První přiznání 🇨🇿

Trochu se napřímil, odhrnul kopce pěny, které pokrývaly hladinu příjemně teplé vody ve veliké rohové vaně a pohladil její veliká ňadra. Byla trochu předkloněná a ňadra mu dokonale klouzala v dlaních. Palci zakroužil kolem mírně nalitých bradavek.

Pod pěnou nebylo vidět, jak mu Karolína něžně oběma rukama projíždí jeho stojící úd. Už si tu báječnou koupel užívali dlouho. Připouštěli si pomalu teplou vodu a lahev šampaňského stála prázdná v rohu, ve sklenkách ho nezbývalo mnoho.
Měla narozeniny a udělali si hezké odpoledne v malém bytě jeho přítele, který byl na tři měsíce pracovně pryč.
Cítil, že předchozí oběd, aperitiv, láhev skvělého vína v dobré restauraci a teď to šampaňské a dlouhá hravá koupel, mají na svědomí, naprostou uvolněnost.
Kája měla báječnou náladu a byla hravá, jako málokdy. Napadlo ho, že by dnes třeba nemusel nic pokazit všetečnou otázkou. Navíc na něho upřela okouzlující pohled a poprosila: „Může páníček toho svého miláčka malinko zvednout z vody?“

Vyhověl jí, vzepřel se trochu na loktech o okraje vany a její rozkošné rtíky „miláčka“ vzápětí objaly a jedna ručka ho podebrala pěkně zespodu a druhá „miláčka“ něžně, ale o to rozhodněji projížděla shora dolů a zase zpátky.
Posunul se tak, aby Kája měla lepší přístup. Chvíli jí s přivřenýma očima rozkošnicky pozoroval, ale pak se odhodlal.
„Pamatuješ, jak jsi mi asi před deseti lety povídala o tom, že si občas s tvým Kájou uděláte pěnovou koupel, lebedíte si, ty mu třeba položíš svoje nožky na ramena a vydržíte si užívat takovou pohodu třeba i hodinku?“

Podívala se na něj s rozpaky v očích. Bylo mu jasné, že si vzpomněla, ale odpověď byla jiná: „Co to zase vykládáš? Něco takového jsem ti přeci nemohla nikdy říct!“
„Karolínko, zmínilas to přesně takhle. Bylo to před lety v Lindau, v tom báječném hotelu u jezera. Já na to tenkrát nic neřekl, ale byla tam podobná vana, zapálila jsi svíčky a užívali jsme si podobně, jako teď. Vzpomínáš?“
Okamžik váhala, ale pak bez nadšení přitakala.
„Nojo, no, říkala. No a co?“ a opět začala svými ústy laskat Radkovu ztopořenou nádheru.
Chvilku si to užíval, ale pak si znovu dodal odvahu. „Ještě si občas spolu takovou koupel dopřejete? Když je teď Karel navíc rozvedený?“

Nechtěla se dneska hádat a věděla, že Radek určitě také ne, tak jen na okamžik ustala v laskání a s pohledem na okamžik upřeným do jeho očí, odpověděla: „Občas. Je to snad špatně?“
Znovu ji chvíli pozoroval a vychutnával si hlazení jejích nohou a pak pokračoval.
„Taky Kája zbožňuje takovýhle hraní, tak jako já?“
„Tohle mu přeci nemůžu dělat, když je to můj syn, měj přeci rozum,“ tentokrát se na něho oslnivě usmála a pokračovala ve hraní.

Malinko se ponořil a trocha pěny jí šplíchnula do obličeje. „Hmm, nadzdvihni našeho miláčka, prosím! Nechci být celá zmáčená,“ zatlačila symbolicky svou rukou za jeho kulky směrem vzhůru.
„Kájo, vždyť jsi mi o něco později, když na něco podobného přišla řeč, poslala smsku, že mu klidně namasíruješ záda nebo pinďoura a on tebe obráceně. Tu mám ještě i po letech v mobilu zaheslovanou ve Viberu. Já ti tenkrát odepsal, že bych to chtěl někdy na vlastní oči vidět a tys mi napsala, že třeba někdy, nikdy neříkej nikdy a že uvidíme.“
„Ty jsi fakt hroznej, ale no tak jo, tak si třeba takhle někdy hrajeme, ale už toho nech. Pojď vylezeme a ještě si něco zobneme a otevřeme tu druhou lahev, než půjdeme do pelíšku?“
„Tak ještě počkej, teď zase ještě chvilinku já,“ ponořil ruce do vody, opatrně podebral Káju za zadeček, vyzdvihl nad hladinu a zabořil svá ústa mezi její mírně roztažená stehna.
S úsměvem pozorovala, jak se snaží jazykem dostat co nejhlouběji a jak vysává její poštěváček. Příjemně ji to vzrušovalo a uvažovala, jestli v té záplavě pěny může cítit její šťávičky, protože už tam určitě musely být.
Podíval se jí do očí, na okamžik přerušil své dílo, které tolik milovala a zeptal se: „Ví Karel, že tohle máš moc ráda? Taky ti to v té pěnové koupeli dělává?“

Viděl, že jí ztuhnuly rysy, ale pak se jí na tváři rozlil úsměv.
„To jsem zvědav, co z tebe vypadne, Kájo jedna prolhaná,“ pomyslel si, ale o to víc ho překvapila její odpověď.
„Jo, někdy dělává, vždyť víš, jak moc tohle miluju. Ale pojď, necháme si pokračování napotom.“
Měl na jazyku stovku dalších otázek, ale pak usoudil, že teď už to stačilo. Nechtěl, aby jeho Karolínka ztratila náladu. Navíc si nebyl jist, co přesně tím slovem „pokračování“ myslela.

O dobrou hodinu později padla i druhá lahev šampaňského, z mobilu pouštěl příjemnou hudbu do drahé aparatury, kterou měl jeho přítel nainstalovánu v obýváku a Karolína dostala ještě mazlivější a hravější náladu.
„Mám pro tebe ještě jedno překvapení, chceš ho vidět?“
„Jasně, ukaž!“ nadšeně reagovala.
„Tak pojď, hned ho aspoň vyzkoušíme vedle v ložnici.“

Nedočkavě se zdvihla z jeho náručí, jehož teplo si užívala na kanapi a vyrazila do ložnice jen v lehounkém negližé, které si s sebou přinesla.
Šel za ní a zálibně si prohlížel její štíhlý pas a pěknou prdelku prosvítající pod tenoulinkou látkou. Na svůj věk vypadala pořád ještě báječně. Zastavil se u skříně a prohlížel si na její věk parádní ňadra, která byla zřetelně proti oknu vidět, když rozestýlala tenkou peřinu.
Pootevřel skříň, vyndal balíček a podal jí ho. Posadila se na postel a nedočkavě jej začala rozbalovat. Věděl, že je občas náramně hravá, takže ho nepřekvapilo, když se zjevným pobavením a zvědavostí postupně rozbalila rozkošná růžová pouta, velikého uměláka ve stejné barvě, ale u třetího balíčku se zastavila a ptala se: „Co může tohle být? To je nějaký veliký?“
„Rozbal to a uvidíš. Tady se bez toho neobejdeme, když by měly být k užitku ty předchozí hračky,“ zasmál se.

„K čemu to je?“ v rozpacích otáčela velikou věc ve stejné růžové barvě.
„Hned ti to ukážu. Ten moula tady má postel s vysokým dřevěným, leštěným čelem. Jak bych asi mohl použít tohle?“ ukázal na růžová pouta, vzal jí tu věc z ruky, silně přitiskl k čelu postele a pootočil páčkou. Uprostřed čela postele teď bylo veliké madlo.
Zkusil s ním zalomcovat. Drželo jako přibité.

„No a teď ty, Karolínko, šup,“ jemně ji zatlačil do polštářů. Ochotně natáhla ruce na hlavu a vzápětí už jí kolem nich zaklapla pouta provlečená za růžové madlo. „Zkus se utrhnout?“
Zkusila zalomcovat rukama. Bez nejmenšího výsledku.
„Snad tady nebudu nadosmrti?“ žertovala viditelně spokojená se stavem věci a s napjatým očekáváním věcí příštích ve tváři.
„Když budeš hodná holčička, tak tě pustím,“ mrknul na ní Radek.
„Tak to budu tvoje nejhodnější holčička,“ smála se nedočkavě.
„Ale než tě pustím, musíme vyzkoušet ještě tohle,“ vylovil pěkně tvarované růžové dildo, stiskem tlačítka spustil vibrátor a dodal: „A pak mě napadá ještě pár věcí.“
Odněkud vyčaroval lahvičku s lubrikátorem a nanesl pár velikých kapek na ten umělohmotný zázrak.

„Hmmm,“ uznale brouknula Karolína a plná očekávání posunula svá pěkně tvarovaná stehna mírně od sebe.
„Víš, že tohle jsem ještě za celý život nevyzkoušela?“
„Hmmm, a nelžeš mi tak trošku? Vždyť ty jsi zkusila snad všechno, ne?“ pomalu začal přejíždět robertkem mezi jemnými chloupky zdobícími vchod do mírně pootevřené štěrbinky. Mírně přidal na síle vibracím a soustředil se na poštěváček.
„Áaaaa, téédy,“ vydechla Karolína, „počkej trochu, ne tak zhurta.“

Soustředěně pozorovala tu růžovou věc, která v jeho rukou lehce pulzovala a pomalu se krouživými pohyby nořila do jejího klína.
Radek své počínání sledoval s plným zaujetím z té největší blízkosti. Občas jí vtiskl něžné políbení vysoko na stehno a povzbuzoval ji: „Já myslel, že je to moc veliký, ale vešel se tam už skoro celý. A co tomu říkáš takhle?“ přepnul slabé vibrace do silnějších.
„Hmmm,“ zazněla uznalá odpověď.
„A takhle?“ přepnul po chvíli na úplně jiný druh pulzace s měnící se frekvencí a začal dildo povytahovat a zase zasouvat co nejhlouběji.
Nemusel čekat nijak dlouho. Karolína se začala prohýbat v rytmu zásunů a pulzujících vibrací.
Pozoroval, jak se blíží k vyvrcholení, ale překvapila ho.
„Už dost, teď chci tebe, pojď ke mně, prosím!“

Sice chtěl vidět, jak bude vypadat její vyvrcholení jen s tou hračkou, ale nedokázal tomu pozvání odolat. Byla připoutaná, ale s očima dokořán sledovala, jak nasadil svého opravdového velikého trčivce k ústí zmáčené studánky a pomalu ho zasunul co nejhlouběji, až nadoraz. Objala ho kolem beder svýma nohama a začala se sama proti němu vypínat prudkými přírazy.
Její ňadra se rytmicky rozlévala stále ještě částečně ukrytá pod průhlednou košilkou. Jasně vnímala jejich váhu, jak se pohupovala a vzrušeně pozorovala Radkovy oči, které ty krouživé pohyby ňader doslova hltaly.
Netrvalo to dlouho a její dušené výkřiky prozradily velice silný orgasmus. Zpomalil, ale nepřestával pilně kroužit svým tvrdým údem hluboko uvnitř.
Chvíli přemýšlel, zda má pokračovat v předchozích otázkách. Bylo mu jasné, že Karolína je pořád ještě trochu mimo a že druhý orgasmus je jen otázkou jeho tempa a tedy času. Odhodlal se.
„Taky se ti to tak líbilo s tou hračkou a takhle přivázaná? Já málem stříkám jen z toho pocitu, že tě takhle můžu držet a ty se vůbec nemůžeš bránit. Musím teď jen pomalu.“

„Jooo,“ vydechla a upřela na něho pohled plný vzrušení ještě z předchozího hraní i z jeho opatrného, citlivého počínání. „Bylo to něco neskutečnýho.“
„Už se těším, až si to zase někdy zkusíme,“ zašeptal.
„Jo, to musíme!“ začala zrychleně dýchat.
I ten jednoduchý dialog je oba ještě více vzrušil. Trochu zrychlil. Chtěl, aby zase vyvrcholila. Schovával si otázku na ten okamžik, kdy už se orgasmu nebude dát zabránit.
Dočkal se brzy, orgasmus byl tady a uprostřed divokých přírazů ze sebe vyrážel: „Zkusíš ty hračky někdy i s Kájou?“
„Co to říkáš?“ vykřikla, ale to už šílené vyvrcholení všechno odplavilo pryč.
„Tak zkusíš?“ téměř vykřikl v okamžiku, kdy cítil, že jeho klacek začíná pulzovat nekontrolovatelnými výstřiky.

„Jo, určitě! To musíme!“ vydechla, když v sobě cítila jeho záškuby a pak se schoulila a on se zhroutil na ní.
„Jsi moje báječná holčička. Mám tě už odvázat?“
„Jo, prosím, ať tě taky můžu obejmout.“

Cvaknutím uvolnil pouta a oba se vášnivě objali.
„Tolik bych u toho chtěl být, až si budete takhle hrát!“
„Ale no tak, tohle se teď přeci nehodí. Takový řeči. Už toho nech a chvilku odpočívej.“

Hlavou se jí honilo, co to vlastně přiznala. Cítila se provinile, ale v jeho náručí jí v tu chvíli naplňoval pocit dokonalého uvolnění a štěstí. Dokázala mu to říct. Jenže současně s tím se vkrádal pocit, že právě to se nemělo stát.