Sněhová bouře 🇨🇿

Louisu a Thelmu zastihlo silné sněžení při návratu z městečka Catville domů. Potřebovaly doplnit zásoby a nyní vlekly naložené saně do kopců, kde měly postavený srub.
Po smrti otce zůstaly sestry samy, ale byly zvyklé na osamocený život v divočině a lidskou společnost nevyhledávaly.
Zima ale letos začala brzy, ony neměly dostatek zásob, a tak chtě nechtě musely z hor sejít do civilizace, prodat kožešiny ulovených zvířat a nakoupit mouku, střelivo, zkrátka vše potřebné pro přezimování.

Vše by proběhlo v klidu, kdyby sněžení náhle nepřešlo v pořádnou fujavici, posléze vichr a sněhovou bouři. Teď už šlo o holý život.
Ženy ukryly saně do houštiny mladých smrčků a rychle přibývajícím sněhem se brodily do míst, kde věděly, že najdou útočiště. Starou chatrč Toma Hackse.

Dosáhly jí zrovna včas. Pevně uzavřely kymácející se okenice a doufaly, že vítr nestrhne střechu. Srub tu stál už celé roky. Starý Tom se v něm narodil i zemřel a byla to stavba bytelná, opuštěná posledních pár let a zub času na ní pracoval jen pomalu.
Z nábytku tu zbyl stůl, v rohu rozlehlá postel vystlaná chvojím s nějakými houněmi a rezavá kamna zaústěná do kamenného komína nad krbem. Krb sice fungoval, ale místnost nikdy řádně nevytopil a nebyl nikdo, kdo by nařezal a přinesl velká polena. Zato u kamen byla hromádka polínek, ženy rozdělaly oheň a hřály si prokřehlá těla.

Srub sice nikdo neobýval, ale čas od času sloužil k přespání různým existencím, pohybujícím se v tomto kraji, prospektorům, lovcům kožešin i různým vandrákům…
Kdo zde pobyl, většinou doplnil dřevo u kamen a ponechal tu třeba svíčku, starý nůž, vzácně i lahvici se zbytkem petroleje či dokonce masovou konzervu. Bylo to nepsané pravidlo divočiny a většina to dodržovala.

Thelma zapálila svíčku a obě se s obavami zaposlouchaly do hučení větru. Jestli tu zůstanou zapadlé několik dní, zemřou hlady a zimou.
„Buch, buch,“ těžké rány dopadaly na petlicí zajištěné dveře. Tohle ale nebyl vítr.
„Kam jdeš?!“ Louisa marně chtěla sestru zadržet, protože ta se rázným krokem šla podívat.
Dveře se rozrazily, Thelmu srazily na zem a dovnitř vpadl sněžný muž… tedy normální muž, ovšem zcela obalený sněhem.
„Áááh,“ hlesl a složil se na zem. Byl úplně prokřehlý, ne-li již mrtvý.

Thelma vstala, zavřela dveře a společně se dívaly na tající hroudu sněhu, měnící s v muže v kožichu, s tlumokem na zádech a kloboukem zaraženým do čela. Ten mu spadl a objevila se zarostlá tvář promodralá mrazem.
„Je víc mrtvý, než živý,“ podotkla Louisa nevzrušeně.
Byla starší a životem více zocelená. Nedávno překročila třicítku, ale kdo by to tu počítal. Thelmě bylo dvaadvacet a stále naivně věřila na velké dobro a malé zlo ve světě, jež je obklopoval. I v muži hned viděla nějakého chudáka potřebného jejich pomoci.
„Ani se nehni!“ zarazila ji sestra.
Muž byl sice neschopný obrany, ale co když to jen hraje? Sáhneš na něj, on vytáhne zbraň a… navíc je muž, ony ženy. A muži jsou nadržený prasata a ženy jim jen slouží k ukojení chtíče.
„Co chceš dělat?“ zajímalo Thelmu.
„Nic. Počkáme, až se probere,“ odvětila Louisa a pod sukni si ukryla nůž, co tu našla. Nic jiného k obraně tu nebylo.

***

Trvalo dlouho, než muž zavzdychal, pohnul se a začal se probírat.
„Bože… kde to jsem?“ zasípal a očima těkal kolem sebe.
„Ve srubu Toma Hackse,“ řekla Thelma a naklonila se nad něj.
Muž se pousmál. Mladá žena se mu líbila a bylo zjevné, že mu neublíží. Z druhé strany se objevila druhá tvář starší ženy, ale též hezké… Jsou tu dvě holubičky, nebo je jich víc?

Nakonec se s pomocí žen přesunul na lože. Konečně se mohl rozhlédnout kolem sebe. Interiér působil bezútěšným dojmem, ale bylo tu relativně teplo.
„Jsem Lewis Carpenter, šerif z Monataby. Jsem na cestě do… ale to je jedno. Ta šílená bouřka mě svedla mimo cestu a jsem rád, že žiju. Kůň mi zcepeněl už dřív. A kdo jste vy?“
„Louisa a Thelma Morganovi. Žijeme na hřebeni, ale bouře nás odřízla na cestě. Ještě že je tu ten starý srub…“ představila Louisa sebe i sestru.
„Budeme tu asi dlouho,“ znepokojeně Lewis poslouchal vytí běsnícího vichru v komíně.
„Je tu dost dřeva?“
„No… do rána snad vydržíme. Pak to bude špatné. Dřevo bývá v přístěnku u domu, jenže jak se tam dostat?“ posteskla si Louisa.
„Do rána budeme jen udržovat oheň. Nějak se vedle sebe poskládáme a společně tak zahřejeme,“ řekl Lewis, ale sestry na něj pohlédly s pohoršením. Jsou poctivé ženy a s cizím mužem nikdy neležely… vlastně vůbec neměly s muži zkušenosti. Obě byly ještě panny.

Lewis sáhl do tlumoku a vylovil kus sýra a chleba.
„Mám i kávu,“ podal Thelmě plátěný pytlík.
Trocha jídla všem zvedla náladu a obnovila síly. Nakonec Lewis oknem vylezl ven, prošlápl sníh do přístěnku, pobral dřeva, co mohl, oknem naházel dovnitř, než se zcela mokrý a ztuhlý, protáhl zpět.
„Je… mmi… zimma… aaapčik,“ kašlal, kýchal a jektal zuby.

Ženy topily jak divé, až kamínka rudě žhnula a Lewis je mírnil, že ven už rozhodně nepůjde. Byl svlečen do podvlékaček, zabalen v houních a šaty měl rozvěšené kolem kamen.
Večer se nakonec opravdu vměstnali vedle sebe. Lewis na kraji, vedle Louisa a nakonec Thelma.

***

Lewis zjistil, že Louisa ležící k němu zády má pokrčená kolena a hezky vystrčený zadek. Protože ženy spaly jen ve spodní košilce, nebyl problém vyhrnout jí lem košile výše a odhalit bílé polokoule celého zadečku. Lewis pocítil silnou erekci a touhu. Její zadek ho nevýslovně lákal. Kdyby jí zatlačil ptáka mezi nohy, snad by si dala říct…

Louisa spala tvrdě, ale když pocítila silný tlak na zadek, probrala se. Nejdřív netušila, co se děje, ale brzy jí to došlo. Lewis jí zezadu vniká do…! Proboha, to ne!
Prudce se otočila a zírala na vyplašeného muže s trčícím údem.
„Co to má znamenat?“ zasyčela tiše, aby neprobudila Thelmu.
„Jen… pošpásování… líbíš se mi,“ koktal Lewis.
„Jsem ti nic nedovolila,“ soptila Louisa. Už dlouho mívala občasné návaly touhy, které vždy řešila vlastní rukou. Muži se v jejich osamělých životech jaksi nevyskytují. Nakonec se rozhodla, ale své panenství mu neprozradila.
„Vyhovím ti, ale potichu, ať neprobudíme Thelmu,“ lehla si na záda a roztáhla nohy, mezi něž se Lewis uvelebil. Zkušeně nasadil ocas na štěrbinu a zatlačil.
Louisa sice byla mužem nedotčená, ale strkáním různých věcí do pochvy při vlastním uspokojování se zbavila panenské blány nevědomky už dávno, takže necítila velkou bolest, jak jí ocas roztáhl pysky a tlačil se jí do těla. Jen vzdechla, jak cítila, že ji ocas celou vyplňuje a bylo to docela příjemné. Pochva ho přijala a začala uvolňovat šťávy.

Lewis začal pomalu přirážet a užívat si to. Přes košilku jí mnul a mačkal prsa, aby se posléze začali líbat, což Louisa zvládla zcela automaticky a intuitivně.
„Ach… ach… božeee… anooo,“ vykřikla, když jí začal plnit semenem, což jí přineslo doposud nepoznanou slast i když to nebylo přímo vyvrcholení.
Lewis dostříkal, odvalil se stranou, otočil se k ní zády a skoro okamžitě usnul. Louisa své první milování naopak vstřebávala ještě dlouho.

***

Druhého dne bouře zuřila již o poznání méně, zato Lewis měl kašel a možná i horečku. Zůstal zabalený v houních a ženy daly rozpustit sníh a uvařily poslední dávku kávy. Chléb a sýr snědly do posledního drobku.

Louisa se k němu, navzdory nočního dobrodružství, nechovala nijak důvěrněji, i když ji pronásledoval pohledem, a tak to vzdal a začal si čistit revolver. Měl ho v tlumoku společně s opaskem a náboji.
„ To je eswéčko trojka?“ otázala se Thelma.
„Ty tomu rozumíš?“ podivil se Lewis.
„Thelma koltem trefí z domu i krysu u kolny a to je třicet kroků,“ řekla Louisa, ale Lewis se jen ušklíbl a pro sebe zabručel „třicet kroků.“
„Stejně nemáme co dělat, co si dát soutěž? Tamhle na zeď dám kartu a kdo trefí doprostřed, je vítěz,“ navrhla Louisa.
„A vítěz dostane co?“ ušklíbl se Lewis.
„Prohraješ, takže nenabízím nic,“ opáčila Louisa.
„Nerad prohrávám a ve střelbě nikdy,“ broukl Lewis a plnil zásobník náboji.

Louisa upevnila na stěnu hrací kartu, srdcové eso a Thelma si revolver potěžkala.
Lewis začal a první ranou trefil roh karty. Thelma též minula, potřebovala si na zbraň zvyknout. Po třetím kole byla karta okousaná zásahy a Louisa ji vyměnila za kulové eso.
Na čtvrtou ránu Lewis trefil skoro přesně a vítězoslavně pohlédl na Thelmu. Ta se ušklíbla, jen ledabyle pokrčila ruku, „prásk“ a… zásah přímo do středu.
Lewis se zamračil. Ta mrcha si s ním celou dobu hrála! Opravdu to se zbraní umí.
„Uznávám… jsi lepší,“ řekl nakonec smířlivě a svedl to na svoji únavu a nemoc.

Ženy si myslely svoje. Chlap prostě nikdy porážku od ženy nepřijme… ale co, otec nebyl jiný.

***

Večer ulehli brzo. Skučení větru sláblo a zítra by se konečně mohli vydat na cestu domů.
Leželi tak jako včera, ale Lewis se už u Louisy o nic nepokoušel. Ta chvíli s obavami i dychtivostí čekala, ale když se nic nedělo, pokojně usnula.

Když se náhle probudila, byla temná noc. Místo nalevo vedle ní bylo prázdné, zato od Thelmy se ozývaly tlumené vzdechy a sténání.
„Ah… ah… ah,“ znělo tiše a hlas ji konejšil.
„Pšš… ještě… chvilku… uhhh… jsi tak krásně úzká… nádherná… “
„Miluješ mě?“
„Jooo… miluju… uuhhhh… jooo,“ zachroptěl hlas a táhlý sten značil, že soulož právě vyvrcholila.
Louise došlo, že vedle Lewis právě Thelmu připravil o poctivost. Zřejmě včera nespala a nyní neztrácela čas…
Ještě slyšela, jak se Lewis vrací na své místo a zase usnula.

***

Ráno Thelma ukrývala zakrvácenou houni, ale Louisa na ni kývla.
„Vím to… jak ti je?“
„Už dobře, ale… bolelo to,“ zarděla se Thelma.
Další řeč byla utnutá Lewisem, který ohlásil venku konec větru i sněžení.

Pomalu se plahočili závějemi, vyprostili sáně a vyčerpáni dosáhli cíle cesty krátce před setměním.

Doma už bylo veseleji. Velká kamna sálala teplem, koupel v horké vodě byla osvěžující, po dvou dnech půstu pořádná porce vařených fazolí vrátila sílu a sklenka pálenky rozproudila krev. A taky chtíč. Jenže Lewis byl sám a ženy jsou dvě…

***

První padla na stůl hlava Thelmě. Nevydržela tolik pít a nyní chrápala, až okna drnčela. To Louisa se držela. Když Lewis vyhlásil závody v pití, bystře vytušila, o co mu asi jde. Bylo jasné, že vyhraje, ale dařilo se jí sklenku tu a tam nenápadně vylít a udržet se tak v relativní pohodě, respektive jen v mírné opilosti. Lewis na tom byl podobně.
Když ji pak vzal za ruku, nechala se pokorně odvést vedle do světnice, kde byla postel.
Zbavili se oblečení a nazí padli na lože, dychtiví a nadržení po milování.

Louisa toužila po zopakování. V chatrči se jí to líbilo, ale bylo to poprvé, a tak očekávala více rozkoše a slasti.
Líbali se a hladili. Lewis si konečně plně vychutnával její vnady a křivky. V polibcích hlavou klesal níže až k jejímu klínu, hustě porostlém černými chloupky.
Její tělo po koupeli vonělo čistotou a ženstvím a stačilo jen jazykem přejet po štěrbině, aby se pysky začaly rozevírat, vyronily se první kapky šťávy a z úst Louisy vyšel hlasitý slastný sten.
Začal ji lízat, dráždit a laskat, Louisa si pomáhala prsty, až vykřikla a tělem jí projela silná slast orgasmu.
Lewis do ní zarazil ptáka a hned začal přirážet, že sotva jí odezněl jeden vrchol, blížila se k dalšímu. Šoustal ji tvrdě a nekompromisně, jako by myslel jen na sebe, stále zrychloval, až hekl, přirazil naposled a vypustil do ní svojí mízu. Louisa vyvrcholit nestačila, ale i tak byla hotová a spokojená… a také unavená a ospalá.

***

Ráno ji Lewis tvrdě omrdal, tentokrát v nepoznané poloze zezadu, kdy klečela na všech čtyřech a vnímala prudké přírazy a jeho klacek cítila hluboko v sobě. Bylo to trochu bolestivé, ale i slastné zároveň.
Lewis nedbal na to, že vedle už Thelma je vzhůru a tvrdě sjížděl její sestru, dokud se na ní neuspokojil. Louisa se sice snažila tlumit své projevy vášně, ale Thelma by musela být hluchá.

U snídaně se pak tvářili jakoby nic, až když Lewis odešel do dřevníku připravovat zásoby dřeva, Thelma se zeptala.
„Ty s ním teď budeš spát?“
„Nevím… počkáme pár dní, jestli nakonec neodejde…““ odvětila Louisa.
„A když ne, tak co já?“
Ale na to už Thelma odpověď nedostala.

***

Večer Louisa zase zakoušela tvrdý styk s nadrženým Lewisem, který si tentokrát vykašlal na nějakou předehru a prostě si ji vzal jak děvku ze saloonu.
Jak na něm seděla a odsedávala, prožila sice orgasmus, ale také ji pak nutil k sání ocasu, což neznala a ošklivilo se jí to. Přesto mu vyhověla a snaživě ho sála tak, jak jí říkal a radil. Lewis se jí odměnil výkropem semene do úst a ona celou dávku spolkla. Nebyla to zrovna chuťovka, ale nevadilo jí to. V milování spíš postrádala líbání a něžnosti.

***

Po několika dnech ženy viděly, že Lewis se odejít nechystá. Naopak se v domě roztahoval stále víc. Vzal za práci, to ano, ale svou přítomností rušil poklidný osamělý život sester.

Přes zimu také nebylo moc co dělat a každodenní sex se Louise začal zajídat a Thelma začala žárlit. I ona už byla bez věnečku a teď tu má poslouchat, jak si užívají a ona sama nic? Jakým právem?

***

Když Louisa dostala své dny, Lewis nepohrdl sestřičkou, jež se mu sama nabídla. Thelma mu skutečně poskytla své tělo s dychtivým očekáváním rozkoše.
Lewis, ač měl raději tvrdší přístup, se překonal a k dívce se choval ohleduplněji než k Louise. Líbali se, polaskal a pomazlil ji prsa, vylízal klín a pomalou souloží přivedl na vrchol blaha.
Teprve ráno přitvrdil a stejně jako Louise ji vymrdal duši z těla silným vrážením ptáka zezadu, kdy nebral ohledy na nic, jen na vlastní uspokojení.
„Ah… to bolí… pomaleji… oúúú… uuh,“ slyšela Louisa bolestivé steny a výkřiky a bodalo jí u srdce, jak je Lewis hrubý.

***

Do světnice Thelma připajdala jak kachna a zamířila do síně.
Spokojeně se tvářící Lewis usedl za stůl a zakrojil si skývu chleba, zatímco Louisa před něj postavila hrnek s kávou.

Thelma se vrátila, v ruce třímala colt a dvěma výstřely Lewise usmrtila. Nestačil ani vykřiknout a zůstal zhroucený na židli s hlavou zvrácenou nazad.
„Pro Boha živého!“ vykřikla Louisa zděšeně.
„Byl to desperát,“ prohodila Thelma klidným hlasem. „Žádnej Lewis, žádnej šerif, ale gauner hledanej policií pěti států.“
„A jak… to víš?“ podivila se Louisa.
„Na rozdíl od tebe jsem všímavá. Dole ve městě visela vyhláška „Reward… odměna za dopadení jistého Johna Clocka atd.“ Vykreslená podoba nic moc, ale poznámka o jizvě na pravým předloktí mě ujistila, když jsem ji včera viděla, že je to on.“
„Myslíš, že nás chtěl zabít?“
„Možná. Přezimoval by tu, s námi by si užíval a pak by nás už nepotřeboval. Nu, svrhnem ho do rokle a do jara z něj zbyde kostra,“ Thelma rozhodla, a tak se i stalo.

Svět byl aspoň zbaven dalšího šmejda.
Poslední vzpomínkou na Lewise (Johna) bylo těhotenství Louisy a narozený syn James, pojmenovaný po jejich otci.