Urburéř 🇨🇿

Město, no, stále ještě spíše větší osada, bylo špinavé a neuspořádané. Všude nějaká parcela, kde se stavělo, někde už stály chýše chudiny, jinde dřevěné i kamenné domy bohatších měšťanů, a to vše chaoticky a živelně, bez vytrasovaných budoucích ulic a náměstí. Chyběla zde pevná ruka panovníka nebo jím dosazeného správce.
Není divu. Oblast byla teprve nedávno kolonizována a nebýt objevu stříbrné rudy, byly by zde dodnes jen hluboké hvozdy. Stříbrné žíly vystupovaly na povrch a dlouho se kutaly tajně, až se to doneslo k uším panovníka a ten povolil založit zde horní město.

U těžebních jam byl vystavěn opevněný dvorec, kde sídlila vojenská posádka, aby udržovala pořádek a chránila a prosazovala zde královskou moc. Bydleli zde i královští úředníci a mezi nimi i urburéř Thomas Freimann, u těžby drahých kovů velmi důležitá osoba.

***

Thomas, po česku Tomáš, byl sice německého původu, ale v Čechách žil s rodiči od narození a česky uměl stejně jako německy. Možná i díky tomu se vypracoval až k úřadu Královského urburéře. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se. Žil by si dobře, kdyby tajně neobšťastňoval manželku svého nadřízeného a neobtěžkal ji. Mladá žena se manželovi s pláčem přiznala a ten zařídil aby Thomas byl odeslán tam, kde se nyní nacházel. V nehostinném podhorském kraji na samé hranici království.

***

Thomas se na novém působišti dlouho nerozhlížel a hned dal svolat městskou radu.
„Jak funguje přehled těžby?“ obrátil se na hlouček konšelů. Ti byli vyplašení z přítomnosti váženého úředníka, který zde, k jejich nelibosti, byl dosazen, zdá se, natrvalo.

Purkmistr si odkašlal, aby získal čas, ale žádná vhodná lež ho nenapadla.
„No… ehm… jámy a štoly teprve mapujeme… to víte, je to tu ještě celé takové neuspořádané,“ blekotal, chvějící se pod přísným urburéřovým pohledem.
„Cože!?“ rozlítil se muž. „Zde se těží již kolikátý měsíc a vy teprve mapujete?! Ještě dnes jste městská rada, ale zítra už budete zase obyčejní měšťané!“

Sotva urburéř odešel, pánové se semkli kolem purkmistra a přemítali, jak si muže příznivě naklonit a hlavně zařídit, aby jim nekoukal pod prsty.
„Žena!“ vypadlo z kožešníka Navrátila. „Ale kde ji vzít? Svou Matyldu mu nedám.“
Ostatní se mlčky ušklíbli. Matylda byla bečka sádla a kdoví, zda s ní sdílel lože zákonitý manžel, natož aby s ní spal královský úředník. Žena musí být hezká, mladá a znalá umění milovat. Na to se shodli všichni.

Jenže s ženami to ve městě nebylo valné. Po rynku se pohybovaly postavy ve špinavých kytlicích, lačně očima pohlížejíce na každou sukni, řemeslníci, nádeníci a ženy se venku věru necítily bezpečně. Město stále ještě jako město nevypadalo ani nefungovalo, takže vlastně zde o ně byl zájem v podstatě jen sexuální.
Povětrnice zde přirozeně byly, ale nestačily ukájet chtíč všem potřebným a stále nadrženým mužům. Počestné ženy měšťanů či služky raději moc nevycházely z domu (samotné nikdy), aby se nestaly obětí zhanobení a mnohé se zase odstěhovaly zpět do vnitrozemí a své muže zde nechaly samotné, než to tu bude útulnější a civilizovanější.

***

Thomas byl velice překvapen i potěšen, když mu konšelé nabídli k užívání dům na rynku. Byla to solidní patrová kamenná stavba s velkými vraty a malým dvorkem na konci mázhauzu, kde bylo možné chovat drobné zvířectvo, třeba růbež.
Dům původně patřil bohatému patricijovi Piskořovi z Piskoře, jež zde vlastnil těžební jámu, ale krátce po nastěhování zemřel udušením – otravou kouřem z krbu. Ten, jak se ukázalo, měl ucpaný komín jistým pokrývačem, jemuž Piskoř nezaplatil dlužnou částku a muž se mu takto pomstil. Záhy poté sám skončil na popravišti, takže si moc nepomohl. Piskoř neměl rodinu, dům zůstal bez majitele a město ho nyní nabídlo urburéři.
Konšelé stanovili i malou částku za pronájem a dodali hospodyni, dvacetiletou dívku jménem Tekla, která doposud sloužila na faře. Kněz se s ní loučil nerad, ale chápal pány, že jde o vyšší zájmy, než je jeho žaludek a tělesné blaho všeobecně.

Tekla byla děvče veselé povahy, pracovité a poslušné. Přesně jak konšelé potřebovali. Dali jí v tomto směru i příslušné instrukce a čekali, zda se to projeví na urburéřově přístupu k nim.

***

„Pane, večeře,“ zavolala Tekla směrem k zavřeným dveřím Thomasovy pracovny, kterou si zřídil v jedné ze dvou komnat s okny na rynek. Ve druhé spal a Tekla měla svou komůrku v přízemí.
Nyní to byl její první večer v nové službě, chtěla se ukázat a upekla maso spolu s chlebovými plackami a kořeněnou omáčkou. K tomu přinesla na stůl džbánek vína.
Snad pánovi bude chutnat, obávala se, ale její obavy byly liché.

„Sedni si,“ zaskočil ji Thomas hned po svém usednutí do čela stolu. „Nechci jíst sám a jsme tu jen my dva. A jez, nenech se pobízet.“
Tekla nejistě usedla na židli. Na to nebyla zvyklá. Její místo bylo na lavici u ohniště a zde dojídala, co zbylo od stolu. Nyní si plaše vzala placku a namočila v omáčce. Nakonec si vzala i maso. Nabízené víno ale odmítla. Jednak ho nepila a také věděla, že je příliš trpké. Sladší, bohužel, nesehnala.
„Pfff… blééé… to je patok,“ vyplivl Thomas víno na zem. „Co to je?“
„Víno z vinic od Leitmeritz… to je…“
„Já vím kde to je,“ přitakal Thomas. „Tohle už mi na stůl nedávej! Vínu se v Čechách nikdy dařit nebude, to mi věř. Přines raději máz piva… ale dnes už ne. Stmívá se a nechci, abys za soumraku chodila ven. Rozumíš? Zavři vrata na závoru a vrať se. Nechci tu trávit večer sám. Pracovat už nebudu,“ natáhl se pohodlně v křesle.

Tekla, vyjevená pánovým přístupem ke služebnictvu, vykonala, co požadoval a pak usedla na lavici, nevěda co má dělat?
„Tak tebe pro mne najali konšelé?“ začal Thomas vyslýchacím tónem.
„Ano, pane. Dosud jsem sloužila našemu faráři. Již třetím rokem.“
„Tvé znalosti a umění hospodyně jsou tedy nesporné…“
„Jak to myslíte, pane?“ znejistěla Tekla.
„Celá tahle komedie s domem a hospodyní je nějaká hra městské rady. Tuším proč, ale nechci, abys později litovala, že ses toho účastnila. Ty tu nejsi jen kvůli vaření… Máš mě hlídat?“ zeptal se Thomas přímo.
Tekla zrudla.
„Ne, pane… mám mám vyhovět, co přikážete… třeba i v loži,“ pípla.
„A podívejme na ty filištíny,“ usmál se Thomas. „Nevinnou dívku mi vstrčí do lože a myslí si, že tím si mě získají.“
„Vy mě nechcete, pane?“ ozvala se Tekla tiše.
„Tady nejde o mě, ale o tebe. Ty musíš chtít a ne čekat, co chci já, rozumíš?“ vysvětloval Thomas, ale Tekla nerozuměla.

Nikdy se nerozhodovala sama. Farář se jen rozvalil v křesle, vykasal si sutanu a a řekl „Saj, děvče, Bůh ti to oplatí.“ Tak ona poklekla a sála mu ocas. To samé v loži. Posloužila mu, podržela a jednou i obtěžkala… naštěstí se kořenářce podařilo nasadit nějaké byliny a plodu se zbavit, ale tak to prostě bylo. Ona byla poddanou a tudíž pánu poslušnou. To, co jí tu nabízel nový pán bylo až hříšné…

***

Za pár dní konšelé pochopili, že urburéř nejde po nich, ale nepravostech páchaných na těžebních místech. Začal více hlídat majitele šachet a městskou radu nechal na pokoji. Stejně neměl pravomoc ji odvolat, ale mohl poslat list Královské komoře, takže i nadále byli konšelé ve střehu.

Muž je nepříjemně zaskočil o měsíc později, když je požádal o odkup pronajatého domu. Prý se tu hodlá usídlit natrvalo. Už si zajistil cenu domu i list Královského úřadu o horním právu a vše jim předložil. Jednalo se v podstatě o nařízení vyhovět mu.
„To je zásah proti našim právům,“ hřímal purkmistr. „My rozhodujeme o majetku města. Tato cena jest směšná.“
„Do města přibudou i další úředníci, pokud tu bude dál takový nepořádek a zlodějna na Královském majetku. Ti učiní vašim rejdům konec. Já o nich vím, ale zatím je toleruji. Uzavřme dohodu, jinak na tom budete hůře vy, to se spolehněte,“ řekl Thomas a městská rada to uznala. Lepší dohoda s jedním úředníkem, než se stádem jiných.

Od té doby se podíly ze zisku Královskému Majestátu značně zvýšily.

***

Tekla si hryzala ret. Už kolikatý den pánovi chtěl říct, že mu touží vyhovět, ale přišlo jí to divné. On jí má říci, že ji chce, ať se ohne, vyhrne suknici, zkrátka něco a ne, aby za ním dolézala.
Dopoledne jí přikázal, aby ohřála vodu a vydrhla velkou káď, že až přijde z dolů, chce se vykoupat. Další divnost. Měšťané chodili do lázně, ale tam byly kurevné holky, takže spíše než o mytí, šlo o jiné povyražení. Ale její pán se raději chce koupat doma. Je skutečně divný.

***

Thomas dorazil domů špinavý od hlavy až po paty. Prohlídka šachet a štol ale nebyla marná. V důlním díle se vyznal a sklidil od havířů i pochvalné poplácání po zádech. Bylo třeba jim ukázat, že je jeden z nich.

Tekla kmitala kolem kádě a Thomas si až po krk hověl v horké vodě.
„Vydrhneš mi tělo?“ zeptal se.
Tekla se zarazila. Zase otázka a ne příkaz. Pokolikáté už.
„Jistě, pane,“ přichvátala a dala se do očisty.

Masírujícími pohyby mu drhl ramena, záda, břicho, až náhle se dotkla tuhého stonku ocasu. Sevřela ho v ruce… pán nic. Popotáhla ho… zase nic. A přece něco…Thomas jí přes košilku podebral a sevřel prso.
Tělem jí projela slastná vlna a odvážila se mu úd rytmicky honit. Thomas jí začal rozvazovat tkanice a uvolňovat košilku. Beztak už byla celá mokrá. Velká prsa se jí zhoupla dolů a on je mnul a mačkal.
„Oh… pane… neměli bychom… jinam,“ pípla Tekla.
„Svlékni se a pojď ke mně,“ zaznělo a Tekla ihned poslechla a nahá se uvelebila ve vodě v objetí svého pána.

Thomas jí hladil a hnětl křivky těla, ona jemu tvrdý ocas, bylo to krásné a spontánně se začali líbat a vjeli si vzájemně do úst jazyky. Thomas ji za zadek ve vodě nadzvedl tak, aby při dosedu do ní vnikl trčícím ocasem, což se podařilo a za jejího hlasitého vzdechu byl v ní zaražený v celé délce až po kořen.
„Acch… anoo,“ pohybovala se na zasunutém ocase nahoru a dolů a cítila se celá vyplněná. Takovýho ptáka farář neměl a taky dlouho nevydržel. Thomas ale výdrž měl a jejich spojení trvalo dlouho, než pocítila záškuby a výron semene, jak jí plní lůno. Bylo to slastná chvíle a pochva se jí svírala kolem ocasu ve snaze vysát z něj vše do poslední kapky.
Bylo skončeno, Thomas ji pustil z objetí a vstal.
„Voda vychládá, zatop v krbu, já si dojdu pro pivo,“ ustrojil se a odešel.

Tekla opět podivena pánovým konáním učinila vše potřebné a než se vrátil s džbánem piva, měla už připravenou krmi a v krbu plápolal oheň a praskala dubová polena.
„Venku jsem potkal biřice,“ řekl Thomas. „Zdá se, že za soumraku již bude ve městě bezpečněji. Činí se, páni konšelé.“
Tekla se ošila.
„Pane… ee… purkmistr se mě ptal, zda již… ee… jsem… s vámi… ležela… a já řekla ano. Nezlobíte se? Dosud neměl jste o mě zájem a konšelé mi hrozili, že mě vymění a já tu jsem spokojena a věřím, že i vy se mnou.“
„Jsem s tebou spokojen, Teklo,“ děl Thomas. „A řeklas vlastně pravdu. Jak vidno, pánům radním velmi záleží na blahu měšťanů, tak co jim přidělávat vrásky. Prý sám purkmistr často chodí na kontrolu lázně, kde o počestnosti lazebnic jistě není pochyb, he, he.“
Tekla se též zasmála a večer skončil v příjemném povídání, ne jako pán s hospodyní, ale dvou rovných partnerů.

***

„Jsem rozezlen, Teklo a to se pak neznám,“ zuřivě se na ni obořil konšel Damián, když se s ní sešel na radnici a hned ji za ruku zavlekl do malé sklepní komory, kde byla jen lavice, stůl a zapálená svíce.
„Udělala jsem, co jste chtěl, pán nemá přede mnou tajnosti… vše jsem prohledala… ale nic nenašla,“ bránila se Tekla plačtivě. Věděla, že je v pasti a kdyby ji tu zamkl, zemře tu hlady. Nebo ji tu snad bude mučit? Ve své zuřivosti na to vypadal.
„Zatracený chlap! Ten nám tu chyběl! Kvůli němu má truhla zeje prázdnotou a žena mi spílá… Kdo to má vydržet!“ bručel Damián a pak smýkl s Teklou břichem na stůl.
„Alespoň mi posloužíš chvíli na vše zapomenout… a taky ti připomenout, kde je tvé místo. Mezi městským kurvami, to si pamatuj!“ zasyčel, vyhrnul jí suknici a prudkým přírazem do ní hrubě vnikl.
Tekla vyjekla, ale nebránila se. Na tohle byla zvyklá. Její tělo vždy sloužilo k potěše a úlevě pánů. Nejen faráře a Thomase, ale i radních a za pár stříbrňáků i havířskému předákovi… Dokud je mladá, musí to snášet, pak už to bude jen horší.

„Ah… ah… ah,“ sténala pod přírazy a cítila jak pomalu vlhne a proniky jsou příjemnějšími. Ocas konšela ji nijak nepřekvapil. Byla to hubená tyčka.
„Ty… doroto… darebná,“ vykřikoval Damián při přírazech, pak se do ní vysemenil a úd se mu hned smrskl na měkkou tkaničku.
„Nezapomeň! Najdi stříbro a pětina je tvá… zařídíš se někde pro sebe,“ usmíval se zlověstně.
Tekla věděla, že lže, ale byla v jeho moci, tak přitakala, že rozumí a mohla jen doufat, že právě s tímhle bídákem neobtěžkala.

***

Kdy přesně se Tekla do Thomase zamilovala, nevěděla, ale stalo se a rozhodla se mu to vyjevit tím nejpřirozenějším způsobem.
Když večer šli spát, nahá se překryla jen pláštěm a vstoupila do pánovi komnaty ve chvíli, kdy on sám již uléhal.
„Pane… přišla jsem vám dát dobrou noc,“ řekla tiše, uvolnila sponu pláště a stála tam v záři svíčky nahá.
„Teklo,“ vydechl Thomas, nevěda, co říci.
„Miluji vás, můj pane, dovolte mi strávit s vámi noc… pak se vrátím, kde je mé místo,“ špitla a když Thomas poodkryl přikrývku, pochopila a přitulila se k němu a zhasla svíci. Svit druhé plně postačil. Úplnou tmu neměla ráda. A Thomas jakbysmet.

Tekla hned roztáhla nohy, ale Thomas ji začal nejdřív jen líbat a rukama jí laskat prsa. Dívka je na svůj věk měla poměrně veliká, vlastně celá byla postavou silná a robustní, ale aspoň kypěla zdravím. Bradavky jí ztuhly a trčely na prsou jako dva domečky. Thomas je mnul mezi prsty a Tekla sténala slastí. Když jí pak v polibcích přešel přes prsa na břicho a do klína, nechápala, co se děje.
„Oááách,“ vykřikla, když ucítila dotek jazyka na místě největší rozkoše, jež sama znala. Byl to jakýsi výrůstek, hodně citlivý a vzrušivý a zde právě kmital a laskal ji jazyk, což v ní vyvolávalo vlny slasti a Tekla tekla jak jarní bystřina.

„Ah… pane… já… já… dobrý Božeeeee,“ vykřikla a cítila nejvyšší rozkoš, jež jí naplnila tělo a mysl. Srazila kolena k sobě, hned zase uvolnila a Thomas nerušeně pokračoval ve slízávání uvolněných šťáv.
„Pane… nyní já,“ jemně ho zatahala za vlasy. Věděla, že by mu rozkoš měla oplatit.

A tak byl zase Thomas s její hlavou v klíně, kdy mu slastně kouřila ocas. V tom se vyznala a Tekla se s ním mazlila a vždy ho vydráždila skoro k výstřiku a zase ustala… takto to několikrát opakovala, až ho pevně sevřela a obemkla rty, kouřila až do vyvrcholení a celou dávku pojala do úst a spolkla. Hned ale pokračovala v laskání a brzy mu ho zase postavila do patřičného postoje a tvrdosti.

Thomas do ní hladce vnikl a strojově projížděl, než změnili polohu, kdy na něm dívka seděla a odsedávala naražená na tvrdém péru a Thomas se mohl plně věnovat jejím prsům a sledovat jak ocas vyjíždí a mizí v hustém pralese černých chlupů jejího klína. Rozevřená růžová rýha se leskla šťávami a chlupy byly celé ulepené.

Milování zakončili polohou zezadu, kdy se Thomas naplno zmocnil klečící dívky, vnikal do ní tvrdě a prudce a a po posledním přírazu ztuhl a zůstal v ní zaražený až do povadnutí údu.
„Miluji tě,“ zašeptala Tekla, ale nepohlédla na něj.
Thomas mlčel. Milování se služkou a láska k někomu jsou rozdílné věci. Ano, k Tekle něco cítil, ale jestli je to láska, nevěděl. Za svých čtyřicet let života nikdy manželku neměl a chtíč si vybíjel s konkubínami, případně svolnými dámami s královnina fraucimoru, dokud ještě byl na Královském dvoře. A teď mu hospodyně vyzná lásku. Pěkná šlamastyka.

Tekla to však vyřešila za něj. Její city nemohou být pánem opětovány, protože to tak na světe je. Ona ho miluje, on ji ne, ale ani to jí nezabránilo vyjevit mu celou tu záležitost s konšelem Damiánem.
„Tak oni si nedají pokoj!“ rozohnil se. „Jak ho jen napadlo, že se obohacuji a okrádám svého panovníka?“
„Vadí jim, žes koupil ten dům,“ mínila Tekla.
„Asi. Pokud si ten Damián na tebe něco troufne, řekneš mi to. Já mám moc, jak s ním zatočit.“
„On… mě… zhanobil… už před časem,“ pípla Tekla a uvědomila si, že to neměla říkat.

Thomas nasadil tvrdý výraz budoucí pomsty, ale jaké, jí neřekl.

***

Tekla žila v domě Thomase Freimanna jako jeho manželka. Sedali spolu, spali spolu, škorpili se a udobřovali a žili si šťastně. Ovšem jen za zavřenými vraty. Na veřejnosti byli dál královským urburéřem a ona jeho hospodyni.

Konšel Damián byl již mrtev. Jednoho dne se při prohlídce jedné ze štol vlastního dolu nešťastně zřítil ze žebříku do nižšího patra a zlomil si vaz. Proč tam lezl, navíc sám a v době, kdy měli havíři již po práci, nikdo nepochopil, ale takto tam byl nalezen a tak to bylo vyšetřeno.

Urburéř Freimann ve městě nezůstal natrvalo. Sotva v dolech vše fungovalo jak mělo, prodal dům a vrátil se do Prahy. Spolu s ním město opustila i Tekla.

***

„Thomasi, příteli, rád tě zase vidím,“ šveholil vrchní mincmistr, když si ho povolal ke slyšení. „V Joachimsthalu je vše v pořádku, tak pro tebe mám nové místo. V Jílovém se cosi děje. Těžba klesá, výnosy taktéž a to se panovníkovi nelíbí. Pojedeš tam a sepíšeš podrobnou zprávu. Svoji hospodyni necháš v domě na Újezdě. Ten ti ode dneška patří, tedy je na tebe zapsán, pokud ho neodkoupíš. To víš, královského urburéře je nutno si předcházet. I král se o tobě pochvalně zmínil. Tak, to je vše… jo a tohle máš na výlohy,“ zpod stolu mu podal řádně naditý měšec.

***

„Oh… jsi… hluboko… ooh… ještě… můžeš více… ooááh… anooo…“ sténala Tekla stojící u stolu, s rukama zapřenýma o hranu a přijímající prudké a hluboké proniky zezadu, když si ji Thomas držel pevně v pase. Suknice i košilka byly pohozené na zemi a Tekla tam stála nahá. Thomas jí občas rukama potěžkal a promnul visící měchy prsou, aby ji zase pevně uchopil v pase a naplno přirazil.
„Už… budu… uh… úúúh,“ přirazil naposled a vyprázdnil se do ní.
Tekla se neudělala, ale byla spokojena. Měla ráda tyhle náhlé nečekané přepady, kdy se jí Thomas na nic neptal, prostě se jí zmocnil, svlékl ji, nebo jen vyhrnul suknici a uspokojil se. Bylo to přesně dle rozdělení domácnosti na pán a služebná. Ráda pánovi posloužila a i ona z toho něco měla. Vyvrcholení měla většinou až v loži při dlouhém nočním milování.

„Na jistou dobu teď odjedu, ale ty tu máš zůstat,“ řekl Thomas a omluvně dodal. „Nemohu za to, je to příkaz mincmistra.“
„A co tu budu dělat?“
„Tento dům je náš… tedy bude… časem… až ho koupím. Nechám ti nějaké peníze. Zařiď ho a dej si ušít nové šaty. Ve městě jako je Praha ti jedny nepostačí. A choď do města, ať to tu poznáš. Neboj, je tu bezpečno. Mám ti zajistit někoho na dohled?“
„Děkuju. Postarám se o sebe sama,“ usmála se Tekla, ale v duchu byla smutná. Večer mu chtěla říci tu radostnou novinu. No, nechá to až po návratu.

***

V Jílovém nastal takřka poplach nad příjezdem Královského urburéře.
Thomase se hned ujal předák z dolu Jaromír, který zde byl největším. Společně s dalšími majiteli přilehlých šachet předkládali zprávy o stavu a výtěžnosti zdejších zlatonosných dolů.
„Zlaté žíly se ztrácí, už teď máme převahu hlušiny,“ hlásil jeden a další ho překřikovali, že všude je to stejné. Zlato zde bylo zřejmě definitivně vytěženo. A nebo to bylo drahé a nevýnosné za tu námahu.

Thomas ale věděl, že je to jako všude jinde. Zlato putuje hlavně do truhel majitelů a teprve pak se hlásí urbura Králi. A ta je pochopitelně malá. A vyhlásil velkou revizi. Ta samozřejmě vždycky našla řadu nesrovnalostí a byly z toho jenom nepříjemnosti. Bylo třeba nějak urburéře uplatit čí jinak dostat na jejich stranu, rozhodli se havíři.

***

Thomase ubytoval u sebe doma předák Jischa. Měl německou manželku Katrin, a tak si české Jíša poněmčil. Též se pyšnil ztepilou dcerou Květou, která zdědila krásu po matce.
Prý je to stále nevinný kvítek, čekajíc na svého prince.

Večer se Jíša snažil Thomase uchlácholit, že v Jílovém je vše v pořádku, ale od revize ho neodradil, a tak změnil taktiku.
Jakmile šli spát, našel Thomas v loži Květu. Sladce se usmívala a dávala nepokrytě najevo, že je nahá.
„Co tu děláš? Nic s tebou nechci mít,“ Thomas se skoro rozzlobil.
Květa hned začala natahovat.
„Otec se bude zlobit. Nařídil mi, abych vás potěšila. Proč mě nechcete?“
„Máš mě potěšit, abych odvolal tu revizi…“
„Ne. Jste náš vážený host a ať už učiníte cokoliv, zasloužíte si uvolnění. Mohu vás i namasírovat,“ Květa ožila a Thomas už ji nevyháněl. Jen místo masáže došlo rovnou na milování.

I přes údajnou nevinnost byla dívka zkušená a počínala si suverénně i v sání ocasu a při rytmickém přirážení mu vycházela naproti protipohybem pánve a kroucením boků oběma zvyšovala rozkoš. Její menší prsa byla krásně pevná, oblá a akorát do dlaně. A líbání bylo skvělé, zkrátka Květa vůbec nebyla nevinný kvítek.
Když se chystal z ní vyjet, aby se do ní nevystříkal, bleskově mu překřížila nohy kolem boků a stahy pochvy ho přiměla k výstřiku do lůna, ať chtěl nebo ne.

„Ah… ááááh,“ sténala, když cítila trhavé pohyby a výron sémě a nepustila ho, dokud nebyl zcela prázdný.
„Teď jsi mě jistě obtěžkal a musíš si mě vzít,“ prohlásila spokojeně.
Thomas se zamyslel, jestli je to plán Květy nebo otce, nechat zmrhat dceru a pak urburéře vydírat?
„Jsem kapoun. Niky jsem žádnou ženu neobtěžkal. Byl-li to plán, tak ti nevyšel,“ řekl lhostejně, Květa se zaškaredila, vyskočila z postele a vztekle za sebou práskla dveřmi.

***

Ráno se všichni tvářili jakoby nic, ale Thomas to přejít nehodlal.
„Vstrčit mi dceru do postele udělá málokdo, ale ujišťuji vás, že jsem ji nemohl obtěžkat, neb jsem kapounem… těžko se mi to říká, ale mám mrtvé sémě. Hra na budoucího manžela vám nevyšla.“
Jíša zrozpačitěl. Zjevně to nebylo z jeho hlavy a úkosem pohlédl na manželku, která se tvářila jako bohyně blesků a pomsty dohromady. Pak vzdychl a řekl: „Květuše za nic nemůže. Ona… byla zhanobena v lese cestou z trhu. Snad havířem, hajným, nevíme… nechce o tom mluvit. Bude těžké ji nyní provdat. Mysleli jsme, vzácný pane, že kdyby jste s ní čekal dítě, zachoval byste se jako rytíř… promiňte nám.“

Thomas si, vzhledem k počínání dívky v loži, o tom myslel své, ale přikývl na srozuměnou, že je to vyřízeno a po jídle vyrazil za svými povinnostmi urburéře.

***

Doma v Praze zatím Tekla hospodařila. Seznamovala se z domem i okolím a jednoho dne měla nečekanou návštěvu.
Před vraty stál vysoký, hubený klerik s pichlavýma očima, věkem asi jako Thomas a hned spustil úředním tónem.
„Jsi tu nová, že? Nezdá se ti, že bylo tvým prvním úkolem přijít za mnou na faru u sv.Trojice a zaplatit desátek církvi? Odkud jsi a kdo je tvůj pán?“
Tekla se nejdřív ulekla, ale pak se opanovala.
„Nějak moc otázek najednou. Kdo jsem a odkud, po tom ti nic není. Mým pánem je vážený Královský urburéř Thomas Freimann, tak si dej pozor na jazyk. Na faráře ho máš až moc ostrý… A o desátku církvi slyším poprvé. Platím tak, jak je zvykem.“
Farář se naježil a zalapal po dechu.
„Jak to se mnou mluvíš, ženo? Mluví z tebe ďábel a vedeš kacířské řeči. Však já už tě naučím poslušnosti,“ vtrhl vraty dovnitř, kopnutím nohou zabouchl, povalil Teklu na zem a chtivě jí vyhrnoval suknici a sám sobě hábit.

Tekle došlo, co se chystá udělat, ale podvolit se mu nehodlala. Použila veškerou sílu a to muž nečekal. Ženy z venkova byly silné, Tekla ho ze sebe shodila a utekla do patra, kde se uzamkla.
Farář vstal a urovnal si hábit.
„Však na tebe ještě dojde, mrcho jedna,“ ulevil si a odešel.

Od toho dne chodila Tekla do kostela sv. Václava. Měla to delší cestu ale nehrozilo jí tam nebezpečí. Farář byl starý a impotentní.

***

Sotva se Thomas vrátil do Prahy, dva dny nikdo nevyšel z domu. S Teklou jen leželi v loži a milovali se. Vždy pojedli něco ze zásob a šup… zase do lože.
„Nosím pod srdcem tvoje dítě,“ špitla mu Tekla po zvlášť vydatné porci rozkoše.
Thomas se usmál a vzpomněl si na Květu v Jílovém. Pochopitelně nebyl kapounem a jestli ji obtěžkal… kdo mu to dokáže? Květa je zkušená milostnice a jistě někoho užene, ale ne královského úředníka. A že obtěžká Teklu, s tím se skoro dalo počítat a nevadilo mu to. Naopak, na prahu počínajícího stáří bude mít potomka. Jen bude třeba jejich vztah zlegalizovat – vzít se. Svolení vrchnosti nepotřeboval, rodiče již neměl, a tak se se z chudé hospodyně Tekly stala paní Tekla Freimann.

V chodu domácnosti s nic nezměnilo. Tekla trvala a to, že vše bude zvládat jako předtím a o služce nechtěla ani slyšet. Možná se i obávala, aby se pán, nyní manžel, třeba s ní taky nezapomněl…

***

Vrchní mincmistr gratuloval Thomasovi k manželství a určil mu práci u Královské komory, což přinášelo míň peněz, ale více klidu pro rodinný život. Ale to mu nevadilo. Celý život na cestách ho už přestával bavit, ale hlavně… jako urburéř se uměl o sebe postarat a stranou si přilepšit o stříbrňák, kousek vytaveného zlata či stříbra, nebyl problém a okovaná truhlička uschovaná v úkrytu pod podlahou byla zárukou, že nedostatkem rodina trpět nebude.

***

Lásky bylo doma dost i v pokročilém stavu Tekly. Po vlně nevolností a jiných obtíží nastal klid a vzrůstající chuť Tekly na milování. A Thomas se tomu rád poddal.
Zbožňoval, když mu Tekla sála ocas a přitom mu hleděla do očí. Smyslně ho olizovala, cumlala, rukou mnula kulky a pak sevřenými rty po něm jezdila a včas zastavila, aby nevystříkl. Takto to mnohokrát opakovala, až do sladkého uvolnění, kdy celou tu nadílku spolykala.
On se jí zase odměnil dlouhým lízáním a laskáním klína, kdy slízával šťávy jež uvolňovala tenkých pramíncích a když byla celá otevřená, vrazil jí tam čuráka až po kořen. Vlhké poševní stěny ho obemkly a tření tak bylo pro oba plné rozkoše.

Jak tloustla, měnili polohy až ji pak již jen projížděl zezadu, kdy ho tření v jiném směru a pleskání přírazů o macatou zadnici přivedlo spolehlivě k výstřiku dříve, než by si přál.
Poslední dny už mu ho Tekla jen kouřila, ale moc ji to nebavilo… ale manžela milovala a byla mu poslušnou ženou. Ta poddanská pokora v ní už navždy zůstala.

Tekla muži povila chlapce , kterého pojmenovali po otci, ale česky, Tomáš. K Tomášovi časem přibyla dcera Maruška a Klaudie.

***

Tekla už nezvládala vést domácnost a tři děti a svolila přijmout služebnou. Mohli si to dovolit. Ve výběru měla poslední slovo a najmula již starší ženu, která se pro děti stala i jakousi babičkou. Jmenovala se Doubravka, byla to vlídná žena a měla děti ráda.

Tekla pochopitelně muži plně vynahrazovala případné choutky užít si bokem, ale Thomas, jak stárnul, žádné choutky neměl a byl rád, uspokojí-li doma vlastní ženu. Cítil se stále víc a víc unavený.

***

A stalo se, že při jedné bouřlivé noci na něm Tekla rytmicky odsedávala, až zjistila, že jeho ruce doposud ji masírující a mazlící prsa, se mu volně svezly podél těla a jeho pohled je strnulý v mírném úsměvu. Thomas právě zemřel na zástavu srdce.