Vilém rudý gentleman 03

Nevyzpytatelné cesty boží

Každý, kdo nyní očekává divoké pokračování intimností v zahradním domku, nepochopil správně skutečný smysl nadpisu.

Když se pochodová jednotka v již dříve uvedené sestavě při návratu z kina přiblížila k bydlišti tří krasavic a když Tánička v hromadě zkroucených trubek na trávníku rozpoznala jízdní kolo své maminky, tak se za běhu ke dveřím bytu v prvním patře hlasitě rozplakala. Ten pláč poněkud polevil, až když dívka uviděla maminku na prahu bytu s rozevřenou náručí. Obejmout se však nemohly, poněvadž v lokti pokrčená pravá ruka paní Pokorné od zápěstí až po rameno vězela ve sněhobílém sádrovém obvazu.

„Představte si, holky, že ten náš gynekolog doktor Bára se zadíval do zpětného zrcátka na prdelky dvou krásných holek a zezadu mě srazil, ale tím autem, do škarpy. Kolo zůstalo na silnici a on mi z něj udělal šrot. Leží teď na trávě venku.“
„Čert vem kolo! Ale co máte s rukou?“ zajímal se Vilém. „Abyste neměla následky. Nebolí vás nic?“
„Pro spoustu modřin mě bolí málem celý člověk, ale ruku mám naštěstí akorát jenom naštípnutou v předloktí a taky mám trochu chycenou klíční kost. Když sem viděla, jak je doktor Bára zdrcený, tak sem esenbákům řekla, že se na mě vrhl zrzavý toulavý pes a já sem doktorovi vjela do cesty.

Od té chvíle sem jeho nejmilejší pacientka. Vláčel mě po všech svých kamarádech ve službě, aby byla jistota, že nemám vnitřní zranění. A když mě přivezl před dům, tak mi dal tisíc kaček na nový kolo. Abych si mohla koupit třeba tu nejdražší favoritku. Slíbil, že se čas od času zastaví. Jo, taky mi vypsal nemocenskou. Pro tebe Heli, paragraf na ošetřování člena rodiny. Zítra hned v šest to zaneseš paní Pikorové, ať to dá do mzdové účtárny. Už jsem jí volala.“

Viditelně posmutnělý Vilém němou samomluvou informoval svůj pohlavní úd: Tak vidíš, ty můj ptáčku Jarabáčku, stačí, aby se kdesi v parku zavrtěly dvě boubelaté prdelky, a i ty máš po ptákách. A takový je celý náš svět! Vždycky vítězí mrdačka. Dokonce i ta jenom v představách. Krásná Helena – už od Homérových dob – má vždy svoji pravdu! Bránit ji, milovat ji – proč by ne. Bylo by ale středověké se pro ni nechat upálit!

„Nebuď smutný Viléme! Moc se omlouvám, že jsem vám zkazila tu vycházku. Zapnout bojler jsem nedojela. Není ale všechno úplně ztraceno. Když Helenka ohřeje moje lečo ze špajzu a strejdovy domácí klobásky z ledničky, tak po rychlé večeři nám zbude dost času na lahvinku svatovavřineckého a vám dvěma i na plánovanou vycházku. Ovšem jen v domácím provedení. Bude to dokonce o to lepší, že až se naše dvě slečny odeberou do hajan, tak na vlastní oči a zblízka uvidím, jak moc vám taková domácí vycházka sluší.“

Když Vilém pochopil skutečný smysl vyřčeného, zřetelně cítil, že se, jako dnes již několikrát, znovu stává rudým gentlemanem, i když přítomné ženy jsou řádně oděné. Helence se však viditelně zlepšila nálada a Vilémovi velmi názorně předváděla, jak zdatnou by v ní měl kuchařku. Během chvilky byla kuchyň plná lákavých vůní a již za slabou čtvrthodinku mezi sousty spokojená paní Pokorná vyprávěla své vzpomínky na kino.

„Měl bys vědět, Viléme, že ten odběrový koutek pro mne a pro mého Emila vymyslela neobyčejně všímavá paní Šnajdrová. Ještě na starém kině si všimla, že hned vedle prvních východových dveří jsou úplně v rohu ještě jedny dveře stále uzamčené a že jich hluboký výklenek jde úplně překrýt venkovním křídlem těch prvních používaných dveří. Brzy pak usoudila, že velké skvrny ejakulátu na Emilových kalhotách nepůsobí zrovna esteticky a ten uzavíratelný koutek nám nabídla i s hlídáním. Šťastný Emil ji za tu přející pozornost vždy věnoval všimné, hořkou čokoládu. V kině Svoboda byl za ni jeho pyj svobodný.

Jenže při stavbě nového kina zedníci měli strach z projektanta a paní Šnajdrové odmítali vyhovět. Naštěstí ten projektant byl mladý a tehdy mladá uvaděčka byla ještě vyzývavěji prsatější. Ta když se zhluboka nadechla na ulici, tak způsobila řetězovou dopravní nehodu – a ani musela zavrtět zadkem!

Proto na stavebním výkresu je u toho hlubokého výklenku výstraha: „POZOR! Požadavek CO – příprava nouzového výlezu“. Emil se chlubíval, že díky jeho potenci je i kino Mír na třetí světovou válku dobře připraveno. Rozhodně nelhal, protože i z jeho nemanželských synů, jen v tom výklenku počatých, by byl slušný regiment. Ale nemysli si, Viléme, že mu je vyčítám. Sama nevím, co bych dnes za to dala, kdyby tu mohl být se mnou.“

„Myslím, že je nejvyšší čas, abych otevřel tu láhev Vavřince. Heli, buď tak moc hodná a přines skleničky.“ Vilém totiž pátravě pohlédl do tváře paní Pokorné a nemohl si nevšimnout slzících očí. Z toho, že takové občas vídal i u své maminky usoudil, že ženy jsou všechny stejný systém, že i nevěrníkovi odpustí téměř cokoliv – pokud to odpouštění probíhá v jejich posteli a ten nevěrník není stydlín neumětel. Být stydlínem neumětelem je vlastně ta nejtěžší urážka mladé i už před léty dospělé ženy. Skutečný gentleman se proto takové urážky vždy a včas vyvaruje!

„Paní Pokorná, není vám, stejně jako mi, horko? Mohl bych trošičku pootevřít okno?“ Zjišťoval Vilém, když od Helenky přebíral láhev a vývrtku.
„Nebýt letos tolik komárů a můr, tak by to byl dobrý nápad. Lepší bude, když jsme doma, až na nejnutnější si odložit. Kvůli té sádře ale budu potřebovat pomoc. Heli, buď mi mou pomocnou vílou. Ale dej pozor na ten jemný svetřík! Je to až neuvěřitelné, že on jediný ten pád z kola přežil bez úhony.“

Vilém už bez řečí rozsvítil nástěnnou lampičku nad kuchyňskou pohovkou, zhasl světlo nad stolem a za malou chvilku už za ním seděl pouze v trenýrkách. Obě jeho společnice byly jen ve spodním prádle, když paní Pokorná dodala: „Měla bys vědět, Helenko, že především ve tvém zájmu sem se už včera ujala Vilémovy výuky dovednostem mladého muže. Jeho maminka, jak si sama viděla, jej protáhla hanbincem té naší oplatkárny a on ten pohled na dvě dlouhé řady nahatých prdelek a prcinek málem nepřežil. Proto sem jeho výcvik zahájila pokusem o likvidaci studu v přítomnosti nahého ženského těla.
Už je půl desáté, a to je nejlepší čas, udělat si malý kontrolní test našeho včerejšího rudého gentlemana. Zamkni dveře, aby nám sem nevlezla některá ta naše princezna pro vodu, a vy dva pěkně donaha! Nejdříve se mu ukážeš ze všech stran ve stoje a teprve po kontrole jeho reakcí si mu sedneš na klín. Vrtění prdelkou se povoluje. Hlavně při jeho erekci.
Stop! Málem bych zapomněla. Viléme, nalej! Když ten obraz, který tak zbožně žádá o boží požehnání našemu konání máme v ložnici, tak si realisticky připijme alespoň na stálou pohlavní svěžest! To nemůže být na škodu.“

To si Vilém myslel také. Jenže si nebyl jistý, zda mu v očích paní Pokorné – a nejspíš také v očích maminky – neuškodí skutečnost, že se tu nepochybně schyluje k amorálnímu vynálezu poslední doby – zřejmě po imperialistických vynálezcích pojmenovanému gruppen sex. To by maminka nepřežila!

„Ach, děti moje! Kam se poděly ty krásné časy mládí, kdy nám ke štěstí stačilo pár lahví dobrého červeného a několik hochů za vesnicí ve stohu. Byli jsme tak krásně mladí a nespoutaní. Jiřinka, tedy tvá maminka, Viléme, ta by ti mohla vyprávět, jak přišla k přezdívce dračice. Na co ještě čekáte?!“

Helenka se po přípitku sice oděvu zbavila bez zaváhání, před pro údiv váhajícím Vilémem dokonce svůdně zavrtěla boubelatou zadnicí, ale pak ve hlubokém předklonu, jenž Viléma velmi přitahoval hlubokou puklinou se dvěma dobře viditelnými otvory mezi hýžděmi, vyjmula z linky černě smaltovaný rozměrný rendlík. To aby mohla pohledem na svoji touhou medově slzící frndu silně vzrušeného Viléma zbavit očekávaného přetlaku semene. Docela nemilosrdně se zmocnila z trenýrek čnícího statného pyje a po několika málo přetaženích předkožky přes žalud pak už spokojeně hleděla na sice menší, ale k oplodnění dostatečnou dávku semene, která z Helenkou usměrňovaného penisu do nastaveného rendlíku dopadla několika oddělenými ale dost dlouhými výtrysky. Kvalitu nádoje pak ochutnala olíznutím do ejakulátu namočeného prstu.

Jelikož se bylo na co dívat, tak i paní Pokorné se v zarudlé tváři objevil nezastíraný chtíč. Helenka nejspíš proto usoudila, že ona by se teď mohla – test netest – vydat nejkratší cestou k svému ukojení, když po odpoledních odběrech v kině Vilémova geneticky podmíněná spermatická povodeň už nehrozí.

V pokleku na všech čtyřech se natočila tak, aby její na pohovce sedící maminka dobře viděla už první průnik neobyčejně rozměrného a do fialova prokrveného žaludu do nedočkavé pochvy své dcery. Zanedlouho jen vzrušený hlasitý dech tří přítomných a pravidelně rytmicky se opakující nepříliš hlasité mlaskavé zvuky rušily ticho místnosti.

Teprve jakoby stařecky sípavé avšak mladistvé chlípnosti plné Helenčino sténání přimělo její maminku, aby opustila pohovku a usadila se na zemi vedle nyní už divoce souložící dvojice. Tam alespoň zdravou levou rukou mohla pohodlně laskat v rytmu kopulačních pohybů stejně divoce se pohupující velká varlata – přestože ta byla uvězněna v rozkoší silně zvrásněném a impozantně velikém šourku zdatného plemeníka.

Vilém, veden snahou zjistit proč ta laskavá péče o jeho zevní reprodukční orgány zanedlouho začala být přerušovaná, pohlédl zpět a dolů, aby zjistil, že vzrušená paní Pokorná musí jedinou zdravou rukou obsluhovat dvě oblasti svých zájmů. Proto její přičinlivá ruka v pravidelných intervalech mizela také v jejích již vepředu mokrých kalhotkách.

Právě toto zjištění zavinilo náhlý přerod doposud rudého gentlemana do spravedlnost vždy tvrdě a nekompromisně hájícího profesionálního ušlechtilce – tedy do podoby Oldy Shatterhandů.
Vilém totiž okamžitě z Helenčiny ukájeným chtíčem dosud mlaskající vulvy vytáhl a rukou sevřel ztopořený penis. Nikoliv však proto aby jako idol Olda, věren svému tvrdému příjmení, tvrdý pyj svou pověstně tvrdou rukou jediným tvrdým chlapským sevřením rozdrtil. Vilém byl praktický realista a nebyl sám. Když nečekanou pauzou překvapené Helence ukázal na v klíně promáčené maminčiny kalhotky, tak – co se však jen přirození týká – přirozeně inteligentní dcera své matky za Vilémovy ochotné spolupráce začala okamžitě sjednávat nápravu.

Pouze dvoučlenný tým odborně kvalifikovaných zachránců radosti ze života pracoval profesionálně, tedy rychle a efektivně. Zanedlouho kalhotek zbavená paní Pokorná vskutku velmi pokorně ležela ve stabilizované poloze na pravém boku a Helenka své mamince rozevírala hýždě, aby Vilémův dosud mocný utěšitel mohl snadněji proniknout do černé chlupatice statné zralé ženy ve stavu krajní nouze. Ta krajní nouze opravňuje zachránce k rázným a mnohdy až brutálním zákrokům. Vždyť při přímé masáži srdce jsou například zlomená žebra jen přípustnou komplikací. Toho si byl k problému zezadu přistupují Vilém vědom a proto při kopulaci s už jenom nepravidelně souloženou ženou nebral žádné ohledy.
Už od prvního průniku svůj pohlavní úd zarážel bezohledně tvrdě a až po kořen – i když z bezedné bažiny trudomyslnosti právě zachraňovaná žena hlasitě a až zoufale sténala a brzy se celá rozklepala – v dost dlouhé a jakoby v předsmrtné křeči. Defibrilátoru však nebylo třeba i když tato málem už smrtící křeč dostihla s malým zpožděním také Viléma. To když si uvědomil, že právě teď k orgasmu přivedl maminčinu stejně starou kamarádku a pokoušel se představit si, jak veliká přímo obrovská rozkoš by to byla, kdyby tato mohutná bílá a pěkně kulatá zadnice byla maminčina.

Tato nečekaná dráždivá představa jej tak vzrušila, že dokázala spustit Vilémem zatím neovládané reflexy, rozbíhající ejakulaci. Už při prvním výstřiku si tu incestní představu záměrně hýčkal. Konečným výsledkem té vzrušující autosugesce bylo také tentokrát nečekané a velmi pravděpodobně dnes už definitivně poslední množství hustého ejakulátu. Ejakulát však jako obvykle v několika výstřicích sice nepřeplnil v křeči doznívajícího orgasmu kolem tuhého pyje líně se svírající vagínu, avšak působil mnohem blahodárněji už pouhým obnovením její základní životní funkce. Ty dobře viditelné kontrakce vagíny paní Pokorné její dceru Helenku i Viléma skutečně potěšily. Základní životní funkce ženy byla úspěšně obnovena!

„Moc vám děkuji, děti moje. Tobě obzvlášť, Viléme. Přesně tohle jsem potřebovala a hned je mi o moc líp. Teď, když budeme těch pár dní s Helenkou i dopoledne doma, tak bys k nám mohl – pokud budeš mít chvilku – zaskočit.“
„Slibuji, paní Pokorná, a do diáře na zítřejší den si heslovitě poznačím „zaskočit obskočit“. Jenže řádný a poctivý řemeslník nikdy neodchází od nedokončeného díla. Já jsem tu přece ještě neskončil.
Heli, pěkně na všechny čtyři a zadnici pořádně vyšpulit! Semeno sice už dnes došlo, ale i tak ti slibuju, že budeš za chvíli ještě žadonit, abych už konečně přestal.“

Vilém si byl najednou jistý, poněvadž si právě uvědomil, že dcera paní Pokorné i ona sama mají zadnice stejně smyslně rozložité a stejně nádherně tvarované jako jeho maminka, kterou proto bude mít možnost za okamžik ještě jednou v její nepřítomnosti a v zastoupení divoce jakoby oplodnit. Ke svému velkému překvapení však byl docela nekompromisně Helenkou pokárán: „Nevyhrožuj a jako poctivý řemeslník si laskavě pamatuj, že každá poctivě udělaná ženská má dole dírky dvě! Ne aby ses ve své vyhlašované poctivosti snažil jednu z nich ošidit! To bys nepřežil!“
„No tak, Helenko! Zrovna ty bys už při své veselosti v rozkroku měla vědět, že pokud nechce zůstat potřebná ženská na ocet, tak na mužskýho za všech okolností vystrkuje jenom ty přívětivé tváře. To platí i o té tvé zatím tak pěkné zadnici. Jenomže ty seš na nejlepší cestě, aby se z ní brzy stala opuštěná a zakyslá stará prdel! Kdybych nebyla tak potlučená, tak bych Vilémovi moc ráda nastavila znovu tu svoji!“

Vilém po těch slovech při ještě trnoucím penisu ustrnul v náhlém prozření. Napadlo jej totiž, při pohledu na krásnou Helenčinu zadnici, že nevyzpytatelnými cestami božími by on pouhý bezvýznamný smrtelník mohl – pokud si občasnými souložemi s paní Pokornou zajistí její trvalou spolupráci – spáchat další dobrý skutek, tající v sobě prvky skutečného křesťanského milosrdenství, čímž by dokonce upevnil sexuální morálku ve své socialistické vlasti.

Nesluší se přece, aby zhrzená rozvedená žena středního věku téměř okamžitě po rozvodu – svému exmanželovi na zlost – si takzvaně nabrnkla již obstarožního, ale fungl novou volhou jezdícího velmi zazobaného předsedu JZD. Kdyby jen to! Ona stejnou intimní přízeň prokazuje i jeho synovi a určitě nikoliv proto, že také on miluje a používá stejný typ automobilu. Obvykle dobře informované vesnické drbny tvrdí, že to prokazování intimní přízně se děje často i ve trojici, která rozhodně není svatá. Otec i syn jsou totiž ženatí a ani duch svatý není zrovna nejsvětější – i kdy je jím vášnivá žena bohabojné vizáže, jež až dosud žila s bezúhonnou pověstí.

Tyto informace měl Vilém dobře ověřeny tak říkajíc přímo od pramene. Získal je vloni, když hříšný otec se synem spolu s jeho maminkou odjeli na výlet do rožnovského skanzenu. Tehdy po opravě televizoru jej božsky oplácaná a pro svoji smyslnost určitě nyní velmi zanedbávaná Marína – manželka toho mladšího maminčina milence – se patrně rozpomenula na Haškova Švejka a pozvala Viléma do koupelny, aby jí umyl záda. Tehdy tak učinil rád a od té doby už několikrát. Maríně se totiž podařilo udržet si v Porubě byt po smrti rodičů a z pochopitelných důvodů se jej nemínila vzdát – i když bydlela v manželově vile, kterou místní pokřtili na Hrad na výhoně.

Vilém při pohledu na nahou a jím právě ukojenou paní Pokornou předpokládal, že s její pomocí by se mu mohlo podařit, aby jeho maminka zanechala rozvracení hned dvou manželství i pravidelné simulace té své nahé stařecké zapomnětlivosti. Pro tento ušlechtilý úmysl byl ochoten přinášet oběti.
Dokonce by oželel i ty nepříliš časté ale o to nádhernější soulože s tak smyslně kyprou Marínou – se ženou, která to fakt umí. Není přece rozumné zavdávat zbytečně příčiny k pomluvám, když maminka může v bezpečí domova kdykoliv, a i pravidelně souložit se svým po otci dobře vybaveným a také tak stále nadrženým synem! Navíc je tu naděje, že v souladu s poznatky medicíny perverzí incestu vzrušená dokonale ukájená žena se po takové harmonizaci složitých fyziologických pochodů v jejím nepochybně smyslném těle dožije dlouhého a pěkného stáří. Existuje nějaký lepší důkaz o nezištné opravdové synovské lásce?!

Vilémův pyj opět hlasoval pro. Smyslnému mladému muži – aniž by to tušil – se tato vzrušující božské dobročinnosti plná idea na trvalo uhnízdila v jeho tak často vzrušené mysli.