Viděno přes plot

Bydlíme s manželkou na menším předměstí v rodinném domku. Jsou to takové unifikované, ale pěkné domky se zahrádkou. Každý je posunutý kousek zpět vůči sousednímu a vzniká tak příjemné zákoutí za domem.
My tam neměli žádný altán, jen zelený koutek a posezení. Stěna sousedního domu byla, po dohodě se sousedy, porostlá z naší strany břečťanem. Vypadalo to lépe než holá zeď, ale zase to chtělo občas údržbu. To znamená zastřihnout břečťan, aby sousedovi neobrostl kolem celého domu.
Žena byla na odpolední, počasí krásné, tak jsem si řekl, že využiji čas a udělám, co stejně musím. Přistavil jsem tedy žebřík, vzal elektrický plotostřih a vylezl nahoru, abych dal zelenému porostu novou frizúru.

Už jsem chtěl spustit, když jsem si všiml, co se děje na sousedovic dvorku.
Vidět tam bylo právě jen z mého stanoviště, jinak zakrýval výhled dům a vedle něj stojící altán. Měl jsem tam vlastně takovou malou vyhlídku, a tou jsem viděl na dvorku zahradní lehátko a na něm ležící sousedku. To samo o sobě byl hezký pohled a stál za pokoukání.
Sousedka neměla plavky, ležela tam nahá. Vykulil jsem oči a ucítil povstání v kalhotách.
Ležela na zádech na lehátku, ruce podél těla, oči přivřené a vystavovala své vnady slunečním paprskům a mým očím. Až se mnou ten pohled zamával.
Co mě docela dorazilo, byla dívka, která u ní klečela. Asi dcera. Protože jsem jí neviděl do obličeje, nebyl jsem si tak jistý. Ale kdo jiný by to mohl být, že? Ta dívka byla také nahá. I když byla otočená zády a já viděl jen její rozkošnou prdelku, byl to pohled pro bohy.
Dívka klečela sousedce mezi nohama a podle pohybů hlavy jí lízala klín.
Oči mi málem vypadly a jen taktak, že jsem nesletěl ze žebříku na zem. Křečovitě jsem se chytil lemu střechy a mohutně lovil balanc. Plotosřih jsem málem upustil, ale dobře to dopadlo. Ustál jsem to a dál zíral na lesbické představení u sousedů.
Obě byly tak zabrané samy sebou, že si mě, naštěstí, nevšimly. Dál jsem tam mohl zírat na sousedku, kterou viditelně přemáhala rozkoš. Dlaněmi si hnětla prsa, prohýbala se a nastavovala jazýčku plenícímu jí klín.
Také klečící dívka si začala pomáhat prsty. Roztáhla trochu nohy a začala si dráždit kundičku. Prsty jí občas vykoukly mezi půlkami a poskytly mi tak neklamný důkaz její činnosti.
Laskání zvolna intenzivnělo a stupňovalo se. Sousedka se evidentně snažila být potichu, ale moc se jí to nedařilo. Sténala stále hlasitěji. Náhle se vypjala, rozklepala a s táhlým skučením prožívala své vyvrcholení. Dívka také podlehla vášni a drandila si pičku, co jí prsty jedné ruky stačily.
Nevěděl jsem, co dřív s rukama a očima. Civěl jsem a vychutnával si každý detail toho představení. Ruce mě svrběly a napružený pták brněl touhou si ulevit. Nejlépe s těmi dvěma, ale i sólo ruční práce by nebyla špatná. Aspoň něco. Ale místo toho nebylo nic a mohl jsem pouze hladově koukat.

Když se po chvíli sousedka uklidnila, dcera se zvedla a nedočkavě jí řekla: „Mami, já chci také.“
Tím mi potvrdila svou identitu. Přikrčil jsem se, pro jistotu, za výhonky břečťanu, aby mě náhodou nespatřily. Ale nebylo to třeba, jejich zájem a veškerá pozornost byly upřeny jen na ně samotné. Dcera se zvedla, máma k ní vztáhla ruce a asi se na sebe usmály. Dcera si pak klekla mámě nad obličej a nechala se od ní uspokojovat. Škoda, že byla obrácena zády ke mě. Rád bych viděl, jak si masíruje kozičky. Měla je nádherné, jak jsem stačil zahlédnout. Ale, bohužel, jen zahlédnout. Teď jsem zase viděl jen její vrtící se zadeček a blonďatou povlávající hřívu. Ale jinak nic moc.

Zato její máma ma nabízela detailní pohled na svou vyholenou mindu. Měla ji ještě celou urousanou s mokrou čárkou zastřižených chloupků nad ní. Jak se občas pohnula, vypadalo to, jakoby mi její kočička posílala polibky.
Začalo se mi hůře dýchat, péro jsem měl napružené jak ocelovou tyč a dlaně se mi začínaly potit. Shlédl jsem ještě část jejich erotického představení, občas jsem snad i zaslechl tiché zasténání. Ale pak už jsem to nemohl vydržet. S obtížemi jsem zahájil ústup a sestup současně. Balancujíc na šprušlích s plotostřihem v ruce a povstáním v poklopci jsem slézal dolů.
Konečně jsem stál na pevné zemi. Otřel jsem si orosené čelo a uvažoval, co dál. Na stříhání břečťanu jsem neměl ani pomyšlení. Přemýšlení mi také moc nešlo, protože mozek lapal naprázdno po kyslíku, zatímco všechna krev se mi soustředila mezi nohama. Nakonec mi cestu ukázal kompas v klíně. Nasměroval mě rovnou k sousedům. Nechal jsem plotostřih na zemi a vykročil vstříc dobrodružství. Nebo také pořádnému průšvihu. To se uvidí.

Sklonil jsem pohled dolů a uviděl stan, který nešlo přehlédnout.
„No, snad nikdo na ulici nebude,“ zadoufal jsem.

Neodolatelné nutkání mě postrkovalo vpřed. Vykoukl jsem ze dveří na ulici, rozhlédl se, ale nikde nikdo. Utíkat se s erekcí prakticky nedá, takže jsem těch pár metrů k sousedům přehopkal jako postřelená baletka.
Vydýchával jsem se opřen o dveře jejich domu. Snažil jsem se něco zaslechnout, ale v uších mi jen bušil tep rozbouřeného srdce. Ještě mi hlavou proletěly obavy, co když to nevyjde, jaký to bude trapas. Ale pak už chtíč vyhrál, nadechl jsem se zhluboka a zazvonil.
Čekal jsem se srdcem v krku a pérem na pupku, ale nic. Slyšet byla jen ozvěna hučení v mé kládě. Nedalo mi to a zazvonil jsem podruhé. Měl jsem pocit, že mi zvuk zvonku roztrhá bubínky, ale asi nebyl slyšet, nebo byly dámy tak zabrané do sebe, že ho nevnímaly.
Vteřiny letěly a nic se nedělo. Zacloumalo mnou zklamání, ale tlak v koulích mě přiměl ještě k jedné, poslední akci. Už jsem natahoval ruku ke zvonku, když se náhle otevřely dveře.
Zůstal jsem stát s nataženou paží, překvapením vytřeštěnýma očima a asi i pootevřenými ústy.

Přede mnou stála sousedka, oblečená jen v lehkém ledabyle převázaném župánku. Tváře zrůžovělé, dekolt dmoucí se zrychleným dechem, jakoby utíkala, a v očích němou otázku. Ohromila mě svou ženskostí, polozahalenými půvaby a jakousi rozdychtěností. Stála kousek ode mne, takřka na dosah. Já tam stál jako tvrdé Y. Tedy stáli jsme tam oba dva a nic. Byl jsem zaražený jako pilot do břehu.

„Dobrý den, sousede,“ promluvila konečně sousedka, které došlo, že sám asi nezačnu.
„Dobrý den,“ vydechl jsem a začal usilovně dohánět kyslíkový dluh. Já asi zapomněl i dýchat.
Asi si toho všimla, protože počáteční překvapení vystřídal pobavený úsměv.
„Promiňte, že obtěžuji,“ lapal jsem ještě trochu po dechu, ale vzrušení mě rychle dostávalo do kondice. „Víte, možná to bude znít divně, ale nedalo mi to a přicházím vám nabídnout pomoc,“ vysypal jsem ze sebe to hlavní, co mě přivádělo, aniž bych uvažoval nad tím, jak to správně vyjádřit a formulovat a dál jsem se do ní vpíjel očima.

„Promiňte, jakou pomoc?“ Vypadala evidentně zaskočeně a překvapeně.
„Promiňte, já bych se měl omluvit, že vás tu tak přepadávám,“ naskočil mi konečně trochu mozek. „Víte, nechci se vnucovat, ale na druhou stranu, nepovažuji ulici za vhodné místo pro tuto debatu,“ snažil jsem se vloudit dovnitř a přidal jsem k tomu i něco jako psí oči. „Nepůjdeme raději dál, abychom tu nestáli jen tak mezi dveřmi?“ troufale jsem se podbízel.
Sám sebe jsem nepoznával, vzrušení a nadrženost mi dodávaly nebývalé sebevědomí až přímo drzost.

Asi chtěla něco říct, ale pak se na chviličku zarazila. Sjela pohledem níž a uviděla bouli v mém rozkroku. Měl jsem prchavý dojem, že trochu zčervenala. Zamrkala a oči na vteřinku přimhouřila. Pak ustoupila stranou a pozvala mě dál.
„No, tak pojďte.“
„Jo!!“ zaradoval jsem se v duchu. „Nebude to trapas!“

Nevím, jestli to tak bylo nebo mi to jen fantazie malovala před očima, ale zdálo se mi, že se jí na rtech mihl potutelný úsměv. Zavřela za mnou dveře a otočila se zpět ke mě. V prostorné předsíni jsem se cítil mnohem jistěji než na ulici a tak jsem hned spustil.
„Děkuji za pozvání, jste opravdu krásná… ehm, promiňte, chtěl jsem říct, že to tu máte hezké,“ trochu jsem se nechal unést. „Promiňte mi, prosím, mou indiskrétnost, ale přejdu rovnou k věci.“

Sypal jsem ze sebe slova a věty jako protržený pytel, samou natěšeností jsem div nekoktal.
„Víte, chtěl jsem dnes ostříhat břečťan na zdi vašeho domu. Vylezl jsem nahoru a viděl vás s dcerou, jak si děláte dobře. Byl to opravdu moc krásný pohled,“ mrkl jsem na ni spiklenecky. „Napadlo mě proto, že bych vám pomohl právě s tím děláním dobře. Přecejenom by to s mým utěšitelem šlo jistě lépe, než s pouhými prsty a jazykem. Nemyslíte?“

Vyhrkl jsem to na ni všechno najednou nedočkavě a natěšeně, jen abych už ukojil svou nadrženost.
„Co… cože?“ vyrazila ze sebe šokovaně.
„Ne, nebojte se, nebudu to nikde rozhlašovat. Nechci dělat problémy, nebojte se. Jen jste mě pořádně vzrušily a nadržený chlap uvažuje koulema a ne mozkem.“

Na vteřinku jsem se zarazil a hleděli jsme na sebe.
„No prostě jste krásná žena, líbíte se mi a toužím po vás a moc mě mrzí, že citově strádáte. Myslím si, že si zasloužíte opravdové pomilování od opravdového muže,“ valil jsem jí pod tlakem klíny do hlavy.

Dál tam stála a zamyšleně na mě hleděla. Už jsem to nemohl dál vydržet. Vztáhl jsem k ní ruce, přistoupil a lehce ji pohladil po pažích od ramen dolů. Podívala se na mě a tiše vzdychla. Vzal jsem ji jemně, přitáhl k sobě a objal. Udiveně na mě vykulila oči, ale neprotestovala. Sklonil jsem hlavu a přitiskl své rty na její. V uších mi zaznělo její jemné „Mmmmm“ a lehce mi zvláčněla v náručí. Přitiskl jsem ji víc na sebe a zabodl jí svůj hrot do podbřišku.
Zavrněla, když ucítila ten dotyk, který jistě poznala. Přilepila se na mě a přisála se mi na rty.
Ruka mi sjela na její pevný zadeček a přitiskla si její klín na můj. Hřála mě její horkost a já cítil trnutí ve slabinách, jak mě svírala touha se do ní konečně zabořit. Vysávali jsme si chvíli vzájemně mozek z hlavy, až mi došel kyslík. Poodtrhli jsme se od sebe, lapali po dechu a valili na sebe oči. Vypadalo to, že ani jeden z nás nemůže uvěřit tomu, co se stalo.
Na přemýšlení se mi mezi závity nedostávalo okysličené krve, ta kolovala zcela jinde. Tak jsem jednal čistě pudově.
Znovu jsem ji objal, stiskl a zadusil dalším francouzákem. Nenasytně jsem ji líbal, mačkal a hladil, kam jen mé ruce dosáhly. Když jsem hladově osahával její krásně pevnou kozičku, sjela mi ruka až pod župánek. Hned jsem toho využil, rozhrnul rozvázaný župánek a polaskal se s nádhernými oblinami. Držela mě už rukama kolem krku, takže jsem měl obě ruce volné.
Tedy už zase ne. Obě jsem ihned zaměstnal báječnou kozí masáží. Brnkal jsem jí o bradavky, hladil křivky a nemohl se jí nabažit. Boky jsem už naznačoval kopulační pohyby a kdybych nebyl oblečený, asi bych ji opíchal hned v předsíni ve stoje.

„Ách!“ vydechla, když se ode mě odtrhla.
„Ty divochu, pojď!“ hodila po mně mrdavým pohledem a táhla mě dál.

Cestou jsem odkopl boty a vklopýtal do obýváku. Na sedačce tam seděla dcera zachumlaná v županu. Vypadala docela otráveně, asi ji štvalo, že nějaký otrava překazil jejich holčičí mazlení. Ale když nás uviděla, oči jí zasvítily jako kočce. Evidentně se vyznala. Vypadala jako holčička, ale žádné neviňátko to očividně nebylo.
„Jestli je po mámě, tak se mám na co těšit,“ pomyslel jsem si.
Na žádné dlouhé úvahy ale nebyl čas. Sousedka měla situaci pevně pod kontrolou. Ani jsem si nestihl všimnout, kdy a kde jsem ztratil iniciativu. V tom kalupu a při představě věcí příštích mi to ani moc nevadilo.

„Jarko, to je Milan, náš soused. To je má dcera Jarka,“ bleskurychle nás představila.
„Těší mě,“ protáhla se Jarka a zadívala se na mě mrouskavým kočičím pohledem.
„S Jarkou před sebou nemáme žádné tajemství, tak se k nám také přidá,“ pokračovala sousedka ve chvatném vysvětlení.
„Doufám, že ti to nevadí,“ dodala ještě.
„Také mě těší.“
„Ne, jasně, že nevadí,“ nevěděl jsem, se kterou dřív mluvit a na co odpovídat.
Multitasking nebyla nikdy moje silná stránka.

„Jarko, pan soused nám nabídl svou pomoc,“ zdůraznila poslední slovo.
„Jakou?“ zvědavě se nadzvedla na sedačce, aby měla lepší výhled.
„Prý s naším uspokojením,“ zavrkala už otevřeně nadrženě.
„Chtěla by ses také podívat na jeho nádobíčko?“ zamrkala pak a pohladila mi nadmutý stan na kalhotách.
Jarce zasvítily oči a bleskurychle mi zrentgenovala poklopec.
„No, spíš nádobí, ne?“ zhodnotila mou výbavu.

Pomalu se zvedla a kroutíc boky přistupovala blíž. Sousedka mi ho zatím hladila a tiskla přes látku kalhot. A já začínal tancovat na špičkách. Slast se mi v horkých vlnách rozlévala z klína do celého těla rozdmýchávána jejím hlazením a mými představami.
Jarka přistoupila z druhé strany a přivinula se ke mně jako psí víno ke kmeni. Já tam stál pevně vztyčený a tvrdý jako dubový kmen. Pohladila mi tvář a sjela rukou do klína, kde se potkala s matčinou dlaní.
Obě mě začaly hladit a svlékat. Já tam stál s blaženým úsměvem na tváři a nechal se unášet prožívanou rozkoší. Rukama jsem bloudil po jejich tělech a obchytával a ohlazoval jejich křivky.

„Tak nám ukaž toho svého těšitele,“ vyzvala mě sousedka Jitka.
Rozepnuté kalhoty už mi sjížděly k zemi a její ruka neomylně zalovila v boxerkách. Uchopila ho a vytáhla na světlo. Mladá zatím stáhla boxerky ke kotníkům.
„Mmmm, pěkný kousek,“ pochválila ho a on se samou pýchou ještě nadmul.
Hladila mi ho a honila a palcem roztírala kapky touhy, kterými se rosil žalud.
Mladá klečela a stáhla mi z těla poslední kousky oděvu. Mámino honění měla přímo před očima.
Podíval jsem se dolů a vypaloval si ten pohled do paměti. Jarka se chvíli koukala a pak mi ho nedočkavě olízla. Asi by mi ho i spolkla a pokouřila, ale máma ji odstrčila.
„Počkej, počkej, nebuď tak nedočkavá,“ pokárala ji jemně.
„Milan je host a my bychom se o něj měly postarat, dcero,“ poučovala ji.

Pozvedla ji a mně naopak pokynula směrem k sedačce. Osiřelý penis se mi napruženě zahoupal, když jsem na ni nahý usedal. Sousedka zatím pustila tlumenou hudbu.
Obě si stouply přede mě a v rytmu pomalých taktů se začaly navzájem svlékat. Škoda, že toho na sobě neměly víc, bylo to neskutečně rajcovní.
Objímaly se a hladily a vrhaly pohledy po sobě i po mně. Jenže župánky z nich sklouzly rychle a já uviděl jejich krásu nahou a nezahalenou. Poulil jsem na ně oči a hltal pohledem prsa, kundičky i celé postavy. Málem jsem přepadl ze sedačky. Automaticky jsem rukou sjel do klína a začal si ho honit.
„Ne, ne,“ zarazila mě Jitka, „to my samy.“

Čekal jsem, že přijdou, kleknou si přede mnou a začnou mi ho konečně kouřit. Už mi slzel touhou. Ale jen na mě mrkly, kývly prstem a otočily se pryč. Probral jsem se, když už odcházely. Honem jsem vyskočil a hnal se za nimi.

Ano, skončili jsme v ložnici, jak mi přece jenom nakonec došlo. Setrvačností jsem se pohyboval stále vpřed, ale ony se přede mnou jaksi zavlnily, otočily a se smíchem mi nějak uhnuly. Než jsem se rozkoukal, elegantně mě položily na postel a přitulily se ke mě. Obložený vší tou krásou jsem nestíhal ani pořádně vnímat všechno, co se se mnou dělo.
Hladily mě a líbaly a já zapomínal i dýchat. Střídaly se v hlazení a dráždění, přidaly i kouření a masáž koulí a mé vzrušení letělo vzhůru jako raketa do vesmíru. Napínal jsem se a sténal, chtěl jsem té rozkoše víc a víc. Rukama jsem šátral kolem sebe, pérem vyrážel vstříc a těšil se na kýžený orgasmus.

Náhle mě probrala bolest u kořene penisu a slova: „Ne, ne, žádné stříkání. My si chceme také užít.“
Ta dračice Jitka mě stiskla péro jako kleštěmi, aby zahnala vzrušení a já se neudělal předčasně. Koukal jsem na ni vytržený ze svého oblouzení a na okamžik nevěděl, co dál. Mozek mi zkrátka nefungoval.
„Pojď mi to raději oplatit,“ vyzvala mě a navedla tak k další činnosti.
Nedal jsem se dvakrát pobízet a přetočil se k ní. Nejdřív jsem se potopil do vnadného údolí a hladil, líbal, lízal a opájel se hebkostí a vůní, která mě obklopovala.
„Takhle si představuji ráj,“ bleskla mi hlavou osamělá myšlenka.

Hnětl jsem jí prsa a ocucával bradavky. Nemohl jsem se nabažit vší té krásy. Jí se to také líbilo, soudě podle vzdechů a spokojeného předení. Nevěděl jsem, kdy přestat, až mě rukama trochu odtlačila a já pochopil.
Sklouzl jsem níž a prolíbal se až do rajské úžlabiny. Omámila mě samičí vůně natěšeného klína. Pohladil jsem ji a ještě víc rozevřel hebká stehna a kochal se pohledem na orosený květ jejího pohlaví.
Ne, tomu se nedalo odolat. Vtiskl jsem polibek přímo na vrchol puklinky a jazykem vyhledal skrytého strážce rozkoše. Zasténala a vypjala se mi vstříc. Kam se hrabe božský nektar i s ambrózií. Pramínek slasti prýštící jí z klína je hravě překonal. Lízal jsem a sál a vymetal jazykem každý koutek té šťavnaté zralé broskve.

Jarku jsem tak trochu ztratil ze zřetele, ale najednou jsem ucítil ruku svírající mi ptáka. Jarce už nestačila hra se sebou a chtěla se také přidat. Věnovala se tedy mému osiřenému utěšiteli a to s veškerou péčí. Honila mi ho a hladila koule, tu stiskla, tu povolila a udržovala mě vzrušeného a natěšeného.

„Honí mi ho jako profík, kde se to naučila?“ napadlo mě.
„Že by tohle zkoušela i s tátovým pérem?“
Ta perverzní myšlenka mě napružila péro a zacukala mi slabinami.

Jenže Jitka mi přitiskla hlavu zpět do klína, sevřela stehny a začala se celá chvět a cukat v předzvěsti blížícího se orgasmu. Snažil jsem se tedy co nejvíc jí ten božský okamžik zpříjemnit. Vsunul jsem jí prsty do pochvy a šukal ji a dráždil, jak nejlépe jsem dovedl.
„Ááá! Anoó, ještě-éé!“ vykřikla a zkropil mě její mokrý orgasmus.
Olizoval jsem se až za ušima a otíral si tu dobrotu z tváří.
„Promiň, nestává se mi to často,“ vydýchávala se celá zčervenalá.
„Nemáš za co, moc se mi to líbilo a jsem rád, že jsem tě uspokojil,“ usmál jsem se.
„Ani bych neřekla, když jsi pořádně nadržená, pokaždé stříkáš jako hasič,“ práskla ji Jarka.
Jitka se po ní ohnala, ale nemyslela to vážně.

Fajn, Jitka byla uspokojená, ale já ne. A hladově jsem se koukal po Jarce. Ta se na mě natěšeně usmívala, jenže zasáhla Jitka.
„Počkej. A neboj, dočkáš se,“ zarazila dceru a sama si mě přitáhla k sobě.
„A teď mi ukaž, jak umíš pomáhat s tím děláním dobře,“ vyzvala mě k činu.

Nalehl jsem na ni a sotva penis našel cíl, nedočkavě jsem jí ho tam vsunul až na doraz.
„Á, počkej ty divochu, pomalu,“ krotila mě.
Ale jak jsem ucítil sevření její kundy, přestal jsem vnímat. Slast z prvního vniknutí a ten neopakovatelný pocit tvrdého péra v úzké mokré kundě mě zcela ovládly. Začal jsem přirážet a dychtivě se hnát za další a větší rozkoší. Chtíč mě popoháněl a já si zvířecky užíval rozkoše ze sexu.
Jitka pode mnou hekala a sténala a mě to dráždilo a provokovalo k vyššímu výkonu. Zrak, hmat i chuť jsem měl uchvácené kozobitím na její hrudi, sluch s čichem snímaly dění kolem a já nestíhal všechny ty vjemy a pocity ani registrovat. Ani nebylo jak. Mozek jel na sucho na autopilota a jediné dvě myšlenky, které se v něm přetřásaly, byly: tam a zpět.
Když už jsem cítil blízkost vrcholu a těšil jsem se na finále, blikla mi v hlavě varovná kontrolka. Na okamžik jsem se zarazil, ale Jitka nějak uhádla mou nevyřčenou otázku.
Zahekala: „Mů-žeš do mě-e-éé“.

Víc jsem nepotřeboval. Párkrát jsem křečovitě přirazil a projel mnou výboj. Erupce cloumaly mým zaťatým tělem a tryskaly ven.
Zalil mě neuvěřitelně blažený pocit. Byl jsem vyšťavený jako citron, ale přitom spokojený a šťastný. Svalil jsem se vedle Jitky a vydýchával se.
Ta se ještě chvěla doznívajícím vrcholem a pomalu se vracela zpět do tohoto světa.
„Ááách, ty zvíře jedno,“ vydechla. „Tohle jsem potřebovala,“ usmála se pak unaveně.
„Vy jste si užili, ale co já?“ ozvala se uraženě Jarka.
„Neboj,“ zafuněl jsem.
„Ale dej mi chvíli pauzu,“ zaprosil jsem očima.
„A podala bys mi něco k pití, prosím?“ dodal jsem ještě.

Protočila oči v sloup, ale podala mi sklenici vody. Obrátil jsem ji do sebe a oddechl si.
„A jak dlouhá ta pauza bude?“ ptala se nedočkavě.
„To záleží i na tobě,“ mrkl jsem na ni.
Pochopila to rychle a nabídla mi svá kůzlata k polaskání.
„Hmmm,“ zamručel jsem jí mezi ně. „Učíš se rychle,“ dodal jsem pak ještě.

Jen si lebedila pod mou ústně manuální péčí a ze mě pomalu mizela únava. Za chvíli mi sáhla mezi nohy a zkusmo mi ho prohmátla. Povytáhla oči v němém dotazu, ale já jí kývnutím dal najevo, že ještě chvíli. Pohodila vzdorně hlavou a začala mi ho jemně masírovat. Změklouš projevil zájem, ale tvrdostí zatím neoplýval. Jarka to nevzdávala a tak jsme se spolu spíš mazlili a hýčkali. Jenže mládí je netrpělivé.
„Tak mi to aspoň udělej, já už to také chci,“ zaškemrala.
Prošmejdil jsem jí ústa francouzákem a zeptal se: „Třeba takhle?“
„Hmm, třeba,“ ušklíbla se, „ale jinde.“
Pomuchlal jsem jí kozičky a začal ocumlávat třešinky bradavek.
„Třeba takhle?“ zopakoval jsem.
„Přihořívá,“ přimhouřila oči.
Sesunul jsem se jí tedy mezi nohy a olíbával a hladil stehna a bříško. Kroužil jsem kolem klína, až se začala netrpělivě ošívat. Konečně jsem ji políbil přímo na prcinku a jazykem projel kundičkou odspoda až k poštěváčku.
„Třeba takhle?“ zeptal jsem se do třetice.
„Jóó,“ zamrouskala, „konečně.“

Vylizoval jsem Jarčinu pičku a vychutnával si prýštící rajský nektar.
Jitka se zatím vzpamatovala a začala mě hladit. Rukou mi sjela po zádech až mezi půlky a obkroužila kakaovou dírku. Trochu jsem strnul, ale nebylo to vůbec špatné. Prstem mi klouzala kolem, asi si ho navlhčila. Uvolnil jsem se a vychutnával si to nezvyklé dráždění a nový pocit.
Najednou vklouzla prstem dovnitř. Překvapeně jsem sevřel svěrač. Ale nebolelo to, bylo to jen neobvyklé. Znovu jsem se ponořil do Jarčiny pičky a užíval si nezvyklé masáže. Nevím přesně, co Jitka udělala, asi nahmatala prostatu. Projel mnou intenzivní pocit vzrušení a ucítil jsem náhlou prudkou erekci. Jitka mě dráždila zvenku a zevnitř, honila mi ho a masírovala uvnitř. Bylo to intenzivní až skoro k bolesti, takže mi stál tvrdý jako zakalená ocel, ale vzrušení nestoupalo k nekontrolovatelným výšinám. Jen rostla má nadrženost. Když už jsem skoro kňučel chtíčem a Jarka sebou také házela a tekla, najednou mě Jarka pustila a pobídla mě: „A teď jí to pořádně udělej. Pěkně tvrdě a důkladně.“
Zaslechl jsem ještě začátek další věty: „Můžeš do ní…“, ale to už jsem moc nevnímal.
Vrhl jsem se na ni jako dravec na kořist. Zalehl jsem ji, chytl ruce a přidržel za hlavou. Pták zamířil sám na cíl a já jí ho tam vrazil až po koule. Vykřikla, ale to už jsem ho tam zarážel znovu. Až na dno. A znovu a znovu. Sice křičela, ale přitom se mi sama nastavovala. Zkušenosti nahrazovala elánem a těsností své kundičky. Nejsem žádný nadsamec, ale v její dírce jsem si připadal jako v ráji. Úzká, horká, hebká, masírovala mi ptáka až jsem se zalykal slastí.

Mrdal jsem ji vší silou, nevnímal svět kolem sebe, jen péro a píču. Nasadil jsem vražedné tempo a přirážel jak šílenec. Bylo mi horko, potil jsem se a nezvládal dýchat, ale nemohl jsem přestat.
Už pode mnou jen ležela, jak hadrová panenka a jednotlivé steny se slily v táhlé kvílení.
Pojednou se napjala a rozklepala jako osika. Vibrovala jako struna a celé tělo jí zachvátil orgasmus.
Zůstal jsem v ní ponořený a vychutnával jsem si úžasnou kundí masáž. Poševními svaly mi ždímala ptáka a zkoušela ho pohltit hlouběji. Hltavě jsem doplňoval kyslíkový dluh.

Zničená odpadla a já posílený pauzou jsem nabral druhý dech. Bušil jsem do ní jako pneumatický buchar a hnal se vstříc kýženému vrcholu. Probrala se znovu vybuzeným vzrušením, ale nestíhala mé tempo. Její hekání a můj chtíč mě hnaly jako pobídky bičíkem. Zbrocený potem jsem jak štvané zvíře mrdal a mrdal a mrdal. Omámený rozkoší a chtíčem jsem matně vnímal rostoucí rozkoš a zběsile chtěl konečně dosáhnout orgasmu. Blížil se a blížil a já se na něj ukrutně těšil.
Teď!
Intenzivní slast mě oslepovala a já řval blahem. Křečovitě jsem se tiskl a škubal a cítil tryskající gejzíry slasti. Přál jsem si, aby ten rajský pocit trval věčně.

Na slábnoucích rukách třesoucích se vyčerpáním jsem se stále vzpíral nad ležící Jarkou. Odpadl jsem vedle ní a lapavě hltal nedostávající se kyslík. Ale ten neuvěřitelně příjemný pocit po prožitém orgasmu, ten opravdu stál za to.
Ležel jsem totálně vyřízený, ale Jarka na tom nebyla o moc lépe. Všichni jsme po sexu odpočívali a vychutnávali si prožité chvíle. Jako první se rozpovídala příjemně naladěná Jitka.
„Opravdu jsi nám pomohl, Milane. Tedy mně určitě,“ dodala ještě.
„Jó, mně taky,“ unaveně se usmála Jarka.
„Takovou pomoc si necháme líbit, že?“ mrkla na ni Jitka.
Nadul jsem se pýchou nad tím uznáním jako páv.
„Ale nemysli si, nejsme žádné rozhoďnožky,“ honem se omlouvala.
Asi měla najednou potřebu to nějak vysvětlit nebo uvést na pravou míru.
„Víš, manžel je stále na cestách a já jsem tu často sama, opuštěná a potřebná.“
Chápavě jsem se usmál a kývl.
Asi pochopila můj zvědavý pohled a pokračovala: „Jednou jsme se s Jarkou bavily, zrovna se rozešla s klukem. Daly jsme si k tomu vínko a skončily spolu v posteli. Ráno jsme se shodly, že to bylo fajn a že si takhle budeme navzájem pomáhat. Zkusila jsem to i s umělákem, ale není to ono. Živý chlap je prostě živý chlap.“

Mé ego podrbané za ouškem zase zavrnělo blahem.
Potěšeně jsem se usmál a zeptal se: „A mohl bych tedy zase někdy zajít vypomoci?“
Obě se dlouze podívaly na sebe a pak na mě a usmály se. Zatetelil jsem se nad tím příslibem věcí příštích.
Do očí mi zasvítilo slunce klesající nad obzor.

„Safra!“ vzpomněl jsem si najednou na břečťan. A na odpolední. A na manželku. Přes tvář mi přeběhl stín.
„Copak, copak, nějaké potíže na obzoru?“ pobaveně se mě zeptala Jitka.
„No jo, ale co s manželkou?“ vyletěla ze mě nahlas myšlenka, která mě právě napadla.
„Hmm,“ usmála se Jitka, „tak ji sem někdy pošli, třeba ji také svedem,“ mrkla na mě spiklenecky.

Zakřenil jsem se a mrkl na ni zpět.