Tenkrát za socíku 🇨🇿

„…Tak, soudružky a soudruzi, končím poradu,“ řekl náměstek Poruba a vstal. Přítomní pracovníci se začali vytrácet, když ještě dodal: „Soudružka Šímová zde ještě zůstane.“

Plavovlasá žena ve středním věku zůstala poslušně sedět a zvídavě na náměstka hleděla pomněnkovýma očima. Blond a modré oči, toť vražedná kombinace a když se k tomu přidá hezké tělo, chytrost a ostrovtip… každý muž se změnil ve tvárnou poddajnou bytost s níž si mohla dělat, co chtěla.
„Přejete si, soudruhu náměstku?“ zaševelila s úsměvem, když osaměli.
„Jsme tu sami, tak na co tyhle oficiality? Blanko, příští týden přijedou ti hlavouni z generálního ředitelství. Nemusím ti vykládat, jak se tu budou roztahovat. Budou hledat průsery a taky je najdou. A budou padat hlavy, to je ti snad jasné. Nesmíme jim k tomu dopřát čas. Poskytneme jim kulturní vyžití, ožereme je… zkrátka, potřebuji, abys jim věnovala všemožnou péči. Chápeš?“

„Všem najednou?“ znejistěla Banka.
„Jen tomu nejvyššímu. To je vše. Spoléhám na tvůj kulturní odbor,“ řekl náměstek a dvorně Blance podržel při odchodu dveře.

***

Zdeněk Poruba, náměstek jistého strojírenského podniku měl tkzv. „pod palcem“, kromě jiných oddělení, i kulturní referát, kterému vládla paní Blanka Šímová. Pracovala tu již pátým rokem k plné spokojenosti nadřízených. Odkud sem přišla, se nevědělo, ale mnozí po setkání s ní nabyli pocitu, že tato žena donedávna pracovala v úplně jiné branži a s úřednickou činností to nemělo nic společného. Přesto svou práci ovládala skvěle. Uměla jednat s lidmi, alespoň v základu ovládala několik cizích jazyků a kultura v podniku tak díky jejímu úsilí jen vzkvétala. Ředitelství jí přálo a peněžní fondy se zdály nevyčerpatelné.
No, a že si svou atraktivitou omotala řadu mužů kolem prstu a tím si i znepřátelila dost žen se netřeba rozepisovat.

Navenek vystupovala jako slušná vdaná paní. Děti měli již takřka dospělé a manžel pracoval jako jeřábník ve velké stavební společnosti a byly týdny, kdy se doma vyskytoval jen o víkendech. I tak však Blanka působila spokojeným dojmem, stále dobře vypadající a dobře naladěná.

***

Komise z generálního ředitelství zahrnovala pětici osob. Dva náměstky a tři „šmejdily,“ kterým museli být všichni v podniku k dispozici. Všude vládla pochmurná atmosféra.
Třebaže výrobní plán se plnil víc jak na 100%, vyrobené produkty nikdo nechtěl. Tedy zejména nikdo z kapitalistické ciziny. Soudruzi z RVHP je sice jaksi povinně odebírali, ale neplatili penězi, ale zase svými výrobky, které zase v tuzemsku nikdo nechtěl… byla to složitá ekonomická situace celého socialistického hospodaření. A Západ svým ekonomickým náskokem a pokrokem si z nás ještě tropil legraci…
A až to na vedení podniku soudruzi z generálního ředitelství vytasí, co jim jen řeknou? Jako by to oni sami nevěděli. Ovšem strana se nemýlí nikdy.

Naštěstí „generální pánové“ nebyli tak upjatí, jak se zdáli a rádi přijali pozvání na večírek na jejich počest, zvláště, když byla zajištěna přítomnost mladých hostesek, dostatek jídla a alkoholu. Z podniku se akce zúčastnilo celé vedení a ani na náměstka Porubu se nezapomnělo.

***

Večírek byl v plném proudu, reprodukovaná muzika mlela dechovky a Blanka šla v tanci z kola do kola. Otisky upocených rukou pánů měla snad všude, ponejvíce na oblinách pevného kulatého zadečku. Generální náměstek Průcha jí dokonce sáhnul na výrazně se rýsující prsa pod upnutými šaty, ale byl ihned varován s hrozbou přímé inzultace.

Zapovězené území měl k dispozici jen generální náměstek Jíša, jakožto nejvýše postavený soudruh z celé té kontrolní mise. Průcha se musel spokojit s jednou z hostesek, ale nelitoval. I hostesky se pyšnily potřebnou znalostí péče o hosty. Jedna dokonce zbyla i na Zdeňka.
Ten původně chtěl odjet domů, ale jelikož ani řidiči nevydrželi být celou noc střízliví, musel odjezd odložit. Večírek se totiž konal v lůně přírody, kde podnik vlastnil celý areál chatek s čele s hlavní budovou, kde se pořádaly různé akce a v létě tábor pro děti zaměstnanců pod patronací ROH.

Večírek pak vyvrcholil v jednotlivých pokojích, muži a ženy v různých sexuálních pozicích na postelích. A nejen tam.
Zdeněk svou partnerku klátil ve stoje, opřenou zády o vykachlíkovanou stěnu v umývárně. Původně se tam jen šli společně osprchovat, ale touha byla silnější a stačilo jen dívku přitisknout ke stěně, pozvednout za stehno a proklát ji kundu tvrdým ptákem. Šukal ji tvrdě prudkými přírazy a bylo jim jedno, že umývárna je společná pro všechny pokoje a tato je navíc pánská.

Dívka tlumeně vzdychala, zato Zdeněk funěl jak přetopená lokomotiva. Její mladé tělo a úzká píča ho vzrušovala do nepříčetnosti. Ty hezký pevný kozy, hladká pokožka, pevná stehna… pozvedl ji i druhou nohu, ona mu je hned omotala kolem pasu a dál ji drsně píchal, až to na něj přišlo.
„Už budu… oáách,“ a plnil jí pochvu semenem.
Dívka se neudělala, ale od toho tu nebyla. Ale docela se jí to líbilo, hlavně obsah obálky, kterou dostala od Blanky, když jí nabídla účast na tomto večírku. Dávným kámoškám se má pomáhat a Blanka byla „legendou“ v tomto byznysu. A dnes na ni kupodivu ani nevyšel nějaký stařík, ale docela sympatickej chlap. Tomu „dala“ ráda, jen to mohli dělat v posteli a ne ve studený umyvárně.

Teď se tedy konečně osprchovali a každý šel do svýho pokoje. Zdeněk spal naštěstí sám, takže sotva zalehl, okamžitě usnul, zatímco v sousedních pokojích to kvílelo, sténalo a vzdychalo až hanba.

***

„Zde, přede všemi, uděluji soudružce Šímové veřejný dík za zvládnutou organizaci výjezdového jednání,“ četl náměstek Poruba z papíru na nejbližší poradě. „Samozřejmě i vám všem za vstřícnost návštěvě z generálního ředitelství. Víme všichni, že tu byli slídit, ale nedali jsme se.“
Smích mu byl odpovědí a když porada skončila, řekla mu Blanka tiše.
„Můžeš dnes večer ke mně zajít? Chci s tebou probrat něco osobního.“
„K tobě domů?“
„Dnes nemůžeš? Tak jindy,“ byla Blanka vemlouvavá.
„Ne, ne. Jen jsi mě zaskočila. A co Olda?“ ptal se Zdeněk na manžela.
„Je na stavbě. Tak v osm, jo?“

A Zdeněk po jejím odchodu mohl přemýšlet, co za tím vězí. U Blanky doma nikdy nebyl. Proč najednou to pozvání?

***

Doma se vymluvil na schůzi. Pro manželku to nebylo nic nového ani překvapujícího. Věděla, že Zdeněk se chce před důchodem vyšplhal v kariérním žebříčku co nejvýš a když to nejde v práci, jde to v místní organizaci KSČ, kde se už dostal do širšího výboru předsednictva a určitě to jde ještě výš. Žere to však čas.

***

Blanka byla snad ještě krásnější. Alespoň tak ji v duchu Zdeněk ocenil, když mu otevřela oděná v šatech zdůrazňující její ladné tvary a křivky.
V obýváku se stůl prohýbal pod jednohubkami a uprostřed stála láhev vína v nezvyklém objemu 0,7l. Viněta byla v němčině a Zdeněk rozluštil jen název Müller-Thurgau.
„To víno mi přivezl brácha z Maďarska,“ prohodila Blanka. „Otevřeš ho, prosím?“

Zdeněk chvíli zápasil s vývrtkou… zadařilo se, dočkal se pochvaly a posléze přípitku.
„Je to už pět let, co jsem v podniku nastoupila. Jsem ráda, žes mě tenkrát, nezkušenou elévku podržel a dal mi důvěru v kulturním odboru a nestala jsem se takovou tou holkou pro všechno. Už kolikrát jsem ti chtěla projevit svůj vděk… naposled před pár dny na večírku.“
„Ale to přece není třeba,“ soudil Zdeněk.
„Ne, ne. Nemám ráda dluhy a tobě se opravdu chci odměnit a to tak, jak si zasloužíš,“ a uvolnila si pásek, šaty se rozevřely jako lusk a odhalily její nahé tělo. Šaty ji sjely z ramen a před Zdeňkem stála bohyně. Jak vypadala úžasně oblečená, nahá byla ještě krásnější.
Hladká, skoro bezchybná pokožka. Trochu bříško, boky, stehna, ale to má správná žena mít.
Jen mírně povislá prsa, jinak ale stále skvostná a krásně souměrná. Klín měla zastřižený, žádný drn až na stehna. Jen tmavými chloupky porostlý pruh s vystupujícími závojíčky mezi sevřenými pysky.

Bez zbytečných slov se objali a líbali a Blanka ho chvatně zbavovala oblečení.
Do postele nedošli, složili se na zem v obýváku a pomilovali přímo na koberci.
Blanka mu ale nejdříve poskytla božskou kuřbu. Zasouvala si ptáka do krku skoro až po kořen, cumlala ho a hrála si s ním, jemně a přitom drsně. Uměla ho vyrajcovat až skoro k výstřiku a pak zase ustala v dráždění, aby jeho vzrušení opadlo. Nakonec ho vykouřila až do konce, pak roztáhla nohy, prsty si hrála s kundičkou a očekávala podobné dráždění pusou a jazykem.
Zdeněk dychtivě zabořil obličej do jejího klína. Vylizoval šťávy, laskal poštěváka a dráždil pysky, až se nalévaly krví a samy od sebe rozevíraly.

Vražení ptáka do rozdychtěné kundy už byl jen bonus. Blanka začala zrychleně vzdychat a spěla k vrcholu a Zdeněk ji mrdal jako smyslů zbavený. Tvrdě, prudkými přírazy a stále rychleji. Cítil, jak žaludem doráží na dno pochvy a jak mu ho krásně svírá… A on mrdá tu božskou kundu, tu nádhernou kozatou ženskou, svou podřízenou… a odteď ji bude mrdat denně. Sledoval, jak se jí pohupujou prsa v rytmu přírazů, její slastí zalitý obličej, přivřené oči…

„Jo… jooo… už budu… už… ááááách,“ vzpínala se Blanka pánví proti němu, pak se udělala a vtom do ní začala proudit Zdeňkova dávka semene. Byla to divoká soulož.
Pak konečně došlo na víno i občerstvení a domů se Zdeněk dostal až po půlnoci. To už manželka dávno spala.

***

Jestli si Zdeněk myslel, že Blanka se stane jeho milenkou, tak se spletl. Řekla mu to hned druhý den, kdy si ji pozval k sobě do kanceláře a začal ji obírat a líbat.
„Co blbneš?“ zarazila ho.
„A to včera? To nebylo nic?“ reagoval zaskočeně.
„Ne. Jen jsme se spolu vyspali. Řekla jsem ti za co. Nic jinýho v tom nehledej. Já jsem vdaná, ty ženatej a jestli sis myslel, udělat ze mě milenku, tak na to zapomeň,“ byla Blanka neoblomná, ale nakonec naladila přívětivější tón. „Ale ano, protože mi seš sympatickej, můžem se někdy dohodnout a zase si zařádit, ale v práci na mě nic nezkoušej, prosím tě.“

***

Blanka to neměla v životě jednoduché. Seznam jejích milenců byl objemný a některé klienty nešlo odmítnout.
V mládí se živila jako pokladní, prodavačka, uklízečka… jen aby měla povinné razítko v občance, ale jejím hlavním pracovištěm byl noční bar v místním hotelu. Zde byla jednou z více nočních pracovnic, tolerovány personálem. Neboť ten z toho také profitoval a sám jim dodával klienty lačnící po sexu se slovanskou krasavicí. Movití cizinci penězi neškudlili i když tvrdost jejich měn byla větší než tvrdost jejich ptáků, ale o prachy šlo na prvním místě. Muchlování s chlípnými cizinci dívkám vynášelo dost peněz, aby je vyvekslovaly za bony a utrácely za luxusní hadříky v Tuzexu, případně nějak dovezené (propašované) přes hranice.
Jenže jednou spadla klec a Blance hrozilo vězení. Za sex s kapitánem z okresní správy SNB se pak vězení vyhnula a šla sekat dobrotu do podniku, kde pracuje dosud. Její minulost zůstala utajena, jen s kapitánem SNB musela stále udržovat intimní styk a být mu na zavolání k dispozici.
Také účelově šukala se zaměstnanci různých prodejen, od Mototechny kvůli pořadníku na auto, Multiservisu kvůli barevné televizi až třeba k údržbářům OPBH pro urychlení potřebných oprav v bytě. Měla tak hezkou červenou Ladu, barevnou televizi, automatickou pračku, v bytě nově vykachlíkovanou koupelnu a vyměněnou vanu.
Vzhledem k těmto skutečnostem neměla zájem rozšiřovat seznam milenců o svého šéfa. Vyspala se s ním, to ano, ale dál to bude podle jejích pravidel, ne jeho.

***

„Včera jsem poprvé potkala našeho novýho souseda,“ hlásila Zdeňkovi u večeře manželka Dáša.
„To je ta mánička, jo?“ odtušil Zdeněk bez zájmu.
„No , má delší vlasy, ale není to žádnej zarostlej vagabund. Mně se docela líbí,“ odvětila Dáša zasněně a Zdeněk překvapeně vzhlédl od talíře. Najednou před ním nestála usedlá manželka, ale dychtivá a nadržená žena.

„Prosím tě! Soudruzi jsou proti těmhle elementům vysazený. Po městě je nahání VB a šup s nima k holiči. Nějaký západní manýry nám sem nebudou zavádět.“
„No ty aby ses nepřidal! Ale u bratrance si zíral na německou televizi, div ti nevypadly voči z důlků nad prsatejma nahotinkama. No jen si vzpomeň, „Tutti-frutti“ se to jmenovalo. Tohle ti nevadí, co?“

Zdeněk nezapomněl. Bratranec ženy bydlel v západních Čechách a všichni tam chytali německou televizi. A když šly ženský spát, viděl i něco jinýho! Nefalšovanej erotickej film! Sex se vzdycháním, sténáním a nahými těly! Péro mu stálo ještě dlouho po tom. Bratranec Jarda říkal, že v sobotu v noci to vysílají pravidelně.
Zdeněk nebyl prudérní, ale tenhle příliv sexu mu úplně stačil. Představa, že by se tohle vysílalo v Čechách, bylo nemyslitelné. Na druhou stranu by se ale takové imperialistické diverzi do českých televizí nebránil.

A teď to měl doma na talíři. Vlasatý máničky ne, ale nahý kozy ano. Typickej chlap. Dáša ho nechala být a šla konzumovat nějaký český seriál, kde žádná nákaza dekadencí nehrozila.
V noci pak konzumovali manželský sex, neslaný, nemastný, rutinní stereotyp. Oba sice dosáhli uspokojení, ale bylo to bez šťávy… jen zásun, přírazy, výstřik a spánek.

***

„Paní Porubová, já vám s tím pomůžu,“ ozval se za Dášou hlas, když táhla vyprázdněnou popelnici od chodníku na dvorek domu. Byl to jejich nový soused Emanuel Fiala, ta mánička.
„Děkuju,“ oddechla si Dáša, neb měla v ruce ještě tašku s nákupem.
„A co vy vlastně děláte, že vás skoro pořád vidím doma?“
„Jsem na volný noze,“ řekl mladík po chvíli přemýšlení. „Jsem z umělecký branže, víte? Dělám trochu do divadla, trochu do filmu, co se naskytne. Nemám pevnou pracovní dobu.“
„To je zajímavé,“ usmála se Dáša. „To znáte plno hereček, herců, že jo?“
„Nějaký jo, ale já jsem u techniky. Kulisáci, osvětlovači a tak. S těma se umělci moc nebaví, ale jsou večírky… eee…“ zarazil se.
„Jen pokračujte,“ pobídla ho Dáša netrpělivě.
„No… ehm… prostě je to tam… takový… volnější… více sepjatější kolektiv,“ vykroutil se z přímé odpovědi, ale Dášu neobalamutil.
„Že mi řeknete nějaký drbý? A já vám uvařím nějakou prima večeři. Muž jde večer na schůzi,“ nabídla se Dáša.
„Tak jo,“ souhlasil muž a jak šel po schodech za ní, kochal se velkými půlkami jejího zadečku, nacpaného v úzké sukni.

***

„Ach, Bože… to…jsem nikdy… oááách… nezažila,“ neslo se ložnicí bytu souseda Fialy.
Na zádech ležela nahá Dáša, měla roztažené nohy a mezi nimi mladíkovu hlavu, který jí z kundy vylizovat uvolňovaný nektar šťáv a brnkal jazykem o nalitý klitoris.
Dáša měla silný orgasmus a tlačila mu hlavu silou do klína, že skoro nemohl dýchat.
Jak vůbec k tomu došlo?

Chutná večeře, pikantní historky… pak něžná slůvka, co chce každá žena slyšet. A Dáša nepatřila ještě do starého železa a nebyla k zahození. Plnoštíhlá žena před padesátkou měla ještě stále co nabídnout. A Emanuel tuto nabídku toužil vyzkoušet.
Velká prsa ho fascinovala svou plností a přitom byla krásně mazlivá a nejednalo se zatím ani o žádné věšáky. Žena se toužila spíše líbat a mazlit než šukat, ale pak roztála nad jeho hlavou v klíně a sotva se vydýchala z orgasmu, cítila, jak do ní proniká tvrdým ocasem. Neměl ho nijak velkýho a spíš ji zarazily a příjemně překvapily pomalé a jemné přírazy, žádná divočina.

Mladík ležel na jejím těle jak na měkké matraci, líbali se a on jen lehce kopuloval zadkem do masité kundy, kde bylo teplo, vlhko a příjemně těsno.
Pak však přece jen přidal na důrazu, vzepřel se na pažích, prsa se jí rozlila po hrudi a přírazy zesílily.
„Ano… ano… ještě… och… už… zase… budu… vystříkej se do mě… chlapečku… dej mi všechno… ooáááh,“ sténala Dáše v nastupujícím vrcholu a udělala se ve chvíli, kdy do ní trhavými pohyby začal stříkat semeno.
Bylo ho tolik, že z ní pak začal vytékat doslova potok, když z ní vyjel. Dáša zmizela v koupelně a když se vrátila, měl mladík v ruce nějaké papíry.

„Podepsala bys mi tady tu Chartu?“
„Co to je?“
„Taková kritika vlády za porušování lidských práv. Jsme takové volné a otevřené sdružení lidí s vůlí bojovat za lidská a občanská práva v naší zemi i ve světě. Půjčím ti to k přečtení,“ odpověděl Emanuel a Dáše začalo svítat.
„Ty seš v tom… ehm… disentu?“ zeptala se.
Když němě přikývl, pokračovala.
„Ráda bych, ale nemůžu. Můj muž je straník. Sedí v předsednictvu KSČ a v práci je náměstkem. Není úplně kovanej komouš, ale na tohle má jasný názor. Kdyby věděl, co jsme tu dělali, tak nás oba zabije. Nesnáší máničky. Promiň. Tuším, že v tom dokumentu je spousta pravdy, ale tohle nemůžete vyhrát. Držím vám pěsti, ale nepodepíšu se. Jakmile by to vyšlo ven, vyhoděj nás z práce, děti ze škol… tohle si nemůžeme dovolit. Ty možná jo, protože nejseš ženatej, ale jednou to poznáš,“ vzala mu hlavu do dlaní a dala pusu.

Usmál se, tak to (snad) pochopil.

***

Poručík Hrubý a major Kroupa se tvářili chápavě, ale to byla jen maska. Jinak byli tvrdí a nesmlouvaví. Na X.správě FMV SNB (StB) to ani jiné být nemohlo.
Zdeněk Poruba si nebyl vědom nějaké protistátní činnosti, jíž by se měl dopustil, ale nakonec se ukázalo, že nejde o výslech a obvinění, ale obyčejný pohovor.
„Jak dalece znáte vašeho souseda Emanuela Fialu?“ zněla první otázka.
„Nijak blíže. Když se potkáme na chodbě, pozdravíme se, to je vše,“ odpověděl pravdivě.
Mužům to ale nestačilo. Následovaly otázky, kdo za ním chodí, kdy bývá a nebývá doma, jestli nedělá něco podezřelého, zda je v domě oblíben. Chtěli vědět opravdu všechno.
V tom jim Zdeněk posloužit nemohl. Nebyl přes den doma, aby znal sousedův denní program. A večer míval buď schůzi, nebo šukal Blanku…

Vyšetřovatelé se sladkým úsměvem ševelili, že jako dlouholetému členu KSČ mu samozřejmě věří, ale ocenili by, kdyby se jim písemně zavázal ke spolupráci.
„Nevidíme se jistě naposledy a každá nová informace je pro nás důležitá. Všem nám jde přece o stejného nepřítele. Sám tvrdíte, že ho nemáte rád pro jeho dlouhé vlasy.“
Budovu pak Zdeněk Poruba opouštěl jako nový agent s krycím jménem „úředník.“

***

Výslech jeho manželky Dáši byl ostřejšího rázu. Navzdory tomu, že měla za manžela komunistu, sama na ně nadávala a její vztah k socialismu byl více než vlažný. Tohle vše vyšetřovatelé zachytili a vytěžili z jejího okolí a byli tak na ni připraveni.
„Váš negativní postoj k socialistickému zřízení pramení ze skutečnosti, že vaši předci byli šlechtického původu, je to tak?“ začal major Kroupa.
„Možná,“ odtušila Dáša. „Ale náš původ se zatím neprokázal. Matriky jsou nepřístupné.“
„A co tím získáte? Tvrz ve Krůtách zpět asi ne, ať už jste původem kdokoliv. Vaši rodiče byli nemajetní chalupníci… kde se ve vás bere ta nenávist?“ divil se poručík Hrubý.
„O našem původu mi vyprávěla babička, rodiče nikdy. I o označení mého prastrýce kulakem a jeho nucený odchod do pohraničí. A víte, kdo a něj první ukázal prstem? Ten největší vesnický lempl, nyní vážený člen KSČ.“

„A dost!“ zařval major, bouchl pěstí do stolu a prudce vstal. „S kým si myslíte, že mluvíte!? Pomlouvat stranu tu nebudete! Nezahrávejte si s námi a odpovídejte na otázky!“ sedl si a pokynul poručíku Hrubému. „Pokračuj ve výslechu.“
Dáša zkrotla, byla už ochotnější a přiznala své sympatie k sousedovi. Zamlčela intimní styk i co jí řekl o hereckých večírcích, ale to muže nezajímalo. Alespoň prozatím.
Jediné, čemu se nakonec vzepřela byla podepsání spolupráce s tím, že stejně všechno vykecá a slib trvalé mlčenlivosti jim prostě dát nemůže. S tím ji muži propustili, ale bylo jasné, že ze zřetele ji už nepustí.

***

„Oh… oh… vydrž ještě chvilku… chviličku… už… buduuuu,“ sténala klečící Dáša, rukama zapřená o čelo postele. Zezadu přirážející Zdeněk už to ale nevydržel, erekce ho opouštěla, a tak se do ní vystříkal a nepočkal na ni.
„Co je to dneska s tebou?“ byla Dáša znepokojena.
Zatímco ji výslech (nečekaně) nabudil k touze po tvrdém sexu, u Zdeňka tomu bylo zřejmě naopak.
„Já jim to podepsal,“ odpověděl dutě a jakoby omluvně.
„Cože?“
„Musel jsem. Prý jako straník se k tomu musím taky jako komunista postavit. Tvrdě a nesmiřitelně. Nevím, co je ten Fiala zač, ale mají o něj velkej zájem.“
„Ty těm sviním budeš donášet?“ ujišťovala se Dáša, jako by nevěřila vlastním uším.
„Jo. A nejsou to svině, ale kurvy a můžou všechno, všechno! Rozumíš?! Kohokoliv zničit a to nechci. Ne kvůli sobě, ale kvůli vám, mojí rodině. Dobrou noc,“ otočil se k ní Zdeněk zády a předstíral spánek.

Dáša dlouho nemohla usnout a přemítala, zda ztráta erekce manžela nebude dlouhodobá a zda neobnovit styk s mladým sousedem? Ovšem v nejvyšším utajení pochopitelně.
Nemít sex byla pro ni snad větší ztráta, než mít za manžela práskače.

***

Soused Fiala vnadnou Dášu pochopitelně rád projížděl svým ocasem a pozvolna ji zatahoval do sféry disentu. Ukazoval jí různé dokumenty a dokonce ji pověřil i výlepem nějakých letáků na různých místech města, což učinila v hluboké noci, ale tak zpocená hrůzou z dopadení, že vícekrát už se k tomu neodhodlala.

Čím častěji s Emanuelem šukala, tím častěji Zdeněk sedával na schůzích KSČ a hřímal o potřebě potření protistátních elementů a zaprodanců. Jakoby tušil, že s jedním z nich mu jeho manželka nasazuje parohy.
Jejich manželský sex byl v troskách. Závazek spolupráce s StB mu sebral sílu erekce a to bohužel i v sexu s Blankou. Nepomáhalo ani její nadpozemské kouření a jiné techniky.
Cítil se nepotřebným a zbytečným. Vyšetřovatelům neměl co říct, uzavíral se do sebe, zatímco Dáša jen kvetla.

Bohužel její románek měl následek v podobě otěhotnění. Milenec nic netušil, kropil jí kundu a asi si myslel, že to má Dáša nějak zařízené, ale spíš těmito myšlenkami vůbec nezabýval.
Ve svém věku se Dáša na dítě už necítila, ale předstoupit a ponížit se před potratovou komisí se jí nechtělo. Co teď?
Nezbylo jí, než muži přiznat nevěru. Ale jen kvůli sexu, jinak ho má stále ráda a Zdeněk jí odpustil a nedělal scény ani výčitky. Sám vitální manželku uspokojit nemohl, tak si to prostě zařídila jinak. Jako člen předsednictva městského výboru KSČ měl již patřičné styky a nutný lékařský zákrok manželce dojednal na pražské klinice pro vládnoucí špičky KSČ.

***

Když se Dáša vrátila domů, byl byt souseda Fialy zapečetěný a on sám dlel ve vazbě.
Ve Zdeňkově tváři se zračilo zvláštní uspokojení, když manželku vítal a byl samý vtip a úsměv. A jakmile Dáša mohla zase souložit, dožadoval se hned svých práv.
Ztracená erekce byla jako zázrakem obnovena a mohli řádit jako zamlada.
Zdeněk miloval její plnoštíhlou krásu a navzdory věku střídali polohy jednu za druhou až po nejoblíbenější vkleče zezadu s plácáním po zadku a nebo taháním za vlasy. Pohled na čuráka zaraženého mezi půlkami byl spolehlivým spouštěčem orgasmu. A ty její kozy, které zespoda podebíral, mnul a mačkal… Oba vždy vyvrcholili společně.

***

Zdeněk obnovil i důvěrný styk s Blankou. Jelikož již byl ředitelem podniku a zároveň místopředsedou okresní partaje, byl už velkým pánem, ji už nežádal o svolení, nýbrž přikazoval. Usadil ji ve svém sekretariátu a kouřila mu ocas a podržela, kdykoli si zamanul.
Koho se opravdu obával, byla všemocná StB, která mu ovšem prozatím dávala pokoj. Měla k tomu i důvod. Jeho služby prozatím nepotřebovala.
A právě tím nezájmem se mu vrátila ztracená chuť do života. Dáša sice tušila, že soused Fiala nebyl zatčen ze dne na den jen tak, ale že impuls přišel od manžela a že to všechno mělo vliv i na jeho mužnou sílu, ji naštěstí nenapadlo.

Kariérní postup, vysoký životní standard, život mezi elitou a zářivá budoucnost však měla brzy skončit. Psal se listopad 1989