Setkání po letech 🇨🇿

Pošmourná byla noc z 29. na 30.září 1938. Celý svět hleděl s obavami do Mnichova, kde se jednalo o tom, zda Evropa nebude uvržena do víru další války, když ta strašná a krvavá skončila před dvaceti lety.

Z okna v přízemí renesančního domu na náměstí vyskočil temný stín muže, zatímco ženská postava okno za ním zavřela a zatáhla závěsy. V domě slabě svítilo jen okno v patře.

***

Světodějné události posledních let Antona Troníčka doslova míjely. Ve svém věku měl zcela jiné zájmy a záliby. Jako syn hostinského měl své povinnosti v rodinné živnosti, ale jinak trávil volný čas po svém. Třeba proměnou z mladíka v pravého muže. Dříve se tyto záležitosti odbývaly v nevěstincích, kam tatíci své synáčky na prahu dospělosti vodili za zaučením, ale dnes byla jiná doba. Chlapci se seznamovali s děvčaty již volněji a svobodněji a ne každá dívka vstupovala do manželství jako nezkušená panna.

Sám Anton se zapletl s paní Ines Goldberg, ženou slovutného zlatníka Goldberga, kteří měli velký dům na náměstí. K jejich prvním setkání došlo zcela nečekaně.

Devětatřicetiletá vdaná žena ctěného měšťana by si nikdy s podobným mladíkem nezačala, kdyby se jí jednou nesplašili koně.
Ines totiž neohroženě seděla sama na kozlíku a mířila za přítelkyní, když se jí splašilo spřežení. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby se na cestě náhle neobjevil Anton, vracející se na kole z pivovaru, kam ho otec poslal s objednávkou.

Mladík zareagoval okamžitě. Koně chytil za uzdu, trhnutím zastavil, uklidnil a úlekem omdlelou ženu snesl z kozlíku a položil do trávy.
Poznal hned, o koho jde. Paní Goldberg tu ležela nehybná, v bezvědomí a přitom tak krásná, s lepými tvary… Pravda, není už nejmladší, ale věk se na ní zatím příliš nepodepsal.
Anton si ji prohlížel, až mu došlo, že by se měl pokusit ji oživit. Ze zdravovědy toho mnoho nevěděl, ale uvolnil jí alespoň zapínání šatů u krku. Jak se šaty svůdně rozevíraly a odhalovaly žlábek prsů, pocítil silnou erekci a touhu ji poodhalit více.

Nakonec jí prsa odhalil v celé kráse, rukama je prohnětl a když se odvážil ji políbit na ústa, žena procitla. Zprvu nevěděla, co se děje, pak poznala mladého Antona Troníčka. Polekaně ho odstrčila a spatřila, že je na prsou odhalená! Jaká to trapná situace… a jak to, že je na zemi a co se vlastně stalo? Nemohla si na nic vzpomenout.

„Splašili se vám koně a vy jste omdlela, milostivá paní,“ řekl Anton a žena si chvatně zapínala šaty.
„Ohh… ano. Již chápu. Omdlelého oživíme, když uvolníme hruď pro snadnější dýchání, zavedeme masáž srdce a umělé dýchání,“ vzpomněla si na rodinného lékaře, když jednou doma zkolabovala její matka.
Umělé dýchání ale bylo rodinou označeno za necudné a matka se nakonec probrala po pár plesknutích po tváři, které jí uštědřil otec, ale slova lékaře se Ines vryla do paměti.

Tento mladík ji vlastně zachránil! Pocítila směs vděku a jisté touhy, které v ní jeho ztepilé, mladé tělo vzbudilo. On ji vlastně viděl polonahou a rty se dotýkal jejích… už nemají před sebou pražádných tajemství, jen… nedošla konce myšlenek, neboť Anton, taktéž zaplněn touhou a vzrušením se opovážil ji obejmout a znovu políbit.

Nyní se mu Ines zcela poddala a dlouho se na louce v objetí líbali a laskali. Ines k přítelkyni již nedojela, zato se od té doby tajně scházela s Antonem, kdykoli to bylo možné. Moc společného času neměli, ale díky tomu toužili po sobě stále více.
Anton se do Ines zamiloval, ona ho brala jako příjemné povyražení z nudných dní a také ji hřálo vědomí, že je ještě žádoucí ženou a ne jen stárnoucí manželkou bohatého muže.

***

Den, který si zvolili k milostnému dostaveníčku, patřil shodou okolností v Evropě k rozhodujícímu, zda bude válka či nikoli. To však milenci netušili.
Datum navrhla Ines, která věděla, že muž bude celý večer dlouho do noci trávit ve své pracovně a Anton tak může nepozorovaně navštívit její ložnici v přízemí domu. Vstoupí a odejde oknem a muž si tak ničeho nevšimne. Poslední dobou stále pracuje a snad se chystá i stěhování do Francie… prý tam jsou k Židům vlídnější než v Německu a poslední dobou i tady.
Ines se nikdy necítila být Češkou a s mužem se hlásili k potomkům rakouského rodu Goldbergů, jichž jedna větev se usídlila v Čechách a po roce 1918 se stali občany Československého státu. Jejich původ nikomu nevadil až dosud, kdy se svět zase staví proti Źidům nepřátelsky.

Antona zajímalo jen její tělo, vášeň a živočišnost, nečekaná u zralé ženy, ale o to více ho vzrušovala. Nyní se mu měla oddat se vším všudy. Pravda, sám byl dosud panicem, ale to jí nemohl přiznat. Co kdyby ho právě proto odmítla? Ta žena zná umění milovat a jistě touží po tom samém od muže.

A tak, aniž to Ines tušila, se jí v loži ocitl sice smělý mladý muž, ovšem zcela nepolíben Amorem – bohem lásky.

***

Salman Goldberg seděl za psacím stolem, zíral na soupis čísel v účetní knize, ovšem nedokázal se soustředit. Jak by také mohl, když pod stolem klečela služebná Margot a rytmickými pohyby hlavou ústy sála jeho vztyčený ocas.

Salman, ač stár o 20 let více než Ines, neztratil ještě zájem o ženské půvaby. Ovšem už jen o mladší než manželka. Ines sice byla stále půvabná, ale po deseti letech manželství už ho tolik nevzrušovala a on vzrušení velmi potřeboval. Jinak se mu úd nepostavil a nevydržel dlouho v pevném postoji.

Od doby, co k nim nastoupila Margot, se ale věci změnily. Mladá služka byla ochotná být pánovi ve všem k dispozici (zadarmo to nebylo) 24 hodin denně a měla do svého pokojíku zavedenou i světelnou signalizaci. Žluté světlo znamenalo kuchyň, bílé světlo pokoj paní a zelené světlo pracovnu pána.

Zelená svítila nejčastěji. To již dívka věděla, co dělat. V pracovně vklouzla pod stůl a začala sát již vytažený ocas. Když se pán uspokojil, semeno spolkla, olízala vadnoucí úd do čista a zase se vytratila. Občas pánovi postála, opřená břichem o stůl a on do ní zezadu vnikal prudkými přírazy, dokud do ní nevypustil sémě, což bývalo během krátké chvíle. Časem se naučila ani nic nevnímat a necítit. Prostě mu jen podržela. Finanční odměna nebyla k zahození, tak proč mu nevyhovět?
I nyní, v noci 29. září u Margot bliklo zelené světýlko a zatímco ona uspokojovala svého pána, do pokoje paní Ines právě oknem vlezl Anton.

***

U Ines svítila jen malá petrolejová lampa a její postava v příšeří mu tak přišla ještě přitažlivější. Žena měla na sobě jakési lehké šaty, rozpuštěné vlasy a taky byla celá rozechvělá a vzrušená.

Bez nějakých rozpaků se objali a vášnivě líbali. Během toho se zbavili šatů a přesunuli na lože.
„Můj milý, vstup do mne… moc se těším,“ vrněla Ines dychtivě a rozevírala nohy od sebe.
Anton se zarazil. Tak rychlý nástup nečekal. Ines šla přímo na věc.
„Já… já… ještě,“ zakoktal.
Ines mu sáhla do klína a nahmátla tvrdou tyč.
„Jsi připravený… já také,“ tahala ho na sebe.

Anton tedy na ni nalehl, Ines si ho sama zavedla na kraj štěrbiny a pak se ocas pomalu zanořoval do hlubin pochvy. Pro oba to bylo slastný okamžik.
„Oáááách…“ vydechla Ines, jakmile ho cítila hluboko v sobě a poševní stěny se mu ochotně přizpůsobily. Rozměrem to nebyl žádný obr, který by jí činil bolest.

Anton zažíval pocit prvního vniknutí do ženy a ocas mu obemklo vlhko a příjemné sevření. Pudově začal přirážet, ale činil tak trhaně a nerytmicky.
„Ach, drahý… ne tak zhurta,“ zarazila ho Ines a vycítila, že to asi bude všechno trochu jinak.
„Buď v klidu a já se o vše postarám,“ usmála se.
Přetočili se tak, že ona byla nahoře a začala na něm pomalu odsedávat.
„Ah… ah… anooo,“ vzdychala prožívanou rozkoší a pohybovala se, jak potřebovala. Tvrdý ocas jí projížděl pochvou a vyvolával mrazivé výboje slati, které zesilovaly a rezonovaly celým jejím tělem.
Anton zatím se zaobíral jejími prsy a snaživě zvedal hlavu, aby trčící bradavky polaskal a promnul mezi rty a tím nevědomky zvyšoval její rozkoš. Sám byl na vrcholu blaha ze své první soulože v životě a s nádhernou ženou k tomu.

Ines na něm hopsala stále rychleji a tělo jí zaplavoval pocit slastného vrcholení.
„Och… ooh… já… jáá… cítíííím… jéééééh,“ přerývaně vyrážela, až jí tělem projel blesk nevýslovné rozkoše a Anton do ní pustil životodárnou dávku semene. Nemohl to déle zadržet.

Po nezbytném vydýchání a uklidnění ho Ines vyprovodila z domu s příslibem dalších radovánek v co nejkratší době.
Ovšem koncem října byli již Goldbergovi v Marseille.

***

Nastal čas okupace, války a konečně zase nastala svoboda.

Anton se oženil na podzim pětačtyřicátého roku, jelikož mu jeho dívka Irma sdělila, že čeká dítě. Navíc to na ní začalo být vidět, takže rodiny na nic nečekaly a uspořádaly mladým veselku, aby uklidnily veřejné mínění a umlčely klepy. V tomto bylo maloměsto stále konzervativní a zaostalé.

Manželům se narodil syn Jan a vše bylo zalité sluncem až do jara 1950, kdy jim hospodu sebrali komunisti, respektive je z ní vyhnali. V osmašedesátém, ještě s tátou, se Antonovi hostinec podařilo zase zprovoznit, aby za rok živnost zase ukončil a dočkal se svobody, snad už natrvalo, až v roce 1989.
To už byl Anton v důchodu a s Irmou se těšili z nově nabyté svobody, demokracie a času neomezených možností.

***

Bylo léto 1991 a penzion „Pod kopcem“ zahajoval letní sezónu.
Anton měl vedení hospody stále v krvi a byl to on, kdo syna Jana přemluvil k podnikání, jakmile to poměry dovolily. Sám už na to neměl silu, ale Jana to chytlo, vrácenou hospodu přestavěl na penzion a ten docela prosperoval.

Ani Jan už nebyl nejmladší, ale zatím na to stačil s ženou a dcerou, zatímco oba synové odešli studovat a vydělávat vysněné miliony do světa IT. Tomu Jan nerozuměl.
Vedl penzion s pomocí rad otce, zatímco matka vypomáhala v kuchyni, kde zase vládla jeho žena Stela.

***

„Dobrý den. Mám tu objednané ubytování,“ stála u pultu recepce elegantní starší dáma v doprovodu stařičké paní, navzdory věku čilé a energické.
V recepci byla Monika, Janova osmnáctiletá dcera. Profesionálně se usmívala a nahlížela do objednávek.
„Ano. Ines Goldberg a Frida Carpenter, je to tak správně?“
„Zde jsou naše pasy,“ podala jí žena doklady s neznámým státním znakem a ve spodní části s nápisem Principat d’Andorra.
Monika si z nich opsala potřebné údaje a předala jim klíče.
„Přeji příjemný pobyt,“ a dámy, obtížené svými zavazadly, se šly ubytovat.

***

„A mami, všimla sis těch šatů? Ten střih…“ probíraly Monika s matkou šaty obou žen.
„No a co, jsou ze Západu, co je na tom divnýho? Jednou možná budeme na jejich úrovni,“ ušklíbl se Jan a utnul debatu. Ženy ho moc nezajímaly, jako spíš jejich peníze.
„I když ta mladší, hmmm… je ještě fakt kost,“ brumlal si pro sebe s nenápadně nahlédl do knihy hostů. „Ročník 1939. Hmm, je o šest let starší, ale vůbec na to nevypadá a ta její matka… ročník 1899! Skoro stoletá babka a jaká je to čiperka. Tyhle paničky budou mít určitě prachů dost…“ uvažoval a šel si po své práci.

***

Ženy opravdu penězi neskrblily, po večeři si objednaly ten nejdražší koňak a usedly do pohodlných křesel před hořícím krbem. V penzionu zatím bylo prázdno, jinak tato místa byla vždy brzy obsazená. Ač léto, večery zde byly chladné a praskot polen a sálavé teplo byly velmi příjemné a romantické.

„Prosím, dámy,“ zjevil se u nich Anton s láhví Hennessy a sklenkami. „Promiňte, ale nic lepšího zde nemáme. To víte. Jsme v Čechách, pár let po revoluci. Sortiment je ještě chudý. Ale snad budete spokojeny.“
Starší žena mu blahosklonně pokynula, že to je v pořádku.
„Sedněte si tu s námi a povídejte o životě v Čechách. Prožila jsem tu kus života. Uprchla jsem před Němci a až nyní jsem se zase přijela podívat na rodný kraj.“
„Vy pocházíte odsud?“ Anton celý ožil.
„Jistě. Měli jsme dům na náměstí… jsem Ines Goldberg, jestli jste to jméno někdy slyšel?“

Antona zasáhl blesk, bylo mu na omdlení a nápadně zblednul.
„Hej, pane… je vám něco? Napijte se,“ podávala mu Frida sklenku.

Antona panák probral, jen musel vstřebat tu šílenou informaci, že po padesáti třech letech se setká se svou milenkou a ani se vzájemně nepoznají!
„Ach… Ines… jsi to ty? Vůbec jsem tě nepoznal… já jsem Anton Troníček… vzpomínáš si?“
Teď zase byla na omdlení Ines, ale opanovala se a hned se objali a políbili na ústa a Frida byla z toho všeho vyjevená.

Večer se tak zvrtnul na vzpomínání, což Fridu nudilo, omluvila se a šla spát.
Když odešla, Ines si přesedla do křesla vedle Antona.
„Frida je tvá dcera,“ pronesla tiše a hleděla mu přitom do očí.
„Cože?“
„Je to tak. Oplodnil si mě v tu naši jedinou společnou noc. Frida pochopitelně nic neví, její otec je Salman…“
„Jak ten se má?“
„Jsem už čtyřicet let vdova,“ ušklíbla se Ines. „Podívej, kolik mi je? Si to spočítej… Salman nás ale finančně zabezpečil, takže si nežiju špatně. Frida se provdala za pilota, válečnýho vysloužilce, mají spolu dvě děti a já si užívám klidu a peněz. Měla jsem řadu známostí… na jednu noc, na dvě, chápeš… ale to už je minulost. Chtěla jsem naposledy vidět rodnou zem a naše město. Netušila jsem, že tě ještě někdy potkám, ale jsem za to ráda. I že ti můžu ukázat tvoji dceru.“
„I já jsem rád,“ pokýval hlavou Anton. „A musím přiznat, že se mi povedla.“
„S ohledem na tu noc… jo, bylo to hezký,“ souhlasila Ines a dolila oběma koňak.

***

Frida se nudila. Anton s matkou trávili čas osobními vzpomínkami a ji opomíjeli. Nechápala co ty dva spojuje. Matka nikdy o nějakém Antoanovi… Antuonovi… Anotonovi nemluvila. Navíc ten muž je o dost mladší než matka. Zkrátka si začala hledat vlastní program.

Řeč uměla, takže se nemohla ztratit a otevřená peněženka byla v Československu vynikajícím prostředkem k navázání kontaktů.
Zvlášť majitel penzionu, pan Jan, byl velmi dotěrný ohledně směny peněz – jejich „měkkou“ měnu za tu západní „tvrdou.“
„Jistě nějaké franky máte u sebe?“ stále dorážel.

Fridě tím byl sice nesympatický, ale zároveň ji přitahoval něčím těžko definovatelným. Chemie ale fungovala spolehlivě. Muž ji prostě vzrušoval a to tak nebezpečně, že při pouhé myšlence na něj, cítila vlhko v kalhotkách. A to nebylo dobré.
Vždyť byla vdaná za Frederica Carpentera, pilota RAF, skvělého muže, vynikajícího milence. No, v posledním bodě už to nebylo tak stoprocentní. Po vzoru matky se vdala za muže o skoro dvacet let staršího a po pár desetiletích šťastného manželství to s ním šlo z kopce a nyní už je to starý pán. Nevrlý, nerudný, náladový, s různými zdravotními neduhy.

Ona sama se ve svém věku necítila „nepoužitelná“ v posteli a žít v manželství bez sexu ji přímo děsilo. Ovšem hledat si milence jí přišlo podlé. Chudák manžel je neschopný erekce a ona si sobecky hledá muže. Ne celého muže, ale jen jeho ptáka, čuráka, ohon a ocas… prostě to, jak tomu chlapi říkají.

A teď je kdesi v Čechách, kde ji nikdo nezná, je tu poblíž muž s podivně přitažlivou chemií, ovšem ženatý… nebude sobecké bourat mu vztah kvůli svému potěšení?

***

„Pane… Troníček… ehm… chcete nějaké marky?“ Frida nenápadně oslovila Jana při snídani.
Tomu hned zasvítily oči. „No jistě… kdy a kde?“
„Matka jde s vaším otcem na procházku do města. Přijďte pak do pokoje,“navrhla Frida.
„To se hodí,“ usmál se Jan. „Monika se Stelou zrovna jedou na nákup a vezou je sebou. Budeme mít klid.“
„Tak zatím… těším se,“ Frida se rozloučila a mohla si vyměnit kalhotky. Zase je měla celé zmáčené.

***

Jak zaklepal na dveře pokoje, vstoupil dovnitř a první co spatřil, bylo nahé tělo Fridy, svůdně rozložené na posteli. I žena po padesátce může mít krásnou a udržovanou figuru. Frida měla plnější tvary, ale na hladké pokožce nebyla ani stopa po celulitidě a jiných tělesných „nerovnostech.“ Prsa byla hezky oblá a plná a pak její usměvavá tvář a rozpuštěné vlnité vlasy.
„Moc po tobě toužím…vezmi si mě a dělej se mou, co chceš,“ promluvila.
Jan pocítil prudké vzrušení, že zamkl dveře a bleskově se začal svlékat. Vůbec se nezajímal, proč se stal předmětem její touhy a rozhodl se využít příležitosti, která se nebude nikdy opakovat.

A zatímco Monika s matkou prováděly nákup potravin a jiných potřeb pro penzion a Anton s Ines se procházeli městem, jejich děti se vášnivě milovaly.
Jan vtiskával polibky do horkého těla Fridy a pomalu klesal přes prsa a břicho mezi nohy, ona jen slastně vzdychala a hladila ho rukama. Pak ho vískala ve vlasech, jak se jazykem věnoval jejímu horkému klínu a slízával uvolňovaný nektar šťáv. Frida měla klitoris celý nalitý a reagovala na jeho dráždění hlasitými steny.
„Pojď, pojď… ooh,“ kroutila se v návalech rozkoše a nakonec se dočkala a tvrdý ocas si razil cestu do jejího lůna v celé své délce, až po kořen. Poševní svaly ho sevřely a nastala oboustranná slast z rytmického přirážení.

Frida sténala, Jan vzdychal a jejich těla se o sebe třela v těsném objetí. Brzy změnily polohu, kdy Frida na něm seděla a sama si řídila pohyby na ocase pro svůj co nejintenzívnější slastný prožitek. Prsa měla v zajetí jeho dlaní a užívala si tu krásnou masáž.
Jan ovšem cítil, že je na hranici své výdrže. Vymrštil se, přetočil ženu pod sebe a několika prudkými přírazy do ní vypustil svojí dávku.
„Promiň,“ vydechl, ale Frida s usmívala. Sama prožila několik vyvrcholení a byla spokojená.
„Děkuji ti… mě k tobě něco přitahuje… nedokážu ale popsat co,“ vysvětlovala mu svoje vzplanutí, za které se i trochu styděla.
„Mám stejné pocity,“ opáčil Jan. „Ale nikdy bych se neodvážit tě oslovit… jsem rád, žes ty tu odvahu našla.“

***

Pobyt žen se chýlil ke konci. Jan ještě stihl Fridu ošukat v garáži, kde jí ukazoval svoji pýchu, Harley Davidson Electra Glide, kterou s kamarádem dávali do kupy po totální bouračce.
Využil její zaujatosti vymazleným strojem, náhle ji prudce vyhrnul sukni a jen sykl.
„Drž se… budeš moje čubka!“
„Co je čubka?“ ptala se Frida a poslušně se rukama zapřela o sedlo motorky a víc se rozkročila.
Pak jen hekla, když do ní prudce proniklo jeho tvrdé kopí. Jan neodpověděl a ocasem jí strojově raboval staženou pochvu, která začala uvolňovat šťávy a přírazy se stávaly mlaskavějšími a pocitově slastnějšími.

„Už… budu,“ vzdychala Frida a Jan jí rukama střídavě mnul prsa, nebo pleskal dlaní o zadek během hlubokých přírazů. Na závěr ji k sobě otočil čelem, pozvedl za stehno, přirazil ke zdi a tvrdými prudkými přírazy se na ní dodělal.
Vášnivě se líbali, když jí proud semene plnil dělohu až po okraj. Frida se též udělala a pak už se rychle dávali do pořádku, neboť ke garáži se blížily kroky. Byla to Monika.

„Tady seš,“ pohlédla na otce. „Máma ti vzkazuje abys zajel pro zboží k Vodvárkovi. Rozbilo se mu auto, nebo co, tak nemůže přijet…Co je ti? Seš nějakej rudej v obličeji… Ukazuješ paní svojí chloubu, co? Víte, on ji ukazuje každýmu, ale jet na ní ho ještě nikdo neviděl,“ prohodila směrem ke Fridě. „A proč? Protože to není hotový. Dělaj na tom roky, ale…“
„To stačí, Moni!“ zarazil ji Jan.
Tyhle řeči neměl rád a navíc přišla dost nevhod. Stihli to jen taktak. Monika se ušklíbla a odkvačila, Frida ji následovala a Jan jel pro zboží.

***

Anton nikdy neprozradil, že Frida je Janovou nevlastní sestrou a naštěstí se nedozvěděl, že sourozenci spolu šoustali. Frida se matce k nevěře s Janem přiznala, ale ta jen podotkla.
„Co se na dovolené stalo, tam i zůstane. Seš vdaná ženská, takže s tím nesouhlasím a víc se k tomu nehodlám vyjadřovat,“ ale jinak dceru chápala a hned si vzpomněla na tu noc 29.září 1938, kdy se spojilo vajíčko vdané ženy se spermií českého mladíka, způsobem, lidově řečeno – smočením rákosu v cizím revíru, anebo prostě – nevěrou.