Sestřenka Andy 04

Do svého pokoje jsem se nějak dovrávoral, oblečení skončilo na zemi a já padl nahý do postele. Pití s Ájou a vyprávění o sexu mě nějak zmohlo. Jí jsem tím pomohl, aby si to udělala, za to já byl pořád nadržený. Nejhorší bylo, že honit se mi nechtělo, potřeboval jsem nějakou pomocnou ruku, nebo nadržený otvor, ale ten jsem právě před chvíli odmítl. Bylo mi jasné, že kdybych jen trochu chtěl, řekl o to Andy, tak by mi hned dala. Nechal jsem rozjímání, které nikam nevedlo a zkusil zavřít oči s myšlenkou, že se mi třeba o ní bude zase zdát.
Ani nevím, jak a kdy se mi povedlo usnout, vím jen, že jsem se pořád převaloval a probouzel. Podivné sny se mísily s realitou.

Tiché, skoro neslyšné, vrznutí dveří. Otáčím hlavu a ve dveřích stojí postava, podle tvaru ženská, ale kdo to je, to nepoznám. Jde blíž, ale tma v pokoji stále halí její identitu. Sedá si ke mně na postel.
Už, už se chystám promluvit, když mi tiskne prst na rty. Cítím vůni i chuť kundích šťáv. Lehká noční košilka, kterou má Ája na sobě, se snáší k zemi. Její ruce mě hladí po břiše a po stehnech, sjíždějí do klína.
Promne tvrdnoucí ocas, prožene koule a už se sklání nade mnou. Prsty nabírá svou vlhkost, roztírá mi ji po rtech, aby ji vzápětí slíbala. Její polibky už znám, ale teď je to jiné. V obchodě to bylo hrané, předstírané, teď je to plné touhy a vášně. Tiskne se ke mně a její tvrdé bradavky se mi téměř zabodávají do hrudníku. Pokládám jí ruce na zadek a oplácím jí silné a těsné objetí. Tvrdý klacek se dotýká její pičky, jen se nepatrně posunout a bude uvnitř.
Andrea, jako by mi četla myšlenky, se začíná sunout níž a lehce se pohupuje v bocích.

„Ne, to nemůžeme, to nejde,“ snažím se bránit. Ale nejsem si jistý, jestli přesvědčuji sebe nebo ji.
„Ne, prosím… já… to…“ odporuji, seč mi síly stačí. „Aaahhh,“ vydechnu, když jsem uvnitř.

Dívá se mi do očí a já jí pohled oplácím. Vidím touhu, chtíč, lásku, uspokojení… Houpání jejích boků, pomalé nadzvedávání a opětovné dosedání, ve stejném rytmu se jí vlní prsa. Rukama se o mě opírá, tlačí mě do postele, abych snad náhodou neutekl.
Nemám to ani v plánu. Už je moje a jinou ani nechci.
V myšlenkách kdesi vzadu vystupuje Míša, její obličej však rychle mizí. Hekám a sténám pod péčí Andrey. Jediné, co vím jistě je, že už brzo budu, brzy vystříkám tu nadrženou kundičku a snad i schladím žár nadrženosti. A chci ji vůbec zchladit? Nebo spíš rozdmýchat? Jako přilít benzín do ohně? Rostoucí tlak ve slabinách mě vrací zpět.

„Už budu!!“ křičím mezi hlasitými vzdechy.
„Ano, jen do mě… chci to cítit,“ povzbuzuje mě Andy.
„Aaaaahhhh!!!“ vykřiknu a už to do ní všechno proudí. Stříkám jak o život. Půlroční půst je za mnou a všechno nahromaděné sperma za posledních pár dnů, kdy jsem ani nehonil, se dere ven. Vyplňuje jeskyňku, je toho tolik, že to protéká kolem uvadajícího ocasu.
„Aaahhh… bože… bylas úžasná,“ hlasitě ji chválím.
Vstává a semeno jí teče po stehnech. Sbírá ze země svou košilku, jedním pohybem ji obléká a stojí opět mezi dveřmi.

„Co je? Co se děje? Proč tak křičíš?“ zeptala se Andrea stojící mezi dveřmi.
„Co? Cože?“ trhnul jsem sebou nevěřícně a posadil se na posteli.
„Jak cože?“
„Vždyť jsme se právě pomilovali?“ divil jsem se.
„My? Teď a tady? Já o ničem nevím. Spala jsem, slyšela tě křičet, tak jsem se šla podívat, co se děje.“
„Ale… já…“

Nevěděl jsem co říct, myšlenky létaly jedna přes druhou a žádná nedávala smysl. Spal jsem a byl to jen sen? Nebo to jen hraje?
„Takže si v pohodě?“
„Nevím, snad jo. Jen budeme muset prát,“ konstatoval jsem s pohledem na postel celou ušpiněnou semenem.
„To je v pohodě, to neřeš,“ uklidňovala mě, „po půl roce a těch řečech je to pochopitelné.“
„Dík. Jsem moc rád, že tu jsi.“
„Taky děkuju. Tak dobrou,“ rozloučila se a zavřela za sebou dveře.

Seděl jsem zmatený na posteli a vůbec netušil, která bije. Byl to sen? Ale tak živý? Všechny ty vjemy, vůně, doteky… ještě teď to cítím, její chuť na svých rtech, její vůni v pokoji.
Setřel jsem kapesníčky, co šlo, a lehl si zpět do postele. Trochu jsem se bál, co přijde teď. Ale zbytek noci byl překvapivě klidný.

Ráno jsem se probudil a zamířil rovnou do koupelny. Cestou zpět do pokoje jsem na podlaze objevil pozůstatky nočního dobrodružství. Ještě před snídaní jsem alespoň převlékl postel a pořádně vyvětral.

S podivným pocitem jsem vcházel do kuchyně, kde už seděla Andrea u snídaně. Na tváři měla takový ten podivný spokojený úsměv, co mývají holky po obzvlášť vydařené noci.
„Ahoj,“ špitl jsem.
„Ahoj. Tak jaká byla noc?“
„Ani mi to nepřipomínej. Nejsem si jistý, jestli to byl sen, nebo skutečnost. Bylo to tak živé. Tvoje vůně, chuť tvého přirození, ještě ráno jsem si byl téměř jistý, že to všechno pořád citím.“
„Nekecej. A byla jsem dobrá?“
„Už zase? S tebou se žádná nedá srovnat. Jsi ty, pak dlouho dlouho nic a pak možná někde Janinka a pak ty ostatní.“
Usmála se na mě.
„Takže už mě nebudeš odmítat, když jsem tak dobrá?“

Podíval jsem se na ni a přemýšlel. Opravdu bych měl sílu ji odmítnout? A co ty sny? Nikdy to nebylo tak živé. A byl to sen, nebo skutečnost.
Zavrtěl jsem rychle hlavou a pronesl odpověď. „Nebudu.“
„Takže, kdybych teď chtěla…“ zkoušela to potvora jedna. Pomalu přede mnou roztahovala nohy, abych si ji mohl pořádně prohlédnout. Upřeně jsem tu nádheru pozoroval, úplně jsem viděl, jako by z ní ještě teď vytékalo moje sperma. Rychle nohy opět přitiskla k sobě a já začal pochybovat, jestli jsem při smyslech.

„Teď na to není čas. Budeš muset nachystat gril. Míša psala, že by měli dorazit už na oběd, teda jestli to nevadí. Ale já jim to už odsouhlasila.“
„Jo, to je v pohodě. Jídla je dost a pití snad taky. Připomněla si jí plavky?“
„Ups, na to jsem nějak zapomněla,“ zatvářila se naprosto nevině, i s tou rukou před pusou. Naprosto jsem jí to všechno uvěřil, obzvlášť když dodala: „A to vadí?“
„Aha,“ jen jsem hlesl smířen s tím, že mi ocas bude stát opět celý den.

Raději jsem se nasnídal a šel nachystat gril a uhlí, stůl a křesla ven a rozložit u bazénu nějakou deku. Nějaké pivo se chladilo v lednici a zbytek ho byl ve sklepě. Všechno jsem měl připravené, stačilo jen škrtnout zapalovačem a dát rozehřát gril. Ještě jsem došel zkontrolovat Andreu do kuchyně. Sice jsem ji tam nenašel, ale zdálo se, že zeleninu má nachystanou, i talíře a příbory stačilo jen vzít ven.

„Tak co? Dobrý?“ zeptala se Andrea. Zrovna vcházela do kuchyně a já přemýšlel, co nám ještě chybí. Zatočila se kolem dokola, až se lem šatů zvedl skoro až pod zadek. A pod nimi prosvítaly plavky, které nepatřily mezi ty největší a nejvíce zakrývající.
„Paráda, moc ti to sluší,“ pochválil jsem ji.
„Dík. To jsem ráda.“
„Nebýt moje sestřenka, tak už tě tady někde klátím,“ dodal jsem.
„Fakt? To zní jako výzva…“

Náš rozhovor přerušil příjezd auta před dům a bouchání dveří.
„Tak to vypadá, že pravdu asi nezjistíš, drahá sestřenko, máme návštěvu.“
„Tak nic no.“
„Jdi je přivítat, prosím.“
„Rozkaz, pane domácí.,“ řekla se smíchem a protančila kuchyní jako víla.
Já zmizel v pokoji, abych na sebe také natáhl plavky a k tomu pro jistotu zástěru. Když jsem se měl motat u grilu, tak to chtělo alespoň nějakou ochranu.
Na zahradu jsem přišel jako poslední, zato jsem vzal do rukou čtyři lahváče a otvírák.
„Dá si někdo?“ cinknul jsem jimi o sebe.
„Já bych si dal, ale řídím,“ posteskl si Mirek.
„Na to se vyser, nebudeš kazit oslavu. Tak tady přespíte, místa je tu dost.“
„Ale…“ začal protestovat.
„Žádný ale, to bys přece Andy neudělal,“ podotkl jsem.

Nešlo si totiž nevšimnout, že si Andrea mlsně prohlížela urostlého Mirka v tričku a kraťasech. Upřímně, nebyl to žádný městský nafintěný střízlík, ale kus chlapa, metr devadesát, široká ramena, svaly na rukou od práce, a ne z posilovny. Ostatně ani Mirek nezůstal se svým svlékacím pohledem pozadu, ne že by toho Ája měla na tolik ke svlékání.

Ani Míša nebyla k zahození, té jsem si pro změnu všímal já. Její kdysi oplácaná postava se trochu změnila, proto jsem ji v tom obchodě hned nepoznal. Špeky kolem břicha zmizely, prsa i zadek zůstaly. Prostě holka krev a mlíko, žádná vychrtlina. Letní květované šaty jí moc slušely. Určitě si musela všimnout mého pohledu.
„Ono se tady něco slaví?“ zeptala se zvědavě Míša, „Myslela jsem, že jedeme jen na grilovačku. Ještě, že nějaké dárky vozím s sebou.“
„Jo, slaví,“ odpověděl jsem a rozdával otevřená piva. Přesunul jsem se ke grilu a zapálil ho.
„Ty máš dárky?“ vložil se do toho Mirek.
„Jasně. Na návštěvu se přeci nejezdí s prázdnou. A co se teda slaví?“ vyptávala se Míša, „Ať můžu gratulovat.“
„Co se slaví?“ podívala se na mě Andrea s úsměvem, „Konec temného období a osvobození od diktátora.“
„Co?“ vyhrkla Miška.
„Vypadá to, že jsem definitivně skoncovala s černou barvou, teda až na vlasy, to bude chvíli trvat, a od včera oficiálně bydlím tady, takže mě zploditel nebude moct kontrolovat.“
„Zploditel?“ podivoval se Míra.
„Jo, zploditel, někdy se označuje i jako otec, ale to je složitý, prostě to neřeš a ber to tak,“ vložil jsem se do toho a odpověděl místo Andrey.
„Jasně,“ souhlasil, „zploditel.“
„Takže na svobodu a barevný svět,“ pozvedla své pivo Andy. My se k ní ochotně přidali.
„Co to bylo?“ ptal se Mirek, když jsme stáli stranou od holek u grilu.
„Měla docela těžký období, pár průšvihů, a ne zrovna malých, a táta jí z toho všeho dělal docela peklo. Mně jí sem šoupli na převýchovu a dozor. Takže jsme se tak nějak dohodli, že si jí tu nechám na stálo. Byli jsme za starostou, předělat trvalé bydliště, a dokonce má i nějakou práci na úřadě.“
„Aha. Tak to je fajn, že ses o ni takhle postaral.“
„Co mi zbylo. Přeci ji v tom nenechám.“
„Pravda,“ souhlasil se mnou, „taky bych to udělal.“
„Tak vidíš.“

Holky se mezitím usadily u stolku a popíjely pivo a evidentně v dobré náladě klábosily. Raději jsem nechtěl vědět, co spolu propírají. Dost často se totiž dívaly naším směrem a podezřele se u toho chichotaly.
„Doufám, že máš toho piva dostatek,“ přerušil mé rozjímání Mirek a mával na mě prázdnou lahví.
„S holkama bude potřeba, co,“ konstatoval jsem a hned ho ujišťoval, „Neboj, dvě basy toho byly, takže na každýho deset kousků. To by snad mohlo stačit ne? A kdyby náhodou, tak se tam najde ještě nějaký litránek vína. A něco tvrdší taky.“

„Jo tak tvrdšího?“ ptala se Míša, které už po jednom pivu svítila očička. Sluníčko působilo.
„Jasně. Měla bys chuť?“
„O tom nepochybuj. Já vždycky, jak tady Andrea…“
„Fakt?“ ujišťoval jsem se, „To zní jako výzva.“
„Hele, neříkala si něco o dárkách?“ vložila se do toho nápadně hlasitě Andrea.
„Jasně, počkej chvíli, hned jsem tu,“ řekla radostně, „Mirku, auto si nechal odemčené?“
„Jo, nechal,“ odpověděl jí. „To jsem zvědavý, co v té krabici má,“ zabručel směrem ke mně, „doma mi to neukázala.“
„Poznáš za chvíli.“
„No, abych pravdu řekl, trochu se bojím.“
„Tak se napijem,“ řekl jsem a vyrazil pro další lahve. Abych se tolik nenaběhal, tak jsem jich pár postavil do kyblíku s vodou.
„Aááá, masíčko,“ zahučel pochvalně Míra, když mě viděl, jak nesu naložené maso na gril.

Začal jsem pokládat plátky masa na rozpálený gril, hezky to prskalo a syčelo. Sledoval jsem maso na grilu a poočku holky, jak se společně sklánějí nad krabicí. Stály zády k nám a bránily tak ve výhledu. Bylo jen slyšet nějaké šeptání a obdivné a potěšené mručení.
„Ty vole, ta se fakt nezapře,“ pronesl Mirek.
Nevěděl jsem, jestli zahlédl něco víc než já, nebo to bylo pouhou znalostí Míši.
„Co je?“
„Co by. Nemoc z povolání.“
„Jak to myslíš?“
„Určitě je ta krabice plná erotických pomůcek. Co bys od ní čekal jinýho.“
„Aha. No vidíš. Ber to tak, že kdo si hraje, nezlobí.“
„Jo, to jo. Ale kdo má to hekání a sténání pořád poslouchat. Ani netušíš, jaký to je.“
Jen jsem pokýval soustrastně hlavou a pomyslel si, kdybys jen věděl, jak je na tom Andy.

„Jen doufám, že to tady nezačnou zkoušet.“
„To jako fakt?“ podivoval jsem se, i když u Andy by mě to ani tolik nepřekvapilo.
„Jo. Už kolikrát jsem Michaelu nachytal, jak to doma zkouší. Poslední dobou se už ani moc neschovává. Občas přinese i něco mě.“
„To máš dobrý.“
„No nevím. Je to ségra a kolikrát se mi z ní postavil.“
„Tak to chápu. Andrea je tu pár týdnů a poslední dobou mi stojí skoro pořád.“
„Je to s tou rodinou těžký, co?“ pronesl Mirek s pochopením a raději si přihnul piva.

„Tak holky, co která chcete?“
„Neruš!“ okřikla mě Andrea.
„Jak chcete, ale maso, aspoň první várka, je hotový. Takže raději kuřátko, nebo prasečinu?“
„Prasečinu,“ ozvaly se holky téměř jednohlasně.
„Ale na talíř raději kuřecí,“ dodala Andrea a Míša přikyvovala.
„Fajn, takže tady to je,“ položil jsem na stůl dva talíře. „Už se nedivím, že jste nechtěly prasečinu, těch tu máte dost, co?“ dodal jsem se smíchem při pohledu do krabice.
„No právě…“ odpověděla Míša, „na prasečiny třeba taky dojde,“ dodala laškovně.

„Jdu se raději zchladit.“
„Jen běž,“ smály se holky a pustily se do jídla.
Pod solární sprchou jsem ze sebe opláchl pot a zahučel do bazénu. Voda byla příjemná a osvěžující, ale nemravné myšlenky nespláchla. Vylezl jsem, abych nandal jídlo sobě a Mirkovi. Holky se mezitím vypořádaly se svou porcí.

„Ještě nějaké přání?“ zeptal jsem se.
„Hmm, těch by bylo, “ povzdechla si Ája.
„To máš pravdu,“ přitakala Míša.
„A něco z grilu?“ zkusil jsem to jinak.
„Jo, z grilu? Asi tam dej nějakou zeleninu,“ navrhla Andy a já začal na gril dávat plátky brambor, houby a kousky papriky.
„A dej tam i nějaký kus masa,“ přidala se Miška.
„Rozkaz, madam, Vaše přání je mi rozkazem“ prohlásil jsem a splnil její přání.
„To zní jako výzva,“ pronesla s úsměvem Míša.

Holky se dál bavily nad krabicí s hračkami, Míra upíjel pivo a já se věnoval grilu.

„Šla bych do bazénu,“ povzdechla si Michaela.
„Tak jdi, vždyť to není žádný problém,“ odpověděl jsem.
„Možná trochu jo,“ posteskla si, „nevzala jsem si s sebou plavky.“
„Tak jdi bez plavek,“ pronesl jsem, aniž bych si pořádně uvědomil, co to bude znamenat. Nejspíš to pivo působilo i na mě.
„A co ty? Jdeš se mnou?“ zeptala se Andrey.
„Vlastně proč ne, ale já problém s plavkama nemám.“
„Takže mě v tom necháš samotnou?“
„To bych přeci svojí nové kámošce neudělala,“ řekla Andy a zpod šatů jí na zem spadly plavky.
„To mě těší,“ řekla Michaela a napodobila ji, jen to nebyly plavky, ale pouze titěrné kalhotky.

Obě se odebraly k bazénu, kde si přetáhly šaty přes hlavu a vklouzly do vody. Jen nám s Mirkem nic nedopřály, stály celou dobu zády k nám. I když i pohled na jejich zadečky byl překrásný. Snažil jsem se jich moc nevšímat a raději se věnoval grilu, i když mi pohled neustále sklouzával Míšiným kalhotkám. Zato Mirek na ně neskrývaně čuměl.
„Uvědomuješ si, že je to tvoje ségra?“ snažil jsem se ho vytrhnout ze zírání.
„A co? Je to ženská. A navíc nekoukám na ní, ale na Áju.“
„Fajn, připomenu ti to, až budu slintat nad tvou ségrou.“
„Klidně.“

Měl to jako kino, pozoroval holky a popíjel pivo. Mezitím jsem začal z grilu sundavat hotové jídlo.
„Holky, hotovo,“ zavolal jsem je.
„No jo, už jdeme.“
Otočil jsem se zpět ke grilu, abych nebyl za šmíráka, až polezou ven z bazénu. Zaslechl jsem jen nějaké cákání a rychlé cupitání. Pak už jsem jen viděl holky zabalené do ručníků se šaty v rukou, jak mizí v domě. Když procházely kolem stolku, Míša nezapomněla sáhnout po krabici s dárky. Z domu se ozýval smích a chichotání.
Po pár minutách vyšly obě ven. Měly na sobě šaty a jak nebyly pořádně utřené, lepily se jim na těch správných místech na tělo. Nešlo si nevšimnout, že Andy jde trochu zvláštním a nejistým krokem.

Usadily se u stolu a já jim nandal jídlo. Míša se natáhla po mobilu, který měla položený na stole. Několikrát ťukla na obrazovku a Andy u toho sebou trochu cukla. Zrovna ve chvíli, kdy jsem jí dával jídlo na talíř.
„Co se děje?“ zeptal jsem se s obavou, jestli jsem náhodou nepopálil tukem kapajícím z talíře.
„To je… v pohodě…“ odpověděla s jistou dávkou přemáhání a střelila očima po Míše.

Podíval jsem se na ni, ta jen sáhla na mobil a zamkla ho. S Mirkem jsem si také sedli ke stolu a pustili se do jídla. Můj pohled však neustále přejížděl po Míšině těle a sklouzával k jejím kalhotkám povalujícím se nedaleko bazénu.
„Ach jo,“ povzdechla si Michaela.
„Co je?“ zeptal jsem se.
„Ale nic. Když tě tolik fascinují ty moje kalhotky, tak si pro ně dojdi,“ vyzvala mě.
„To já jen, aby je náhodou nevzal vítr,“ snažil jsem se to nějak zamaskovat.
„Jo vítr, vždyť nefouká. A Andreiny plavky strach nemáš?“
„Vlastně ani ne. Myslím, že ty tvoje kalhotky byly určitě dražší než ty plavky.“
„To je dost možné.“
„Jo, čím míň látky tam je, tím je to dražší.“
„Vidím, že se vyznáš. Tak já teda dojdu sebrat, když ti na nich tak záleží.“

Zvedla se od stolu a pomalým krokem mířila k místu, kde ležely kalhotky i Andyiny plavky. V případě plavek se jen sehnula a sebrala je, neopomněla u toho na nás vystrčit svůj zadek, což u mě vyvolalo jisté pnutí v mezi nohama. Když došla ke svým kalhotkám, sedla si na bobek. Šaty těsně obepínaly její pozadí a vykreslily ho do nejmenších detailů. Okamžitě jsem si představil, jak si takhle sedá na mě. Pnutí se změnilo v regulérní erekci.

„Kam ti je mám dát?“ zeptala se a zamávala na Áju plavkami.
„Hoď je jen dovnitř, třeba do kuchyně, já si je pak uklidím.“
„Tak už se nemusíš bát, už neuletí,“ pronesla Míša, jakmile si sedla zpátky ke stolu.
„To je dobře, byla by jich škoda. Vypadaly moc pěkně, i takhle na dálku. Škoda, že jsem si je nemohl prohlédnout na tobě.“
„Ale, ale…“ řekla Miška mnohoznačně.

„Kdo si co dáte?“ zeptal jsem se, když měli všichni prázdné talíře, „kafe, čaj, zmrzku, víno, nebo něco ostřejšího?“
„Je tam v lednici to překvapení,“ řekla Andrea.
„Vidíš, na to jsem zapomněl. Ale to bych nechal na večer, teď je na to docela horko.“
„To asi jo.“

„Kafe ne, ale zmrzku bych si dala. A třeba vinný střik, jestli bych mohla poprosit,“ vyslovila Míša svá přání.
„Já asi zůstanu u piva. Ale zmrzlinu klidně dám taky,“ řekl Míra.
„Já taky. A beru i ten střik,“ přidala se Andrea.
„Fajn, tak já to jdu nachystat.“

Zašel jsem do sklepa pro láhev vína. Než jsem se vrátil, Miška stála v kuchyni a opírala se o stůl.
„Nepotřebuješ pomoc?“ zeptala se.
„To se pozná. Ale snad to zvládnu.“
Otočil jsem se k lince, ze šuplíku vyndal otvírák na víno a začal zápasit s lahví.
„Nechtěl si náhodou vidět moje kalhotky?“
„Chtěl,“ přitakal jsem a dál se věnoval přípravě střiku.

Zezadu se ke mně přitisklo ženské tělo a před obličejem se mi objevily kalhotky.
„Tak se koukni. Klidně si i přivoň, jsou ještě vlhké…“
Nedalo se tomu uniknout, a ani jsem vlastně nechtěl. Otočil jsem se k ní, objal ji a políbil.
„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“ ujišťoval jsem se.
„Určitě je. A neříkal si náhodou něco o sprše?“
„Myslím, že jsou i pohodlnější místa.“
„To máš pravdu. Doufám, že ti bude stát takhle pěkně i večer…“ pronesla s jasným příslibem a rukou přejela po stanu v plavkách.

Nezmohl jsem se na nic. Jen jsem tam stál, v hlavě vymeteno, jen dvě slova SEX a MÍŠA.
„Co takhle dodělat ten střik a nandat tu zmrzlinu?“ navrhla a oblékla si kalhotky.
Jen jsem přikývl.
„Dolní šuplík v mrazáku,“ pronesl jsem, když jsem byl konečně schopný slova.
Schopnost mluvit mi dlouho nevydržela, jen do chvíle, než se Míša předklonila k mrazáku. Další zatmění. Šaty se jí vyhrnuly těsně pod zadek. Moje ruka ji sama pohladila po těch dokonalých půlkách a prsty se snažily najít puklinu do jejího těla. Tiskla se zadkem proti mé ruce a já už cítil na konečcích prstů horkou vlhkou škvíru, kterou se kalhotky marně snažily ukrýt.

Položila zmrzlinu, zavřela mrazák a otočila se opět ke mně. Chytla mě za ruku, za tu, kterou jsem ji hladil, a vsála do úst prsty vlhké vlastní šťávou. Jako by kouřila ptáka. Klacek jsem měl znovu nalitý k prsknutí. Ještě pár okamžiků a vytekl bych.
Jako by to vycítila, přestala sát mé prsty a začala se věnovat zmrzlině. Přesto jsem uronil pár kapek. Má erekce zvolna opadala.
Na tác jsme vykládali misky se zmrzlinou a prázdné skleničky, já vzal do ruky džbán s vinným střikem a šli jsme zpátky na zahradu. Neopomněli jsem se u toho hlasitě bavit a Míša schválně šla tak, aby skleničky cinkaly o sebe.

Míra s Andreou byli celí červení a zadýchaní. Andy si nenápadně urovnávala šaty a Mirek se opíral o stůl, tak aby nepochybně skryl své vzrušení. Dělali jsme jako by nic a vyskládali před ně střik i zmrzlinu. Ti dva si nás skoro ani nevšímali.
„To vypadá, že zatímco ty jsi pracoval na střiku, oni dva na výstřiku,“ pošeptala mi Míša.
„Však já k tomu taky neměl daleko,“ odpověděl jsem jí šeptem mezi sousty zmrzliny.

„Co si to tam vy dva šeptáte?“ spustila najednou Andrea.
„Coby? To byla jen taková poznámka o střiku a výstřiku,“ odvětil jsem.
„To jako…“ začala Andrea, ale pak nad tím mávla rukou, „ale nic.“

Mirek měl jednu ruku pod stolem a shodou okolností tu, která byla blíž k Andy.
„Kdyby to nebylo blbý, tak bych jí i vylízal,“ řekl jsem s pohledem k prázdné misce. Všichni se na mě podívali. „Myslím tu misku, samozřejmě. Co vás napadlo?“ dodal jsem.
„Jen se nedělej, je mi jasný, co bys chtěl lízat,“ prohlásil Mirek, „A zmrzlina to určitě není.“
„A kdyby jen lízat,“ přisadila si Andrea.
„A proč ne?“ odpověděl jsem.

Zanechal jsem zbytečných diskusí a raději zamířil k bazénu.
„Počkej, jdu s tebou,“ hlásila se Míša, „S těma dvouma nadržencema tady nebudu.“
Nakonec byla v bazénu dřív než já.
„A co ty plavky?“ zeptala se, když jsem vstupoval do bazénu.
„Fajn,“ zabručel jsem, „tak já je teda sundám.“ A potichu, aby mě slyšela jen Míša jsem dodal: „Nebo mi je můžeš sundat sama.“
Usmála se na mě a už se sunula blíž. Než jsem se nadál, plavky jsem měl u kotníků a proti Míšinu obličeji trčelo mé stojící péro.

„Hej, my se chceme taky zchladit,“ ozvali se dva nadrženci od stolu.
„Ale bez plavek,“ pronesla Miška a odhodila ty mé do trávy.
„A žádný sex v bazénu, kdo má tu vodu potom vyměňovat,“ dodal jsem.

Andrea přetáhla šaty přes hlavu a odložila je na židli. Stáhla si kalhotky a z pičky vyndala vibračního motýlka. Najednou jsem pochopil, proč ten mobil na stole i to cukání, když jsem servíroval jídlo. Podíval jsem se na Míšu a ta jen přikývla.
Mirek se postavil a téměř teatrálně odhodil plavky a vystavil na odiv tuhnoucí péro. Oba se vydali k bazénu. Z nějakého koupání a osvěžení toho moc nebylo, vytvořili jsme dvojice a věnovali se sami sobě, já s Míšou, Mirek s Andreou. Tiché vzdechy přehlušily i šplouchání vody způsobené nenechavýma rukama.

Andrea už to nemohla vydržet, chytla Mirka za ruku a táhla ho z bazénu směru k domu. Kdyby při svém úprku tolik nezvířili hladinu vody, ani bych si toho nejspíš nevšiml. Měl jsem plné ruce práce. Nemohl jsem se Mišky nabažit musel ji pořád všude osahávat.
Tiskl jsem ji k sobě a na penisu cítil, jak je i ve vodě vlhká. Už jsem špičkou ocasu zajížděl mezi lapličky. Stačil by nepatrný pohyb a byl bych uvnitř. Jedno zhoupnutí, jedna vlna…

„Neříkal si náhodou ‚Žádný sex v bazénu‘?“ přerušila moje počínání.
„Hmm, asi jo. Ale kde? Tady na dece na trávě nebo v posteli v pokoji?“
„Postel,“ zavelela Míša.
Během pár okamžiků jsme byli venku z vody. Cestou kolem Andreina pokoje se zpoza dveří ozývaly nezaměnitelné zvuky milostného zápolení.

Padli jsem ve společném objetí na postel, ani jsem si neuvědomoval, jestli jsme za sebou zavřeli dveře nebo ne. Míša byla evidentně stejně nadržená jako já. Chtivě se sápala po tvrdolínovi a směřovala ho do své roztouženky.
„Ale já nemám…“ snažil jsem se ji upozornit.
„Na to se vyser, chci tě už mít v sobě…“
Neodporoval jsem a vrazil ho do ní. Zajel jsem do ní až po kořen a vychutnával si ten slastný pocit být uvnitř. Narovnal jsem se a roztáhl Míše nohy. Chvíli jsem si užíval pohled na ni, než jsem začal přirážet. Mizející a objevující se péro, pohupující se prsa, oči přivřené a v obličeji zračící se rozkoš… neznám hezčí pohled. Snad to snese srovnání jen s pohledem na vystrčený zadek, pičku lesknoucí se mezi stehny… ale to záleží na vkusu a na situaci…

Dal jsem si obě její nohy na jedno rameno, hladil ji po zadku i po stehnech, mazlil se s jejíma nohama… a to těsné sevření…
Přes zeď se k nám neslo sténání vedle souložící dvojice. Ani to mi rozhodně na výdrži nepřidalo.
„Aaahh…“ vyhekl jsem a zarazil ocas co nejhlouběji neukojené pičky, kde z něj vytryskl životodárný proud.

Držel jsem se Míšiných nohou a oddechoval.
„Promiň, už jsem to nemohl vydržet,“ omlouval jsem se jí.
Ležel jsem vedle ní a rukama přejížděl po zpoceném těle. Neomylně jsem mířil k právě vystříkanému otvůrku, abych alespoň prsty dokončil započaté dílo.
„Ohhh… aaahhh…“ vzdychala Míša, když jsem jí prsty dráždil klitoris. Sama si hrála s ňadry a tvrdými bradavkami.

Konečně i ona dosáhla svého vrcholu, roztřásla po celém těle a dávala svou rozkoš hlasitě najevo.