Svatební noc naruby 🇨🇿

Vrškovská tvrz měla dokořán otevřené brány, aby se z radostné události mohli těšit i poddaní. Jejich pán Václav Wenzel von Hugel (česky „z Vršku“) se totiž ženil a jeho vyvolenou se stala Margareta Brunhilda, dcera rytíře Rohana z Nespekowa.
Svazek čtyřicetiletého muže a osmnáctileté dívky byl pochopitelně domluvený a s láskou to nemělo nic společného. Vždyť budoucí manželé se poprvé setkali až po podepsání svatební smlouvy, jež zahrnovala majetek, jež manželé přinesou do společné domácnosti.
Nevěstina matka Dobromila se sňatkem nesouhlasila, ale kdo by naslouchal manželce zámožného rytíře. Otec Rohan tak rozhodl a co řekl, to platilo.

Vrškovské panství se mu hodilo, neboť sousedilo s územím jeho úhlavního nepřítele a bral ho jako výhodný nástupní prostor a k zahození nebyla ani zeťova bojová síla. Každá ruka s mečem a kopím se počítala. A že je mezi manžely dvaadvacet let rozdílu? Koho to zajímá. Václav Wenzel, jako zkušený muž, Margaretu co nejdřív oplodní, zajistí si tak následníka a láska přijde sama. A když ne, tak ne… Rohan se také neženil z lásky a Dobromila mu je i tak oddanou a poslušnou ženou, v kuchyni i loži, tak jak to má být.

Ještě před sňatkem byl ale Václav upozorněn na jistou záležitost, jíž bylo třeba věnovat pozornost.
Margareta prošla klášterní výchovou a složila slib pokory a čistoty do věku dvaceti let. Do této doby měla zůstat neposkvrněnou pannou a býti zproštěna i dalších povinností vdané ženy. Až po této době může být svazek naplněn.
Václavovi nezbylo, než to přijmout jako fakt. Dva roky uplynou jako voda a on má dostatek konkubín na ukojení chtíče. Tak jako doposud. Samotná dívka ho až tak nezajímala, zato její věno velmi.

***

Dívka seděla jako zmoklé kuře u stolu vedle veselící se matky a pozorovala manžela křepčícího v reji tanečníků s nějakou prsatou holkou. Už dávno se přešlo od cudných dvorních tanců k rozvernému tanci poddaných, kdy muži drželi ženy, považte, v pase a ony je za ramena! Při točení se o sebe otírali a třeli a dotyky už tak hříšné a necudné, byly ještě necudnější. A že ta holka svých předností uměla náležitě využít je nasnadě a opilý Václav se smál, tiskl ji k sobě a nepokrytě osahával!

Margareta byla vychována u Sesterstva Svatého kříže, ale ani u jeptišek se hříchu nedalo úplně zabránit a vyhnout. Sestry spolu spaly a ukájely své potřeby, aniž jim modlení pomáhalo. I o Margaretu se pokoušela sestra Albína, mladé děvče, ale nepochodila. Sotva se Margaretě dostala pod šaty a chtěla ji jazykem laskat v klíně, ta se vyděsila, rozplakala a jeptišku vyhnala.

Chovanka Floriána, jež s Margaretou sdílela celu, jí pak vysvětlila, o co šlo a jak je to pro ženy příjemné, ale Margareta to nechtěla rozebírat a uzavřela se do sebe. A o vztahu mezi ženou a mužem nevěděla zhola nic. Jen slyšela, že samotný styk bolí a je třeba co nejrychleji obtěžkat, porodit mužského potomka a pak už ji muž nebude v této věci obtěžovat.

Takto nepoučena tedy mladá dívka vstupovala do manželství.

***

Dívka ve svém smutku ani nepostřehla, že na ni zálibně pohlíží nejedno mužské oko. Ne kvůli jejímu neposkvrněnému stavu, ale mládí, zdraví a životní energie, jež z ní vyzařovala.

Věkem nejblíže jí byl Ondřej Kulička z Fickensteinu, což byl bývalý panoš Václava Wenzela,nedávno pasovaný na rytíře, na což byl i patřičně hrdý. Uměl to jak s mečem na kolbišti, tak s údem v loži. Však manželky velmožů okolních panství by mohly vyprávět…
I Ondřejovi se mladá nevěsta zalíbila a protože nic nevěděl o nějakém slibu čistoty, začal se jí dvořit, vida, že její manžel jeví zájem spíše o služebné holky a pravděpodobně s nějakou i skončí ve své komnatě a takové ponížení si novomanželka nezaslouží.

***

Margareta bledla zlostí a rudla ponížením dohromady, když její manžel začal otevřeně laškovat s její matkou Dobromilou a ona mu to dovolila. Její otec nebyl v sále přítomen, aby tomu učinil přítrž, ale ten již byl i tak jistě zpitý pod obraz, jako valná většina mužů zde. Některé muže odváděly ven manželky, jiné služky, ale ty je jistě nešly uložit na lože, ale ulehnout tam s nimi za účelem smilnění.

Proto jí přišlo vhod, když ji oslovit nějaký mladík, co se představil jako Ondřej Kulička z Fickensteinu. Jakkoliv to jméno v životě neslyšela, pochopila, že je to mladík urozený, tudíž lze s ním ztratit slovo a nasadila do tváře úsměv.
„Smím vás vyzvat k tanci, ctěná panno?“
„Myslíte to necudné poskakování?“ ušklíbla se dívka. „A požádal jste o svolení mého drahého manžela?“
„To ne, ale…“
„Do kola bych s vámi nešla. Ten tanec neumím, ale mohu se s vámi projít. Stejně potřebuji na čerstvý vzduch,“ vstala Margareta od stolu a vykročila ven ze sálu, neboť její manžel právě rukou stiskl přes šaty prso její matky a ona se jen opile zachichotala. Už to tu nemohla déle snést…

Ondřejovi to též přišlo vhod, kráčel po jejím boku a vedl naučené řeči, jež ženám libozvučně zní a otevírají jim (nejen) srdce. I Margareta tála a cítila se náhle velmi příjemně.
V přítomnosti urostlého rytíře jí bylo lépe než u opilého manžela.
Kráčeli do malé zahrady u hradeb, kde kromě trávy byla i stinná místa s keři, kde mohli nerušeně usednout, skryti před zvědavými zraky.

Ondřej procítěně pronášel milostné verše a jak ji držel za ruku, pomalu ji k sobě přitahoval. Měl vyzkoušené, že pak ženu políbí a má vyhráno. Vždycky tomu tak bylo. Tentokrát to bylo jinak. Margareta se sice nechala políbit, ale pak se opanovala.
„Ach. Nechala jsem se unést! Jsem vdaná a to je hřích… navíc…“ a tu se rozplakala.
„Co se děje?“ byl Ondřej vykolejen. Takhle to nemělo skončit.
„Dala jsem slib pokory a čistoty do svých dvaceti let. Do té doby se mnou manžel nesmí ulehnout. A přitom… on si svatební noc užije s nějakou děvkou a já zůstanu sama v komnatě. To není spravedlivé!“

Ondřej jí tiše vymlouval, že v tomto případě je jí Bůh jistě nakloněn, aby i ona došla svého štěstí ve svůj slavnostní den. A pro tento den ji zbaví slibu čistoty. Každá svatba musí dojít naplnění a ne až za dva roky. To dá rozum.
„Myslíš?“ špitla Margareta a zrudla vzrušením.
„Určitě. Bůh je veliký a laskavý k nám, smrtelníkům,“ zašeptal Ondřej a políbil dívku na ústa a poté se jí snažil jazykem proniknout mezi rty.
Margareta se nejdřív ulekla, ale pak pocítila, že je to příjemné a rozevřela ústa pro vášnivější líbání.

***

„Neměli bychom…“ šeptala Dobromila vzrušeně, ale nijak se nebránila, když ji Václav odvedl do komnaty, dveře zajistil závorou a začal zbavovat šatů.
Sama mu v tom pomáhala, až nazí ulehli na prostorné lože, jež se mělo stát ložem manželským, odkud vzejde pokračovatel rodu Hugelů. Nyní v něm však neplánovaně ulehli zeť se tchyní, ovšem věkově přibližně stejně staří.

Zatímco Rohan jistě někde vrážel svůj úd do klína děvečky a Margareta seděla jak pecka u stolu, Dobromila si užije s jejím manželem. Ať ví, co dceru čeká, uvažovala, zatímco Václav se zaobíral jejími prsy, které hnětl, mačkal a líbal. Byly krásně měkké a veliké a přetékaly mu přes dlaně. Dobromila mu rukou svírala tuhý stonek ocasu a jemně ho popotahovala. Sama už byla zachvácena chtíčem pocítit ho v sobě.
Její zralé tělo nebylo bez chyby, ale to Václav nepovažoval za důležité. Věděl, že mládí nahradí zkušenost. Jen si ji nesmí vzít jako děvečku… je to žena urozeného stavu a nelze ji jen tak ohnout o stůl. Snažil se proto být ohleduplný a něžný.
Dobromila mu ovšem ukázala, jak to vidí ona. Vyhoupla se nad něj, jenže obráceně, kdy úd měla u obličeje a klínem dosedla na jeho tvář. Takto ocas mohla vzít do úst a sát a očekávala, že Václav ji jazykem bude dráždit „tam dole“.

Ten toto neznal, ale bystře pochopil, co se po něm žádá a zajel jazykem do houštiny chlupů.
Žena zatím umně zpracovávala tuhý ocas, lízala ho po celé délce a sála sevřenými rty a ještě vzdychala nad příjemnými pocity v klíně, kde slastí mocně uvolňovala šťávy.
Václav našel masité pysky a štěrbinu z níž vytékaly šťávy jež mu zachutnaly. Čím více je sál a vylizoval, tím více jich přibývalo. Dobromila pohazovala pánví do stran, čímž zvyšovala svou rozkoš, až táhle zahoukala a vyvrcholila. Rukou mu rychleji a rychleji honila ocas, až z něj vytryskla dávka sémě a úd začal zvolna ochabovat.

Bylo ale více než jasné, že takto jejich společná noc neskončí…

***

Margareta se nechala celkem ochotně odvést do Ondřejovy komory a všude kolem se ozývaly vzdechy a steny laškujících dvojic. Jeden pár si to „rozdával“ přímo na chodbě, kdy dívka měla vyhrnutou suknici a muž si ji vestoje rukama nadzvedával na svůj trčící pyj.

Ondřej zavřel na závoru a vášnivě Margaretu začal líbat. Vyšla mu vstříc a dychtivě se vzájemně zbavovali šatů.
Potemnělá místnost zbavila dívku ostychu z nahoty a byla proto nerada, když Ondřej zapálil na stole svíci a skryla se pod houni na loži.
„Nestyď se, má drahá. Jsi dokonalá, skvělá, krásná… netřeba zakrývat, co má spatřit oko muže, jež tě bude milovat,“ řekl Ondřej.

Dívka se plaše odkryla a vzrušením ji na dokonalých, kulatých a pevných prsou krásně stály bradavky. Ondřej se stojícím ocasem k ní přisedl a začal jí je laskat, hladit a jemně mnout a Margareta se rozvzdychala slastí, jíž dosud nepoznala.
Poté pomalu nalehl mezi její roztažené nohy a za prosby „buď něžný,“ nasadil ocas na panenskou štěrbinu a pomalu do ní začal vnikat.

„Áááhhh… ahhh,“ zasténala dívka, jak cítila cosi velkého, do ní pronikající. Rozhodně to nebylo nic příjemného, a tak zatnula zuby.
Ondřej ho povysunul a zase zatlačil. Pochva se mu zvolna přizpůsobovala, zbývalo je jediné.
„Ne… ach… to bolí… nechci,“ zazmítala sebou Margareta a bušila pěstičkami do jeho ramen a rozložité hrudi.
„Promiň. Musí to být,“ sykl Ondřej a prudce přirazil pánví.
„Oáááách… svatá Matko!“ dívka bolestně vykřikla, když ocas prorazil její nevinnost a pronikl ji hluboko do těla.

„To bolí… bolí… búúú,“ rozplakala se, ale Ondřej se nedal rušit a jemně se v ní rytmicky pohyboval. Už pár panen měl, tak věděl, jak dívky reagují. První styk většinou bolí, pak už je to jen lepší.
Po krásných pocitech tření a pohybech v panenské pochvě to na něj přišlo, opustil její lůno a semeno ji vycákal na břicho. O její obtěžkání nestál a ona jistě také ne.

Když bylo po všem, vstal a pohlédl ji mezi nohy, kde zahlédl stopy panenské krve na stehnem.
„Běž se omýt od krve a až budeš zase mít chuť, víš, kde mě najdeš. Budeš dobrá „fotze“ pro můj nabiják,“ řekl německy, neznaje správný český výraz a odešel.

Zkoprnělá Margareta zůstala ztuhle ležet, nevěda, co si o tom má myslet. Předala mu to nejcennější, co měla, porušila slib čistoty a on ji označí za nějakou fotze? Co to je?
Opustila komoru pajdavým krokem kachny, ve své komnatě si omyla klín a v tichém pláči nakonec usnula.

***

I Dobromila opouštěla komnatu Václava ztěžka a rozkročeně. Netušila, co síly má, ač už taky není mladík. Margareta se má na co těšit! Její panenský klín jí tato kláda jistě rozpáře. Musí si s Václavem ještě promluvit. Ji rozhodně nešetřil a vyzkoušel s ní řadu poloh, jež ani neznala. Jen taktak uhájila svůj zadek, což prý muži považují za největší slast, ale jí to připadá naopak odporné a hříšné. Jeho séměm je dokonale přeplněna, ještě aby tak obtěžkala… i když pravidelné krvácení již dlouho neměla a ranhojič tvrdil, že pokud žena nekrvácí, děti již míti nemůže… Ale co on o tom ví?

***

Slib pokory a čistoty Václav dodržel, než s Margaretou ulehl do manželského lože. Ta tajně spávala s několika oddanými služebníky (s Ondřejem ne) a „ztrátu ¨věnečku“ mu zahrála tak dobře, že na nic nepřišel.

Povedlo se jí i rychle obtěžkat a přivedla na svět syna a následně ještě dvě dcery a dalšího syna. Manželství bylo sice bez lásky, ale pokojné a Václav Wenzel zemřel v požehnaném věku šestašedesáti let. Margareta ho přežila o rok a z dětí se dospělosti dožily jen obě dcery.