Svět bez Éček

Letní sluníčko Majdu opékalo ze všech stran. Vracela se z probenděného dne s mokrým ručníkem přes rameno. Místní rybník naštěstí sloužil jako příjemné osvěžení, takže všechen volný čas se trávil na jeho břehu i v bahnité vodě. Nebylo to zrovna luxusní koupaliště, ale Majdě to nevadilo. Byla totiž v okolí známá jako natural dívka, bojující za zdravou výživu, přírodní produkty i jako věčná ochránkyně zvířat. Od okolí se nelišila pouze svými názory, ale i vzhledem.

Kdejaká Rusalka k ní mohla přijít na radu, jak vypadat více „natural.“ Zakládala si totiž na přírodních loknách, které ovšem neumětelsky každé ráno rozčesávala, takže se jí poslušné vlásky proměnily v nadýchaný a krepatý chaoz. Pleť dostávala zásahy pouze mýdlem a vodou, žiletek se stranila a sluníčko jí k rezatým vlasům dozdobilo bronzovými pihami. Celoročně se halila do dlouhých sukní. Jen v létě dovolila nožkám, aby se ochladily díky vyššímu lemu suknice.

Studovala nedalekou zemědělku, ale i každou etiketu na zboží. Hrozila se všech komerčních prodejen a vyhledávala pouze trhy, kde spokojeně nakupovala vše, co matička země vydala. Neměla moc času sama na sebe a partnerům spíše utíkala, protože jí nikdo nebyl dost dobrý. Svojí tvrdohlavostí od sebe nevědomky odehnala skoro každého, kdo by se odhodlal ji mít rád.
Každý rozchod však házela za hlavu a nedělala si z něj vrásky. S úsměvem chápavě přitakávala každému parťákovi, který se s ní loučil, protože věděla, že na svůj sexappeal brzy nachytá někoho nového.

Zvláštní bylo to, že i když byla velice odlišná od jiných děvčat, na nedostatek nápadníků si nemohla stěžovat. Ne zrovna barbienkovská tvářička, dokázala vyprodukovat takový pohled a její tělo se umělo tak zavlnit, že se k ní vrstevníci, mladí pánové i zralci, točili jako slunečnice. Stačilo se někde objevit, sebevědomě prohlásit pár naučených frází, hodit oblým bokem, nechat rozhoupat pěkně naducané mlíkárny a samci panáčkovali, aniž by si to uvědomovali.

Takže návrat do tichého bytu ji naopak potěšil. Rodiče se v tu dobu pražili u Balatonu a ona jako sebestředný jedináček, si užívala absolutního volna. Napuštěná vana slibovala dokonalou očistu od bahňáku, řapíkatý celer s domácími vajíčky slibovaly honosnou večeři a vzpomínka na bývalého přítele zase navodila chvíli, kterou měla Majda ze všeho nejradši.

Voňavá, najedená a spokojená se pak krásně natáhla na postel, zavřela oči a prsty prozkoumala celé své tělo. Zbožňovala doteky na prsou, takže si obě kozobomby krásně hnětla, dokud o prsty neprosila i její zrzatá chlupatice. Konečky prstů pak pročesávala rezaté chmýří a naťukávala docela vznešeně narostlého poštěváčka, než se zpravidla čtyřmi prsty probojovala skoro až k děloze. Začínala rozkošně, decentně a jako pravá dáma. Končila ovšem rozevlátá, zrudlá a upocená, jako pravá nadržená nymfomanka.

„No co je???“ štěkla do telefonu nervózně, který se jí u hlavy rozezvonil těsně po orgasmu.
„Ježiš, ty seš dneska zase naladěná. Mám pro tebe tu brigádu, tak nehuč!“ odfrkla nakvašeně její věrná kamarádka Olina.
„Promiň. Kde? O co jde?“ zmírnila Majda projev, i když tenhle čas by raději věnovala postorgasmickému stavu.
„Přes mámu jsem našla jednoho farmáře. Je tady kousek za vesnicí a hledá nějakou holčinu, co by mu pomáhala zalejvat, plít a já nevím, co ještě,“ vysvětlila jí v rychlosti kamarádka.
„No páni, to zní dobře! To by se mi líbilo. Tak mi řekni kde je, kdy tam mám jít, od kdy do kdy a tak dál,“ natáhla se pro zápisníček na stole a poslušně zapisovala všechny údaje, které k novému přivýdělku slyšela.

Radostně zaplesala, protože se jí tímto splnil sen. Být v přírodě, volná, věnovat se tolik milované hlíně a sledovat, jak všechny ty produkty krásně rostou před očima. Nemohla ani dospat, jak se těšila k panu Bohdanovi, u kterého se měla hned ráno hlásit. Sedla na oblíbené kolo, šlápla do pedálu a projela celou vesnicí jako Fittipaldi. Zabrzdila až u dřevěné brány soukromé farmičky.
Krásný prostor, voňavý po bylinkách i domácích zvířatech, se jí zalíbil hned u vrat. Byla rozhodnutá, že pro tuhle práci udělá všechno, hlavně, aby nemusela skončit v ušmudlané knoflíkárně jako loni.

Položila kolo na zem a jako ve snách vyšla vstříc záhonům. Prošla bylinkovým hájem, pohladila skoro každý lísteček a přivoněla k rozžmoulanému vzorku v dlani. Usmála se na keříčková rajčata, upravila křivě nahnutou oporu a pokračovala k dalším veganoskvostům. Cítila se jako ve snách. Ani netušila, že takovýto ráj je tak blízko, protože většinou jezdívala nakupovat jiným směrem od domova. Pročesávala dál prsty větývky zeleniska, nasávala vůně silic a naprosto zapomněla, proč sem vůbec přijela.

„No sleduju vás a modlím se, abyste byla Majda! Protože takhle krásně se mazlit s přírodou, to neumí kdekdo. Takže? Čekám tedy zrovna na vás?“ probral ji hluboký hlas za zády.
„Jé, promiňte, dobrý den. Jo jo, jsem to já. Jedu na tu domluvu. Olina říkala, že sháníte brigádnici,“ culila se starci do tváře trošku stydlivě, protože si teprve teď uvědomila, že se tu chová jako doma.
„No tak to mi spadl kámen ze srdce! Vám to tu tak sluší, že i kdybyste byla pouze zákazník, asi bych vás přesvědčil, abyste u mne zůstala,“ rozchechtal se farmář.

I Majda se pobaveně chichotala. Dál hladila lístky máty, žvýkala lístek meduňky a střídavě si prohlížela budoucího zaměstnavatele. Zhruba padesátník se kulatil v zamazané zástěře, natržené košili, kalhotách pod pupkem a zahliněných holinách. Na hlavě měl slamák, který ovšem pamatoval určitě i jeho praděda. Stál naproti ní, mrskal knírem, utíral si do rukávu zpocené čelo a drmolil jakési vnitřní zákony farmy, když ji seznamoval s chodem svého hospodářství.

„Vy máte i zvířata? Jako i dobytek? No to je sen! Mohu i k nim, nebo tam nesmím?“ zaradovala se zrzka.
„No koukám, že do práce jste zapálená docela dost. No nebudeme si tu hrát na nějaké průkazy a razítka. Dojila jste někdy?“ reagoval na dívčino nadšení Bohdan.
„No jéje. Baví mě to. Je to radost!“ ujišťovala ho dál svým přirozeným zápalem.
„Tak to vyzkoušíme,“ vzal dívčinu za ruku a pomalu s ní vykročil k nedalekému chlévu.

Nemusel nic Majdě vysvětlovat. Už ve vstupu se nestačil divit, jak šikovně si počínala. Byla radost sledovat jak se seznamuje s okatou kravičkou, promlouvá k ní uklidňujícím hlasem a velmi šetrně jí omývá plné vemeno. Docela si i nestydatě užil, když si Majda brala stoličku. Nadkasala si sukni a rozkročmo se usadila, aby mohla blíže ke zvířeti.
I koncert dívčího prstokladu se oběma zamlouval. Kravka se jen líně ohnala oháňkou po mouchách a zařinčela řetězy na důkaz úlevy, když první čůrky bílého mléka zazvonily o dno kyblíku. Bohdan nahlížel přes žensky rostlou dívčinu a sledoval, jak prsty sklouzává po cecíkách a přitom se jí krásně dmou obě vlastní mlíkárny.

„Tak vás beru bez problému, Majdičko. Můžete začít zrovna s touhle stračenou a pak se pustíme do sklizně. Budu vás dnešekem provázet a od zítra už hezky sama, souhlasíte?“ nadšeně ji přijal na brigádu Bohdan.
„Souhlasím!!!“ rozesmála se zrzečka a dál vyháněla z vemene celé potoky bílé dobroty.

Po pár dnech se Majda na farmičce natolik zaběhla, že už si tam připadala jako doma. Do práce jezdila s předstihem a z práce chodila podstatně později, než měla ve smlouvě. Farmář jí to ovšem velice rád trpěl, protože měl před očima živý důkaz lidskosti. Proto dokázal ocenit píli, nevadil mu přesčas a hlavně ani její přítomnost. Velice rád totiž sledoval hbité nožky, které se sice škaredily v holinách, ale dál se schovávaly pod krátkou sukní, volného střihu.

Každým pohybem dávala nevědomky kradmo nakouknout do míst, kde se čepýřila zrzatá beranice a potila buclatá sednička. Bohdan jí byl na blízku i když měl rozpracováno na druhé straně farmy. Chtěl si užít mladého děvčete a spravit si oko na jejích křivkách, protože doma ho čekaly pouze čtyři holé zdi. Už několikrát se pokoušel Majdičku pozvat na osvěžující limonádu k sobě domů, ale nakonec zůstal u přírodní podívané, kde jí to tolik slušelo. Jakoby patřila ke všem rostlinám i zvířatům.
U práce kmitala rychlostí světla a krásně mu voněla zelením. Když zpozoroval, že se zrzečka sehne až k zemi, okamžitě přiskočil do brázdy za ní, jen aby mohl zblízka sledovat tu vyšpulenou prdelku.
Kolikrát byla ohnutá tak dlouho, že se mohl skvostně pokochat i vyrýsovanými pysky utiskované buchtičky. Občas byl i svědkem prsního souboje, protože vykasané a za výstřihem srolované tričko nahrazovalo podprsenku. Pak stačilo z výstřihu jen párkrát za den vyklepat případnou hlínu či zatoulané lístky stříhaných bylinek a Bohdan se mohl kochat kozokoncertem.

Nejraději ji však sledoval při dojení. Kravské vemeno dokázal od Majdinina nástupu pohladit s větším citem, protože si představoval právě její hrudník. Když před ním dojička zatáhla za jeden z cecíků, musel si už srovnat ocas v kalhotách. Nejraději však sledoval celý komplet, protože viděl prsatku v akci.
„Tak máte hotovo, Majdičko?“ prohlásil k ní na konci dalšího společně prožitého dne.
„Už ano. Ještě doleju vodu do konví, ať je hezky ustátá. A je klid,“ usmívala se nebesky zrzečka.

Byla opřená o oboru a sledovala ovce, které se pásly na už skoro vypleněné trávě. Nastavovala tvář posledním paprskům zapadajícího slunce a nechala rozčesané lokny poletovat okolo tváře ve vlahém vánku. Občas rozkošně skrčila nosík a zadívala se na Bohdana pod dlaní, která stínila ostrému světlu. Naprosto ho odzbrojovala a i když byl o dobrých třicet křížků napřed, přeci jen se neudržel a dovolil si zaútočit.

„Majdičko,“ nevydržel to napětí v sobě a přitiskl se na ni zezadu.
„Ale, no tak, pane Bohdane! Copak to děláte?“ snažila se bránit chtivým dotekům buclatých dlaní, ale jeho sevření bylo silnější.
„Nevydržím to! Prostě to nevydržím, slyšíte? Aspoň šáhnout!!! Od prvního dne vás sleduju, bože vy jste tak krásná, že jsem větší krásku neviděl. Tak mladá, tak čerstvá, tak rajcovní!!! Moc vás prosím, abyste…aspoň chviličku…myslel jsem jako kdybyste mi byla chvíli po vůli…“ hnětl zezadu oba melouny knírač a drmolil jakousi omluvu za sebe samého.
„Pane Bohdane, to přece nemůžeme. Co kdyby nás někdo viděl? Buďte rozumnej…,“ sice protestovala, ale zároveň i rezignovala na další odpor Magda a jen se pevně držela klády obory.

Farmář s ní cloumal. Snažil se ji otočit k sobě tváří, aby mohl prsiska konečně i ochutnat. Jenže mladé tělo se vzdorovitě drželo zábrany a nepolevilo ani když jí kalhotky nasakovaly kundonektarem. Nechtěla se pustit, protože se zvláštně bála nepoznaného. Nikdy předtím ji sex se starším ani nenapadl, natož, aby jej kdy prožila. Dnes se na ni vrhl bez varování tenhle zahradní pupkáč a počínal si s takovou odvahou i umem, že skrze cecky prožívala sladkou rozkoš.

„Jen kousek. Aspoň kousek se natočte, Majdičko. Jen trošku…, Bože když už je držím…ty jsou parádní. Tak měkký a tak velký, ty bych cucal…,“ funěl zrzečce do ucha, což na ni fungovalo jako opojný mok.
„Nenajde nás tady někdo?“ otočila se přeci jen čelem Majda.
„Nemá kdo, už máme přeci zavřeno. Všichni to ví, Majdičko! Pane bože, to jsou unikáty. A ty dvorce! Dva obrovský růžový dvorce, to je peklo!!!“ tahal měchy z výstřihu a bořil mezi ně upocený obličej.
„Já jsem ale nezamkla. Ještě není řetěz na bráně, pane Bohdane,“ zkoušela ještě trošku protestovat Majda, jenže to už si zralenec pochutnával na jejích koláčoidních dvorcích, takže ji nadobro odboural.

Jen se tiše opřela zády do obory za sebou, přidržovala se jedné z klád a nechala si olizovat vemena dychtivým šéfem. Bohdan se mohl zbláznit, že se dostal téhle kobylce do výstřihu. Dusil se mezi nimi, dlachnil je, hnětl a pokusoval, dokud neviděl další signál k pokračování. První tenké zasténání ho donutilo pravačkou zajet pod sukni a našmátrat tak chundelatý rozkrok.

„Ne,“ vydechla roztouženě Majda, protože se najednou velmi zastyděla.
„Ale ano, roztáhni je,“ šel si dál po svém tlusťoch.
„Já se bojím,“ vzdychla nahlas prsatka, ale to už ji Bohdan zase šteloval zády k sobě, aby ji ohnul a ochutnal zezadu.
„Nemáš čeho, jen hezky podrž šéfikovi. Buď hodná holka,“ drmolil vzrušeně farmář a cinkal opaskem, aby mohl spustit kalhoty ke kotníkům.

Vyvalil na svět panděro, nahrábnul pod ním tvrdého cvrčka a pokoušel se štelovat za mladinkou ramlici. Potřeboval do ní zasunout a alespoň si dobře zajezdit, protože rekord v šoustu od sebe určitě nečekal. Ale upocené tělo, vysoký tlak a velký pupek, ho zradilo. Už stál na špičkách a modlil se, aby se trefil na první dobrou. Jenže Majda mu moc nepomáhala, takže když se po několikáté netrefil, jen smutně sledoval, jak se mu kroutí před očima a nedočkavě čeká na zásun.
„Majdi, musíš ty. Pojď na mě, holka, pojď. Nenech se přemlouvat,“ napadla ho spásná myšlenka na oblíbeného koníčka.

Padnul na znak na zaprášenou cestu, rozvalil se do šířky a počkal si až se kozatka otočila, začervenala a poslušně nasedla do tukového sedla. Jela jako na vzduchovém polštáři. Narážela stehny do špekového pupku a dlaněmi se zapírala do měkkého hrudníku postaršího knírače. Sledovala jak mu z pod fousů lítá jazyk a jak malá prasečí očička šilhají blahem.
Dokonce cítila, jak jí sice menší, ale za to diamantově tvrdý kolibřík, dělá dobře mezi stehny. Ten nesoulad, kdy šukala nevzhledného šéfa, ji právě natolik vybudil, že slastí uchcávala do prachu pod nimi.
Házela hrudníkem, aby tučňáka ještě víc nažhavila. Ten jen vyhazoval krátké ručky vzhůru a snažil se zachytit tu kozatou nádheru. Chvíli šmátral k chlupatým pyskům, aby se aspoň dotkl citlivého frajtra, ale než se dopracoval k rezatým chlupům, byl svědkem nádherného orgasmu.

Majda ho stiskla stehny, zaštípla prstíky do jeho pupku, nabrala rosolovitou hmotu a držela se jí jako opratí. Ještě dobodávala zadečkem, i když jí v čičině rytmicky pulsovalo. Hleděla k nebesům, tiskla k sobě paže a lisovala tak oba měchy.
„Budu taky, děvčátko moje,“ bál se Bohdan o svůj špric, takže ze všech posledních sil odlepil zádel od prašné příjezdovky a s kamínky zabodanámi v zadnici ji ještě dvakrát zespodu prošpikoval.

„Jede to ven, jede to ven!!!“ kňučel se slastí na rtech.
Majda okamžitě seskočila, chytla jarabáčka do dlaně a pomohla spermatu na svět. Dohonila jej a zároveň chytala smetanu do druhé dlaně. Sledovala, jak sebou šéfík škubal a aby mu udělala ještě větší radost, ponořila do zasemeněné dlaně tvář. Nabrala si dávku na jazyk a slupla ji jako malinu.

„To bylo něco úžasnýho! Majdičko, tak za tohle máš i prémie. Už se těším na zítřek,“ zvedal se pracně ze země Bohdan.
„Zítra? Já nevím, pane šéf. Mě se to líbilo, ale nerada bych, abych před váma vypadala jako…jako…“ zkusila se vyplést z dalšího slibovaného zážitku zrzka.
„Ne ne, nechci nic slyšet. Nikdo nic neví a věřte mi, že přede mnou budete vždy jen královna, Majdičko. Tohle jsou totiž neskutečné poklady,“ přisál se k ještě stále holým velececkům, visícím z dekoltu.

Majda se pokusila o úsměv, ale dobrý pocit neměla. Sice si tuhle drbačku užila se vším všudy, ale s orgasmem se z ní odplavila jakákoli chuť na další hrátky. Předpokládala, že když jednou roztáhne, svolí a dá šéfovi okusit, bude mít nadobro klid. Bohužel ale netušila, co všechno bude muset udělat pro zdravější svět bez Éček.

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x