Tam blízko Little Bighornu 🇨🇿

„Je to pytli,“ řekl starý stopař Jim Bridger svým dvěma pomocníkům. „Měl jsem dnes divnej sen. Pod sedmou kavalerii krví rudla zem. Kmen Siouxů je statečný a kraj tady dobře zná, ale ten blbec Custer málo na mý slova dá.“
„Co teda myslíte, že se stane?“ optal se Martin Smith, nejmladší stopař.
Stařík pokrčil rameny.
„Nevím, ale radím vám, nejezděte s Custerem. Mlel něco o tom, že armádu rozdělí na oddíly. Major Reno zaútočí na tábor a nažene indiány proti němu, a že je napadne po překročení řeky. Nelíbí se mi to. Řeka tu nemá brod, znám to tady. Ale copak mě poslechne? Proč si nás teda najímal? Varoval jsem ho, že indiánů je víc, než jsme čekali. Zase nic. Jak říkám, hoši, vyhněte se přímému střetu. To nedopadne dobře.“

***

Stalo se, co Jim Bridger předpověděl a ještě, že své mladé pomocníky varoval. Oba mladíci doprovázeli oddíl podplukovníka Custera k řece Little Bighorn a při hledání brodu se moudře vytratili. Unikli tam masakru celého oddílu na nedalekém kopci, kde všichni padli v beznadějném střetnutí s nečekanou indiánskou přesilou.

***

Martin Smith byl o dva roky mladší než jeho parťák Charlie Wesson. Oba mládenci pocházeli z chudých poměrů, záhy opustili své domovy a protloukali se, jak se dalo. Nějaký čas žili s lovci bizonů, až potkali zkušeného trapera Jima Bridgera, přidali se k němu a ten jim dal skutečnou školu života. Jejich učení skončilo v Montaně na pláních u Little Bighornu.
Nyní prchali z dějiště bitvy, která měla jasného vítěze, ale Custerovi muži to nebyli.

***

Druhého dne je přemohl hlad. Na to sice byli zvyklí, ale bylo třeba si i odpočinout. Hlavně koně. Do cesty se jim naštěstí postavila malá farma.
Vjeli do brány, neboť farma byla ohrazena plotem z kůlů, sesedli a vtom se na zápraží domu objevila žena s napřaženou puškou.
„Ještě krok a napálím to do vás… a mimochodem, nemířím na vás jenom já!“
„Nechceme vám ublížit. Jen si potřebujeme odpočinout, koně napojit…“řekl Charlie mírně a zkusmo učinil krok dopředu.

„Prásk… bzuíííí,“ odněkud z boku třeskl výstřel a kulka se zaryla do země kousek od něj.

„Říkala jsem, že nemířím sama!“ křikla žena. „Už ani krok! Pokud chcete zůstat, odhoďte na zem všechny zbraně!“
Charlie s Martinem se na sebe podívali a pak pomalu sňali opasky s revolvery a přidali i pušky z pouzder u sedel.
„V pořádku… Dicku… seber ty zbraně!“ zvolala žena a zpoza stodoly vyšel mladík, snad ještě kluk s puškou v ruce a odhozené zbraně sebral a odnesl.
„Tak, teď můžete vstoupit dovnitř. A nic nezkoušejte, mám vás stále na mušce,“ byla žena stále nepřátelsky naladěná.

V domě, kromě ženy stojící stranou stále s připravenou puškou, byly ještě dvě dívky, její dcery. Jedna byla už větší, asi sedmnáctiletá, ale její mladá pohledná tvář nesla stopy těžkého života na farmě. Představila se jako Sandy. Mladší Marlen byla teprve v rozpuku z dítěte na mladou slečnu.

Mládenci vypověděli, jak se sem dostali a znovu žádali jen o krátký čas na odpočinek.

„Zůstanete tu do rána. Přijde vítr a pořádný liják. Vím to. Takže se vám ta návštěva protáhne. Věřím, že jste poctiví a nemáte postranní úmysly, ale v tomto kraji je takových jezdců víc. Už jsme měli tu čest dvakrát. A vždycky se z nich vyklubali zloději a vrahové. Proto ta ostražitost. Muž s honáky se vrátí pozítří, takže ochranu farmy vždy přebírám já…“
„A já,“ ozval se ode dveří syn ženy, který jejich zbraně kamsi uložil.
„Dicku, posaď se ke stolu a Sandy, nandej jim pořádnou porci fazolí. Páni vypadají hladově,“ poprvé se na ně usmála.
V tom úsměvu se proměnila v hezkou ženu. Sice taky nesla stopy tvrdé, nikdy nekončící práce, ale přece jen nebyla ještě tak stará. Dceři je stěží sedmnáct, jí možná čtyřicet?

Chlapci se pustili hladově do jídla, mlaskali a vychvalovali jejich kuchařské umění, až se Sandy zapýřila a Marlen po ní mrskla zlým pohledem. Vždyť ji při vaření také pomáhala!

***

Ani po jídle žena, která si říkala Sonnia, neodložila pušku, zato chlapcům nabídla pálenku.
S díky odmítli a dali si jen jednu sklenku. Alkoholu opravdu moc neholdovali.
Během hovoru si Martin povšiml, že nepřítomnost muže v domě je asi dlouhodobější, než Sonnia tvrdila. Sám vyrostl na farmě a věděl, jak to v takové domácnosti vypadá. Vládne tam přísný patriarchát a vše má svůj řád, daný a neměnný po celé generace. To mu zde chybělo. Cítil to.

A zatímco se Charlie bavil s Dickem o zbraních a kdo z nich je lepší střelec, vyslal Martin na Sonniu pohled plný otázek, který si ovšem ona vyložila jinak. Brala ho jako výzvu.
Zrudla, uhnula pohledem a zavedla řeč s dcerami o práci na druhý den. A taky rozhodla, jak to bude se spaním.

„Vy dva budete vedle. Odtamtud se nedá dostat ven, než tudy. Tady budu spát já a Dick. Holky to vydrží v seníku.“
„Nechcete obtěžovat, spokojíme se se senem, v posteli jsem nespal už kolik let,“ namítl Charlie, ale Sonnia řekla, že tak to rozhodla.
„Stále nám nevěříte?“ ušklíbl se Martin.
„Nevím,“ odvětila a zase před jeho pohledem uhnula očima.

***

„První se vezmu hlídku já, mami,“ řekl Dick, když se všichni ukládali ke spánku.
„Neboj… stejně spím jen napůl,“ pousmála se Sonnia, když vtom odvedle vešel do místnosti Martin.
„Promiňte… ještě bych potřeboval jít ven… víte… na hnůj.“
„To ty fazole, co?“ zachechtal se Dick a dodal sarkasticky. „Jo, Marlen, ta se v koření vyzná.“
Sonnia vzdychla a vzala do ruky revolver.
„Tak pojď,“ kývla na Martina.

Naštěstí svítil měsíc, takže vše proběhlo rychle a když se Martin vrátil na zápraží, Sonnia ho zastavila.
„Cos to na mě zkoušel tam u stolu? Chceš si se mnou zašpásovat?“ sykla přísně. „Kolik ti je, mohl bys být mým synem !?“
„Ale… já nic nemyslel… jen mě zajímá…víte… mám pocit, že žádný manžel není. Prostě tu žijete sami,“ řekl Martin a cítil, jak se mu hlaveň revolveru zaryla do boku.
„A co tím sleduješ? Myslíš, že jsem bezbranná ženská se třemi dětmi, kterou můžete beztrestně okrást? Ještě slovo a stisknu spoušť, to mi věř!“
„Proboha… nechte už toho. Jsme jen obyčejní stopaři. U Little Bighornu se něco stalo, brzy se to sem donese, ale my nejsme vojáci. Jdeme zase dál, až si nás někdo najme… nechte toho podezřívání,“ naštvaně se Martin ohradil.

Hlaveň zmizela a Sonnia se pousmála.
„Tyhle řečičky na mě neplatí, ale… nějak ti věřím. Sama nevím proč. Snad, že seš mladej, urostlej… zkušenej?“ náhle mu rukou sáhla na rozkrok. „Postaví se ti, nebo potřebuje pomoct?“
„Ahh… já… jo… postaví,“ zablekotal Martin, vykolejený její proměnou.
„Pojď do kůlny,“ táhla ho Sonnia do přístěnku za domem, kde si lehla na zem a vyhrnula sukni k pasu.
„Dělej… vraž do mě svýho tvrdýho ptáka… ležím tu před tebou jak děvka… tak na co čekáš?!“ s roztaženýma nohama se mu nabízela.

Martin pocítil erekci, neboť pohled na odhalený klín ho vzrušoval, ale chtěl ještě víc.
„A co prsa?“
„Chceš je?“ žena si přetáhla košilku přes hlavu a dva pecny prsou se jí rozlily po hrudi.

Martin na ni nalehl, Sonnia sama ho uchopila za ocas a pomohla mu se zavedením.
„Oáááh… joooo,“ vzdychla spokojeně a Martin přirážel, ona ho držela oběma rukama za zadek a tlačila na sebe.

Revolver teď ležel opodál a Martina napadlo, že kdyby byl opravdu násilník, měl teď spoustu příležitosti ženu usmrtit. Nejdříve omrdat a pak uškrtit, zastřelit…
„Ano… božeee… dělej se mnou co chceš… všechno… ooúúúúhhh,“ sténala a zmítala se spoutána spalující rozkoší. Martin jí prohnětl a promnul prsa a prudce strojově přirážel a vnímal ocas pulsující ve vlhké a přitom těsné masírující pochvě.
Nakonec si ji vzal zezadu, majetnicky ji uchopil za boky, prudce do ní vrážel ocas a v předtuše svého vyvrcholení stále rychleji.
„Ty mrchoooo… už… budu… všechno do tebe vycákám, „hekal, naposledy přirazil a v krásném uvolnění vnímal, jak životodárné semeno proudí do jejího lůna.

Sonnia též kvílela vyvrcholením a poševními stahy svírala v sobě zaražený ocas a vymačkávala z něj vše do poslední kapky.
Do domu už Martina odvedla beze zbraně. Dick na lavici chrápal, až okna drnčela, Sonnia usedla na židli, pušku si položila na stehna a po chvilce zírání do tmy taktéž usnula.

***

„Kdes byl?“ ozval se Charlie. „Už jsem si myslel, žes utek´.“
Martin se usmál.
„Sis nevšiml, že nám ta ženská o svým muži lhala? Že žádnýho nemá?“
„Ne.“
„No právě. Já jo a venku jsem se jí na to přímo zeptal… skončili jsme v kůlně a tam jsme si to rozdali.“
„No tedáááá,“ protáhl Charlie. „Ta že musela bejt vyhladovělá, co?“
„To byla. Ještě teď mě péro bolí, jak mi ho v sobě svírala.“
„Já jsem si na zítra domluvil s Dickem střeleckej souboj. Jestli vyhraju, prej mi domluví rande se Sandy…“
„Oni nám vrátěj zbraně?“ divil se Martin.

„Ty vopigluješ jeho máti a pak se divíš? Seš blbej, nebo si myslíš, že o tom nevěděl? Sám řekl, že si pohlídá hodiny, jak dlouho tam vydržíte…“
„Takže tys to věděl?“
„Jasně, že jo, kámo, dobrou noc,“ zachumlal se Charlie do deky.
Martin jen broukl. „Dob… chrrr,“ a byl sám v limbu.

***

Ráno byla Sonnia samej úsměv a žert, prostě celá proměněná, „jako už dlouho ne,“ utrousil Dick s pohledem na Martina.

Střeleckou soutěž vyhrál s přehledem Dick, takže z randění Charlieho a Sandy sešlo a protože chlapci už byli odpočinutí, rozloučili se s obyvateli farmy a vyrazili dál.
„Ty sis vrznul a mě teče mrdka ušima,“ odplivnul si Charlie zlostně.
„Děláš jako bys měl holku v posteli každej den, že se ti tak tlačí ven. Tak jsem měl štěstí, no,“ opáčil Martin. „Naposledy jsem si zaprcal před dvěma měsíci „U holý prdele“ v Litannii a od tý doby nic. Ani teď jsem nic nečekal. Sonnia to ale už potřebovala. Úplně…“
„Neříkej už nic!“ zaječel Charlie a raději popohnal koně do trysku, aby nic neslyšel. Byl prostě nadrženej jak stepní kozel.

***

O několik měsíců později je doprovod jedné karavany dovedl do známých míst. K farmě Sonnie a jejích dětí to bylo dva dny jízdy. To už se všeobecně vědělo, co se stalo u Little Bighornu a že za to indiáni krvavě zaplatili a vítězství jim nebylo nic platné, ale politika mládence nezajímala. Měli svůj úkol a jakmile ho splnili, vydělané peníze rozkutáleli po barech a pak se zase nechali najmout od jiné skupiny přistěhovalců. Nových osadníků táhnoucích na západ bylo stále dost. Nyní se ale vraceli na známou farmu.

***

První, co spatřili s děsem v očích, byla mrtvola Dicka, ležícího uprostřed dvora. Měl v těle mnoho zásahů a byl doslova rozstřílen.
V domě našli mrtvou Sonnii zhroucenou pod oknem. I ona utrpěla řadu zranění. Rána na čele byla ovšem smrtelná. V ruce ještě držela pušku s takovou silou, že ji chlapci ze sevření nedokázali odebrat. Všude byl neuvěřitelnej nepořádek, vše rozházeno, rozdupáno, zničeno.

„Sandy,“ vykřikl Charlie , když nahlédl do zadní místnosti. Tam spatřili ležet Sandy s vyhrnutou sukní a potrhaným živůtkem, zjevně zhanobenou. Ležela bez hnutí, jak mrtvá, z rozevřenými stehny se stopami krve kolem, jak dosud byla nedotčenou pannou.

Charlie k ní přiskočil „Sandy..Sandy,“ úpěl, až radostně vykřikl, když zjistil, že dýchá. Jen byla v bezvědomí z šoku, co se zde událo.
Martin pátral po Marlen. Děsil se, zda ji také nestihl osud sestry, či zda ji ti ničemové neunesli sebou. Procházel všechny budovy, až mu sama vskočila do náruče z hromady dřeva v kůlně.

„Martine!“ vykřikla. „Jsou tu lupiči… mamka se brání, Dicka zastřelili…“ zajíkala se.
„Pššš, už je po všech,“ tišil ji Martin. „Teď musíš být statečná. Maminka je mrtvá, ale Sandy žije a ti muži už jsou pryč. Jsem tu s Charliem… Co se tu stalo?“

A tak se dozvěděl, že čtyři muži se tu objevili někdy před polednem. Chvíli okouněli před bránou, ale pak vzali farmu útokem. Dick se nestačil skrýt a rozstříleli ho jak řešeto. Matka dcery poslala do kůlny, měly tam dávno připravenou skrýš, jenže Sandy už to nestihla. Tři muži dobývali dům a ten poslední Sandy popadl a ač se zmítala, křičela a bránila, nesl ji pryč přehozenou přes rameno jak pytel. Pak střelba utichla, ale neodvážila se vylézt ven, až teď, když Martina slyšela volat její jméno…

***

„Co navrhuješ?“ zeptal se Charlie Martina, aniž blíže specifikoval, na co se ptá. Bylo to jasné oběma.
„Užili si, naplnili sedlové brašny lupem, kam se asi vydají?“ dumal Martin a jako zkušený traper to dokázal odhadnout. „Noc na krku, civilizace daleko, kde se tady dá přenocovat, no?“
„Hadí kaňon,“ dopověděl Charlie a Martin kývl. „Přesně!“

Zkontrolovali si zbraně a dívkám slíbili, že se vrátí.

***

A dopoledne druhého dne se skutečně vrátili.
Protože sebou přivedli čtyři koně se sedlovými brašnami naplněnými jejich nakradeným majetkem, dívky se na nic neptaly. Přepadení a zabití bratra a matky bylo pomstěno.

Chlapci už na farmě zůstali. Nedokázali dívky opustit a pravdou bylo, že se Charlie do Sandy zamiloval. Vlastně zakoukal se do ní od chvíle, když se tu objevili a od té doby na ni nepřestal myslet. I on nebyl Sandy lhostejný a hřálo ji u srdce, že jako o zmrhanou holku má o ní stále zájem. Bála se, že své životní trauma trauma si ponese osamocena, bez muže.
Marlen byla ještě příliš mladá na to, aby s Martinem utvořila pár.

Ale roky plynuly rychle, dívka rostla, tělo měnilo tvary a náhle tu byla hezká mladá slečna. Martin o ní pochopitelně zájem měl, zbývalo jen se tak nějak sblížit intimně. Marlen se toho ale obávala. Sestra jí ale moc rad poskytnout nemohla, jen to, co nyní prožívala s Charliem, ale vzpomínky na ztrátu panenství se snažila vytěsnit z hlavy.

Martin ale nespěchal a když se konečně jednou sešli v seníku, začal ji jen pomalu a opatrně líbat. Marlen byla rozhodnuta to okamžitě utnout, pocítí-li něco, co nechce, ale polibky byly velmi příjemné.
Když opatrně pronikl jazykem do jejích úst a líbání se měnilo ve vášnivé, ochotně se mu přizpůsobila. Přitom pocítila jeho ruku na koleně a opět jí to přišlo příjemné. Ruka zajela pod šaty, dotkla se hladké kůže a stoupala po stehně výše. Tělem jí projela elektrizující vlna vzrušení. Ruka už se ocitla velmi vysoko a hlazení se stočilo na vnitřní stranu stehna. Stiskla nohy pevně k sobě, ale hned je zase povolila, nevěděla sama, co dělat, hlazení bylo velmi vzrušující.

Martin na ni zatlačil, aby si lehla na záda, což učinila, ale jak pocítila jeho druhou ruku na prsou, ulekla se. Tohle už ne!
Chtěla se posadit, ale on na ni ležel, sice ne celou vahou, ale nemohla ho odstrčit. Naopak, začal jí kasat šaty až k pasu a druhá ruka jí prsa doslova mačkala.

„Ne… to… ne… počkej… to nechci,“ začala se bránit.
„Pšš… pššš… neboj se… chceš to, ale bojíš se… Sandy to říkala… já budu opatrný,“ konejšil ji Martin.

Marlen to moc neuklidnilo, ale když ty doteky, hlazení a líbání byly tak příjemné. Pak ji vzal za ruku, a náhle cítila jeho mužství. Teplé, tvrdé a pevné. Sevřela ho v dlani.
„Jooo… popotahuj jo… jen pomaluuu,“ zasténal Martin.
Marlen poslechla a poprvé v životě honila rukou mužský úd.

Martin se jí pomalu vklínil mezi nohy a pak s ním sám zamířil do černého porostu klína.
Pronik byl nesnadný, ale pomalý a ohleduplný.
Proražení její nevinnosti bylo doprovázeno jejím tichým zasténáním a pak už v ní byl zaražený v celé délce a rozjel pomalé přírazy až do vyvrcholení, kdy jí dělohu naplnilo mužské sémě.
Marlen nebyla příliš spokojena, ale chápala, že „poprvé“ je pro ženy nepříjemným prožitkem. Až si to zopakují, jistě i ona dojde slasti, jak jí líčila sestra, když s Charliem dosáhla svého prvního vyvrcholení.

***

Byl teplý jarní den.

Marlen, již podruhé obtěžkána, se batolila po farmě a nyní cosi kutila ve stodole, Charlie byl ve městečku s nějakou úřední záležitostí a Sandy lomozila nádobím na kamnech a loupala očima po Martinovi, který seděl u stolu a cosi čmáral na kus papíru.
„Herdek, nerachoť s tím nádobím, musím přemejšlet!“ vybuchl nad asi dvacátým křápnutím poklice na hrnci.
„Hm… taky potřebuju myslet!“ odvětila zlostně Sandy. „Jak to, že Marlen už je podruhý v tom a já stále nic! A to jsem starší.“
„Hm… jak často spolu spíte?“ prohodil Martin a ušklíbl se.
Sandy zrudla, ale odpověděla.
„Dost často na to, aby se něco stalo. Ty ses kolem Marlen jen ochomýtl a… Prý jsi ji to udělal už při jejím poprvé v seníku.“
„Tak je někde chyba,“ mínil Martin.
„To je mi jasný. Jenže jak zjistit, v kom z nás? Potřebuju… to vyzkoušet… s tebou.. jsi jedinej chlap široko daleko,“ řekla Sandy a Martinovi došlo, proč je od rána taková nervózní. Má svůj plán. „Zkusíš to se mnou… prosím?“

„Ale co Marlen?“
„Ve stodole loupe cibuli. Uvidíme na ni z okna. Žádný cicmání, potřebuju jen tvý semeno.“
„Nepostaví se mi na povel,“ bránil se Martin, kterého lákaly její poklady schované pod košilkou.
„Nepovídej,“ vjela mu rukou do klína a osvobodila ven ocas. „Nic nedělej, já sama, ano? Hmm… už je velký a pevný,“ honila ho zrychlujícími pohyby.

„Ohh… Sandy,“ hlesl Martin. „Chci vidět tvý kozy.“
„Nemluv… pššt,“ šeptala Sandy a volnou rukou si uvolnila šněrování u krku a odhalila mu svoje balóny. Pevná a přitom velká prsa přímo zvala k polaskání a Martin neodolal. Sandy slastně sténala a zcela ho přestala honit, jak se poddala vlastní rozkoši.
Nakonec ulehla zády na stůl a s doširoka roztaženýma nohama přijímala jeho prudké přírazy.

„Seš hezky mokrá… pojď mi naproti,“ bral si Martin tvrdě, jak byl sám nadržený. Už nešukal kdovíjak dlouho. Přirážel a vlnící se jí prsa mnul a promačkával a Sandy sténala a vzdychala rozkoší.
„Ano… dobrý bože… už… budu,“ vnímala slastné pohyby ocasu v sobě a spěla k orgasmu. Na sex s Charliem si nemohla stěžovat. Měl dokonce i větší péro, ale tohle byl prostě jiný ocas, jiné pohyby… jiná slast.

Poslední příraz a vystříkání dělohy semenem ji přivedl na vrchol, kdy byla rozkoší zcela bez sebe. Hleděli na sebe, a tak si nevšimli tváře Marlen v okně, která všechno viděla.

***

Když večer ulehli na lože, Martin se jako obvykle přitulil k Marlen, pohladil jí břicho a pokusil se políbit.
„Nech mě,“ odsekla Marlen a to to zarazilo. Tohle nikdy neudělala. Marlen pokračovala.
„Že seš nadrženej a potřebuješ se uvolnit bych pochopila,ale když už ho strkáš do mý sestry, neměl by ses mě alespoň zeptat?!“
Martin pochopil, že byli odhaleni.
„Je to celý jinak. Vysvětlím ti to.“

Marlen nechtěla nic slyšet, ale vzhledem ke své nemohoucnosti nemohla nic dělat, když jí Martin zarazil ptáka do pusy a musela ho kouřit, zatímco on ji držel za hlavu a mluvil.
„Sandy stále nemá dítě. Je jí to líto a hledá, kde je chyba. Zda v ní nebo v Charliem. Jediná možnost je zkusit jinýho chlapa a proto mě požádala, abych ji zkusil obtěžkat. Nic v tom není, než prostě jiný semeno. Nemilovali jsme se, jen jsem jí ho tam strčil. To je vše… a ty hezky kuř… už… budu… ohhh,“ a vzápětí plnil její ústa lepkavou slanou mízou.

Marlen s polykáním nikdy neměla problém, olízala mu ho do čista a uspokojila se i s jeho odpovědí. To, co viděla, jako vášnivé milování opravdu nevypadalo a že Sandy touží po dítěti, pochopitelně věděla. Pokud Sandy s Martinem obtěžká, bude chyba v Charliem a co kdyby ona vyzkoušela jeho? Teď šukat nemůže, ale až porodí…

Třetí dítě není překážkou a jelikož je Martin plodným bejkem, nepozná, čí vlastně skutečně je. Stejně tu žijí pospolitě, jako jedna rodina a když ona nemůže, hle, kam to dneska zašlo. A ti dva spolu budou šukat i nadále. Jen tak, z čiré radosti… ne jen kvůli tomu „pokusu.“

***

Po půl roce Sandy stále neotěhotněla, přestože jí Charlie, i potajmu Martin, dávali pěkně do těla. Sandy veškerý svůj zájem směřovala na čerstvé dítě sestry, až se o něj prakticky starala jak o vlastní a Marlen jí nechala. Nemá svoje dítě, tak tohle vychová jako vlastní.

Martin s tím nesouhlasil, ale Marlen mu přislíbila dětí až nad hlavu, takže jestli jedno jeho dítě jeho nebude, o nic nejde. Stejně jako Marlen pochopil, že tu žijí jako jedna rodina, takže potomka bude i tak nadále pod dohledem a jeho výchovu usměrňovat. A Charlie s tím souhlasil.

***

Když Marlen svedla Charlieho, otěhotněla takřka okamžitě. Odbyli si to v pohodlí lože při první vhodné příležitosti a pak spolu šukali ještě dvakrát, než se Marlen zastavil cyklus.

Martin pochopitelně považoval dítě za své a šoustal Marlen do doby než nakynula a byla mu k dispozici jen ústně a nebo mu poskytla úlevu zadečkem. Tam to neměla ráda, ale výjimečně se k tomu dala přemluvit a nepříjemné pocity překonala.

Pak už Martin šukal jen Sandy, ale neměl k tomu dostatek příležitostí. Někdy zajel i do městečka vysypat si pytel do některé z kurev v nevěstinci.

***

Marleno těhotenství všem potvrdilo, že chyba je v Sandy. Zřejmě tehdy při tom přepadení utrpěla vnitřní zranění, které jí znemožnilo mít dítě. Upnula se na „darovanou“ dceru, pojmenovanou Carol a Charlie navštívil místního pastora a za peněžitý dar kostelu byl dítěti vystaven nový rodný zápis se jmény rodičů Sandy a Charlie.

***

V průběhu času se vztahy trochu uvolnily a Charlie spával s Marlen i Sandy, stejně jako Martin. Buď když měly ženy své obvyklé obtíže, nebo když byla Marlen v očekávání, což bylo často, na milostné hrátky jim byla k „dispozici“ Sandy.
Marlen si alespoň v tomto případě oddechla a milovala se jen když chtěla ona a ne muži. S jistým ulehčením pak v noci poslouchala hekání z vedlejší místnosti, kde Charlie nebo Martin rabovali Sandy, která na posteli klečela jak čubka a muži jí mezi nohy zezadu vráželi nadržené ocasy. Zakulacené Marlen v této době postačilo jen něžné hlazení, mazlení a líbání, hlavně bez zásunu.
Ocas bez problémů kouřila, ale jen Martinovi. On byl její první muž, nyní milovaný a ctěný manžel.

***

Uplynuly roky. Dva starci nad hrobem, Martin a Charlie, spolu se svými dětmi navštívili místo, kde se začala odvíjet jejich cesta ukončení potulného života, pláň a zvýšený pahorek nad řekou Little Bighorn. Mlčky si prohlíželi náhrobky padlých vojáků, vztyčených na místě jejich skonu. Celá 7. kavalerie zde padla do posledního muže, včetně svého velitele.

Znovu jim vytanula na mysli slova jejich učitele Jima Bridgera o špatném snu a nechuti podplukovníka Custera měnit své rozhodnutí…
„Proč Custer neposlouchal ta slova varovná?“ otočil se Charlie na Martina a ten pokrčil rameny.
„Dnes už je to jedno. Kdybychom neutekli, ležíme tady a nepoznali bychom Marlen ani Sandy a neprožili tak plodný život.“

Charlie se pousmál a rozhlédl se po postavách rozesetých po kopci. S Marlen měl pět dětí, se Sandy za své přijaly tři a Martin jich měl šest. Chudák Marlen byla vlastně stále obtěžkána.

Nyní už žila jen Sandy, vetchá stařenka, skoro slepá a nahluchlá a stejně jako muži s pokorou čekala na konec svých pozemských dní. V nebi pak všichni budou žít svůj život věčný.