Sára 02

Stalo se vám někdy, že jste byli zamilovaní a nedokázali jste myslet na nikoho jiného? Byl jsem beznadějný případ, toužil jsem po Sáře, užíval si každý okamžik, který jsem s ní mohl strávit a ačkoli jsem měl svého bráchu rád, přál jsem mu jenom to nejhorší. Tohle všechno způsobilo, že jsem se raději nastěhoval zpátky k našim a byt po babičce zůstal jenom bráchovi.
Nechtěl jsem už donekonečna koukat do prázdné stěny a muset poslouchat jejich vášnivé sténání, které jen jitřilo mou představivost. Obzvláště po tom, co se mezi mnou a Sárou odehrálo. Pořád jsem měl před očima její kulatá ňadra s bradavkami nalitými touhou, cítil jsem vůni jejích vlasů, znovu a znovu jsem si v duchu vybavoval i ty nejmenší detaily Sářina nahého těla.
Samozřejmě jsem se nemohl odříznout úplně od světa a tak se stalo, že jsme se čas od času potkali. Mohl bych z hlavy vypočítat všechna střetnutí, každé vyřčené slovo, každý  pohled, který mi věnovala.

„Zase další večer, který trávím sám,“ pomyslel jsem si, když jsem zase zíral do blba a snažil se nemyslet na Sáru, což se mi zrovna moc nedařilo.
Venku pršelo a sychravé podzimní počasí mé náladě moc nepomáhalo. Naši byli na chalupě a mě čekala další osamělá, probdělá  noc.

Náhle mě vyrušil domovní zvonek. Otráveně jsem se vydal ke dveřím, vzápětí jsem ztuhl úžasem. Na chodbě se v promoklé halence zimomřivě choulila Sára a já netušil, co má její návštěva znamenat.
Beze slova jsem ji pustil dovnitř. Svezla se na podlahu a zabořila hlavu do dlaní.
Konejšivě jsem ji objal kolem ramen. Přitiskla se ke mně s usedavým pláčem, který ve mně vzbuzoval potřebu chránit ji před celým světem. Cítil jsem tlukot jejího srdce, které bylo jako o závod.

„Co se stalo?“ odvážil jsem se až po chvíli zeptat.
Zvedla hlavu a váhavě se mi zadívala do očí.
„Vážně to chceš slyšet? Ublížím ti.“
„Povídej,“ otřel jsem jí z tváře slzu.

Zhluboka se nadechla a sklopila zrak k zemi. Odhrnul jsem jí urousané vlasy z tváře a zdvihl jí hlavu tak, aby se mi dívala do očí. „Povídej,“ zopakoval jsem tiše. Marně jsem se přitom snažil nevnímat obrys nahých ňader, která se nádherně rýsovala pod vlhkou látkou.
„Jsem blbá. Prostě blbá. Úplně blbá,“ vzlykla. „Petr chtěl… chtěl zkusit… chtěl trojku… a já kráva se nechala přemluvit.“
„Nelíbilo se ti to?“
Nesouhlasně zavrtěla hlavou.
„Líbilo… hodně se mi to líbilo,“ přiznala tiše. „Nejdřív to bylo hezký, nebylo to poprvý, co jsem byla s holkou,“ svěřovala se mi. „Ale potom… chtěl, ať se před ním vylížeme… tohle jsem nechtěla. Byl na mě hnusnej, a potom mě ignoroval. Normálně vedle mě šukali, jako bych tam nebyla. Radši jsem utekla, ale nevěděla jsem, kam mám jít.“

Hlavou mi proběhl surrealistický obraz tří nahých, propletených těl, vášnivé polibky, Sára v objetí jiné dívky, to vše způsobilo okamžitou erekci, kterou jsem nedokázal utajit.
„Že jsem ti vůbec něco říkala,“ zakroutila vyčítavě očima. „Na co myslíš?“ zeptala se po chvilce.
„Na to, že je brácha kretén,“ vyhrkl jsem. „Neváží si tě… kašle na tebe… ubližuje ti… A ty si to necháš všechno líbit. Proč?“ zlomil se mi hlas.

Místo odpovědi mě políbila. Hladově jsem polibek opětoval, přitiskla se ke mně a studenými prsty bloudila pod tričkem po mých zádech. „Svlékni se,“ zašeptala, zatímco si přetahovala halenku přes hlavu. Bez váhání jsem ji poslechl. Během chvíle jsme byli úplně nazí. Lačně jsme si vychutnávali dotek nahých těl a vůbec nám nevadilo chladné lino pod námi.
Třeli jsme se o sebe, prozkoumávali svá těla a nejvíc pozornosti věnovali svým přirozením, dokud jsem se do ní nepokusil proniknout. „Tohle ne,“ upozornila mě zadýchaně. Když uviděla zklamaný výraz v mé tváři, políbila mě a s ústy přitisknutými k mému uchu zašeptala, abych zkusil jinou dírku. Zvlhčila můj penis slinami, a potom na mě vystrčila zadeček.

Roztáhl jsem dlaněmi půlky a pomalu pronikal žaludem do staženého svěrače. Konečně odpor povolil, tlačil jsem se penisem hlouběji, dokud jsem v ní nebyl celý. Zvolna jsem se pohupoval, bál jsem se, abych jí neublížil. Postupem času jsem ale ztratil zábrany a jako šílený přirážel k jejímu pevnému zadečku, zatímco si prsty dráždila svou panenskou kundičku.
„Už… už… uuuuž,“ vyjekl jsem náhle a s úlevným rykem ejakuloval do jejích střev.
„Já… už… taky… budu,“ sípala s rukou uvězněnou mezi stehny. „Ještě… chvilku… už… jéééé,“ zkroutil se jí obličej v náhlém vyvrcholení.

Odpočívali jsme propletení v jedno tělo. Cítil jsem, jak se jí pomalu uklidňuje bušící srdce a bál se, že o ni zase přijdu.
„Je to těžký,“ poznala, na co myslím. „Jsem s ním dlouho a mám ho ráda,“ skousla si rozpačitě ret. „Ale tebe mám taky ráda,“ dodala rychle. „Člověk může mít rád víc lidí,“ obhajovala se, když uviděla můj zklamaný výraz.

Nikam nepospíchala, s úsměvem mě poslala do sprchy a zmizela v mém pokoji.
Našel jsem ji zachumlanou v posteli, bez pozvání jsem k ní vklouzl a objal ji.
„Vždyť ses mi před chvílí vystříkal do zadku,“ postěžovala si, když ucítila na stehně dotek mého ztopořeného přirození. Přesto odkopla přikrývku a vzala ho do ruky.
„Uděláš se?“ ujišťovala se, když přetahovala kůžičku.
Se staženým hrdlem jsem přikývl. Bylo vzrušující sledovat, jak si hraje s mým penisem. Mnula ho mezi dlaněmi, stahovala varlata dolů a bavila se slanou kapkou, která se vzápětí objevila na žaludu. Přesto se ukázalo, že měla pravdu, podruhé jsem se tak rychle nemohl udělat.
„Mně už bolí ruka,“ zakňourala.
Náhle jsem ucítil, jak vklouzla prostředníčkem mezi mé stažené půlky. „Bude se ti to líbit, slibuju,“ obkroužila bříškem prstu můj nahnědlý věneček, zatímco druhou rukou usilovně pracovala na mém vyvrcholení.
Nebudu zapírat, při onanování jsem se tam občas taky dráždil, ale tohle bylo něco jiného. Pronikala prstem stále hlouběji, dokud ve mě nebyl celý. Stačilo, aby zatlačila na prostatu a s úlevným výkřikem jsem vychrstl na prostěradlo spršku semene.

„Vylížeš mě?“ zaprosila s rukou zabořenou ve svém klínu.
Nadšeně jsem sklouzl mezi její štíhlá, opálená stehna a poprvé nasál omamnou vůni dívčí kundičky. Jakmile jsem ji ochutnal, přitiskla si mou hlavu pevněji do rozkroku a já se téměř dusil ve snaze ji uspokojit.
„Tohle jsem potřebovala, bylo to hezký,“ pochválila mě spokojeně, když se mi to povedlo.
„Možná, ale stejně se vrátíš k Petrovi.“
„Nezlob,“ usmála se posmutněle.
„Co má on, co nemám já?“
„To bys nepochopil,“ pohladila mě po tváři.

Beze spěchu se oblékla a s omluvným pohledem zmizela ve dveřích. Pozoroval jsem z okna, jak cupitá mezi kalužemi a srdce se mi svíralo touhou.

Když se po pár dnech zastavili s bráchou na chatě, kde jsem s tátou opravoval plot, všiml jsem si, jak po mně pokradmu pokukuje. Pohled na zadeček obemknutý džínovými šortkami ve mně vyvolal vzpomínky, které jsem nedokázal potlačit.
Zmizel jsem v kůlně, abych si rychle ulevil, když se vedle mě náhle objevila Sára. Přitiskla se ke mně, cítil jsem na krku její horký dech a nemohl se nabažit její přítomnosti.
„Pomůžu ti,“ sklouzla k mému klínu a obemkla ztopořený úd vlhkými rty. S prsty zabořenými do jejích vlasů jsem si užíval každý okamžik. Netrvalo dlouho a vyvrcholil jsem. Se zoufalým zaúpěním jsem jí naplnil ústa záplavou semene.
„Máš štěstí, že se mi to nevadí,“ vyplázla na mě jazyk se zbytky spermatu. „Teď abych se s Petrem nelíbala,“ ušklíbla se pobaveně.

Když potom odjeli, vzal si mě táta stranou. „Mohlo by mi to být jedno, ale Petr je tvůj brácha. Dávejte si větší pozor, pořád se zajímal, kde jste,“ upozornil mě.
Zkroušeně jsem se na něj podíval. „Ty o tom víš?“
„Myslíš, že nikdo neví, co k sobě cítíte?“ povzdechl si. „Jakmile jste spolu, tak máte oči jen pro sebe.“
„Nechápu proč s ním pořád je,“ přiznal jsem.
„S tím ti nepomůžu, ale nějak to vyřešte. Nechci, abyste se mi nakonec poprali.“

Všechno se nakonec vyřešilo samo, když brácha jednoho dne přivedl domů tupou prsatou blondýnku s tím, že spolu čekají dítě. Jakmile jsem to zaslechl, vystřelil jsem z bytu za Sárou.
„Myslíš, že je to proto, že jsem mu nedala?“ zeptala se, jako by se vlastně nic nestalo.
„Nevím, asi jo. Znáš přece Petra,“ pokrčil jsem rameny.
„A tobě to bude vadit?“
„Myslím, že ne,“ políbil jsem ji.

Všichni vzali jako normální věc, že jsme spolu začali chodit. Skoro mi připadalo, že s tím počítali. Jenom brácha měl pár dnů blbý řeči, ale potom ho to přešlo.

Nebudu lhát, byly chvíle, kdy jsem proklínal její rodiče a slib, který jim dala. Sára však byla neoblomná, splnila veškeré mé přání vyjma jediného. Napůl z legrace jsem jí navrhl, že si ji vezmu.
„Nepřeháněj to,“ odbyla mě s úsměvem a tím to pro ni skončilo.
Nedokázal jsem se smířit s tím, že by ji měl někdo jiný. Neustále jsem na ni dorážel, přemlouval, celé noci jsem ji dráždil až k šílenství, ale nikdy nepovolila, ačkoli její vztah s rodiči nebyl ideální. „Slíbila jsem jim to,“ omlouvala se pokaždé.

Pomalu jsem ztrácel naději, když se ke mně jednoho večera přimkla a zašeptala mi do ucha, že na ten pitomý slib kašle.
„Mně už se o tom i zdá,“ přiznala, když mi nedočkavě stahovala trenky. „Já sama,“ převalila mě na záda a obkročmo se na mě posadila. Rukou pomohla mému údu na správné místo, s pevně sevřenými rty odhodlaně na něj opatrně dosedávala, náhle tiše zasténala a já v ní byl celý.
Na chvilku ztuhla, opírala se dlaněmi o mou hruď a spadlé vlasy jí zakrývaly obličej. Až po chvíli se nadzvedla a znovu dosedla. Z úst se jí vydralo tiché zasténání, najednou ztratila zábrany a zprudka dosedala na můj vztyčený ocas. Vyvrcholili jsme zároveň. Místností se ozvalo můj zoufalý výkřik, zatímco si Sára vychutnávala orgasmus s pevně sevřenými rty.

„Musím si nechat předepsat prášky,“ konstatovala klidně, když odpočívala na mé hrudi. Teprve teď mi došlo, že jsem se do ní vystříkal.
„Promiň,“ hlesl jsem omluvně.
„Mně by ani nevadilo, kdybych s tebou měla dítě,“ přiznala. „Ale naši by to nepřežili,“ protočila panenky.

Asi vás nepřekvapí, že se stalo přesně to, čeho se Sára bála. Ačkoli se mnou čekala dítě, odmítla si mě vzít.
„Možná jednou, takhle z donucení to nechci,“ stála si neústupně za svým, ačkoli ji rodiče do svatby se mnou nutili.

Jestli čekáte happy end, musím vás zklamat. Sára o dítě přišla a náš vztah to poznamenalo natolik, že jsme se rozešli. Mé vyprávění začalo slovy, že jsou chvíle, kdy od života dostanete facku ve chvíli, kdy ji nečekáte.  Asi ještě pár facek dostanu, ale za ten rok strávený s nejúžasnější holkou na světě mi to stálo.

Jak už jsem psal, Sára existuje. Jenom je o něco starší, zkušenější a je vdaná. Jsou věci, které nezměníte. A tak po sobě toužíme. Zoufale, tiše a zbytečně. Občas se potkáme, smutně se usměje, protože oba víme, jak to je. Jednou jsem ji držel za ruku, jednou mě odměnila nevinným polibkem, nic víc. Zkusil jsem náš vztah využít v téhle povídce, samozřejmě v intencích žánru. Jako vždy se budu těšit na Vaše komentáře.