Rande s ex

Ono páteční dopoledne mi přišla zpráva od ex, jestli náhodou nechci zajít do hospody na pivo a na pokec, prý zavzpomínat na staré časy a tak. Na večer už jsem bohužel měl jiné plány, ale sobota byla volná. Chvíli jsem přemýšlel, jestli ano, nebo ne. Hezká byla, což o to, ale sex s ní byl jako na houpačce, někdy by byla nadržená tak, že to chtěla dvakrát denně a pak si to ještě dělala vibrátorem, jindy bez toho vydržela celý měsíc. Nikdy jsem nevěděl, jakou náladu na to bude mít. Nakonec jsem si ale řekl proč ne, mohla by být zábava trochu si zavzpomínat na staré časy, stejně jsem teď byl volný. Domluvili jsme se tedy, že se sejdeme rovnou v hospodě.

Nadešla sobota večer a já celý natěšený vyrazil. Ani jsem nevěděl, proč se tak těším, se sexem jsem u ní rozhodně nepočítal. Nejspíš mě zajímalo, co se u ní za těch několik let, co jsme se neviděli, změnilo. Vzpomínal jsem na její vlasy, téměř každý měsíc přišla s jinou barvou, jednou na odbarvená na blond, jindy přebarvená na modro, nebo na zeleno, zkrátka to bylo vždycky velké překvapení. Tehdy jsem ani netušil, jaká je její přírodní barva. Ono i to oblečení, co tenkrát nosila, nepatřilo mezi standardní. Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat dnes.

Vešel jsem do hospody a začal se rozhlížet po volném stolku, kam bych si sedl, měl jsem ještě nějakých deset minut k dobru. Nikde jsem totiž žádnou extravagantní hlavu neviděl. Když už jsem si našel volný stůl a zamířil k němu, v rohu se zvedla ruka a začala na mě mávat. Šel jsem blíž, abych se podíval kdo to je.

„A… a… ahoj,“ koktal jsem, když jsem uviděl bejvalku. Pryč bylo to divoké období, alespoň co se účesu a oblečení týká, přede mnou seděla elegantní dáma. Delší rovné vlasy jí spadaly přes ramena, upnuté džíny, kozačky na podpatku sahající téměř ke kolenům. Lehký kabátek, nebo spíš bundičku přehozenou přes židli, volnější halenku na knoflíčky, která se v oblasti hrudníku pěkně nadouvala.

„Ahoj,“ odpověděla nadšeně a postavila se, aby mě mohla obejmout. „Moc ráda tě vidím,“ pokračovala dál.
„Já tebe taky, moc ti to sluší,“ pochválil jsem ji a nemohl z ní spustit oči.
„Nechceš si radši sednout?“ zeptala se, když už jí to zírání bylo nejspíš trochu nepříjemné.
„Už máš objednáno?“ položil jsem naprosto zbytečnou a blbou otázku, jelikož před ní stál půllitr s pivem.
„Jak vidíš.“
„Jasně, promiň.“
„Tebe to nějak vzalo…“
„No jo, se nediv. Pamatuju si ty tvoje vlasy, každou chvíli jiné, oblečení taky všelijaké… počkej, a co ty brýle? Pokud vím, tak tenkrát si je nenosila.“
„Ne, to až teď. To jo, to máš pravdu, měla jsem takové experimentální období.“
„To je kolik? Tři, čtyři roky, co jsme se neviděli?“
„Už to bude pět.“
„No páni… fakt ses změnila…“
„A to je dobře nebo špatně?“
„Podle toho, jak nemůžu najít správná slova, tak rozhodně dobře.“
„Děkuju.“

„Bude jíst?“ přerušila servírka náš hovor.
Jen jsem se podíval na Markétu a pokrčil rameny, jako že je rozhodnutí na ní. Ta jen zavrtěla hlavou.
„Ne, dneska bude jenom pít,“ řekla se smíchem a já si objednal pivo.

„Co je?“ vyzvídala Markéta, když jsem se jen uculoval a kroutil hlavou.
„Nic, nějak to prostě nechápu, nebo možná… já nevím… ta změna… prostě… bože, já už se ani vyjádřit neumím.“
Naštěstí mě zachránilo pivo postavené na stolek.
„Tak na zdraví a na shledání,“ pozvedla půllitr Markéta.

Napodobil jsem ji a pořádně si přihnul.
„Tak co je nového? Vypadáš pořád stejně, moc se nezměnil.“
„No jo. Školu jsem dodělal, nastoupil do práce a jinak všechno při starém.“
„A co holky?“
„Co by. Momentálně žádná není, stejně jsem zjistil, že jsou to děsný potvory, co neví, co by chtěly.“
„A jéje. Zklamanej, co. To znám, ale ne všechny jsou takový.“
„No nevím, asi jsem moc těch druhých nepoznal. A co ty?“
„Jak vidíš, experimentální období skončilo, školu jsem dodělala a teď pracuju v bance, takže holt musím vypadat trochu k světu, ale mě se to vlastně líbí, docela jsem se v tom našla.“
„To je dobře, takže spokojená…“
„Docela jo.“
„A co chlapi? Nebo snad holky?“
„Ne, holky už ne… jsou to děsný potvory…“ rozesmála se, když si uvědomila, co řekla.
„Vidíš, před chvíli jsem ti to říkal…“
„No jo. Ale jak říkám, experimentální období skončilo, takže jsem zpátky u chlapů.“

V hlavě se mi rojila spousta otázek a představ.
„Počkej, počkej,“ zarazil jsem ji. Nejspíš to čekala, protože se usmála.
„To jako že ty a holky?“
„Hmm,“ odpověděla a pokrčila mnohomluvně rameny.
„Fakt?“ ujišťoval jsem se.
„Proč ne? Párkrát jsem to zkusila a nebylo to špatný…“
„No ty vole…“ vydechl jsem a pořádně si lokl piva, „to bych do tebe neřekl.“
„Ne?“
„Aha, tak teď už leccos chápu,“ řekl jsem po chvíli mlčení a probírání se vzpomínkami. „To ty prapodivné sexuální půsty, co?“
„Tak nějak, nebyla jsem k tobě tenkrát asi nejmilejší, viď.“
„To asi ne. Ale to už je dávno…“
„To jsem ráda, že to bereš takhle.“
„Jak říkám, je to dávno, dneska už mě to opravdu netrápí… Hele a fakt je to s holkou natolik jiný než s chlapem?“
„Tobě to nedá spát, viď. Víš co? Uděláme to jinak. Budeme se střídat, jednou ty, jednou já.“

Samozřejmě začaly padat otázky na tělo, hlavně ohledně sexu, stejně jsme před sebou z dob minulých neměli tajemství. Pivo v nás postupně mizelo a alkohol nás trochu zmáhal. Na Markétě to u třetího piva bylo znát, už jí pěkně svítily oči. A nejspíš ji vzrušovaly i ty řeči o sexu.

V jednu chvíli se předklonila a jako by náhodou se jí rozepl knoflíček od halenky. Měla sice podprsenku, ale i tak jsem zahlédl její pěkné plné dvojky. Rázem jsem zatoužil je opět svírat v dlaních a zkoušet jejich pevnost. Raději jsem svou pozornost přesunul k půllitru. Markéta se narovnala a nabídla mi trochu jiný úhel pohledu. Další kolotoč vzpomínek. Ucítil jsem její nohu na lýtku, jak se mnou laškovala pod stolem. I přes vrstvu oblečení a bot jsem cítil to elektrizující mravenčení. Sama na tom nejspíš nebyla jinak.
Přesunula se vedle mě, naštěstí jsem neseděl na židli, ale na lavici, takže tam bylo dost místa, a rukou mi přejížděla po stehnu. Kabelku i bundičku si dala do klína. Najednou mě vzala za ruku a navedla si ji mezi nohy. Netušil jsem kdy ani jak si zvládla rozepnout knoflík a zip u kalhot, ale bylo mi to naprosto jedno. Rejdil jsem prsty v jejím vlhkém klíně a čechral kožíšek jemných chloupků.
Sama mi oplácela stejně. Vrznutí zipu a už měla ruku u mě v trenkách a držela můj naběhlý ocas v dlani a po špičce roztírala první kapičky touhy. Z posledních sil jsem vzal telefon a zaplatil účet, díky bohu za QR kódy pro platbu. Účtenka s typickým vrzáním lezla z pokladny a servírka zpoza pultu kývnutím hlavy potvrdila platbu.
Vytáhl jsem vlhké prsty z Markétiných kalhotek. Než jsem stihl cokoli udělat, rychle je olízla. Málem jsem se udělal při té představě, že by mě takhle kouřila, čemuž se tenkrát dost vyhýbala.
Chvíli jsem zápasil s tím, abych tvrdolína poskládal do trenek a byl schopný znovu zapnout kalhoty.

Odcházeli jsme ve vzájemném objetí. Netušil jsem, co bude dál a ptát jsem se nechtěl. A ani jsem k tomu nedostal příležitost. Sotva jsme vyšli za roh, přitiskla se ke mně a šeptala mi do ucha, jak moc mě chce, jak touží po tom, abych si ji vzal, abych do ní vrazil svůj tvrdý ocas… Neměl jsem nejmenší tušení, kde se to v ní vzalo, takovou jsem ji neznal.
Vzala mě za ruku a táhla směrem k nejbližšímu parčíku. Zmizeli jsme v průchodu mezi dvěma keři a před námi čekala opuštěná spoře osvětlená lavička. Na nějaké velké svlékání byla zima. Ostatně bych si to stejně ani neužil v té tmě. Vrznul zip a Markéta klečela na lavičce a do tmy svítila bělostná pokožka jejího zadečku. Stáhla si totiž kalhoty i kalhotky do půlky stehen a vystrčila na mě zadek. Nemohl jsem odolat, abych ji jednou rukou nehladil po nabídnutých půlkách a druhou rukou jsem zápasil se zipem u vlastních kalhot. Markéta se pod mými doteky vlnila a tiše sténala.

„Doufám, že to máš,“ ujišťovala se.
„Co?“ zeptal jsem se naprosto nechápavě a nepřestával ji dráždit.
„Co asi? Šprcky… aaahhh…“
„Nemám,“ odpověděl jsem zklamaně, „a ty?“
„Ani já… aaahhh… nee… eeehhh…“ hekala, jak jsem do ní vrážel zatím jen prsty. „Dělej, tak už ho do mě vraž…“ zaskučela nadrženě.

To se nedalo odmítnout. Nasměroval jsem péro do její štěrbinky a vnikl dovnitř. Přivítalo mě horko vlhké hnízdečko, stejně jako kdysi. Markétka se téměř udělala už jen tím, že jsem byl uvnitř. Začala sama přirážet. Bral jsem to jako pobídku a vydatně jí pomáhal. Do ticha noci se ozývala čvachtání mokré kundy a pleskání nahých těl o sebe. Občas přerušené hlasitým výkřikem rozkoše.
Funěl jsem námahou z oddalování výstřiku.
„Už budu…“ cedil jsem varování přes pevně stisknuté rty.
„Vydrž… aahhh… já taky… ooohhh…“
Roztřásla se a ztichla. Dospěla ke svému vrcholu.
„Aaaahhhh,“ táhlý výkřik završil její uspokojení.

Pevně jsem svíral její půlky a snažil se rozdýchat vlastní vzrušení. Věděl jsem, že sebemenší pohyb by teď znamenal jediné – výstřik.
Markétin dech se postupně zklidnil.
„Jen ne do mě,“ pronesla do ticha, když si uvědomila přítomnost ocasu ve své kundičce.
„To půjde těžko,“ odpověděl jsem s námahou, „hlavně se…“
Otočila ke mně hlavu, prohnula se v zádech a pohnula boky.
„Co? Jak to myslíš?“
„Aaahhh…“ vyhekl jsem. Instinkty převládly a já do ní zarazil klacek až nadoraz.
„Co to…?“ vykřikla, jakmile ucítila záškuby uvnitř sebe, i to, jak ji zaplavuje mé semeno.
„…nehýbej,“ dodal jsem naprosto zbytečně.

Uvadající péro vyklouzlo ven. Za ním následoval líně tekoucí bílý čůrek.
„Hmm, paráda,“ konstatovala, když si sáhla mezi nohy a prsty nabrala vytékající sperma.
„Já se ti snažil říct, že se nemáš hýbat,“ bránil jsem se.
„No jasně, ještě to sváděj na mě… vy chlapi jsem všichni stejný… a co když teď budu v tom?“ posteskla si.
„Pak můžeme šukat dál bez ochrany,“ rýpnul jsem si.
„Fakt na nic jinýho nemyslíš?“
„Občas na jídlo a pití.“
„On tě ten humor přejde. Jak se říká, stačí kapka a je z tebe taťka. A tady to bylo víc než jen kapka…“