„Jestli si kluci myslíte, že si to tímhle vyžehlíte, tak jste na omylu,“ pravila Klárka, když jsme jí objednali po všech jiných dobrotách ještě obří porci zmrzlinového poháru. Oba jsme nic nenamítali a jen jsme mlčky seděli jako provinilí žáčci. U Jakuba to pramenilo ze studu, že mu nestál hned na povel, jak si Klárka […]
Trojka 10 (Klárka se zlobí) Přečíst vše »
„Zítra dopoledne to fakt nejde, už něco mám,“ přesvědčoval jsem kámoše v telefonu, „odpoledne klidně, to mám volno, ale dopoledne nemůžu.“„Co si budete přát?“ oslovila mě prodavačka, stál jsem totiž v obchodě u pultu se sýry.„Vydrž,“ houknul jsem do telefonu a obrátil se k prodavačce. „Třicet deka goudy a dvacet uzeného eidamu.“„Už jsem se bála, že to ‚Vydrž‘
Procházel jsem se se svou Martinou městem, courali jsme po ulicích v dopoledním slunci, koukali se do výloh. A hlavně jsme si povídali, líbali se a bylo nám spolu dobře. Moc dobře.
O několik let později. Sídlištěm se proháněl vítr. Foukat začalo zničehonic a časté poryvy cloumaly se vším, na co fukejř natrefil. Cestou k domovu se sunul nahrbený Matěj a tiše do vousů sakroval na psí počasí. Nedaleko před ním bojovala s větrem maminka se dvěma dětmi. Kráčela mírně předkloněná a rukou vedla za řídítka dětské
Muzeum Louvre jsme původně neměli zájem navštívit (všichni tři jsme v tomto ohledu tak trochu kulturní barbaři), ale když už jsme se po našich toulkách Paříží dostali přímo k tomuto obřímu komplexu a zjistili jsme, že jako mládež máme vstup zdarma, rozhodli jsme se vejít. Domnívali jsme se, že během pár minut dojdeme k známému
Trojka 09 (Vzrušení v Louvru) Přečíst vše »
Už je to delší dobu, kdy se tady objevila povídka od Boba Romila, Metalová diva, která si žádala pokračování. Čekali jsme dlouho, ale dočkali jsme se.(poznámka korektora) Uběhl skoro měsíc a kapela to hrnula jako buldozer. Ukázalo se, že odchodem Dejva se vyčistila atmosféra a všechny hraní najednou děsně bavilo. Častokrát se zkouška protáhla natolik,
Ranní probuzení bylo upocené a ulepené. Přeci jen včerejší noc byla únavná a vyčerpávající. „Nedáme ještě před snídaní sprchu?“ navrhl jsem.„Asi by to nebylo od věci,“ souhlasila Klára.„Chceš jít první?“ nabídl jsem jí galantně.„A co jít spolu?“„Můžeme to zkusit, jestli se vejdeme, přeci jen panelákové koupelny nejsou z největších.“„Tak se trochu zmáčkneme.“„Nejsem proti.“ Stoupli jsme si
Prsatá bohyně IV Přečíst vše »
Vešel jsem do baru. Chvíli jsem se rozhlížel, než jsem našel Zuzanu, mou bývalou spolužačku a nejlepší kamarádku. Pravidelně jsme se scházeli jednou za měsíc a vždycky jsme zvládli prokecat celý večer a někdy i půlku noci. To, když nás už z hospody vyhodili a my courali nočním městem. Zamířil jsem rovnou k ní. Objetí, pusa na
V neděli vyvstala otázka, kdy pojedeme domů. Představa, že pojedeme opět přeplněným vlakem, ani jednoho z nás nijak nelákala. Domluvili jsme se tedy na dřívějším obědu a odjezdu kolem poledne. Volné dopoledne jsme chtěli využít ještě k procházce po pouti.„To jsem zvědavá, v čem pojedu,“ hořekovala Kristýna, když se oblékala, že půjdeme ven.„Proč? Co je?“ ptal jsem se
Kristýnka 57 – Pouť – Cesta domů Přečíst vše »
V sobotu po snídani jsme se vypravili mezi stánky. Žádné novinky ani přepychové zboží jsme neočekávali, ale stejně jsme se chtěli na ty cetky podívat. Prodírali jsme se mezi lidmi a prohlíželi si zboží. Nakonec jsme si koupili jen nějaké sladkosti. Neodpustil jsem si to a koupil i lízátko ve tvaru penisu.„Tady máš něco na trénink,“ řekl jsem
Kristýnka 56 – Pouť – sobota Přečíst vše »
Protected by Security by CleanTalk