„Právě se nacházíme v ložnici hraběcího páru,“ vykládala Sandra naučenou říkanku a turisté se, někteří znuděně, někteří se zájmem, rozhlíželi kolem.
Nejednoho z mužů však zajímala samotná průvodkyně.
Sandře bylo pětatřicet let a její tělesné půvaby byly stále magnetizující. Ve slušivém kostýmu se jí hezky vyjímaly štíhlé nohy, končící nad koleny přiléhavou sukní a na hrudi se jí hrdě vypínaly alpské vrcholky, pro mnohé nadšené horolezce ovšem nepřístupné. Všemu dominovala příjemná tvář, prostá vrásek. Vlasy měla sčesané dozadu, stažené do ohonu.
Na zámku byla jako doma. Začala zde provádět už jako studentka Filozofické fakulty a po promoci se sem vrátila. Našla si zde lásku, vdala se a zakotvila zde natrvalo.
***
Tento den jí už od rána bylo nějak divně. Venku bylo dusno a kupodivu ani uvnitř to nebylo lepší. Návaly turistů však neustávaly.
Dnes šla už svůj pátý okruh.
„A nyní se přesuneme…neme..neme,“ slyšela sama sebe jakoby z dálky, svět se kolem ní prudce roztočil a když se zastavil, bylo vše jinak!
***
Stála na stejném místě, ale vybavení bylo nějaké jiné, ale hlavně, viděla samu sebe, jak oblečena v šatech samotné hraběnky Amélie Schomberg zápasí s muži, oděnými ve směsici kdovíjakých uniforem a s rudými páskami RG na rukách. Muži byli ozbrojeni a zmítající se ženu táhli k posteli. Stojící Sandry si ani nevšimli, jako by v místnosti nebyla.
Co to děláte?“ vykřikla, ale nikdo jí nevěnoval nejmenší pozornost. Opravdu tu byla a zároveň tu nebyla! A navíc ta podoba s tou ženou!
Měla až nepříjemný pocit, jako by byla v jejím těle, na němž bylo konáno násilí.
Muži již ženu povalili na lože, jeden ji držel ruce a druhý jí vyhrnoval šaty. Třetí si honil z kalhot vytažený ocas a pomlaskával.
„Teď si přijdeš na svý, šlechtická kurvo.“
***
Sandra už to nevydržela, zakryla si rukama obličej a svět kolem ní se znovu roztočil .
Když vše ustalo, vyděšeně se rozhlédla okolo a poznala, že je o nějakých 300 let zpátky. Odpovídalo tomu vybavení i oblečení přítomných mužů, z nichž jednoho identifikovala jako hraběte Maxmiliána Schomberg-Tullipe.
Byla tedy v období kolem roku 1788, kdy zmíněný hrabě byl ve středním věku. Zároveň si uvědomovala, že se ocitla v jakési časové anomálii a celý zámek se propadá do hlubin věků a ona je zde fyzicky nepřítomna a vidí to jen jako film.
***
Komnata byla zařízena skromně. V rohu byl otoman, uprostřed hrací stolek, kde muži seděli v křeslech, popíjeli víno a služebná jim právě z vozíku předkládala občerstvení. Sandra opět dívku viděla jako svůj obraz a zase cítila to mrazení po těle.
„Albíno, děkuji a zdrž se ještě, máme tu s pány…ehm…jistý plán,“ řekl hrabě laskavě.
„To je hrabě Henryk a to je jeho excelence Louis Lindemann, vyslanec francouzského dvora.“
Služebná se plaše a mlčky uklonila.
„Hrajeme karty, ale jaksi není o co… pomineme-li takovou plytkost, jako jsou peníze. O to hraje kdejaká chudina v hospodě. My máme jiný nápad. Ty si vybereš jednoho z nás a pokud dotyčný vyhraje, obdržíš od něj dukát, žes mu přinesla štěstí.
Pokud prohraje, získává tě vítěz a ty vykonáš nějaký čin. Poté si opět vybereš hráče a tak stále dokola,“ vysvětloval ji hrabě, zatímco návštěvníci ji pozorně sledovali a doslova svlékali očima.
Albína zrudla a pak se opět pokorně uklonila. „Jsem vám k službám, milosti.“
„Tak, koho si vybereš?“
„Jestli dovolíte, milosti, vybrala bych si jeho milost hraběte Henryka,“ řekla a muž si ji za ruku přitáhl k sobě a objal kolem pasu.
„Tak co, holubičko, přineseš mi štěstí?“
Muži začali hrát a Henryk, robustní polský hrabě si užíval nejen hru ale i pozadí dívky, které pokorně stála vedle něj a nechala se hladit po zadečku.
„A beru vše!“ zachechtal se Henryk, když vyhrál.
„Tumáš,“ podal dívce dukát.
Ta poděkovala a hned ho skryla do kapsáře pod sukni.
Ještě dvě kola měl Henryk štěstí, ale pak vyhrál vyslanec Lindemann a muži čekali, co vymyslí.
„Jsem z Francie,“ děl Louis. „Tam je v oblibě uspokojení muže ústy. Znáš tento způsob?“
Dívka zavrtěla hlavou.
Pannou už dávno nebyla, ale doposavad jí muži pouze vyhrnuli sukni a tím to bylo odbyto. Nějaké laskání, líbání úst nebo údu, to nikdy nepoznala.
„Nevadí, povedu tě,“ pousmál se Louis, uvolnil si ocas ven a rozvalil se na křesle tak, aby dívka mohla před něj pokleknout.
„Nyní ho obejmi rukou a ústy lízej a saj a pozor na zuby,“ řekl.
Albína ho sevřela v ruce.
Ocas byl polotuhý, horký a tepala v něm krev, jak vzrušením nabýval na síle. Nezkušeně ho pohonila a zjistila, že tuhne, tvrdne a roste do velikosti.
„Už, ksakru, saj…dělej!“ chrčel Louis a pak blaženě vzdychal, když mu dívčí rty obemkly ocas a pomalu po něm jezdily.
„Cumlej ho…cumlej,“ drmolil a Albína snaživě olizovala hlavici žaludu a jazykem ho sjížděla po celé délce od kořene po uzdičku.
Dál ho střídavě rukou honila a sála, až ucítila záškuby. Louis jí zezadu podržel hlavu a ústa jí zaplavil příliv semene!
„Óóóóóhhhh….polykej…ooohhh…úúúh,“ hekal a Albína polykala tu lepkavou hmotu, podivné chuti. Bože, jak je to odporné!
Ocas rychle uvadal a bylo hotovo. Albína se mohla postavit a Louis jí podal číši vína na zapití semenné pachuti v ústech.
„Tak nyní již víš co a jak, což je ti jen ku prospěchu,“ dodal nakonec a hrabě zatleskal, že hra pokračuje.
Albína si nyní vybrala Louise, neboť se obávala opět sání a polykání semene.
***
Pozorující Sandra mezitím zjistila, že se může místností volně procházet jako duch. Zajímavé bylo, že chuť v ústech měla také jako od spermatu, což znala, neboť orál manželovi poskytovala a semeno bez problémů polykala. Teď čekala, co bude s Albínou dál.
***
Hned další hru vyhrál hrabě Maxmilián.
Ten se služebnou nedělal nějaké okolky. Ohnul ji břichem o stolek, vykasal jí sukni a zajel do ní naběhlým ocasem, až hekla.
Pak tlumeně sténala pod jeho přírazy, které cítila hluboko v těle, ale bez nějaké větší slasti. To pro ni bylo normální. Na prsou cítila dotyky nenechavých rukou a přírazy zrychlily v předzvěsti vyvrcholení.
Brzy cítila cukání v pochvě, ale ocas z ní vyjel a hrabě sémě vypustil do záhybů její suknice.
Nehodlal služebnou obtěžkat, avšak nečinil tak z nějaké ohleduplnosti, ale z prozaických důvodů, že mu bude k dispozici v soukromí a bude ho oblažovat novým ústním způsobem, jak viděl u přítele Louise.
Pochopitelně, že hru vyhrál i hrabě Henryk a ten si Albínu vzal klasickým způsobem, vleže na otomanu.
A tak hrabě s velvyslancem s vytaženými tvrdými ocasy sledovali, jak mezi roztaženýma nohama vzdychající Albíny se rytmicky zmítá přirážející Henryk a pak jí stříkající ocas zasouvá mezi rty.
Dívka opět vše spolykala, vzrušeným mužům vyhonila ocasy, znovu spolykala jejich dávku a pak už mohla odejít.
***
Sandra překvapeně také měla v klíně pocit soulože a byla docela ráda, když dívka s úklonou opustila místnost a svět se s ní opět roztočil spirálou věků .
***
„Podej medovinu, Kláro!“ ozvalo se pánovitě a Sandra shledala, že je v hradní komnatě u jakéhosi rytíře, nejspíše majitele hradu, budoucího zámku.
U stolu stesaného z tlustých prken seděl muž v mnišském hábitu, držel v ruce pergamen a po místnosti přecházel vysoký muž, sám hradní pán.
Ve dveřích se objevila služebná Klára, opět kopie Sandry, nalila nápoj do hliněných číší a zase se vytratila.
Muž se napil, pokynul i svému poddanému a pak houkl: „Tak čti zprávu od bratra.“
„Lehota Úwalowa, dne dvacátého po sv. Alžbětě, léta Páně 1322 věku,“ přečetl úvod a dál oznamoval, že bratr Jindřich žádá o zapůjčení určité částky peněz pro svatbu se spanilou pannou Eliškou a…
To už ho pán přerušil.
„To tak! Peníze půjčovat! To jde lehce, ale zpět se špatně vracejí. Tak Elišku si bude brát…hehe…to neví, že ta už rozhodně pannou není?…No, ona už mu v loži ukáže, co umí… Aspoň mně se velmi zamlouvala, jenže já už manželku mám. Jinak bych si ji též vzal. To vy, preláti, nemůžete vědět, jaké jsou slasti pozemské, když vaše láska sídlí na nebesích.“
„Nerouhejte se, pane,“ křižoval se mnich.
Muž se jen ušklíbl.
„Napiš bratrovi, že na něj a tu jeho konkubínu sejrem. Takto a doslova! Jindřich se ozve, vždy jen, když něco chce. Ať se nežení, když na to nemá. Ta jeho asi moc věna nepřinese a budou třít bídu s nouzí. Ale to jejich věc, ne moje. Můžeš jít,“ pokynul a prelát s úklonou odešel.
Muž znovu rázoval po místnosti a tiše si říkal pro sebe.
„Tu Elišku mu ale závidím…jak byla hebká, vláčná, dychtivá a ovládala vše, co muž chce a potřebuje… Sákryš…úplně mám chuť… Kláro, sem!“ zahulákal.
Ta vstoupila do komnaty a pokorně sklopila zrak.
„Přejete si, můj pane?“
Muž se pousmál.
„Zavři závoru a odhoď šaty. Chci se pobavit.“
Dívka vzdychla, zajistila dveře, pak se svlékla donaha a ulehla na lože. Rukama si stydlivě překryla hruď s malými prsy a hustě zarostlý klín.
„Nač ten ostych? Jako bychom se neznali,“ zašklebil se muž a zbavoval se haleny a nohavic.
„Konáme to přece v noci, když je tma,“ špitla dívka.
***
Muž už byl nahý a Sandra se zachvěla, když spatřila jeho výbavu. Urostlému tělu odpovídalo i jeho mužství. Takový ocas nikdy neviděla. Představa, že do ní vniká, ji naplňovala směsí bázně i vzrušení. Co to udělá s Klárou?
***
Ta muže v loži přijala nevzrušeně. Dlouze a vášnivě se líbali, muž se dlouho věnoval i jejích drobným prsům a pak se na ni převalil a vnikl do ní svým velkým nástrojem.
„Ah…ááááh…oh…oh…oh,“ vzdychla dívka nejdříve bolestně, ale pak slastně a měla doširoka rozevřené nohy.
Muž vzepřený na pažích ji soustředěně projížděl a bylo znát, že jsou sehraní.
Dívka slastně sténala, muž funěl a oba se na sebe usmívali, občas se i políbili, jinak se soustředili na vlastní styk.
„Dejte…si…pozor…pane…nechci..oooh…obtěžkat,“ vzdychala Klára, jakmile muž zrychlil a zesílil přírazy.
Ten mlčel, zato nyní plenil dívčin klín opravdu drsně, ale pak se vzepjal, vyjel z ní a proud semene jí zkropil břicho a prsa.
„Óóóhhh…joooo,“ hekal a odvalil se vedle dívky.
***
Sandra si musela sednout. V klíně se cítila probodnutá mohutným kůlem, ale vnímala i rozkoš. Kdyby byla hmotnou postavou, sáhla by si mezi nohy, jak je určitě mokrá, ale takto to nezjistí. Hned nato se s ní svět opět roztočil…
Tady něco nehrálo. Tohle nebyl ani zámek, ani hrad, ale nějaká zemnice, či co. Stěny z proutí byly omazané jílem, střecha byla slaměná.
„Ocitla jsem se snad v nějakém pravěku?“ hořekovala, když vtom dovnitř vešel hřmotný muž. Na sobě měl látkovou halenu sepnutou na ramenou sponami. Za ruku si vedl podobně oblečenou ženu, která byla kromě toho ověšena i šperky.
Sandra v nich určila Kelty a tedy se nachází v Keltském oppidu, neboli vesnici, či hradišti, který tu asi kdysi dávno bylo, ještě před hradem.
Žena byla podobná Sandře tentokrát i věkem.
***
Muž obnažil své svalnaté tělo a strhl ženu do lože v rohu. Bylo sbité z nějakých kmínků a vyplněné suchou trávou.
„Počkej,“ zarazila ho žena a svlékala se sama a opatrně snímala i své šperky. Muž něco bručel a třel si svůj ocas, již v plné erekci.
Pak žena ulehla a začali se milovat. Spíše muž si ji vzal tvrdě a drsně. Poklekl mezi její roztažené nohy a vnikl do ní prudkým přírazem.
Žena vzdechla, ale bylo vidět, že je na to zvyklá. Muž ji funivě mrdal, v dlaních ji svíral a mačkal prsa a zjevně myslel jen na své uspokojení. Mezitím se místnost naplnila dalšími dvěma muži.
Jeden byl zjevně opilý.
„Earnane, už jsi hotov?“ zahulákal jeden a zachechtal se. „Sorcha ti dává zabrat, co?“
„Jen..počkej…Cornagu…úúúh….joooo…oooh,“ zavzdychal Earnan a plnil ženu dávkou semene.
Sorcha se také třásla v orgasmu, ovšem neměla čas se vydýchat, protože místo mezi jejíma nohama hned zabral Cornag, hromotlucký muž s velkým ocasem.
„Tak pojď,“ zafuněl a přirazil.
„Ooooááááách,“ vykřikla Sorcha nad prudkým vniknutím širokého ocasu, ale pochva se mu přizpůsobila a poté již rytmické přírazy byly příjemnější.
„Hej, Failbhu, ucpi jí pusu,“ požádal Cornag stojícího druha.
Ten jí zajel ocasem mezi rty a Sorcha ho hned začala sál a olizovat.
Cornag spokojeně funěl, Sorcha tlumeně sténala a Failbhe slastně vzdychal.
***
Sandra ohromeně sledovala, jak žena muže zkušeně kouří a napadlo ji, že felace provází lidi odpradávna, zároveň se šoustáním.
Zvenku se linula nějaká hudba a hluk, takže Keltové cosi slavili a tady buď si dělali příjemnou chvilku s čísi ženou, nebo to mělo se slavností nějakou souvislost.
***
Cornag ji teď sjížděl přímo zuřivě, rychlými a hlubokými přírazy, že se žena nemohla soustředit na kouření a hlasitě sténala, takže Failbhe si ocas honil sám a ženě pak semenem postříkal obličej.
Mezitím ji Cornag vystříkal svou dávkou a i Sorcha se hýkavě odbavila.
Muži pak vstali, připnuli si pruhy látky na rameni sponou a odešli.
Žena zůstala ležel s roztaženýma nohama, potřísněná semenem na obličeji a v klíně, celé tělo se jí chvělo a lesklo potem a pohled měla prázdný.
***
Sandra na tom byla podobně. Cítila se unavená a zcela ušoustaná. Lehla si na zem vedle ženy a náhle nad sebou spatřila mužskou tvář, jak si ji se zájmem prohlíží…
Hrůzou vykřikla.
***
„Sláva, už se probírá,“ zahlásil muž a jemně Sandru popleskal po tváři. „Haló, paní průvodkyně, slyšíte mě?“
Ta otevřela oči a nechápavě se rozhlížela okolo.
Ležela na zemi, obklopena výpravou, která ji probírala k životu.
Jeden muž jí prováděl masáž srdce, či spíše si sáhl, kam by měl normálně zapovězeno, a několik lidí drželo láhve s vodou a muži, který na ni mluvil, nabízeli čisté kapesníky na chladivý obklad.
„Už jsem v pořádku,“ řekla ztěžka a s pomocí ostatních se postavila.
S díky přijala vodu, napila se a hned ji bylo lépe.
„Co se se mnou stalo?“
„Náhle jste zničehonic omdlela,“ vysvětloval muž. „Vyznám se v první pomoci, takže jsme vám podložili hlavu a dávali obklady, no…bude to tím dusným počasím. Máte asi nízký tlak.
Hlavně, že jste v pořádku, ale, jestli dovolíte, odvedu vás dolů a dnes již buďte v klidu, ano?“
***
Sandra si musela srovnat myšlenky. Ležela v kanceláři na gauči a vzpomínala, co všechno viděla. Bylo to neuvěřitelné, ale pochopitelně se jí to všechno jenom zdálo. Asi mozek jí vypnul z přepracování.
Jak to ale, že má vlhkostí ulepené kalhotky, pocit několikanásobné soulože a bolavá prsa se stopami ohmatávání a tahání?
Vyděšený výkřik naplnil ztichlou kancelář.
wpDiscuz