Scény z manželského života II: Home office 

Pro většinu obyvatel jedné slepé ulice na předměstí to byl další obyčejný čtvrtek. Petr a Lenka nebyli výjimkou, manželé s dvěma dětmi v pubertě – třináctiletým synem a patnáctiletou dcerou, kteří už měli svůj svět plný školních dramat a sociálních sítí, se právě chystali do práce. Oba byli pracovně vytížení: on byl manažer v korporaci, kde se dny táhly při pročítání nekonečných e-mailů a vysedávání na nudných schůzkách, ona byla specialistka na marketing v agentuře, kde se projekty valily jako lavina jeden za druhým.

Potkávali se doma prakticky jen ráno, když se chystali do práce, s rychlými polibky na tvář a kávou v ruce, a večer, když se vraceli unaveni, s dětmi, které je bombardovaly příběhy ze školy a svými problémy.

Sex? Ten se stal vzácností – obvykle šlo o rychlé šukání pod přikrývkou v noci, když děti spaly, bez té divokosti, kterou měli kdysi, když byli mladší a bez závazků.

Jarní slunce pronikalo skrz otevřené okno do jejich domu na předměstí. Vzduch byl svěží, naplněný vůní rozkvetlých třešní ze zahrady a vzdáleným hukotem aut na ulici, kde se život probouzel do nového dne. Obě ratolesti mávly z předsíně a vyběhly ven a utíkaly do školy.

Petr už se chystal nastartovat auto, když mu zazvonil mobil. Volal kolega z práce: „Hele, havárka v baráku, praskly trubky, celý den bez vody. Zůstaň doma, celá firma má povinně home office.“

Usmál se, když to řekl Lence, která právě kontrolovala e-maily u snídaně, stále v saténovém županu, vlasy rozházené po ramenou. Do práce vždy odcházela později, takže tolik nechvátala. Ona se rovněž zasmála: „U nás v baráku zase nejede proud, nějaký zkrat v rozvodný skříni. Takže taky home office.“

Podívali se na sebe přes stůl, dům byl najednou prázdný, tichý, jen tikot nástěných hodin a vzdálené šumění větru v zahradě. „Víš, že jsme takhle sami nebyli pěkně dlouho? Co jsme dřív celé dny dělávali?“ zažertoval Petr.
„Obvykle jsme šukali,“ řekla stroze Lenka a upila kávy.

Petr otevřel překvapeně pusu a chystal se něco říct, ale zapípaly mu chytré hodinky. Podíval se na ně.
„Za pět minut mám call,“ řekl rezignovaně a odešel do pracovny.

Lenka cítila teplo mezi nohama, jak si ho prohlížela, když šla za ním: vysoký, stále udržovaný, s ocasem, který znala tak dobře, ale teď ho chtěla znovu cítit. Ona byla také pořád krásná, alespoň jí to pořád říkal. Třicet osm, štíhlá, ale s křivkami, které mu braly dech: plná prsa, která se houpala pod županem, macatá zadnice, která se pohupovala, když kráčela, a dlouhé nohy, oholené a přitažlivé.

Petr se usadil ve své pracovně, malém pokoji s psacím stolem, monitorem a policemi plnými papírů, kde měl pracovní call. „Musím to odbavit, pak budu jenom tvůj, kdybys chtěla,“ řekl jí s úsměvem, ale oči mu klouzaly po jejím těle. Přikývla. Netušil, že dostala chuť si zazlobit.

Zatímco on se připojoval k hovoru s kolegy, hlasy z reproduktorů zaplnily místnost nudnými diskuzemi o reportech, termínech a rozpočtech, Lenka si mezi dveřmi pomalu rozvázala šňůru od županu a nechala jej sklouznout na zem. Cítila vzrušení, jak jí srdce buší, jak se šťávy sbírají mezi nohama. Petr ji uviděl před sebou, oči se mu rozšířily šokem – byl v polovině věty o čtvrtletních výsledcích. „Ehm, ano, souhlasím s tím návrhem,“ zamumlal a cítil, jak mu rudne tvář, když pomalu a svůdně došla ke stolu a klekla si. Poslouchal nyní kolegu, zatímco manželka mu rozepnula zip na kalhotách, vytáhla jeho ocas, který se okamžitě napnul, tvrdý a pulzující.

Začala ho kouřit pomalu, jazykem kroužila kolem špičky, olizovala žalud, cítila slanou chuť, jak mu ocas roste v ústech. Sála ho hlouběji, rukou hladila varlata, plná a těžká, zatím co on se snažil nenuceně pokračovat: „Ten graf ukazuje nárůst o patnáct procent… ano, přesně.“
Ale jeho hlas se chvěl, ruce se mu třásly na klávesnici – pocit rizika, že by kolegové mohli něco tušit, ho vzrušoval ještě víc. Lenka ho brala stále hlouběji, zasouvala si ho do krku, cítila, jak jí ocas zaplňuje ústa, jak pulzuje na jazyku.
Chytil se pevně stolu a udělal se, aniž by Lenku varoval, ostatně ani nemohl. Začal jí stříkat silné dávky teplé mrdky hluboko do krku, až jej musela vytáhnout, načež jí ještě postříkal obličej – lepkavé bílé pruhy měla na tváři, na nose, na rtech. Usmála se, olízla si rty, vysoukala se zpod stolu a po čtyřech lezla pryč z místnosti. Petr fascinovaně koukal na její nahou pohupující se zadnici a na kundí šťávy, které se jí leskly na stehnech.

Dokončil call s rudou tváří, srdce mu bušilo jako po maratónu. Chtěl jí to oplatit, cítit její kundu na jazyku, slyšet ji sténat. Našel ji v kuchyni, kde stála u pultu, stále s jeho mrdkou na obličeji. Měla důležitý hovor na mobilu: „Ano, ten návrh pošlu do konce týdne… jo, budget je v pořádku.“

Odháněla ho rukou, oči rozšířené, ale on se nenechal, touha ho ovládala. Popadl ji za boky a zvedl ji na kuchyňský stůl, roztáhl nohy široko od sebe – její kunda byla mokrá, růžová, naběhlá. Sklonil hlavu, zatímco ona jen pantomimou protestovala a dál se snažila pokračovat v hovoru Začal ji lízat – jazykem klouzal po štěrbině, olizoval šťávy, sál klitoris, prsty pronikal dovnitř, cítil, jak se stahuje kolem nich, teplá a vlhká. Lenka se kousla do ruky, aby nesténala do telefonu: „Ano, chápu… ehm, promiňte, co jste říkala? Jo, ten deadline.“ Snažila se uklidnit, ale tělo se jí třáslo a zrazovalo ji, cítila narůstat orgasmus tak intenzivní, neodolatelný jako už dlouho ne. Zacpala si rukou ústa a udělala se – mohutně vystříkla. Kundí šťávy zkropily podlahu, teplé a čiré, stříkaly v proudech, smáčely jeho tvář.

Skončila hovor a odložila mobil. Konečně se mohla nadechnout a snažila se popadnout dech. Petr si svlékl tričko, setřel jím její šťávy z podlahy – a vyždímal jí ho nad hlavou jako hadr. Šťávy jí kapaly do vlasů, na obličej, mísily se s jeho mrdkou, tekly po krku dolů k prsům. Byla šokovaná, oči se jí rozšířily údivem a vzrušením – ten pocit ponížení a dominance ji rozpaloval ještě víc.

Podívali se na sebe. Oba to chtějí. Petr ji odtáhl do obývacího pokoje, k otevřenému oknu do ulice, kde se slunce odráželo od chodníků a vůně jara proudila dovnitř.
„Tady, ať nás každý vidí a slyší,“ zašeptal, riziko z prozrazení, z toho, že je načapají, ho od toho callu stále vzrušovalo – i když ulice byla prázdná, sousedé v práci, myšlenka, že by je někdo mohl spatřit, slyšet jejich sténání, dodávala erotice ostrost, jako by to bylo zakázané.

Přitiskl ji k parapetu, roztáhl nohy a vrazil do ní ocas. Lenka se prohnula, sténala hlasitě: „Ano, tvrději… ošukej mě, ať to slyší celá ulice, ať vidí, jak mě ošukáš.“

Pohybovali se rychle, těla se o sebe třela, pot se jim lil po zádech. Petr ji držel chvílemi za boky, chvílemi prohmatával její krásné kozy, přirážel prudce dovnitř, cítil, jak se jí kunda stahuje kolem ocasu, jak mu šťávy tečou po varlatech. Lenka se dotýkala sebe, dráždila si klitoris prsty, snažila se rychle dospět k vrcholu – riziko prozrazení, slunce na kůži, vítr, který jim ovíval těla, ji dělal ještě divočejší.

Změnili polohu – ohnula se přes parapet, až se takřka vyklonila z okna ven, nastrčila mu zadnici a on do ní pronikl zezadu. Mačkal jí přitom kozy, mnul bradavky, přirážel tvrdě a prudce, pleskání těl se ozývalo místností.

„Jsi tak mokrá, ty nadržená kurvičko,“ zaúpěl, a ona odpověděla sténáním: „Ano, naplň mě, vystříkej mi kundu.“

Udělali se společně – vystříkl do ní, teplá mrdka ji naplnila, přetékala ven, mísila se s jejími šťávami, které tekly po stehnech; ona se zachvěla, orgasmus ji zalil, tělo se jí třáslo, sténala hlasitě, jako by chtěla, aby to slyšela celá čtvrť.

Leželi na pohovce, těla lesklá potem, zklidňovali se, vzduch v místnosti ztěžkl vůní sexu – směsí mrdky, kundích šťáv a jarního vzduchu. Cítili uspokojení. Ale pak slyšeli klíč v zámku – děti se vracely ze školy, dupání po schodech, volání „Mami, tati, jsme doma!“

Rychle se oblékli, setřeli stopy – mrdku z obličeje, šťávy z podlahy – a vrátili se do rutiny všedních dní: „Ahoj, jaká byla škola? Co jste měli na oběd?“

Život se vracel do běžných kolejí a oba manželé věřili, že budou mít někdy v budoucnu další home office.