Tatramatka

Pamětníci si určitě vzpomenou, že pod stejným názvem, víc jak před deseti lety vyšla povídka od Bobra. Dovolil jsem si z této povídky vzít námět, snad se na mě autor nebude zlobit, a zpracovat ji podle svého.

Naše nadšení nebralo konce. Největší výhrou bylo přidělení podnikového bytu na rodícím se sídlišti na okraji města.
Naši radost nemohla zkazit ani přístupová cesta od vzdálené autobusové zastávky městské dopravy, která spíš připomínala tankodrom, než chodník.
Rozbředlé bláto a kaluže, kterým nebylo možné se vyhnout, značně ztěžovaly návraty do sice ještě skoro prázdného bytu, ale vždy to bylo vyváženo příjemným domovem, koupelnou s teplou i studenou vodou, vanou, splachovacím záchodem, ale hlavně soukromím.
Tento přepych nebylo možné ani trochu přirovnávat k podnájmu, ve kterém jsme ještě nedávno bydleli.

Novomanželská půjčka, kterou v té době stát pomáhal mladým dvojicím za přijatelný úrok koupit bytové zařízení, nám pomáhala pomalu zařizovat prázdné místnosti bytu.
První na řadu přišlo sezení, pak ležení a pomalu přibývaly další potřebnosti do domácnosti.

Mezi méně příjemné činnosti patřilo praní. Přivezli jsme si do nového bytu starší pračku Mini Romo, ale ta kromě praní nedokázala nic jiného a tak musela manželka vyprané prádlo pracně přemisťovat do vany na máchání, a vše pak ručně ždímat.
Práce to byla vcelku namáhavá a tak jsem se snažil vždy své ženě pomoci.

Představte si, jak asi moje pomoc vypadala. Manželka skloněná nad vanou, v domácích šatech, vysoko vyhrnutých, ukazuje stehna a v některých okamžicích i kalhotky. Musel bych být ze železa, aby to se mnou nic nedělalo.
A tak jsem si mnohdy nejen sáhnul, ale občas jsem si stáhl kalhoty a ztopořeným údem ji poškádli mezi stehny.
Její reakce byly vesměs podobné jako vejce vejci.
Obrátila se ke mně a plácla mě po něm rukou se slovy: „Nech toho, nevidíš, že mám práci?“

Musel jsem uznat, že jsem si opravdu nenašel ten nejvhodnější okamžik, a většinou jsem dal na její dovětek: „Nech si to na večer.“

Těmto marným pokusům se blížil konec. Bylo mi manželky i líto, že musela vykonávat onu nepříjemnou a namáhavou práci, a tak jsme se rozhodli, že si koupíme automatickou pračku.
Ono se to lehko řekne, ale těžko udělá.
Doba byla taková, že jste nešli do obchodu, a hned ji koupili. Automatická pračka, kromě jiného, jako byly barevné televize, patřila mezi nedostatkové zboží, a museli jste mít známé, nebo štěstí, abyste na ni v obchodě narazili.

Vypadalo to jako sen, když jsme jednoho dne stanuli v obchodě před takovým zázrakem, jménem Tatramat.
Bílá krasavice se skleněným okénkem vpředu, nám okažitě padla do oka.
Naše rozhodnutí urychlila navíc prodavačka trvzením: „Nečekejte a berte ji okamžitě. Je jediná.“
Po chvilce již na pračce ležela cedulka „Prodáno“.

Doma byla radost vystřídána, byť krátkodobým, ale zklamáním. Tím byl přívod a a odtok vody a zřízení samostatného jističe.
Problém byl brzy vyřešen a nastal slavnostní okamžik prvního spuštění s vloženým prádlem.

Dnešní generace to bere jako samozřejmost, ale pro nás to byla událost, kterou jsme sledovali jako divadelní představení. Přinesli jsme si do koupelny židle, vložili prádlo, navolili program a pračku pustili.
Buben se za okénkem roztočil, pračka si napustila vodu, spláchla prací prášek, zkrátka, udělala všechno, jak má být. Vše probíhalo bez problému do chvíle, kdy se pračka poprvé rozhodla ždímat.
S rychlejší rotací bubnu se dala do pohybu a začala nadskakovat a pohybovat se po místnosti.

Snad se v bubnu špatně rozložilo prádlo, nebo jsem ji špatně vyrovnal na podlaze? Nebylo o čem přemýšlet. Rychle jsem vyskočil ze židle a snažil se pračku podržet. Leč marně.
A tak mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného, než zvednout manželku a posadit ji na poskakující stroj.
Pračka se sice trochu uklidnila, ale svou energii přenesla na manželku.
Zapomněl jsem připomenout, že manželka byla oblečena takzvaně „nalehko“. Zkrátka, kromě šatů, neměla na sobě nic.

Vibrace pračky přešla na moji ženu. Rozhoupala jí pevná prsa, ale rozpohybovala i dolní část jejího těla.
Přitiskl jsem se ke své ženě, abych pračku co nejvíce zatížil a ztlumil její tanec po koupelně.
Kontakt našich těl s námi udělal své. Manželka rozevřela nohy, za mým tělem je opět spojila a přitiskla si mě k sobě.
To už já nelenil, osvobodil jsem své mužství a snažil se najít ten správný otvor pro naše splynutí.
Pohyb pračky to sice trochu komplikoval, ale povedlo se.
A pak už bylo všechno jen na pračce. Stál jsem přitisknut ke své ženě a vychutnával si vibrace, které za nás vykonávala pračka.

Toho dne jsme vyprali veškeré prádlo, možná i to už jednou vyprané. Tatramatka toho dne ždímala třikrát. Díky ní se i narodil náš prvorozený syn.