí úsměv přetavit do jakéhosi šklebu.
V příštím okamžiku se ozvalo Zdvihalovo konečné „STOP!“ a to znamenalo, že jejich práce na tomto štěku je pro dnešek skončena.

Vzhledem k tomu, že časově zvládli „tchyni“ bez problémů, všichni počítali s tím, že Zdvihal bude chtít natočit ještě další klip. Proto byli víc než překvapeni, když jim oznámil, že pro dnešek je to vše. Podotkl, že má ještě večer sjednanou jakousi obchodní schůzku. Poděkoval jim za dnešní práci, Janě připomněl, aby každému vyplatila zvýšený honorář, rozloučil se a měl se k odchodu.

Když odešel, zbylá čtveřice se začala rovněž balit. Dvojice naháčů se zvolna a beze spěchu oblékla a Jana všem vyplatila jejich peníze. Pak si sedli znovu ke konferenčnímu stolku a dojídali zbylé chlebíčky. Při tom, jak je dobrým českým zvykem, začali pomlouvat svého chlebodárce.
„Docela by mě zajímalo, jak mu tenhle kšeft vynáší. Určitě se topí v penězech a nám dává jenom ohryzanou kost,“ řekla Monika nahlas to, co si všichni občas mysleli. „Myslíte, že je to takhle v pořádku?“
Po chvíli mlčení se ozval Ríša a to, co řekl, všechny tři ženy překvapilo.
„Já si myslím, že je to v naprostém pořádku. Děláme pro něj práci, která není nijak namáhavá, navíc si při tom užijeme a on nám za to královsky platí.
Například ty, Moniko, jsi dneska dostala za dvě minuty předstírané hysterie 650 Kč. Máš vůbec představu, kolik dostává pokladní v supermarketu? Pokud to nevíš, tak bere 70 Kč čistá ruka za hodinu. A to má hmotnou odpovědnost za kasu. Když se splete a navečer jí kasa nesedí s paragony, tak chybějící prachy doplatí ze svého. Takže já, za svoji osobu, jsem docela spokojený a vám bych to doporučoval taky. Závist je sice přirozená vlastnost člověka, ale je nutné to vidět i z druhé strany. Ono totiž dneska je každé podnikání rizikové a to, co riskuje náš šéf, je zcela za hranicí zákona. Licenci nemá, daně neplatí a veškerou režii táhne ze svého. Je v podstatě pořád jednou nohou v kriminále a za to má, jak vy říkáte, pohádkovej vejvar. Já osobně bych tu odvahu neměl a proto si taky neosobuji právo závidět mu prachy, které mu, jak vy říkáte, vlastně vyděláváme.“

Ríša dokončil svoji malou ekonomickou přednášku a chvíli čekal, zda se jeho společnice rozpovídají a nebudou mu jeho názor vyvracet. Dočkal se jen rozpačitého mlčení. Pak promluvila Jana. Místo aby polemizovala, jenom se usmála a řekla: „Nevím jak kdo, ale já bych docela ráda šla jednou taky o něco dřív domů. A k tomu, co říkal Ríša, bych jenom poznamenala, že dokud jsem se nedostala k Zdvihalovi, byla jsem nezaměstnaná na podpoře. Sice dělám načerno, ale jsem mu za to vděčná.“

Všichni se zvedli a zamířili do předsíně. Po oblečení a obutí vyšli na chodbu a Ríša přivolal výtah. Jana mezitím zamkla byt a zapojila alarm. Nacpali se všichni do kabinky a sjeli dolů. V těsném prostoru se Ríša namáčkl na Martu a vyvolal tím shovívané úsměvy obou zbývajících žen. Před barákem se rozloučili. Jana s Monikou zamířily každá jiným směrem. Ríša s Martou měli kousek cesty společný. Vyrazili směrem do města. Po chvíli baculka nahodila udičku: „Dneska jsme to vzali zkrátka, nemyslíš? Máš nějaký program na večer?“
Ríšovi došlo, že tady se řeší – co s načatým večerem. A protože nic neměl, bez mučení a rád to přiznal.
„Tak co bys řekl tomu, kdybych tě pozvala k sobě? Udělala bych nějakou lehkou večeři a…“
„…a dokončili bychom to, co jsme nahoře dneska vzali poněkud na hůl,“ dokončil s úsměvem Ríša.

Oba se uvolněně zasmáli a vykročili k stanici tramvaje.