Stopem do školy

Červen byl v plném proudu a už v půl osmé ráno se vzduch třpytil horkem. Asfalt se leskl jako po dešti, ale bylo to neúnosným vedrem, které ho včera rozpálilo tak že ani přes noc nevychladl.
Pavel seděl ve svém černém Golfu, okna stažená dolů, protože klimatizace už měsíc foukala jen teplý vzduch. Na čele mu vyrazily kapky potu, tričko se mu lepilo na záda.
Ráno s manželkou Luckou dopadlo přesně tak, jak se bál. Když se k ní přitulil, objal ji ještě rozespalou a voňavou v peřinách, jen ho odstrčila rukou a zamručela: „Pavle, prosím tě, teďka ne… je hrozný vedro a já chci ještě chvíli spát.“
Otočila se na druhý bok a bylo po všem. Přitom jinak si v posteli rozuměli víc než dobře.
Poslední týdny ale čím dál častěji ne, ve svých pět a dvaceti letech se pokoušeli o miminko a teď to bylo poznat více, než kdy dříve. Už to byl
rok co vysadila Lucka antikoncepci ale stále nic.

Nyní však už jel po vedlejší silnici směr Pardubice kde pracoval, rádio hrálo něco letního, ale ani to mu nezlepšilo náladu. A pak ji uviděl.
Stála na kraji zastávky, palec vzhůru, kratší blond vlasy na volno. Na sobě měla jen bílé tílko, na první pohled bez podprsenky – tenké, skoro průsvitné – a malé džínové šortky, které sotva zakrývaly, co měly. Kůži měla lehce opálenou, na ramenou batoh a sladký úsměv na rtech.
Když se natáhla, aby mávla na projíždějící auto, tílko se jí zvedlo a odhalilo kousek plochého břicha.
Byla vysoká, štíhlá, a i když vypadala, jako by právě vstala z postele, působila rozkošně.
Pavel zpomalil, ani nevěděl proč.

Zastavil přímo vedle ní a stáhl okénko spolujezdce.
„Ahoj,“ řekl a snažil se dívat jí do očí, což nebylo úplně snadné. „Kam máš namířeno?“
Zvedla hlavu, usmála se a přišla blíž. Pot jí stékal po krku a mizel někde pod tílkem.
„Ahoj! Do Pardubic, chodím tam na střední. Nestihla jsem autobus, ten debil přijel o pár minut dřív a já ještě dobíhala,“ vyhrkla a otřela si čelo hřbetem ruky. „Nevezmeš mě náhodou?“
Pavel polkl. „Nastup. Jedu přímo do centra.“
„Ty jsi anděl!“ Otevřela dveře, hodila malý batůžek na zadní sedadlo a vklouzla dovnitř.
Když se předklonila, aby zapnula pás, tílko se napnulo a na moment nebylo co skrývat. Pavel rychle odvrátil pohled a zařadil se na silnici.

„Jsem Mirka,“ řekla a natáhla se, až jí šortky sjely ještě o kousek níž na bocích.
„Pavel,“ odpověděl a snažil se soustředit na cestu. „Tak co, Mirko, jak se ti podařilo prošvihnout autobus v tomhle vedru? A neříkej že jel autobusák takhle brzo, to úplně nesedí v školním roce, když jsi tam byla sama na zastávce.”
„Budík mi nezvonil, nebo já ho asi umlčela, když jsem půlku noci prošukala.“ zasmála se a pohodila hlavou, dlouhé blond vlasy se jí svezly po ramenou. „Pak jsem vstávala na poslední chvíli, neměla jsem čas ani na podprsenku… vidíš, jak to dopadlo.“
Pokrčila rameny a usmála se na něj tak nevinně, až to bylo nebezpečné.

Pavel se zasmál, tentokrát upřímně. „Vidím. Ale stěžovat si nebudu.“
Mirka se opřela loktem o opěrku a naklonila se k němu. „Ty jedeš do práce?“
„Jo. Dělám grafika. V klimatizovaný kanceláři, kde budu celý den zírat na monitor a přát si být někde u vody.“
„Chudinko,“ protáhla soucitně a pak se na něj podívala šibalsky. „Já mám dneska jen do jedný hodiny a pak volno. Kdybych měla bazén, už bych v něm byla.“
„Já bych ti ho klidně půjčil,“ řekl Pavel a mrkl na ni, „ale nemám.“
„Škoda.“ Natáhla se pro láhev s vodou, která ležela mezi sedadly. Když se předklonila, tílko se zase zvedlo, tentokrát úmyslně pomalu. Napila se, pár kapek jí steklo po bradě a zmizelo v dekoltu.
„Díky. Je tu jak v sauně.“

Pavel cítil, jak se mu v autě najednou ještě víc přitápí – a rozhodně to nebylo jen sluncem.
„Máš pravdu,“ řekl chraplavě. „Ale za chvíli tam budeme.“
Mirka se na něj podívala přes okraj lahve, oči jí jiskřily.
„Škoda,“ zopakovala tiše a usmála se tak, že bylo jasné – oba vědeli, že by ta cesta mohla klidně trvat celý den.

Silnice se začala plnit, přijížděli na okraj Pardubic. Horko bylo ještě dusivější, vzduch nad asfaltem se vlnil jako při požáru.
„Tak tady za tou velkou křižovatkou odbočíš doprava,“ ukázala Mirka prstem, „přes most a já mám školu hned za ním. “
Pavel přikývl, ale už skoro neposlouchal. Celou dobu ji pozoroval koutkem oka, jak si přejíždí prsty po vnitřní straně stehen, jak se jí tílko lepí na kůži, jak se jí při každém nádechu zvedají prsa. V kalhotách měl už dávno beton.
„Hele… vážně ti dlužím něco za ten odvoz,“ řekla najednou a otočila se k němu celým tělem.
Šortky jí sjely ještě o kousek níž. „Řekni, čím bych se ti mohla odměnit?“
Pavlovi vyschlo v ústech. „Mirko… takovou nádhernou holku je prostě radost svézt. Nic nechci, fakt.“
Zvedla obočí a usmála se pomalu, jako kočka, která ví, že myš už nemá kam utéct.
„Nádhernou?“ zopakovala a přejela si jazykem po spodním rtu. „Takže se ti líbím?“
Pohlédl na ni a už neměl sílu hrát divadlo. „Jo. Hodně.“
„A vzrušuju tě?“ zašeptala a sklouzla pohledem přímo do jeho klína.

Tam už nebylo co skrývat. Kalhoty měl napnuté tak, že zip vypadal, jako by měl každou chvíli prasknout.
Mirka se lehce předklonila a prsty mu přejela po bouli. „Vidím, že ano,“ zamumlala spokojeně.
Pavel vydechl a sevřel volant tak, že mu zbělaly klouby.
Právě v tu chvíli se před nimi kolona úplně zastavila. Červená někde daleko před nimi na semaforech, zastavila provoz a do pohybu se dala auta z vedlejšího pruhu.

Mirka se rychle rozhlédla, vlevo vysoká dodávka, vpravo starší panička, vzadu nějaký chlápek. Nikdo se nedíval dovnitř.
Bez jediného slova mu rozepnula knoflík, stáhla zip a prsty ho chytila přes trenky. Cítil, jak mu pod jejím dotekem ještě víc ztvrdl.
„Mirko…“ zašeptal chraplavě, „tady?“
„Tady,“ přikývla, vytáhla ho ven a pevně ho sevřela do dlaně.
Byl tvrdý jako kámen, žilnatý, s kapkou na špičce. Mirka si olízla ret a začala pomalu přejíždět dlaní nahoru a dolů, přesně tak, jak to měl rád. Tak jak to má rád každý chlap. Každý, který je celý tvrdý z toho že mu ho honí po cestě do práce osmnáctiletá studentka bez zábran.

Pavel zavřel oči na vteřinu, pak je rychle otevřel – pevně držel volantl, i když stáli.
„Podívej se na mě,“ zašeptala.
Zvedl pohled. Mirka se na něj dívala přímo, oči jí svítily touhou, druhou rukou si lehce přejela přes prsa, až bradavky prokoukly skrz tenké tílko.
Pohyb její ruky zrychlil. Pevně, pravidelně, s lehkým tlakem palce přes žalud při každém pohybu nahoru.
„Líbí se ti to?“ zeptala se tiše.
„Kurva… jo,“ vydechl.
Začala ho honit rychleji, občas zpomalila, aby ho mučila, pak zase přitlačila. Druhou rukou si přidržovala vlasy, aby jí nepadaly do obličeje, a naklonila se ještě blíž – cítil její horký dech na krku.
Opřel hlavou o opěrku, boky se mu začaly samy pohybovat do jejího rytmu.
Semafor přeskočil na zelenou, ale auta před nimi stála dál – někdo se zasekl.
Mirka se potichu zasmála. „Máme čas,“ zašeptala a zrychlila ještě víc.
Pavel věděl, že tohle dlouho nevydrží….
Ruka se mu třásla na volantu, když najednou zazvonil telefon v držáku. Na displeji Nokie 5110 svítilo „Lucka ♡“.

Mirka zvedla oči, uchechtla se potichu a nepatrně zpomalila pohyb ruky, jako by čekala, co udělá.
Pavel polkl a přijal hovor.
Zabudované handsfree pustilo zvuk do reproduktorů v autě. „Ahoj, miláčku,“ ozvala se Lucka hned, hlas měla měkký, skoro kajícný. „Promiň za ráno, jo? Byla jsem blbá. Prostě… jsem nervózní z toho všeho.“
„To je v pohodě, zlato,“ řekl Pavel přiškrceně a snažil se, aby to znělo normálně.
Mirka se na něj podívala, olízla si ret a pomalu, velmi pomalu se sklonila níž.
„…a víš, co jsem četla, miláčku? Že muž má nejvíc těch plodných spermií, když má aspoň dva dny klid. Dva dny žádná ejakulace, pak je to úplně nejlepší. Tak prosím tě, buď na večer připravený. Chci, abys večer přišel domů úplně nabitý. Cítím, že tentokrát to konečně vyjde…“

Pavel měl otevřená ústa, ale nevycházel z nich žádný normální zvuk. Jen chraplavé: „Jasně, lásko… dva dny… všechno… všechno pro tebe…“
V tu chvíli už měl ptáka celého v Mirky puse až po kořen. Její rty se pevně sevřely kolem něj, jazykem ho tlačila na horní patro a sát začala tak intenzivně, že mu v uších hučelo.
Lucka pokračovala: „Představuju si, jak do mě večer všechno stříkneš… hluboko… aby to tentokrát vyšlo…“
Pavlovi se podlomila kolena, i když seděl. Cítil, jak se mu varlata stahují, jak se v nich všechno hromadí.
Mirka zrychlila, hlavou pohybovala rychle nahoru a dolů, ruka mu svírala kořen a druhá masírovala koule. Cítil její hrdlo, jak se mu otevírá, jak ho bere až na doraz.
„…a já tě pak budu držet uvnitř, abys mi to tam všechno nechal, miláčku…“ dokončila Lucka něžně.

Pavel už nemohl. Boky se mu zvedly, prsty sevřel Mirčiny vlasy.
„Lásko… já…“ začal, ale nedokončil.
Místo toho mu v tu vteřinu vytryskla první dávka, horké sperma mířilo přímo do Mirčina hrdla. Pak druhá, a další a pak i poslední dávka.
Mirka polykala, hrdlo se jí pohybovalo, rty měla pevně přitisknuté, ani kapka neunikla. Cítil, jak se jí krk plní, jak to všechno bere do sebe, zatímco Lucka v telefonu šeptala: „Miluju tě, Pavlíčku… těším se na večer…“

Mirka pomalu, velmi pomalu vyklouzla, olízla ho až do čista, pak se narovnala a s nevinným úsměvem si otřela ret prstem.
„Ahoj, lásko,“ vydechl Pavel do telefonu, jeho hlas se chvěl.
„Ahoj, miláčku. Těším se na večer,“ odpověděla Lucka a zavěsila.
Mirka se opřela o sedadlo, olízla si rty a podívala se na něj.
„Dva dny klid, jo?“ zašeptala a zasmála se. „Tak to by se nestalo kdybych byla tvoje přítelkyně.“

Kolona se rozjela. Pavel se třásl na celém těle a vůbec nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet…
Zastavil před hlavní budovou školy. Hodiny na palubovce ukazovaly 8:47, vyučování už dávno začalo.
Mirka si protáhla záda, podívala se na prázdné parkoviště a pak na něj.
„No… dorazili jsme akorát pozdě,“ řekla s úsměvem a prsty zachytila lem tílka. „Co kdybychom to dneska zabalili oba? Je hrozný vedro… nechtělo by se ti k té vodě?“

Pomalu, centimetr po centimetru, si tílko stáhla nahoru. Bílá látka se převalila přes prsa a zůstala viset kolem krku. Byla úplně nahá od pasu nahoru, pevná, opálená, s růžovými bradavkami, které v horku ztvrdly okamžitě, jak na ně pohlédl.
Pavel na ni jen zíral. Telefon už měl v ruce.
„Počkej,“ vydechl a vytočil číslo do práce.
„Ahoj, Martino… jo, já vím, že je porada… poslouchej, dneska bohužel nepřijdu. Rodinná záležitost, fakt důležitá… jo, zítra jsem tam stopro. Díky.“
Zavěsil a podíval se na Mirku která se celou dobu jeho telefonu hladila po prsou.
„Opatovický písák?“ zeptala se a už si rozepínala šortky.
„Opatovický písák,“ přikývl a zařadil jedničku.

Cesta trvala patnáct minut. Celou dobu jela Mirka nahá až do pasu, pak si sundala i šortky a kalhotky a hodila je na zadní sedadlo. Seděla rozvalená, nohy roztažené, prsty si lehce projížděla mezi stehny a dívala se na něj.
Několik lidí na chodníku si jí všimlo a i Pavla to dostalo několikrát do potíží když se nemohl úplně věnovat řízení…

Když zastavili na kraji lesíka u písáku, bylo kolem úplně prázdno. Jen šumění vody a cvrčci.
Vyskočili z auta. Pavel si stáhl tričko a kalhoty, Mirka už byla nahá a běžela k vodě.
„Kdo bude první, ten vyhrává!“ zavolala a skočila do vody.
Pavel se rozběhl za ní. Voda byla studená, ale příjemná, slunce na ně pražilo a pokaždé, když se Mirka vynořila z vody tak se na jejím těle lesklý kapičky vody. Plavali, smáli se, honili se. Když se Mirka vynořila přímo před ním, chytila ho za krk, nohy mu ovinula kolem boků a
políbila ho tak, že mu až malém vyschlo v ústech.
„Teď si mě konečně vezmi,“ zašeptala mu do ucha.

Vynesl ji na břeh. Položil ji na písek, který se už letním sluníčkem začal ohřívat. Mirka se položila do písku, nohy rozhozené, ruce nad hlavou.
Pavel se nad ní sklonil, políbil ji na prsa, na břicho, pak se zarazil mezi jejími stehny. Byla úplně mokrá – nejen od vody.
Vzala ho za vlasy, přitáhla si ho nahoru a nasměrovala ho.
„Už mi ho tam sakra vraž,“ vydechla.
Vjel do ní jedním dlouhým přírazem. Mirka vyjekla, záda se jí prohnula, nehty se mu zaryly do ramen.
Začal do ní prudce vrážet, písek pod nimi lítal. Byla tak úzká, její kundička ho do sebe přijmala jak kdyby tam odjakživa patřil, svírala ho jako v kleštích. Každým přírazem se jí prsa pohupovala. Oči měl přivřené ale přitom se kochal celým tím divadlem a užíval si jak ji má pod sebou.
„Jo parádně šukáš… ještě…“ sténala.

Pavel ji chytil za nohy, roztáhl ji dokořán a vrážel do ní tak, až pleskalo maso o maso.
Mirka se začala třást, boky se jí zvedaly proti němu, pak vykřikla – dlouze, divoce – a stáhla se kolem něj tak, že se sotva mohl hnout.
To ho dorazilo. Zarazil se do ní až po kořen a vystříkal se, proud za proudem, až už měl pocit, že v něm nic nezbylo.

Zůstali ležet na písku, slunce je pálilo do kůže, voda šuměla vedle nich.
Mirka se otočila na bok, prstem mu kreslila kolečka na hrudi.
„To bylo lepší než výuka ve škole,“ zašeptala a políbila ho na rameno.
Pavel se jen usmál. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, co bude večer s Luckou…
Leželi vedle sebe na písku, slunce na ně dál pražilo, vzduch voněl vodou a borovicemi. Mirka měla oči zavřené, ruce pod hlavou, prsa se jí zvedala v pravidelném rytmu. Pavel ležel na boku, hlavu opřenou o dlaň, a díval se na ni.
„Víš,“ začal tiše, „my s Luckou se už rok snažíme o dítě.“
Mirka otevřela jedno oko.
„Vážně?“
„Jo. Testy, ovulace, teploty… všechno. Každý měsíc naděje a pak zklamání. Dneska mi volala, že to má být ten den. Že mám šetřit síly…“ Usmál se hořce. „A já tady teď ležím s tebou.“
Mirka se otočila na bok, prstem mu přejela po rtech.
„A lituješ?“
Pavel si povzdechl. „Měl bych. Nikdy jsem takovýhle úlet neudělal. Nikdy. Ale… kurva, bylo to nejlepší, co jsem zažil. A přesto… neměl jsem to dělat.“
Chvíli bylo ticho, jen voda šplouchala o břeh.
„Odvezu tě do města,“ řekl nakonec a posadil se. „Pojď, než se úplně spálíme.“

Pomalu se oblékli. Mirka si natáhla tílko, šortky si zapnula až na poslední knoflík a schválně se před ním prohnula. Pavel se snažil nedívat, ale nešlo to.
Když došli k autu, Mirka se zastavila, opřela se rukama o rozpálenou kapotu a podívala se přes rameno.
„Ještě jednou,“ řekla tiše a pomalu si stáhla kraťasy i kalhotky dolů. Ohnula se přes kapotu, nohy rozkročené, zadek vzhůru. „Ještě jednou, než mě odvezeš.“

Pavel stál jako opařený.
„Mirko…“ začal, ale hlas mu selhal.
Přistoupil k ní, rozepnul si kalhoty a jediným přírazem do ní vjel až po kořen.
Mirka vykřikla, prsty se zachytila za okraj kapoty. Pavel ji chytil za boky a začal do ní vrážet tak silně, až se auto kymácelo.
„Pořádně tvrdě,“ vydechla. „Chci cítit, že to myslíš vážně.“
Chytil ji za vlasy, přitáhl jí hlavu dozadu a vrážel do ní jako posedlý. Každý příraz byl hluboký, brutální. Mirka sténala, pak křičela, pak už jen sípala.
Po pár minutách se začala třást, nohy se jí podlamovaly, a když to na ni přišlo, celá se roztřásla a zařvala tak, že se vyplašili i ptáci v okolních stromech.
Pavel ji následoval o pár vteřin později, vjel do ní až na doraz a znovu se do ní vystříkal, hluboko vražený do její skvělé kundy. Plnil ji další, teď už ale slabší várkou svého semene.
Toho co mělo večer přinést základ jeho rodinného života… Teď stál s ptákem vraženým hluboko v kundě o sedm let mladší holky kterou ráno ještě neznal a stříkal do ní jak smyslů zbaveny. Tak dlouho, až měl pocit, že v něm už opravdu nic nezbylo.
Před očima se měl svoji Lucku, všechny ty spokojené chvíle s ní. To jak se poprvé milovali…

Mirka opřená o kapotu jeho auta, na které to nechalo následky výdýchávala další orgasmus a on hleděl na její záda a její zadek ke kterému byl stále přiražený. Zkoušel odhadnout co je ta Mirka vlastně zač.
Je to pořádně zlobivá holka pomyslel si.
Mirka ale není „jen zlobivá“. Ona je dokonale sehraný evoluční nástroj, který ví, kde stisknout okamžik tak, aby se celý systém každému chlapovi zhroutil.

Zůstali tak ještě chvíli spojeni, oba zadýchaní, a pot se jim řinul po těle. Pak se pomalu oddělili, Mirka si vytáhla kraťasy a otočila se k němu.
Políbila ho – dlouze, pomalu.
„Teď mě odvez,“ zašeptala a usmála se.
Nastoupili do auta. Pavel nastartoval a vyjel zpátky na cestu.
V tu chvíli už věděl, že se tenhle den vymyká všemu, co kdy zažil, a že se to už nikdy nebude moct vrátit zpátky… Možná až bude vozit svého potomka? Nebo večer Lucce oznámí aby vypadala z jeho domu a nastěhuje si tuhle mladou šukavou studentku?

Vyrazili zpátky do města. Jeli s okny dokořán, horký vzduch jim foukal do tváří. Mirka si natáhla tílko, ale šortky měla stále rozepnuté, nohy měla přehozené přes palubovku.
„Umírám hlady,“ prohlásila najednou. „Nevezmeš mě někam najíst?“
Pavel se jen ušklíbl a zabočil na parkoviště před jednou menší restaurací na kraji centra. Byl čtvrtek po deváté, a tak bylo místo poloprázdné.
Uvnitř si sedli ke stolu u okna. Mirka si objednala kuřecí salát a colu, Pavel jen pivo a hranolky. Číšník si nemohl nevšimnout že Mirka nemá podprsenku a tak pokaždé mohl na jejích prsou oči nechat.
Když číšník odešel, Mirka si sundala sandály a bosou nohou Pavlovi vklouzla pod stůl přímo do rozkroku.
„Co to děláš?“ zašeptal Pavel a snažil se tvářit normálně.
„Jen se dívám, jestli jsi pořád tak tvrdý,“ odpověděla nevinně a prsty mu přejela po kalhotách. „Jsi.“

Celé jídlo ho takto mučila, nohou mu masírovala ptáka, občas ho sevřela mezi chodidly, občas jen lehce dráždila. Pavel se snažil jíst, ale moc mu to nešlo.
Když zaplatili a vyšli ven, Mirka ho chytila za ruku a táhla ho k autu.
„Počkej,“ řekla, otevřela zadní dveře a vklouzla dovnitř. „Ještě jednou. Naposledy.“
Klekla si čtyři na zadních sedačkách, stáhla si šortky i kalhotky a roztáhla nohy.
„Pojď,“ zašeptala.
Pavel se rozhlédl – parkoviště bylo téměř prázdné, lidé chodili kolem ale po chodníku který byl až dál, a nikdo si jich nevšímal. Vlezl za ni, klekl si mezi její stehna a jedním přírazem do ní vjel.
Auto se rozhoupalo.
Mirka zasténala, a užívala si jak do ní opět proniká jeho ocas.

Za oknem prošla starší paní s taškami. Pak dva kluci na kolech. Pavel se zastavil, ale Mirka ho pobízela.
„Ne, přestávej.“
Začal do ní vrážet, pomalu, hluboko. Auto se houpalo víc a víc.
A pak to uviděl – číšník z restaurace, ten mladý kluk s černým trikem, si vyšel na pauzu zakouřit. Stál opřený o zeď, jen pár metrů od auta, a díval se přímo dovnitř. Viděl všechno.
Mirka zvedla hlavu, podívala se číšníkovi přímo do očí a usmála se. Pak mu ukázala jazyk, olízla si rty a začala si sama mnout prsa přes tílko.
Pavel už nemohl přestat. Vrážel do ní rychleji, tvrději, až se auto třáslo.
Mirka se dívala číšníkovi do očí celou dobu – i když se jí začala třást kolena, i když vykřikla a udělala se tak silně, že jí zadek poskočil.
Pavel cítil, že to na něj jde už počtvrté ten den. Když mu začalo semeno stoupat z koulí, zarazil se opět do ní a vystříkl. Teď už to bylo jen pár kapek – teplých, ale skoro nic.
Věděl to… Z otěhotnění dnes nebude vůbec nic.

Mirka odlepila oči od číšníka a otočila se na Pavla, pořád s úsměvem, a zašeptala: „Mysllim že by to mohlo dnes stačit aby ti to ještě šlo večer, ne?“
Pavel se jen zhroutil vedle ní na sedadlo, zadýchaný, prázdný a naprosto ztracený.
Číšník dopálil cigaretu, mrkl na ně, a v klidu se vrátil dovnitř.