Sestřenka Andy 05

Toto je 5 díl z 5 v seriálu Sestřenka Andy

„Vidíš, já ti říkal, že se ti dva určitě zabaví,“ pronesl Mirek, opírající se o futra otevřených dveří, směrem k Andy.
Stáli tam oba nazí a pozorovali nás s Míšou. Míru ta situace evidentně vzrušovala, protože jeho ocas se stavěl do provozní polohy.

„Měl si pravdu, ale já o tom nepochybovala,“ odpověděla mu Andy, „Jen jsem netušila, že tě bude vzrušovat pohled na to, jak ti někdo prcá sestřičku.“
Jen pokrčil rameny.
„Byla by škoda toho nevyužít,“ prohlásila Andrea, čapla ho za téměř připravené péro a táhla ho zpátky k sobě do pokoje.
Brzy se od vedle znovu linuly zvuky soulože.

„Taky mohli za sebou zavřít,“ řekla tiše Míša. Vstala a zamířila ke dveřím, aby je zavřela. Celou dobu jsem ji pozoroval, její křivky, její vlnící se zadek.
„Co si mě tak prohlížíš?“ zeptala se, jakmile se otočila.
Zíral jsem na její ňadra, na stojící bradavky jako dvě rozinky, zdobící koláčky dvorců, na její stehna, i na to, co ukrývala mezi nimi. Na ten upravený kožíšek zdobící její podbřišek, kterého jsem si před tím ani nevšiml.
„Jsi nádherná a přemýšlím, jestli se mi náhodou jen nezdáš,“ odpověděl jsem.
„A byl by to alespoň příjemný sen, nebo noční můra?“ zeptala se.
„Ten nejkrásnější sen, z něhož bych se nechtěl nikdy probudit.“
„Stejně bys mě měl za chvíli plné zuby.“
„Ztratit se s tebou v krajině snů… jen my dva, nekonečný čas a prostor…“
„A co bychom dělali?“
„Nic, všechno, cokoli…“
Jen se na mě zvědavě podívala.
„Můj sen, který bych ovládal, stačilo by jen pomyslet na velkou postel a už bychom na ní spolu dováděli, na bazén, kde by nás voda nadnášela, na rozkvetlou louku, kde by to kolem nás vonělo… na rychlovku někde v kabince v obchodě… na kino, kde by nás zajímala víc naše těla, než film běžící na plátně…“
„Ale o tom se ti nemusí jen zdát. To všechno, i mnohem víc, se přeci dá zažít. Stačí mít jen tu správnou osobu…“
Ztracen ve svých snech a fantaziích jsem ji moc neposlouchal.
„V jednu chvíli bych si tě vysnil tak nadrženou, že by ses na mě neustále vrhala, v druhé bys pak byla stydlivou pannou. Jindy zase dominou vyžadující poslušnost, nebo naopak oddanou služebnicí, která mi splní každé přání…“
„A co ti v tom brání?“ řekla s příslibem v hlase.

Stála tam přede mnou jako ztělesněná bohyně sexu, byla vším po čem jsem toužil. Pomalým krokem došla zpátky ke mně. Přitiskla mi prst na rty a zadívala se mi do očí. Najednou se její rty ocitly na mých. Něžný polibek. Matrace se trochu prohnula, jak si ke mně lehla. Její noha ležela přes ty mé. Moje ruce ji objímaly a tiskly, aby náhodou neutekla. Polibek byl čím dál žhavější a vášnivější, rty se pootevřely, jazyky se propletly.

Najednou se ve mně cosi přepnulo a já konečně převzal iniciativu.
Přetočil jsem Mišku na záda. Ruce jí znehybnil za hlavou. Volnou rukou jsem začal prozkoumávat její tělo. Obkroužil jsem linii vlasů a odhrnul jí je z čela, přejel jsem prsty po ušním boltci a zamířil dolů po odhaleném krku. Jemně jsem ji chytil za bradu a otočil jí hlavu. Zrychlený dech i tep prozrazovaly její vzrušení. Jako upír jsem pozoroval pulzující krkavici a hladově se k ní sklonil. Přisál jsem jí tam svá ústa.
„Aaahhh…“ zavzdychala.
Prsty pokračovaly dál. Přes krk zamířily k úžlabině mezi ňadry. Každé postupně obkroužily, a jako by kreslily stále se zmenšující osmičky, stoupaly na vrcholky kopců. Chvěla se mi pod rukama, vzpínala se a kroutila stoupajícím vzrušením. Prsty obtáhly hranice dvorců, uprostřed nichž se tyčily malé věžičky bradavek. Jednu jsem stiskl mezi rty a druhou mezi prsty. Něhu vystřídala dominance, chtěl jsem, aby věděla, že ji mám ve své moci. Zastihlo ji to nepřipravenou. Hlasitě vykřikla touhou i překvapením. Jazykem jsem si pohrával s bradavkou, brnkal na ni, sál ji, druhé ňadro jsem pevně svíral ve své dlani.

Vzrušení z ní doslova sálalo, její chtíč začínal být hmatatelný.
Přesunul jsem ruku do klína a přitiskl dlaň na rozpálenou kundičku. Přísahal bych, že jsem vnímal, jak tepe vzrušením, jakmile jsem prstem projel rýhou, údolím skrývajícím bezednou propast rozkoše.
Uvolnil jsem sevření a přesunul se mezi její nohy. Přitisknout rty k nevysychající studánce bylo dílem okamžiku. Než jsem stihl cokoli udělat, její ruce mi tiskly hlavu a z úst vycházelo hlasité sténání. Najednou jsem tomu nevelel já, ale ona. Rukama mě navigovala na ta správná místa a já mohl jen sát, lízat a polykat, abych se náhodou neudusil nebo neutopil. V dlaních jsem svíral její zadek a tvrdnoucí klacek se tlačil proti matraci. Hekání sílilo, stejně jako proud šťávy, který ronila. Jazyk mě brněl od té námahy, ale nepřestával jsem.
„Oooohhhh…“ vykřikla, prohnula se v zádech a její ruce uvolnily mou hlavu.
Dál a dál jsem ji dráždil, na pomoc jsem si přizval i prsty, a prodlužoval tak její rozkoš. Napětí jejího těla povolilo.

„Otoč se,“ zavelel jsem a nedal jí šanci protestovat. Chytil jsem ji za boky a přinutil si kleknout. Nasměroval jsem svého dobyvatele na její svatyňku, celou rudou a citlivou od předchozí činnosti. Prudký výpad a už jsem byl v ní. Na nic jsem nečekal a plenil získaná území. Žádné něžné milování, ale divoký sex. Byla mou hárající fenou a já psem, který na ni skočil. Přirážel jsem až postel pod námi vrzala. Míša křičela svou rozkoš do polštáře, v němž měla zabořený obličej, a já jen funěl námahou. Hnal jsem se za svým i Míšiným uspokojením, odhodlaný jí vynahradit tu předchozí rychlovku. Bušil jsem do ní se strojovou pravidelností. Pohled na její pozadí, na kterém byly zná otisky mých prstů, jak jsem ji pevně svíral, byl pro mě neskutečně vzrušující.
„Joooohhhh…“ zařval jsem a vypustil do ní zbytky semene. 
Myslím, že už to ani nevnímala, protože když jsem ji pustil, svalila se vyčerpaně na postel. Zřítil jsem se vedle ní. V uších jsem stále slyšel sténání. Zvedl jsem hlavu a podíval se ke dveřím. Byly otevřené. Andrea, v mírném předklonu s jednou rukou mezi nohama, vystrkovala své pozadí na Mirka, který funěl a přirážel, seč mu síly stačily.

„Šmíráci,“ blesklo mi hlavou, pak už jsem jen vyčerpáním zavřel oči.
Probralo mě šumění vody. Zvedl jsem se z postele. Míša tam už nebyla. 
Zvenku jsem zaslechl nějaké hlasy, Mirek a Andy si povídali. Líné myšlenky konečně dospěly ke svému cíli a mému vědomí předaly jedinou možnou představu, Míša byla v koupelně pod sprchou.

Přiměl jsem své nohy k pohybu, aby dopravily mé tělo do koupelny. Mysl tam totiž už dávno byla. Opatrně jsem otevřel dveře. Zástěna sprchového koutu byla zevnitř pokrytá kapkami vody, které se postupně slévaly a stékaly dolů, aby jejich místo zaujaly jiné. Deformovaly obraz nahé ženy uvnitř. Přestože jsem byl po předchozích výkonech stále ještě vyčerpaný, mé tělo zareagovalo a péro začalo stoupat. Vklouzl jsem k Míše.
„Vidím, že jsi sprchu objevila,“ řekl jsem jí, když jsem ji zezadu objal.
Škubla sebou leknutím.
„Fuj, to jsem se lekla,“ konstatovala.
„Promiň, ale nemohl jsem odolat. Nepotřebuješ umýt záda?“
„Ne, nepotřebuju, jen jsem se chtěla trochu osvěžit.“
„To taky potřebuju,“ odpověděl jsem stejně.

Stále jsem se k ní zezadu tiskl, musela cítit, jak se jí můj polotuhý ocas tlačí mezi půlky, v dlaních jsem svíral její poklady a ústa tiskl na její ucho a krk.
„Snad nejsi po tom všem ještě při chuti?“ zeptala se. Vyznělo to, jako by si to přála nejmíň ještě jednou.
„Což o to, já bych při chuti byl, ale nevím, jestli to ještě zvládnu…“
Míša na nic nečekala, hmátla rukou dozadu mezi naše těla, sevřela mého měkkotu v dlani a pokoušela se ho vzkřísit. Vypadalo to, že marně. Po těch výkonech, co podal, jsem se ani nedivil.
„Asi z toho teď nic nebude, ale večer si myslím, že by to mohlo zase jít,“ podotkl jsem, „ale když to nejde takhle, může to jít jinak.“

Hladil jsem ji rukama po zádech, i zadečku a přiměl ji se mírně předklonit, co nám omezený prostor sprchy dovolil. Lehce se rozkročila a já za ní poklekl. Zadek měla naprosto dokonalý. Mazlil jsem se s jejími půlkami, roztahoval je a mačkal. Rčení ‚Polib mi prdel‘ bylo rázem naprosto jasné a doslovné. Zabořil jsem hlavu mezi vystrčené polokoule a jazykem našel i růžici zadní dírky. 
Miška se prohýbala ještě víc a tlačila se proti mému obličeji. Rukou jsem ji dráždil na vlhké štěrbině. Prsty kroužily kolem knoflíku rozkoše a další hledaly vstup do jejího těla. Kroutila se pod mými ataky. Sténání nabíralo na hlasitosti a jak se blížila k vrcholu, přestávala se ovládat. Ještěže nebylo, koho tady rušit. Užíval jsem si její hlasité projevy. Ve chvíli, kdy dosáhla vrcholu, ji trochu zradily nohy a málem upadla na zem.

Pomohl jsem jí se postavit. Ani jsem nepostřehl, kdy během toho dovádění vypnula vodu. Otočil jsem ji k sobě, sevřel ji v náruči a políbil.
„A pak že to nepůjde,“ konstatovala s rukou na tuhém péru, když se naše rty rozpojily.
„A ty bys chtěla?“
„Hmm,“ řekla a pokrčila rameny.
„Nebo si to necháme na noc do postele…“
„To bude lepší,“ přikývla mému návrhu.

Pomohl jsem jí ze sprchy a podal jí župan.
„Myslím, že to je zbytečné,“ pronesl jsem, když se chtěla obléknout.
„Proč?“
„Ti dva, co jsou na zahradě, nás šmírovali. Andy stála opřená o futra, rukou si drandila pičku a tvůj bratříček ho do ní cpal zezadu. Takže už asi nemáme před sebou žádné tajnosti.“
„Aha. To mě mohlo napadnout.“
„Tak jdeme za nimi?“
„Asi jo.“

Na zahradě se Andrea opírala o Mirka, v ruce držela jeho péro a pomalu ho honila. On na oplátku dráždil její prsa.
„To je dost, že jste se vyspinkali…“ uvítala nás Andrea.
„Copak jsme mohli spát, když se vedle v pokoji šukalo?“ popíchnul jsem ji.
„Vy jste si snad neužívali? Byli jste slyšet až sem.“
„No a? Ale to neznamená, že jste se na nás museli dívat.“
„Ale museli. Když Míša byla docela hlasitá, tak jsem chtěla vidět, co s ní provádíš…“
„Tak snad se vám představení líbilo.“
„Jo. Jen kdybys mi neklátil ségru,“ vložil se do toho Míra.
„Pokud vím, ty sis začal první, tady s Ájou,“ přisadila si Míša.
„No jo, no jo…“ zahučel, ale na další protest se nezmohl, „A nebylo by něco na gril?“
„U sexu vyhládne, co?“ komentoval jsem to a natahoval si zástěru, abych mohl znovu rozpálit gril a nachystat večeři.
„Jo, však počkej, co toho tady Miška spořádá…“

Nezávazný hovor u stolu vesele proudil, pivo i víno se do nás vsakovalo poněkud rychleji, než by bylo vhodné, a jídlo z grilu postupně mizelo. Začalo se i ochlazovat, tak jsme se přesunuli do kuchyně.
Andrea si vzpomněla na nachystané překvapení v lednici. Udělali jsme ovocný salát do slupky od melounu a notně ho zalili rumem.
„Dobrý,“ pochvaloval si Mirek po prvním ochutnání.
„Viď, to byl můj nápad,“ chválila se Andrea.
„No jo, on tě nikdo nepochválí, tak to musíš dělat sama, co,“ rýpnul jsem si.
„Už nemusím,“ řekla a podívala se na Míru.
„A co to zkusit takhle?“ zeptala se Míša a vložila si do úst kousek ananasu. „Dáš si?“ zahuhlala s plnou pusou a pohledem stočeným ke mně.
„Jasně, to se neodmítá,“ souhlasil jsem.
Ochutnávka ananasu skončila líbačkou.
„A co já?“ ozval se závistivě Míra.
„Neboj,“ uklidňovala ho Andy a pokládala si jahodu mezi ňadra.

Holky se začaly trumfovat, která si kam co dá. Za chvíli to skončilo tak, že Andy ležela na stole a my zdobili její tělo kousky ovoce. Jelikož zdobení probíhalo společně, tak i jezení jsme se účastnili všichni. Andrea se chvěla vzrušením, když na sobě ucítila troje ústa. To hlavní jsme nechali Mirkovi. V místech, kde se stýkaly nohy se zbytkem těla, měla Andy nasypané borůvky. Míra je postupně všechny snědl a pak se pustil do slízávání rumu. Nejen rumu, protože bylo vidět, jak je Andrea vzrušená.

„Tak tohle chci taky,“ podotkl jsem závistivě.
„Počkej, až skončí.“
Andy si užila a konečně se zvedla.
„Tak si lehni,“ vyzvala mě Míša.
Poslechl jsem a za chvíli byl také salátovou mísou.
„Ty vole, tak do toho nejdu,“ ozval se Míra a sedl si na židli. Abych pravdu přiznal, tak se mi i ulevilo, netoužil jsem po homohrátkách.
„Ale já jo,“ rozhodla se Andrea.

Péče dvou holek, jejich rukou a jazýčků, mě dováděla k šílenství. Postupně se společnými silami propracovávaly k trčícímu stožáru, který pokapaly rumem s ovocnou šťávou. Jako by byly domluvené, každá z jedné strany začala olizovat mé kopí i pytel pod ním. Po pár okamžicích se začaly střídat i v kuřbě. 
Protáčely se mi panenky a kroutily palce u nohou. Holky si mezi sebou něco řekly a najednou byl konec. Snažil jsem se to vzrušení rozdýchat. Stůl trochu zavrzal. 
Otevřel jsem oči a spatřil, jak na mě Míša pomalu dosedá, pronikal jsem do ní. Lehce, nejspíš s ohledem na stůl, na kterém jsme byli, se pohupovala a nadzvedávala.

Vyrušením pro mě bylo sténání od vedle. Otočil jsem hlavu a zahlédl Andreu sedící na Mirkovi, rozdávali si to spolu na židli.
Míša něžným dotekem obrátila mou pozornost k sobě, ty dva kdesi vedle nás jsem naprosto vypustil z hlavy. Nic jiného, než Míša pro mě neexistovalo. Její úsměv, pohupující se ňadra, boky, horká vlhká svatyňka, ruce, prsty… sladká ústa, žhavé polibky…
Vychutnávali jsme si to oba, přestože jsme nebyli sami. Na rozdíl od předchozích hrátek, vše bylo pomalé a něžné. Ztrácel jsem se v našem vlastním vesmíru, který každou chvíli hrozil explozí. Najednou to přišlo. Výbuch rozkoše a uspokojení. U nás obou.

Míša se na mě odevzdaně, vyčerpaně položila a splynuli jsme v dlouhém polibku.

Author

Navigace v seriálu<< Sestřenka Andy 04
Subscribe
Upozornit na
guest
20 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Anton

Miluji češtinu a smekám před lidmi, kteří si umí s češtinou hrát. Rádobyodsuzovači porna tvrdí, že je to stále stejné, že každá ji má stejnou apod., ale Trysky předvádí nádheru pestrosti toho „stále stejného“. Otisky prstů na zadku, Polib mi prdel… – příběh se pozastavil a autor napsal novou kapitolu učebnice popisu milostného aktu. Původní linie „téměřincestu“ se někam upozaďuje a vlastně to vůbec nevadí. Těším se na příští čtvrteční ráno.

Anton

Ach jo, vždycky je mi líto nedokončených příběhů. Pokud to tedy není záměr, který ovšem často bývá nepochopený – jako pohořel Miloš Forman s nezakončením svého prvního amerického filmu Taking Off. Na druhou stranu respektuji, že všichni zdejší psavci svou činnost dělají bez nároku na zisk a jedinou odměnou je uznání čtenářů. Takže budu živit naději, že se příběh třeba někdy zase rozběhne. A nebo že přispěješ něčím jiným.

Gourmet

Vydržím. Stojí (mi) to za to. Výborné!

Kamil Fosil

Seriál tímto dílem nabral spád a pokud by se jednalo o díl poslední, tak bych tento seriál snad ani nepovažoval za nedokončený.

Kamil Fosil

Seriál bych sice nepovažoval za nedokončený, ale pokud bude další díl, tak už teď se na něj těším.

Marťa

Opravdu velmi krásné pokračování. Pestré líčení děje, které se nesoustředí pouze na vlastní akt , ale hraje si se situacemi a rozvíjí vlastní děj. Sám jsem zvědavý jak bude pokračovat soužití s Andy i Míšou.

Šmajda

Příjemná změna, číst dialogy a nemuset mít u sebe sešit na poznámky, abych na konci odstavce pochopil, cože se to mluvčí snažil sdělit :-D.

Na jednu stranu mě mrzí, že nikdo ze čtenářů neupozornil na gramatiku, na druhou stranu to ale jistě svědčí o kvalitě povídky a přesunu krve z mozkového centra :-D.
(aktuální verze v rámci mých omezených znalostí opravena).

Laděk

Je to jednoduchá věc – pokud autorův zvrhlej a deviantní pravopys přehlušuje i onu pověstnou přitažlivost ženskou, takže ve finále nad textem namísto stání jako kůl čtenáři jen pevně vysý, jest správný svoji rozmrzelost nad zkaženým dojmem vyjádřiti kritikou sžíravou. A tam kde čtenář k uspokojení nerušen ničím nevhodným zlehka dospěje, tam pak prostě negativní komenmtáře nejsou – protože na ně ani není pomyšlení …

Šmajda

To je možné. K mé ohromné smůle se při čtení většiny povídek nesoustředím na děj, ale na hledání chyb, říkejme tomu deformace bývalého korektora (a může za to Fred 😀 ). Asi to bude chtít zůstat v ústraní ještě dalších pár let a třeba si pak budu schopen povídky užívat jako dříve.

Anton

Když čtu, jaké češtinářské paskvily plodí „oficiální novináři“, kteří se psaným jazykem živí, mám snahu gramatické chyby na tomto webu přehlížet. Chci o lidech smýšlet v základu v dobrém, proto si nemyslím, že by v hlavní roli byla neznalost – spíš nepozornost. Někdy si čtu své vlastní příspěvky v diskuzích a velmi lituji, že ty překlepy a nedoklepy už nemůžu opravit. Navíc povídky, které jsou na skle, jsou vždy společnou prací autora i korektora. Také mě často mrzí trend v internetových diskuzích, že když dojdou věcné argumenty, účastníci diskuze se navzájem napadají za pravopis. Proti jiným stránkám s erotickými povídkami… Číst vice »

dedek.Jeff

Kritika za pravopisné chyby zřejmě padá na mou hlavu. Přiznám se, že mnohdy s velkým úsilím dám třeba dvacet stránek textu, ale už to po sobě nekontroluju. Nemám sílu a čas Nechci se touto cestou vymlouvat, ale ve své podstatě jsem na korektury sám. Pomáhá mi ještě jeden nadšenec, ale je to stále málo. Čtenář si zvykl na to, že má každé ráno na skle čerstvý příspěvek, a to stojí nějakou energii, ale i čas. Zatím dělám tuto práci rád, i když vím, že ne dokonale. Už několikrát jsme si řekli, že nebudeme zatěžovat čtenáře a tyto problémy budeme řešit… Číst vice »

Anton

Ne ne ne, Jeffe, nemínil jsem to jako kritiku Tebe, naopak. Sám sebe jsem považovával za znalce češtiny. A pak jsem zkusil něco literárního zplodit (necelých dvacet stran), a i když jsem to po sobě kontroloval podesáté, vždy jsem ještě objevil zapomenutou čárku v souvětí apod. Takže právě naopak velké uznání Tobě za to, že na první dobrou vychytáš většinu chyb. Budu moc rád, pokud budeš ve své práci pokračovat a přeji Ti, aby se přihlásil i někdo další, kdo už tak vysokou kvalitu eFenixu pomůže podržet. Sám bych to nezvládal – asi nemám takovou schopnost koncentrace, a navíc mě… Číst vice »

dedek.Jeff

Antone, omlouvám se za to, že jsem odpověď připojil ke Tvému komentáři. Tebe si vážím za konstruktivní komentáře k jednotlivým příspěvkům. Nejenom, že jsou inspirativní pro aurory, ale zároveň dodávají chuť a energii všem pohybujících se kolem eFenixu. Za to ti děkuji.

E.T.

Musím říct, že tohle se čte samo, je to fakt jak román a ty příběhy jsou jako že života. Smekám před Tryskyho schopností psát takto, to nemá chybu celá tato série, ostatně jako tvé předchozí.

Petr

Čtivá povídka na stále stejné incestní téma. Dobře napsané, i s pěkným úvodním ilustrativním fotem, to musí taky dát chvilku, vybrat hodící se foto.

20
0
Would love your thoughts, please comment.x

Protected by Security by CleanTalk