Soustředění

Šéf klubu vstoupil do šatny.
„Chlapci, než se Tonda uzdraví, našli jsme za něj náhradu. Je to jen dočasné řešení, ale myslím, že budete spokojeni. Odpoledne bude první trénink.“
„Kdo to je,“ zajímalo pár zvědavců.
„Čerstvá absolventka první trenérské třídy, Kristýna Brejchová,“ dostalo se jim odpovědi a kabinu ihned naplnil nesouhlasný křik.
Šéf kvapně odcházel a ještě na chodbě slyšel ze šatny rozčilenou debatu.
Když se mužstvo dozvědělo, že je bude trénovat žena, propadlo zoufalství a pocitu degradace.

„To snad není možný!“ hořekoval Jan. „Titul máme na dosah a teď tohle! Jak nás může trénovat ženská?“
„Klid,“ uklidňoval situaci kapitán Martin. „Je to jen dočasný řešení, slyšeli jste. A pak, je to prý čerstvá absolventka trenérské třídy.“
„Jo. To mají všechny vysloužilý basketbalistky. Ta potupa! Co tomu řeknou ostatní kluby,“ pokračoval Jan ve svém pocitu pokoření.

***

Odpoledne se mužstvo starších dorostenců oddílu „Bílí orli“ sešlo na první trénink pod novým vedením. Chlapci už se zahřívali v tělocvičně, když se otevřely dveře a všichni ztuhli úžasem.
Na palubovku vstoupila vysoká, urostlá černovláska, v těsném trikotu a píšťalkou ve žlábku mezi ňadry. Jemný obličej jen doplňoval to, co bylo skryto oblečením. Mladá žena se pousmála a pískla na píšťalku.
„Vítám vás na tréninku. Jmenuji se Kristýna Brejchová a jsem tu jen dočasně, než se vrátí pan Stejskal. Budu se snažit pokračovat v jeho práci tak, jak jste zvyklí a snad si budeme rozumět. Vy jste kapitán týmu?“ kývla na Martina. „Seznamte mě s ostatními.“

Při představování každému podala ruku a zadívala se do očí.
„Tak jedem!“ hvízdla na píšťalku. „Dejte si pár koleček.“
A začal běžný trénink.
Na konci se i ona zapojila do hry, ale bylo to fiasko. Hráči zapomínali hrát při pohledu na její krásný zadeček zezadu a pohupující se pevná prsa zepředu a nikdo se jí neodvážil jít do těla.
„Končíme!“ odhvízdala Kristýna konec a kluci šli do sprch, kde zapředli rozhovor.

„To je baba, co?“ začal Petr.
„Ty vole, kdyby mě ho kouřila, tak jí štěstím vyteču do pusy!“ konstatoval Pavel.
„A ty její kozy, pěkně ji vojíždět zezadu a probírat jí je,“ blaženě se zasnil Jirka.
„Jo, ten kdo ji píchá, ten se má,“ řekl Zdeněk.
„Je to fakt mrcha!“ souhlasil Petr, když vtom se prudce otevřely dveře a v nich stála ona.
„Pánové, upozorňuji vás, že ještě jednou zaslechnu podobná přirovnání o sobě a v týmu jste skončili, je to jasný?! Vaši řeči žádnou ženu zrovna dvakrát nedojímají!“ ostře vyštěkla a práskla dveřmi.
Zkoprnělí chlapci si až teď uvědomili, že proti ní stáli nazí a Pavel jen vydechl: „Ty vole, ta je vostrá!“
„Jo, jako břitva!“ dodal Patrik a sprchování skončili mlčky.
Dalšího překvapení se jim dostalo venku. Kristýna právě nasedla do stříbrného kabrioletu Alfa Romeo a prudce vyrazila z parkoviště.
„Hm, ta má asi bohatýho nabíječe,“ ušklíbl se Petr, nasedli na kola a jeli domů.

***

Další dny hoši ztráceli ostych, ale pokusy o důvěrnější kontakt jim Kristýna rázně zatrhla. Držela si je od těla. Lačné pohledy musela snést, ale pozvánky do kina či na diskotéku jednoznačně odmítala. A tak si chlapci doma třeli údy a ukájeli se s ní jen v představách. Zdeněk denně souložil se svou přítelkyní, aniž by tušila, komu je vděčná za tu neustálou pozornost.

Michal, jako jediný, si ho honil s obrazem jejího nahého těla. Než totiž Kristýna zakryla všechny provrtané otvory v dámských sprchách, byl svědkem její koupele. Dodnes nezapomene úchvatný pohled na její pružné, štíhlé tělo, hruď s pevnými trojkami a lehce zastřižený černý trojúhelník klína.
Avšak další dny už před „pozorovatelnami“ viselo rozvěšené oblečení. A to ještě Kristýna, vědoma si svých předností, chodila často v minisukni, vysokých lodičkách a těsných tričkách.

***

Blížil se důležitý turnaj a mužstvo jelo na týdenní soustředění do Beskyd.
Kristýna měla připravený plán a denně s nimi vybíhala na ranní rozběh. Večer kluci padali do postelí a nikdo je nemusel po večerce zahánět na pokoje. Koncem týdne vypadla v objektu elektřina, a tak všichni zalehli dřív než obvykle a brzy usnuli.

Jirku pak probralo klapnutí dveří. „Spíš?“ tiše se ozvalo.
„Coo…ale jo,“ zamumlal ještě v polospánku a zase usínal.
Tiché kroky došly k jeho posteli a čísi ruce odkryly pokrývku.
Jirkovi se zdál krásný sen. Cítil vlhkost a sevřené rty kolem penisu a dotyky jazyka a cumlání ocasu ho přiváděli do stavu blaženosti. Pak náhle vytřeštil oči do tmy a zjistil, že to není sen! Kdosi mu normálně kouřil péro! Vylekaně sebou škubl.
„Copak, něco se ti to nelíbí?“ ozval se tichý hlas.
Jirka se úplně probral, to přece byla Kristýna!
„Nee…je to hezký,“ zašeptal, ale teď zase ztuhla postava ve tmě.
„Kdo jsi, sakra?“
„No, Jirka přeci.“
„A do hajzlu!“ zanadávala postava a vyběhla z pokoje.
Jirka se ztopořeným pérem ještě dlouho ležel v zamyšlení, co se to vlastně stalo. Vysvětlení se dočkal ráno. Kristýna si ho vzala stranou a začala.

„Hele, Jirko, omlouvám se za tu noc. Něco ti vysvětlím. Už nějaký čas chodím s Martinem. Doma si ho žárlivě střeží ta jeho Milena, a tak spolu můžeme být akorát někde mimo město. Včera jsem si nějak popletla dveře, nebo co. Já to nechápu. Takže dobrý a zůstane to mezi námi, jo?“ zadívala se mu do očí.
Jirka pohledu odolal a řekl tvrdě. „Ne!“
„Ne?“ překvapeně se zeptala Kristýna. „A o co ti jde?“
„Chci, abys mi to dělala každý večer. Jinak vám oběma udělám pěknou ostudu,“ řekl rezolutně.
„Ty parchante, tak o to ti jde! Myslíš, že ti dám? Že jsem nějaká kurva, nebo co? Jen tak, za mlčení?“ soptila, ale pak přehodila výhybku a svůdně se usmála. „Dobře. Máš to mít a budeš na to do smrti vzpomínat, to mi věř!“ skončila debatu a Jirku až zamrazilo, co na něj ta mrcha chystá.

***

V noci se ale nestalo nic zvláštního. Přišla, trochu mu ho pohonila rukou, pak se sklonila a vzala ho do pusy. Pevně sevřela rty a začala pohybovat hlavou ve zrychlujícím rytmu. Občas přestala a honila mu ho rukou. Jazykem ho laskala po celé délce a líbala mu i koule. Když cítila záškuby, nechala ho vystříknout do pusy, ale pak mu semeno vyplivla na břicho.
„Nemám to ráda!“ řekla mu na odchodu.

Druhou noc, když se jí udělal do pusy, jí podržel hlavu a škodolibě sledoval, jak se marně snaží vymanit ze sevření, až to musela spolknout.
„Ještě jednou a pobleju tě! Pamatuj si to, ty kreténe!“ rozčílila se, ale Jirka se jen zachechtal.

***

Další den vše sdělil svému spolubydlícímu Pavlovi, který o nočních návštěvách neměl ani potuchy a spolu připravili jistý plán.
V noci klaply dveře a přišla Kristýna. Když byla plně soustředěna v kouření Jirky, vyskočil z vedlejší postele Pavel, zezadu Kristýnu sevřel paží kolem krku a svalil na záda.
Zmítající se tělo Jirka začal svlékat. Kristýna se bránila a byla by oba přemohla, kdyby Pavel nezvýšil stisk. Kristýna si uvědomila, že by ji byl schopen i udusit a přestala se bránit. I tak už měla pocit přidušení.
Jenom sebou házela a oddalovala chvíli, kdy ji úplně zbaví oblečení a dosáhnou svého.

„Aúúú, ta mrcha kope!“ funěl zlostně Jirka, když jí stahoval kalhotky a dostal kopanec do břicha.
Pak jí rozpáčil nohy a zatlačil do ní ztopořeného ptáka. Nasucho to moc nešlo a Kristýna bolestně chrčela, když v ní pozvolna mizel.
Pavel povolil sevření a držel ji v zápěstí vzpažené ruce, Jirka prudce přirážel, vzdychal a rukama ji rejdil po těle, mnul ji prsa a snažil se jí líbat.
„To..není… pro tebe!“ odmítala Kristýna a uhýbala hlavou.
Jirka ještě chvíle přirážel a netrvalo dlouho, trhavě se do ní vysemenil, odpadl a vyměnil si místo s Pavlem. Kristýna se už nijak nebránila, a tak ji Jirka jen kontroloval, kdyby náhodou změnila názor.
Aby ji nějak využil, nastavil ji ho k puse. Kristýna ho poslušně začala kouřit a ač se jí ze slizkého a spermatem opatlaného ocasu dělalo zle, měla z obou kluků strach.
Pavel ji pozvedl nohy na ramena a naplno na ni nalehl. Jeho ocas pronikl pěkně hluboko, až Kristýna vykřikla bolestí.
„Oúú…jsi…hluboko!“

Pavel ji dál projížděl kundu v celé délce ocasu a v extázi mačkal prsa, až ji to skoro bolelo.
Oba nadšeni z toho, že konečně to krásné tělo dostali, byli stále při síle a péra jim po krátkém odpočinku hned zase stála. Přírazy a proniky už nebyly bolestivé a naopak se ozývaly mlaskavé zvuky, jak se Kristýna uvolnila a poddala se jim, když pochopila, že nemá jinou možnost. Právě kouřila Pavla, když po krátkém přirážení ji Jirka přikázal.
„Otoč se!“ a zatahal ji za vlasy.
„Aúú, ty parchante!“ vykřikla Kristýna, ale poslechla a klekla si.
Pavel si klekl před ni, aby mohla pokračovat v kouření a Jirka do ní prudce zajel zezadu. Mačkal ty úžasné pevné půlky zadečku a občas Kristýnu zatahal za vlasy.

„Řekni, jak ti to dělá dobře?“ Přikazoval. „No?“
„Aú..bože..nech mě .. ano, dělá mi to dobře,“ skoro plačtivě prosila Kristýna.
„Hele, vole, už ji nech!“ řekl Pavel.
„No jo, už… budu!“ zrychlil přírazy Jirka a popadl ji za boky, aby ji mohl narážet na sebe. Kristýna vzdychala a sténala a Jirka ji zezadu mačkal prsa a tiskl mezi prsty naběhlé bradavky.
„A teď do pusy!“ vyjel z ní a přesunul se k Pavlovi.

„Počkejte. Udělám vás oba najednou. Tak, srovnejte se mi,“ řekla Kristýna, a jak se chlapci přemisťovali, rychle si sáhla pro něco do tepláků.
Pak je začala na střídačku kouřit. Kluci opojeně funěli a cítili, jak za chvíli budou. Kristýna otevřela tajemnou krabičku a náhle jim obsahem potřela naběhlé údy. Oba strašlivě zařvali, odpadli stranou a začali se svíjet. Kristýna vstala, oblékla se a skučícím postavám řekla.
„Je to pálivý prášek, tak snad do konce soustředění budete mít hormony v klidu!“ a práskla dveřmi.
Na chodbě už se rojili ostatní, křikem probuzení, ale Kristýna je zahnala zpět a šla do sprchy. Teprve tam ji povolily nervy, sedla si do kouta a v šumění vody se rozplakala.

***

Jirka s Pavlem čekali, jak to všechno dopadne, ale nedočkali se jen nominace na turnaj a zůstali doma.
Oslav za druhé místo se také nezúčastnili, a když se po týdenním volnu znovu všichni sešli na tréninku, místo Kristýny je očekával jejich staronový trenér Stejskal.
„Tak už jsem zpátky, chlapci,“ usměvavě je vítal a hurónský řev naplnil halu.

Život se vrátil do starých kolejí. Po Novém roce tým opustil kapitán Martin. Prý se rodiče stěhují za prací, ale Jirka s Pavlem si mysleli svoje, protože když se na Kristýnu ptali šéfa klubu, odpověděl jim: „Jó, chlapci, mám tu od ní na stole výpověď. Stěhuje se do jiného města, ale děkuje za zkušenosti, kterých zde nabyla. Je mi prý moc vděčná. Hm…ani nevím zač, byla tu jen měsíc…“