Sekretářka Kamilka 2

Slavit odjeli do jakési restaurace, Kamilka v ní nikdy nebyla, ani si nestačila všimnout, kde jsou. Po několika přípitcích, bohatýrské večeři a digestivu začaly zase manažery chytat roupy.
Připíjeli Kamilce, pusinkovali se s ní, potykali si. A hlavně ji stále osahávali a ohmatávali pod nejrůznějšími průhlednými záminkami. Číšník se snažil zachovat profesionální dekorum, ale oči mu div nevypadly. Ještě, že byli aspoň v odděleném salonku.

Kamilka začínala být trochu přiopilá. Navíc byla ještě celá rozcitlivělá z orgií v šéfově kanceláři a tak se nedokázala sama bránit těm soustředěným atakům ze všech stran. Šéf spokojený s uzavřeným obchodem i sexy akcičkou ji nechával těm třem na pospas.
Stáhli jí šaty níž a z podprsenky vypustili její kůzlata na vzduch. A hned se začali pusinkovat i s nimi.
Kamilka jen klopila oči a styděla se. Když přišel číšník, málem mu spadl tác s pitím. Zarazil se, honem ho odložil na stůl a jen zíral. Kamilka se hanbou propadala. Nejen, že ji šéf někdy pomiluje, nejen, že před chvílí ji ošukala celá ta banda v šéfově kanceláři, ještě ji tu vystavují všem na odiv jako manekýnu na nějaké porno výstavě!

Až šéf si všiml civějícího číšníka a zahlaholil: „No výborně! Ještě, že jste tu. Málem jsem lekl žízní.“
Pikolík se vzpamatoval, naservíroval pití a zase se tiše ztratil z dohledu.

Vzadu byl kulečníkový stůl a ty dobytky napité nenapadlo nic lepšího, než že si zahrají i když ta hra kulečník moc nepřipomínala. Trochu hráli, ale hlavně šťouchali Kamilce tágy do koziček a omlouvali se, že si spletli koule. Píchali jí do prdelky, až se nemohla soustředit a vždycky minula. Pak jí začali nadzdvihávat sukýnku a, když se skloněná nad stolem chystala hrát, najednou jí jeden zaťukal obráceným tágem přímo na pičku. Málem si cvrkla do kalhotek!
„Co blbneš?“ ohnala se po tom troufalci.
Ale jak se narovnala, objal ji a vtiskl francouzáka, že jen vykulila oči. A jak jí jeden držel v náručí, druhý jí hned zezadu stáhl kalhotky a polaskal kundičku. Kamilka se cukla, zamumlala prvnímu do pusy, ale na víc se nezmohla. Chvíli se muchlovali, ale pak ten zbývající zahlaholil: „Tak hrajem, ne?“

Dál se snažili o hru, až se jeden manažer nabídl, že jí vysvětlí, jak se hraje kulečník. Že jí pomůže, když se stále nemůže trefit. Stoupl si těsně k ní, skoro na ni nalehl, přitiskl ji ke stolu a zasvěceně pravil: „Musíš se dívat přímo přes tágo, abys dobře zamířila.“
Držel jí ruce a ukazoval, jak se šťouchá tágem.
Další zatím obdivoval její vyšpulený zadeček a pak dostal ďábelský nápad. Obrátil tágo a začal kulatým koncem šťouchat Kamilce do pičky a trefovat se do poštěváčku. Kamilka se lekla, škubla a poslala kouli mimo. První, co ji držel, ji konejšil, že to nevadí.
Vrátil kouli zpět a dál vysvětloval. Ten druhý pokračoval v oťukávání a Kamilku ty lehké doteky na nejcitlivějším místě začaly vzrušovat. Vysvětlování tajů kulečníkového úderu ani nevnímala a tiše vzdychala. Najednou vyjekla, protože tágo s mlasknutím zajelo kouskem dovnitř. „Uu!“ vykulila Kamilka oči, ale uvědomila si, že je to příjemné, uvolnila se a vyšpulila proti dřevěnému vetřelci.
Manažeři za ní jen vyvalili oči a hráč s tágem dál šťouchal svým náčiním do mokré dírky.

Poslední z trojice, zatím ponechaný na ocet, to už nevydržel. Odstrčil koule stranou, odebral Kamilce tágo a posadil se na stůl přímo před ni. Dřevěný nástroj nahradil svým vlastním, neméně tvrdým. Ovšem nikoliv ke strkání do koulí, ale ke strkání do pusy.
Také druhý hráč odložil tágo a v Kamilčině dírce ho nahradil vlastním, koženým. Chybějící délku nahrazoval tloušťkou a hloubkou průniku.
No a ten třetí místo vysvětlování vložil svůj úd Kamilce do ruky, asi aby neztratila stabilitu.
Šéf se přestal koukat, a aby nezůstal stranou, nahradil svou ruku druhou Kamilčinou. Do ticha jen z dálky podbarvovaného reprodukovanou hudbou zazněl jen občas tlumený vzdech, mlasknutí nebo tichý hluboký zvuk přírazu.

Idylicky se rozvíjející scéna decentního příšeří a klidného sexu byla náhle narušena nezvaným narušitelem.
„Ale pánové, tohle už snad ne!“ rozčiloval se vrchní mezi dveřmi.
„Z toho stolu okamžitě dolů, prosím! A chovejte se tady slušně, nejsme žádný hampejz!“ rozhořčeně rázoval zamezit rozbíhajícím se orgiím.
Šéfa osvítilo a jal se zahraňovat situaci. Vyprostil se z Kamilčiny dlaně, poodstrčil sedícího na stole a přitáhl Kamilku k sobě.
Přehýbala se teď přes roh stolu a šéfovo počínání pochopila tak, že chce pokouřit. Jenže šéf objal přišedšího vrchního familiérně kolem ramen a začal ho chlácholit: „Ale pane vrchní, přece byste se na nás nezlobil. Vždyť se nic špatného nestalo, ne?“
Kamilce vzhlížející z jeho klína poručil: „Vykuř ho!“
Svůj příkaz doprovodil pohybem ruky, kterým Kamilčinu hlavu přistrčil vrchnímu do klína.
Přiopilá a vzrušená Kamilka ani neprotestovala, rozepla punt fasovaných kalhot a vylovila vrchnímu ptáka. Než se jeho majitel vzpamatoval, pohonila ho a vcucla do úst. Proti všem předpokladům a zdravému rozumu ji její situace začala strašně rajcovat.

Zacházeli s ní jako s děvkou, chovala se jako děvka, tak si to začala užívat a kouřit jako prvotřídní děvka.
„Ale! To…“
Vrchní se zasekl v půlce slova a jen protočil oči v sloup. Ústa té ženy na stole ho sála jako vývěva, její jazyk ho laskal, jak ještě nikdy nezažil. Jen se napnul jako struna a užíval si toho přívalu slasti. Profesionalita šla stranou, chytl ji za hlavu a začal jí šukat do pusy hnán probuzeným chtíčem, který se urval ze řetězu. Po chvíli zachrčel a Kamilka nestačila polykat divoké výtrysky husté smetany. Pak vydechl a uvolnil se. Kamilka se olízla a polkla poslední kapky.
„No dobrá, pánové, chápu, že tu chcete mít soukromí. Nebudu Vás tedy rušit. Račte si ještě něco přát?“ vracel se vrchní zpět do své role. Spěšně se upravil, přivřel dveře a odešel ze scény.
Začínající orgie se rozjely na plné obrátky. Kamilku si podávali stejně jako láhve pití, střídali se na ní, výstřiky střídali s výkřiky a přípitky. Ale Kamilka už svět a dění kolem sebe vnímala nějak mlhavěji a mlhavěji.

Jak se dostala na pokoj a co všechno se dělo v noci, to si Kamilka nepamatovala. Probudilo ji světlo proudící skrz závěsy do pokoje. Ležela na široké posteli s dalšími těly, cítila se celá ulepená a bolely ji přeleželé nohy. Chvíli přemýšlela, kdo je, kde je a co se stalo. Drobné střípky vzpomínek a dojmů občas vypluly na povrch a zase mizely v kocovinovém oparu.
„Co se to dělo?“ snažila se vzpomenout. Cítila rozbolavělou pičku a prdelku a vytanul jí obraz tvrdých ocasů stojících a stříkajících. Nedovedla poznat, zda je to vzpomínka nebo jen přelud. V ústech cítila chuť semene, z pokožky se jí olupovaly zaschlé cákance a cítila se jako přejetá parním válcem.
Mihl se jí pamětí kdosi v bílé košili a motýlku.
„Ale šéf motýlka nenosí. A ti manažeři měli kravaty,“ podivila se té vidině.
Zazubil se na ni nějaký fousáč, ale nemohla si vzpomenout, co jí říká ani odkud ho zná.
Nakonec vzdala přemýšlení, vstala a šla se umýt. Po dlouhé sprše se vrátila do pokoje. Cítila se líp, ale byla strašně unavená.
Podívala se na hodinky.
„Dvě hodiny?“ kulila očka na ciferník. Slunce v oknech jí napovědělo, že odpoledne.
„Péťa!“ vylekala se. „Co na to řekne? Musím domů a dát se do pořádku dřív než se vrátí z práce,“ rozhodla se. To leknutí ji trochu probralo, a tak hned vyrazila domů. Se šéfem si to vyřídí zítra. Stejně ležel na posteli a nevypadal, že dnes bude ještě pracovat.

Doma se tak tak stihla upravit a dát dohromady, a už od dveří hlaholil starostlivý hlas jejího manžílka:
„To jsem moc rád, miláčku, že jsi doma. Tak jak to dopadlo? Povídej! Vypadáš unaveně.“
Myšlenky a otázky ze sebe sypal jak zrní z protrženého pytle.
„Ani se neptej, Péťo,“ odvětila. „Šéf se s těmi kravaťáky pořád o něčem dohadoval, stále chtěl nějaké podklady a výkazy. Ani jsem nestíhala jim to všechno připravovat.“ líčila své martyrium.
„A jak to, že jsi tam zůstala přes noc?“ skočil jí do řeči.
„No, nakonec dostali ten hloupý nápad, že musí na exkurzi výrobního zařízení. Šéf byl jako umanutý, nedal si pokoj. Musela jsem to celé zařídit. Nakonec to trvalo až do noci. V hotýlku vedle měli naštěstí místo, tak jsme přespali tam.“

Kamilka vařila z vody nevinnou báchorku a lakovala manžílkovi všechno na růžovo.
„Nakonec se nade mnou šéf smiloval a dal mi na dnešek volno,“ uzavřela své vyprávění.
„No však sis ho taky zasloužila!“ rozhořčil se manžílek. A ani netušil, jakou měl pravdu.
S Peťulkou to Kamilka nakonec nějak urovnala, ale stálo ji to hodně úsilí a vysvětlování. Naštěstí jí šéf pomohl prémiemi a poukázkou za vzorné pracovní výsledky. Dovolená se jim moc líbila a manžílek během ní na celé to dojednávání kontraktu snad i zapomněl.

Kamilce se po čase celá ta akce rozležela v hlavě a nelíbilo se jí, že s ní zacházeli jako s prodejnou kurvou. Nechtěla být děvkou, nechtěla držet každému, komu ji šéf přistrčí. Ale na druhou stranu to mělo i své světlé stránky, na výplatní pásku se koukalo opravdu krásně. Mísily se v ní protichůdné pocity. Snažila se šéfovi domluvit, nějak se s ním dohodnout, ale nic nezabíralo. A tak ji jednou napadlo nějak se mu revanšovat. Nějak se vzepřít. Bojovala však sama se sebou.
„Mám sebou pořád nechávat vláčet? Mám odmítnout? Vzepřít se? Ale co když se šéf naštve a propustí mě?“
Kamilka nevěděla, zda něco má dělat nebo ne a dumala také nad tím, co by vlastně šéfovi měla provést? Napadaly ji různé myšlenky, ale žádnou si nebyla jistá. Měla by začít dělat fóry? To ne, to je přílišný risk. To by chtělo něco… Ale co?
„Mohla bych ho vykouřit během nějakého důležitého telefonního hovoru s obchodním partnerem.“

Poťouchle se tomu nápadu zasmála. Při představě šéfíka hekajícího do telefonu, jak na erotické lince, jí zacukaly koutky. Ale nebyla si jistá, zda je to to pravé ořechové. Co když to šéfík ustojí a začne ji zneužívat tím víc? Nebo co když se naštve? Nevěděla, jestli to stojí za pokus nebo ne.
Cítila, že nepřišla na žádný vhodný nápad a zoufale si přála něco vymyslet.

Jednou si ji šéfík zavolal do kanceláře. Vypadal nějak nervózně, nebo ne zcela ve své kůži. Ale Kamilka si nestihla šéfa ani pořádně prohlédnout. Rovnou a bez okolků ji začal svlékat a osahávat. Asi si myslel, že to jako předehra stačí. Než se Kamilka nadála, ležela na šéfově stole s pičkou ucpanou jeho tuhým obuškem. Šéf se rozkmital a vybíjel si všechnu svou frustraci či co, v její dírce. Nakonec se do ní vystříkal a uspokojeně se rozvalil ve svém křesle. Kamilka odcházela do své kanceláře sice uspokojená na těle, ale hrubě ponížená na duši. Připadala si jako opravdová kurva, kterou někdo jen použil a odložil.
„Tak to ne!“ vzdorovitě pohodila hlavou. „Tohle mu už neprojde.“ rozhodla se v duchu. „Dám mu afrodisiakum před nějakým jednáním,“ náhle věděla, jak se šéfovi pomstí. „Ať si to také pořádně užije. A ať se ztrapní sám, prasák jeden.“
Všechny pochyby byly rázem pryč a Kamilka si byla jistá, že tohle bude to pravé.

„Kamilko, nachystala jste mi ty podklady?“ staral se šéf uspěchaně.
„Samozřejmě, pane řediteli,“ podávala mu Kamilka s úsměvem složku dokumentů.
„Venku je horko. Nechcete se aspoň napít, než vyrazíte?“ nabízela mu Kamilka sklenici s vychlazeným nápojem.
Šéf poděkoval a zhluboka se napil. Popadl aktovku a vyrazil ze dveří. Kamilčin pobavený úsměv naštěstí ani nezaregistroval.

Nebylo to sice daleko, ale jako ředitel musel přijet autem. Zaparkoval, vyjel výtahem, ohlásil se na recepci a kráčel chodbou za asistentkou, která ho vedla do zasedací místnosti. Připadlo mu nějak horko a musel si nepatrně povolit kravatu. Snažil se urovnat si myšlenky před jednáním s obchodní ředitelkou, ale nějak se mu nedařilo srovnat si vše v hlavě.
Oči mu samy klouzaly na vlnící se pozadí asistentky, která šla před ním. Musel několikrát zamrkat a otočit hlavu jinam.

Konečně se otevřely dveře a byl uveden do zasedačky. Pozdravil se s obchodní ředitelkou a musel uznat, že zvěsti o ní nelhaly. Úzký tmavý kostýmek, vlasy stažené dozadu, brýle a přísný pohled nelítostné obchodnice. Ne nadarmo se jí prý říkalo kudlanka. Polilo ho horko.
„No potěš, to tedy bude jednání.“ napadlo ho.

Posadili se naproti sobě, rozložili dokumenty, otevřeli notebooky a začali prezentovat poptávku a nabídku, ale šéf se stále nedokázal soustředit. Cítil se nějak divně po těle a myšlenky se mu stále někam rozbíhaly.
Až ho překvapil a zaskočil nový intenzivní pocit: nadrženost. Cítil, jak se mu topoří penis a napíná pod stolem kalhoty. Pohled mu stále padal ředitelce do výstřihu. Pln překvapení a zmatenosti se pokoušel potlačit to a soustředit se na obchodní jednání. Oči klopil do klávesnice a papírů. Zkoušel si v duchu opakovat každé slovo obchodní ředitelky, psal si poznámky jako školáček, v hlavě si předem skládal odpovědi, ale vše marně. Místo prezentace koktal jako ztrémovaný studentík, mezi slajdy se ztrácel a zdlouhavě lovil slova.
„Hledí na mě, jako by mě chtěla tím pohledem propíchnout,“ zamračil se. „Nejraději bych já propíchl ji. Ne pohledem, ale pérem,“ napadla ho náhlá reakce. Až ho zmíněná část těla zabrněla návalem chtíče.
„Na co myslíš?!“ okřikl se hned v duchu a ze všech sil se úporně snažil soustředit.

„A jiné varianty tohoto řešení v nabídce nemáte?“ vytrhl ho z myšlenek břitký hlas ředitelky.
„Á, ano, samozřejmě, máme.“ začal šéf lovit v materiálech ty správné.
„Sakra! Soustřeď se! Jde o pořádný kšeft!“ přikazoval si a snažil se nevnímat stan ve svých kalhotách.

Jednání se začalo táhnout. Tím vypětím sil a bojem chtíče se soustředěním se šéf až třásl. Péro mu pod stolem stálo, až ho bolelo. „Nesmím na sobě nic dát znát, abych nepokazil kšeft!“ přikazoval si.
„A zrovna tady je obchodní ředitelka, taková naškrobená frajle. Důležitá, sebevědomá a sebejistá. Má našprtané všechny poučky a nabiflená všechna data. Tady nesmím povolit, jinak mě obere jako kavku při pokeru,“ varoval sám sebe. „A je upjatá, strojená až puritánská. Tu nesmím urazit žádnou sexistickou poznámkou nebo gestem. Ta je schopná mě vyrazit zavřenými dveřmi,“ burcoval se. „Hmmm, to by bylo! Vrazit jí ho tam!“ zalomcovaly s ním zase rozbouřené hormony. „To by bylo, mít ji tak pod sebou, pěkně rozvášněnou, urvanou ze řetězu společenských konvencí. To by bylo něco! Ta, když by se rozjela, ta by byla jako mašina. Vytuněné Ferari řvoucí na plný výkon. Joj! Tu bych chtěl opíchat! Omrdat!! Vyšukat jí duši z těla!!!“
Ty představy mu běhaly živě před očima, pták se mu tloukl v kalhotách a začínal rudnout v obličeji.
„Bacha!!“ rozeřval se mu v podvědomí poplach.

„Proto se mi zdá efektivnější a pro obě strany výhodnější varianta dvě. Souhlasíte, pane řediteli?“ obrátila se na něj s otázkou.
„Sakra!!“ zoufale mu blesklo hlavou. „O čem to, do pekla, mluvila?!“ snažil se soustředit a vzpomenout si.
„Pane řediteli. Hmm, Kamilka říká to samé, ale zní to mnohem lépe než od téhle inkvizitorky v sukních,“ nedalo se jen tak odbýt rozbouřené libido.
„Do pr…! Musím jí odpovědět! Soustřeď se!“ rozkazoval si.
„Ano, na první pohled to tak může vypadat,“ neutrálně odpovídal zpoza profesionálně pokerové fasády. Ale za ní bouřily hormony a pudy vydrážděné k zbláznění.
„Ale nepovažuji za účelné zbrkle zavrhovat jednu variantu jen na základě intuice,“ snažil se jí vrátit protiúder.

Samým soustředěním a úsilím přemoci náhle vybuzenou pohlavní touhu se mu dělalo horko. Začínal cítit první kapičky potu perlící se mu na čele a zátylku. V hlavě a hlavně v kládě mu hučelo tak, až se obával, že to přehluší i klimatizaci.
„Usmála se? Všimla si něčeho?!“ zablikala mu v hlavě kontrolka.
Nervózně se usmál a začal o čemsi mluvit. Jen doufal, že k věci. Myšlenky se mu v hlavě bily s pudy. Snad se tu na ni vrhne a znásilní ji hned na stole. Kdyby si ho aspoň mohl vyhonit a ulevit si.

Modlil se, aby už to celé skončilo. Věděl, že ztrácí půdu pod nohama a ředitelka ho obrazně řečeno svírá v kleštích. Ale neměl sílu obracet obchodní jednání na svou stranu. Jak rád by ji sevřel doslova svýma rukama! Sevřel a ošoustal…

Nakonec se dohodli, a i když to pro firmu nebyla zas taková výhra, byl šéf opravdu z duše rád, že jednání už končí. Byl už u konce svých sil a jeho sebeovládání viselo jen na vlásečku vůle a profesionality.
Ředitelka dokonce naznačila pousmání, vědoma si svého vítězství v obchodním jednání.
„Nechcete se aspoň napít? Vypadáte unaveně,“ projevila špetku zájmu.
I když si nebyl šéf jistý, jestli je to zájem nebo jen posměšná povýšenost, ale přikývl a šel za ní do kuchyňky.
Tam ředitelka brala sklenici z horní poličky a pěkně se jí napjala a vyrýsovala postava. Kulatý zadeček a pěkná menší prsa trochu naznačila své tvary dosud kryté kostýmkem.

„Nedělej to!“ varoval ji v duchu šéf.
„Prosím,“ podávala mu sklenici chladné vody. Vypil ji jedním douškem, jen to zasyčelo.
„Máte nějakou žízeň. Je Vám horko?“
Šéf už si nebyl jistý, jestli jí skutečně na něm záleží, nebo jestli je to jen další rýpnutí.

Když od něj přebírala prázdnou sklenici, ucítil závan její vůně. To byla poslední kapka. Zbytečky sil a profesionality už neodolaly tomuto náporu. Stavidla chtíče a nadrženosti se provalila! Celou tu dlouhou dobu jednání v něm klokotal chtíč vybuzený pilulkou a potlačováním, jen živený. Byl jako přetopený kotel zvonící tlakem páry, kterému ten závan vůně urazil pojistku.
Vrhl se na ředitelku jako vyhladovělý dravec na tučnou kořist. Popadl ji, objal, narazil na pult a zadusil francouzákem. Kameňáka v kalhotách jí vrazil do klína a její prsa si přitiskl na hruď. Mačkal ji v náručí, muchloval a ohmatával. Bylo mu jedno, že je v cizím podniku, že je v kuchyňce pouze za přivřenými dveřmi, kam může kdykoli kdokoli přijít. Bylo mu jedno, že se vrhl na cizí ženu. Nezáleželo mu na tom, jestli se jí to líbí nebo jestli to chce. Chtěl to on a vše ostatní mu bylo fuk!

Ředitelka byla tak ochromena jeho náhlým výpadem, že ani nepípla ani se nezmohla na nějakou reakci, natožpak na odpor.
Přes oponu chtíče zahlédl její vyděšené oči. Přitiskl jí polibkem hlavu k horní skříňce. Do hrudi mu zabubnovaly knoflíky urvané z její halenky. Rukama roztrhl košíčky podprsenky od sebe a zmáčkl vykulené kozy. Zakroutil jí bradavkami až ztvrdly a zacvrnkal na ně. Sjel rukou pod sukni, vyhrnul ji a prudce jí serval kalhotky a zahodil je. Hmátl jí do klína a s překvapením se zabořil do mokré kundy. Tekla jak děravý vodovod! Ztuhl a trochu povolil své sevření.
Využila toho a zasyčela mu do tváře: „Ty zvíře! Ty zvíře jedno! Dělej!!“ a spolu s tímto jasným příkazem se nabodla na prsty v kundě. Šéfovi se zatmělo před očima.
„Potvora jedna nadržená!“ byla jeho poslední myšlenka.

Ani pořádně nevěděl, jak vytáhl napruženého čuráka z kalhot. Vrazil jí ho do píči až na dno jedním přírazem. Zakousnuti do sebe mrdali jak rozdivočelá zvířata. Pářili se zběsile a živočišně, bušili do sebe klíny, že skolo jiskry létaly. Ještě, že byl pult v kuchyňce bytelně vestavěný a odolal smršti jejich sexuálního zápolení.
Šéf vnímal jen svého brnícího chlapáka, plenícího promáčenou kundu, cítil rozkoš ženoucí se kamsi do výšin. A pak už ho sevřela křeč a pulzující klackem plnil ředitelskou kundu proudy své mrdky.
Na okamžik polevil, ale rozdrážděná ředitelka se sama nabodávala na jeho namlouváka. Patami ho kopala do zadku a pobízela. Jazykem mu šmejdila až na mandlích a vysávala z něj kyslík jako kudlanka. Kundou mu ždímala z péra zbytky semene a nedovolila, aby kleslo.
Šéf nepříčetný chtíčem rozjel další mrdačku a jel jak sbíječka. Kompresor nadopovaného libida jel na plný výkon, až mu šla pára z uší. Mrdal jak mašina až ředitelce z píči stříkaly šťávy.

Ani ona nezůstávala pozadu a zdatně mu sekundovala i bez afrodiziakálního dopingu. Náhle se rozklepala a roztřásla. Tiše skučela a křečovitě se škubající kundou mu málem ptáka rozmašírovala na kaši. Ale šéfíka tím jen dál rozdráždila. Nedal se a dál jí vymrdával duši z těla, orgasmus neorgasmus.
Zcela mimo realitu ani nevěděl, kolikrát se udělala. On jí vystříkal asi třikrát, sám si nebyl jistý.

Konečně vysílení začalo přemáhat chtíč a pomaličku se začali probírat ze sexuálního rauše. Jejich divoké protisměrné pohyby se zpomalily a posléze úplně zastavily. Jen jejich hrudi se divoce zdvihaly ve snaze nalapat vzduch a dodat vyšťaveným tělům kyslík.

Zbrocený k smrti unavený bojovník schlípl a vyklouzl z bojiště zaplaveného smíšenými sekrety. Šéf si s ředitelkou dál hleděli a funěli do tváře. V jejích očích četl hluboké uspokojení a něco jako samičí oddanost či obdiv. Něco, co ho naplnilo samčí hrdostí a pýchou.
„Ty zvíře. Ty zvíře jedno,“ zašeptala mu do tváře. „Takhle mě ještě nikdo nikdy neudělal.“
„Jsi pěkná samička s celou smečkou ďáblů v těle!“ vrátil jí šéf poklonu. „Takhle jsem si ještě nezamrdal,“ řekl uznale a přidal polibek.

Chvíli si ještě hleděli do očí. Jako první se probrala ředitelka. Koukla dolů do klína na spoušť mezi svýma nohama. Pak sjela pohledem do klína šéfovi. Sebrala kalhotky, otřela mu ptáka a on si ho zastrčil do mokrých trenek. Kalhoty měl mokré, jako by nedoběhl. Byly nasáklé mrdkou a kundí šťávou. Nu což! Bude to muset nějak zvládnout.
Ředitelka zatím setřela semeno se stehen a utřela si kundu z nejhoršího. Mokré ulepené kalhotky si pak zastrčila za lem punčoch, protože do koše je tam vyhodit nemohla. Sukni neměla tak zaneřáděnou, jako šéf kalhoty, ale i tak se nikde moc promenádovat nemohla. Upravila si roztrženou podprsenku, rozervanou halenku narovnala tak nějak, aby to nebylo hned moc poznat. Ubrousky pak utřeli podlahu i pult a chystali se zmizet. Snad stopy toho jejich řádění uklidili dostatečně.

„Zas jedno zbytečné školení. A takového času jsme tam zabili,“ zaznělo z chodby spolu s kroky mnoha lidí.
„Ozvi se mi!“ šeptla ředitelka měkce a vystrčila ho z kuchyňky.
Šéf se ztratil druhou stranou a jen z dálky za sebou slyšel ředitelku, jak přísně káže o zákazu přípravy výrazných jídel v kuchyňce. Že to pak nejde vyvětrat.

„Uff! To bylo o fous,“ oddechl si v autě.
Už mu ani nevadilo, že uzavřený obchod není zas až tak výhodný. Vyprázdněný pytel ho hřál na těle a hrdý pocit úspěšného samce ho těšil na duši a drbal mu ego za ouškem.
„S touhle firmou bude radost obchodovat,“ pomyslel si spokojeně.

Jen mu nešlo do hlavy, co se to s ním stalo. Takhle nadržený a vybuzený snad ještě nebyl. To není jen tak. Za tím muselo něco být.
„Že by Kamilka? Ta by v tom mohla mít prsty!“ blesklo mu hlavou.
Bude si s ní muset promluvit a třeba z ní něco vypadne. Asi si z ní vážně dělal příliš velkou děvku. Ale tohle mu už nikdy nesmí provést!