Vilém rudý gentleman 08

Výlet plný nadějí

Každý Vilémův čin byl v poslední době konán s obezřetností. Proto když v sobotu ráno na parkovišti u muzea zastavil černý nablýskaným chromem olištovaný Mercedes-Benz 300d s velmi tiše předoucím třílitrový šestiválcem, Vilém se důkladně rozhlédl a když zjistil, že zde nikdo jiný nečeká, postoupil jen o krůček blíž, aby lépe viděl. Mercedes měl totiž tmavá kouřová skla, italskou registraci a vzadu oválnou cedulku s písmenky CD.
Vilém stále váhal a rozvažoval, zda se hodí, aby přišel ještě blíž, když přes tmavá skla nic nevidí. Předběhl jej však řidič v černém obleku, s černou vázankou a brigadýrkou, aby vystupující ženě v béžovém kostýmu podržel úslužně dveře. Teprve když ta žena sundala sluneční brýle a s úsměvem pozdravila, vyjevený hoch v texaskách uvěřil, že je to skutečně matka představená nedalekého kláštera, tedy abatyše, kterou řidič velmi uctivě oslovuje. Avšak jen „ctihodná sestro“, což je titul pro pouhou řádovou řeholnici. To Vilémovi vadilo.

Když však při pohledu do dnes tak solidní pohledné tváře se v kratičkém záblesku rozpamatoval na všechny její vzrušující proměny – ale především na krásu a smyslnost jejího nahého těla – nevadilo by mu ani, kdyby jí ten řidič tykal a oslovoval ji „ty prdelatá všemdalko“. Jen kdyby ji měl už zase nahou třeba i na té šíleně tvrdé posteli její cely! Tušil sice, že se tu s ním hraje nějaká jemu neznámá komedie – ale proč by si v ní s chutí nezahrál, když oduševnělá představitelka hlavní ženské role má až drtivě mocně vyvinutý sexappeal.

„Smím vědět, ctihodná matko představená, komu patří tento luxusní automobil? Opravdu jen velice nerad bych slyšel, že jste jej odcizila.“
„Viléme, ty můj ctihodný bratranče, pan Ondříček ti jistě rád potvrdí, že si pro nás přijel na pokyn olomouckého arcibiskupství, kterému byl tento pěkný a pohodlný automobil rozhodnutím mého strýčka přidělen k užívání. Jeho řidiče při té příležitosti strýček jmenoval obchodním atašé. To, aby nebyl zbytečně obtěžován dopravními strážníky a všemi složkami policie země, ve které působí, když na Vatikán se vztahují všechna mezinárodní ujednání o diplomacii.
Pane Ondříčku, byl byste, prosím, tak moc laskav a co nejdříve nás zavezl zpět do Olomouce? Mojí vinou je můj bratranec vybaven k výletu do hor, jenomže my dnes budeme nocovat v hotelu Voroněž a jsem si jistá, že také vy tušíte, že v turistickém odění by jej tam nepustili. Musím svoji chybu napravit.“

Naprosto klidný pan Ondříček uložil Vilémův batoh do obrovského kufru, Zuzaně otevřel dveře k nástupu a pak s pobaveným ale přátelsky laděným úsměvem stejně ochotně posloužil Vilémovi na protější straně auta. Vypadalo to, že se řidič skutečně velmi dobře baví.

Vybavením limuzíny překvapený Vilém, tentokrát úplně stejně jako půvabná Zuzana, zapadl. Avšak pouze do hnědou kůží potažené hluboké sedačky. Svojí šíří to byl málem divan, což Viléma inspirovalo. Byla to však jeho společnice, kdo okamžitě zatáhl neprůhledný závěs před skleněnou stěnou, která oddělovala prostor řidiče rozjíždějícího se auta od prostotu pro cestující. Ctihodná matka představená neztrácela čas a s veškerou svojí ctihodností Vilémovi začala rozepínat poklopec texasek. Její vlídný hlas mu zněl neobyčejně přívětivě. A nejen jemu. Jeho pyj, patrně aby lépe slyšel, pozvedl svoji hlavu.
„Ani nevíš, ty můj koloušku, jak jsem se na tuto chvíli těšila. Ani v žádném mém mokrém snu jsem neviděla tak mohutný a při tom i krásně potentní penis. Dnes jsem na něj připravená. Nejdříve ti jej vyhoním a vystříkám do tohoto balíku buničiny, potom ti jej vykouřím a pak si dáme labužnicky pomalou ale báječně dlouhou šedesát devítku. Smyslnosti se sluší sloužit intenzivně – dokud nám nezevšední. Jenže stáří bez neustálého sexuálního vzrušení si neumím představit. Tvůj bezelstný pohled ostražitého novice mě krásně vzrušuje. Podívej se, jak už jsem medová!“

Vilém rudý gentleman se nejdříve zahleděl na již zcela nahou a jakoby puklou vulvu, ze které se na kůži sedačky velmi pomalu spouštěl dlouhý pramínek čirého slabě šedomodrého, avšak medovitě hustého sekretu, jenž byl tažen těžkou kapkou. Vilém ustal se svlékáním riflí a s ustaranou tváří pohlédl na zatažený závěs a na svoji nahou společnici.

„Nemusíš mít obavy. Pan Ondříček je velmi dobrý řidič, jak mi bylo řečeno, který ví, že je dobře placen také za to, co na zadním sedadle nikdy nevidí a neslyší. Nebude ti vadit, když si tě už na ten první nezbytný výstřik vezmu do pusy? Víš, můj strýc to má velice rád a já jsem si už na jeho semeno zvykla jako na předkrm před každým obědem. Jako předkrm to skutečně funguje. Pocit hladu nezmizí a na mrdačku dostávám větší chuť.“
„Tak to budeš mít dnes pořádnou porci předkrmu. Já jsem se totiž na tebe tak těšil, že jsem vynechal ranní kontrolní odběr semene ze strachu, že by mi mohlo pochybět. Zuzi, dá se pustit tady ten gramofon? Hudba utěšitelka by mohla zamaskovat to hlasité mlaskání.“

„To víš, že se pustit dá. Jenomže nedávno mne pan Ondříček varoval, abych ho nechala hrát jen v zásobníku uložené desky. Stačí stisknou vypínač a máš tu dvě a půl hodiny hudby, aniž bys musel desky měnit. Americká technika. Všimla jsem si, že na deskách jsou někdy jen úryvky těch nejznámějších oratorií a podobné středověké církevní hudby. Když je to auto arcibiskupství, tak se nediv.“
„To je báječné! Až to na tebe po tom předkrmu doopravdy přijde, tak já ti jako minule budu zblízka do tváře šeptat ty bezva oplzlosti. A aby byla jistota, že nejsme slyšet, tak pustíme americký samograj. Ta nádhera, až budu svým krucifixem až po kulky ve tvé svatyni, až oběma rukama budu mnout oba tvé svaté kopečky s kapličkami na vršku, až budu poslouchat jak vzrušené dýcháš, až ve tvé chtíč neskrývající zarudlé tváři uvidím, jak moc tě to bere a až ty do velebné chrámové hudby, plné burácejících varhanních píšťal, uslyšíš to mé zbožné: Zuzanko, ty moje kundičko věčně nedomrdaná, pořádně přirážej!… To bude pastorální situace ve všech významech toho krásného slova! A ty budeš mít radost, jako minule, když ti budu tvrdým lofasem hrozit… Já si teď myslím, že ty máš neobyčejně pastorální i tu svoji nádherně velkou a macatou prdelku… Už se mi o ní zdálo… Proč pláčeš? Něco jsem pokazil? To bych fakt nerad.“

„Neboj, ty můj sladký brouku, pláču štěstím, že jsi stejný jako já. Bála jsem se, že někdo takový už neexistuje a že nikdy se nebudu moci někomu beze strachu vyzpovídat, jak jsem nestydatě smyslná, jak moc a jak často potřebuji pořádnou mrdačku. Ta svatouškovská zbožnost, to věčné ctihodná sestro sem – ctihodný otče tam, to mi už šíleně leze na bednu. Navíc když mi sestry potvrdily, že jsi mimořádně šikovný a schopný elektrotechnik, tak jsem se začala bát, že budeš takový ten typický nedovzdělaný primitiv.
Naštěstí jsem se spletla. S tebou se dá mluvit i žít. Mluvíš stejnou řečí jako já, a i život je pro tebe především sex. Uvidíš, že za vlídné lidské slovo ti udělám cokoliv. I to, na co se zatím neodvažuješ pomyslet. Pojď už blíž, abych mohla konečně začít opatrným polykáním žaludu. Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo jej má tak parádně veliký.
Bůh nejspíš existuje. Kolikrát jsem se modlila, aby mi poslal muže, který by jako já rád a dlouho kopuloval, který by dokázal svým žárem hasit žár mé palčivé smyslnosti – a On mě vyslyšel! Uchem matky představené. Ta, když jsem se jí jednou před usnutím svěřila, zařídila vše potřebné.“

„Moment. Aby to bylo hned z kraje dost perverzní, tak já už teď zapnu gramec. Pan Odříček bude mít jistotu, že se už modlíme. A ty, Zuzi, pojď pozpátku svojí nádhernou prdelkou nahoru nade mě tak daleko, abych ti mohl dobře ožužlávat a něžně okusovat tvoji pěkně masitou buchtu už když mě začneš kouřit. Stařeček ze Slovácka je uznávaný znalec žen a právě ten, když má rozvernou náladu, tak říkává: „Nejlepší buchta je ta celá masitá.“

Nejenom masitá buchta Viléma k sežrání lákala. Tyto kanibalské choutky v něm probouzela především Zuzanina tak nádherně kulatá a silnou smyslnost slibující rozměrná zadnice, která plynule přecházela do skutečně robustních a přiměřeně dlouhých stehen. Ta jej při pohybu kousek před jeho očima v těsném prostoru limuzíny tak vzrušila, že se pro už bolestivý tlak v šourku přestával ovládat. O preventivní odběr semene do balíku buničiny neměl nejmenší zájem. K prasknutí erigovaný pohlavní úd pevně sevřel dlaní. Jako při obvyklé ranní masturbaci rychlým pohybem přetáhl předkožku přes glans, aby jej nekompromisně tvrdě a docela hluboko zarazil do jen k nádechu mírně pootevřených úst mladé a k oplodňujícím kopulacím už dokonale vyzrálé ženy. Již měl nejvyšší čas.

Zuzana, navzdory brutalitě nečekaného útoku, byla určitě spokojená. Jinak by přece nezaryla nehty do jeho hýždí hluboko a usilovně by si vydatně ejakulujícího Viléma nepřitahovala naproti svému obličeji. Polykala jako minule. S očividnou chutí i rozkoší, dlouho a do poslední kapky. Její silným ruměncem zarudlá tvář vyzařovala bezostyšný chlípný chtíč.

Vilém po poslední kapce prožíval chvíle veliké úlevy i nebývalého štěstí. Takovou spontánní smyslnost a nestydatou otevřenost ještě nepotkal. A to už zažil ledacos. Jeho maminka by se však nedivila, poněvadž by nevěřila.

Stejně tak ještě žádná žena jej tak silně nevzrušovala svojí dokonale vykrouženou a smyslnost burcující rozložitou zadnicí. A to je co říct, když první dvě, které už v dětství často vídal doma v kuchyní nahé byly jako u Zuzanky nádherné a nejméně stejně veliké. Patřily mamince a jeho pozdější profesorce francouzštiny Patricii. Žádný slepec by ani jednu z nich nenazval suchoprdkou. Hodnověrnou informaci o jejich nádherné šťavnatosti by měl z první ruky.

Zuzančinu hlaďounkou zadnici měl Vilém nyní stále tak blízko, že nemohl neobdivovat ladné propojení vytrvalost slibujících silných, avšak překrásných stehen s dokonale polokulovitými půlkami stejně tak hlaďounkých hýždí. Takto festovně udělaná samice, která se fakt vyzná – to je přímo poklad! Uvědomoval si, že lepší ženu do postele určitě jen málokdy sežene.
„Viléme, mám k tobě velikou prosbu. Pověz, líbí se ti to se mnou tak moc, že bys chtěl – stejně jako já chci – abych se stala tvojí ženou?“
„I do prdele!“ – pomyslel si Vilém. „Až do teď mne většinou naháněly maminky vdavek chtivých dcerušek, když romantikou poblázněné nebo naopak vypočítavé učeňky pominu co nesvéprávné. Ale od této chvíle už začínají utočit čelním útokem přímo potencionální nevěsty! Ne že by se mi to nelíbilo, ale máme tu pár menších problémů!“ Toto vše si stačil po chvíli uvažování uvědomit tou nečekanou otázkou vystrašený milenec. Na chvíli zavládlo tíživé ticho, plné napjatého očekávání.
„Promiň, koloušku! Promiň k zbláznění zamilované při srovnání s tebou už stárnoucí ženské. Ani nevíš, jaký mám strach, abys mi s nějakou mladší neutekl.“
„Kdyby, Zuzi, záleželo jen na mně, tak bych jako u oltáře nebo na radnici řekl pouze ano a věc by byla vyřízena. Jenže ačkoliv opravdu velmi nerad, musím připomenout, že ty jsi, pokud bude tvůj strýček státním tajemníkem Vatikánu, vatikánskou občankou, máš kromě jejich občanství možná i diplomatický pas, což je snadná cesta k různým majetkovým výhodám. A i tvůj bohatý strýc ti umožňuje život na úrovni, jakou bych ti já nemohl dát. U nás se říká: Neni peniz – neni lasky! A všecko je to přimo symbolicky kratke.“

„Vezměme to z druhého konce. Pokud budeš jednou bohatý jako strýček – nebo dokonce ještě bohatší – pak si mě vezmeš? Moc bych si to přála proto, že už teď vím, že v posteli se mi dva spolu nudit nikdy nebudeme. I jako dědeček a babička si budeme v posteli pěkně vyprávět a vzpomínat. Na hříchy mládí prý se vzpomíná nejlépe. Tak co? Až budeš dost bohatý, vezmeš si mě?“
„Tak na to ti, Zuzi, klidně dám čestné pionýrské. Jen aby ses toho dožila! Ještě, než si se začala ptát, tak jsem si tak docela poeticky a velice procítěně říkal, že jsi fakt velmi dobře udělaná samice a že lepší ženu do postele nejspíš nikdy nepotkám. Ale i jinak je mi s tebou moc hezky. Máš takové velice upřímné oči a nic přede mnou netajíš. Oko do duše okno… Když se tím oknem dívám, tak vidím, že patrně nevíš, kdo je můj otec – tedy čí jsem syn. Proč se směješ?“
„Viléme, proč mne tak podceňuješ. Vždyť tvého otce velmi dobře znají především lidé milující fotbal. To je docela početná armáda. Kdo by neznal v televizních soutěžích často rozhodujícího fenomenálního znalce fotbalových pravidel, který má vždy příjemné vystupování a je vždy vzorně upraven. Že mu doma přezdívají „okresní bejk na motocyklu“ to jen dokazuje, že je pro spoustu žen skutečně neodolatelný. To vše, Viléme, mluví v tvůj prospěch, neboť zákony dědičnosti jsou kupodivu životem vždy a lidmi jen občas respektovány.“

“Když ti můj otec nevadí, tak teď se tě ptám já: Máš chuť na tu báječně dlouhou šedesát devítku nebo si to raději rozdáme na maminku a na tatínka, ale s těmi sprosťačinkami velmi zblízka do tváře – rovnou mezi ty tak upřímné oči? Záleží jenom na tobě. V Olomouci nebudeme dřív, jak za tři čtvrtě hodiny.“
„Proč bychom si měli vybírat, když můžeme mít obojí – a nejenom to. Nejlepší je, nechávat to na okamžité chuti. Mi se líbí všechno. Nejdůležitější je, aby toho bylo hodně a frnda mě pak aspoň na chvíli nesvrběla. Každé ráno se tím svrběním probouzím a kdybych si to po obědě pořádně neudělala sama, tak do večera pro to svrbění nemůžu na nic jiného myslet. O noci je lepší nemluvit. Strejda byl se mnou u specialisty, ale ten radil tlumící léky nebrat a raději se vdát za dobrého, a hlavně vytrvalého skokana. S ním se z těch vleklých obtíží přirozeným způsobem snadno vysouložit.
Kromě všech způsobů masturbace mi specialista doporučil porno filmy. Taky ty oplzlé řeči při souloži, poněvadž tak se rychle vzruším a ukájení mého sice neobvykle velkého, ale zdravého chtíče nezabere moc času. Nakonec s úsměvem prohlásil, že mi závidí, protože na stará kolena budu mít na co vzpomínat. O ty chlupaté vzpomínky bych těmi léky určitě přišla. Navíc by mi hrozilo nebezpečí, že si na ty oblbováky zvyknu.
Ten doktor specialista byl ještě zachovalý Ital. Aby strejda nevěděl, tak jsem doktoru Nodovi přišla poděkovat a požádat jej o názornou ukázku nejvhodnějších doporučených metod. Radostí mu zasvítily uhrančivé a chápající oči, okamžitě a divoce mi tak bezvadně vyhověl, že mne moc mrzelo, když o třetí opakování názorné instruktáže neměl zájem. Po poslední jízdě totiž zůstal ležet tak zvadle až zasukovaně, že ani vyprovodit mne nešel.“

Tak se stalo, že ten den jeden zcela nahý radostně kopulující mladík ateista se v limuzíně olomouckého arcibiskupství vezl do Olomouce. Ovšem za zvuků americkým gramofonem hlasitě reprodukované středověké církevní hudby. Přitom na úplně nahatou ochotně pod ním ležící nestydatě široce roznoženou a smyslnost přímo vyzařující řádovou sestru – nevěstu Kristovu – na její opakovanou žádost, žádostiv jejího bouřlivého vyvrcholení – promlouval nesmírně poetickou a jí tak velmi milou květnatou řečí ryzího chtíče:
„Ty děvko macatá, ty má kurvo rozmrdaná, roztáhni tu věčně hladovou piču pořádně, nebo ti z ní udělám trhací kalendář!… Ty klisno, po štýrském valachovi prdelatá, ty flundro nedojebaná, jestli nebudeš sama pořádně přirážet, tak ti čuráka vrazím přes tu rozjebanou pizdu až do krku!… Vystrč na mě ta svoje vemeniska kostromské dojnice, nebo ti je rozdojím tak, až ti každá kráva bude závidět, že kojíš vodníky rovnou z mostu!… Jestli mi nebudeš čuráka polykat úplně, mrdno lenivá, tak ti z tvé věčně svrbivé kundy frajtra vykousnu!… Na všechny čtyři, ty jebavá běhno, a roztáhni půlky své macaté prdele ať se ti ta tvá pořád mokrá piča pořádně otevře!… Sama se mi na ocas pizdou hluboko a rychle narážej, nebo ti jebáka místo do piče až po kule vrazím do prdele! Jestli mi to teď svou rozcapenou čurinou pořádně neuděláš, tak si se mnou už v žádné kapli nikdy nezamrdáš!“
„Viléme, to je fakt bezva. Je to o hodně rajcovnější, než když mi to říká strejda. U tebe aspoň vím, že bys mi to všechno mohl doopravdy udělat. Já se na to už teď moc těším. Sáhni si… a pak mi frndu pořádně do sucha vylízej!“

Poslední příkaz považoval Vilém za geniální, neboť tento úkol byl názornou skutečným milencům příjemnou a mládeži snadno zapamatovatelnou ukázkou nikdy nekončící sisyfovské práce.

Na hrázi – dole pod Zuzaninýma rukama rozevíranou vagínou – Vilém v roli Sisyfa jazykem nabíral medovitý sekret a táhl jej vzhůru mezi stydkými pysky pořádně. Tedy tak dlouho, až docela nahoře a docela lehce brnkl o výrazný pěkně utvářený erigovaný růžový klitoris. Po tom lehounkém brnknutí se ze Zuzančina téměř suchého pohlaví vyronila a dolů ke hrázi směřovala další várka medovitého sekretu. Takže ten požadavek „do sucha“ vyžadoval, aby se Vilém jazykem vracel zpět na hráz a svůj postup – poslušen přání své milenky – od samého začátku pečlivě opakoval. Aby vyhověl svým perverzně poetickým choutkám, tak zatím zahálející svůj pohlavní úd utěšoval: Roň slzy / již brzy / ozáří lampa dvůr / tvé kozy/ jak vozy / zaženou hejno můr / již brzy / tvé kozy / vyhoví mým snům.

Opakoval skutečně rád, a tak dlouho, až se to medové česno začalo křečovitě svírat a také jeho okolí se tak zimomřivě osypalo husí kůží – i když v plynule a tiše jedoucím autě bylo příjemně teplo. Vilém v té chvíli zanechal ližby a rázným úderem až málem k bolesti ztopořeným pyjem dokonale vyplnil škubající se vagínu. Neustávajícím tlakem na děložní krček se snažil odtlačit dělohu. Poněvadž dokázal s vypětím všech sil neejakulovat, upřímně litoval, že pana Ondříčka neupozornil na známý fakt, že země je kulatá. Místo na západ mohli přece vyrazit na východ a do Olomouce by také dojeli.

Jenže Vilém si byl za okamžik jist, že teplota okolního vzduchu se prudce zvýšila. To když si uvědomil, že nepoužil preservativ. Okamžitě vycouval. Nahá Zuzanka se posadila, přitiskla se na něj tuhými prsy, jednou rukou jej objala kolem krku, druhou rukou pevně sevřela jeho vzrušením tvrdý pyj a po žhavém polibku na rty pravila: „Udělals mi to opravdu nádherně. Ještě teď se třesu, ale už se těším, že – jen co si trošku odpočineme – tak mi tu mou věčně hladovou kundu svým ládovákem zase báječně nakrmíš. Ale tentokrát raději s gumou. Neboj, pilulka poslední záchrany to pojistí. Že bych ti tvého tak nádherně pořád tvrdého macka ukousla se taky bát nemusíš. Ani moje hladová piča nemá zuby – a do Olomouce je to ještě krásně daleko.“

Vilém to nadšení stran vzdálenosti města viděl jinak. Díky paní Pokorné, která mu už včera dopoledne při úplném sexuálním vyčerpání dopřála dostatek spánku i stravy, se ve tři odpoledne zašel na svém pracoviště zbavit kožené brašny s se svěřeným vercajkem a uháněl rovnou domů dát odpočinout tomu vlastnímu nářadí. Maminka jej přivítala viditelně spokojenou tváří, a i ona mu okamžitě naordinovala postel. Aby byl na ohlášený dvoudenní výlet do hor řádně odpočatý. Maminku nechal předpokládat, avšak s kým pojede raději neinzeroval. Nedokázal se upamatovat, kdy naposled viděl maminku tak šťastnou. Ovšem paní Pokornou musel obalamutit taktéž. Potřeba dvoudenního odpočinku po mimořádně náročném týdnu u spolužáka v Jeseníku zněla velice věrohodně. Odpočatý skutečně byl, a to byl také důvod, proč jemu ta Olomouc připadala nebezpečně blízko.

„Abys věděl, že mi na tobě opravdu moc záleží, tak teď uděláme změnu. Uděláme něco pro tvoje ukojení, které si už zasluhuješ. Nejdříve však bude vhodné, když si připomeneme, že pro skutečnou rozkoš ze sexuality se oba musíme nejdříve zbavit vzájemného studu. Když se nad tím zamyslíš tak to, co dělá lidskou sexualitu božskou, spočívá v realizaci těch nejnestydatějších přání a představ, které tomu druhému přinášejí radost a rozkoš.

Ty si místo mě sedneš sem s široce roztaženýma nohama, budeš si svého vilíka sám honit, jak se ti nejvíc líbí a já ti budu líbat a žužlat varlata a šourek. Budu připravená spolykat všechno – až to z tebe začne tryskat. Když se nebudeš stydět a vždy těsně před vyvrcholením trpělivě počkáš na opadnutí vzrušení, tak nám tato horská turistika s opakovanými výstupy pod vrchol může vydržet až do Štemberka. Když tam u blázince vyvrcholíš, tak budeme mít dost času na obléknutí. Já mám takové pozorování moc ráda a moc mě to vzrušuje. Neznám totiž nic vzrušivějšího, než když si někdo honí ptáka proto, abych dobře viděla, jak vydatně mu pro moji potěchu zašveholí. Proto bych chtěla vyzkoušet, jestli to bude dělat dobře taky tobě. Nebo bys chtěl něco jiného? Řekni si! Velice ráda ti ve všem vyhovím.“

Neříkal nic, ale jenom proto, aby mu vzrušením neselhal hlas. Aby i tak dal srozumitelně najevo svůj zájem, ochotně usedl na uvolněné místo a při rozevřených stehnech rukou uchopil palčivě se topořící penis. Ta nahá dívka, sedící na podlaze auta na něj hleděla velmi pozorně přes ztopořený pyj. Kdo to ví, kolikrát za svůj život masturboval sám za zamčenými dveřmi, aby nebyl přistižen? A kdo ví, jak rafinované si vymýšlel fantazie, aby následující ejakulace byla, jak se patří dráždivá…

A tu má najednou pěkně macatou samici, které by se zavděčil už tím, že by si teď při setkání s ní svého macatého vilíka jí přímo před očima dlouho honil, a nakonec i vystříkal. Jenom proto, aby tato nevěsta Kristova měla radost z podrobného pozorování jeho rostoucího vzrušení a z průběhu výsledné božské sexuální rozkoše! To nemá…

„Ne, Viléme, nemusíš se stydět! Nejsi první a ani jediný, kdo tak brzy stříkal… Že to tak dopadne jsem si uvědomila pozdě. Je to jenom moje chyba. Ale úplně bezvýznamná, když jsem tě stačila polknout před výronem… Teprve teď bude možné, aby ses dokázal zastavit před vyvrcholením a mohl si tu vrcholnou slast dlouho vychutnávat… Pokud by ti měla při honění vadit má přítomnost, tak zavři oči a já se tě nebudu na šourku dotýkat. Dělej si to tak, jak to máš nejraději. Jako bych tu nebyla… Ale až se osmělíš, tak mi dej vědět. Abych mohla tvého honěného ptáčka doprovázet hlasitým mlaskáním mé touhou vyladěné chcandulíny. Jsem si jistá, Viléme, že taky tobě se toto bude velice líbit. Sex se z větší části odehrává v mozku a jak jsem si už stačila všimnout, tak ty máš velmi dobrou představivost. Ta je u elektrotechniků pro profesní úspěch nezbytná, jak mi vysvětlil strýček.“

Tentokrát se chtíčem žhnoucí Zuzana chyby nedopustila. Její silně zarudlá rozdychtěná tvář se stříbřitými stopami spermatu na bradě a na čele vyjadřovala velké přímo chlípné vzrušení a opravdový zájem o další osudy velkého žilnatého pyje, který posledním olízáním žaludu zbavila několika kapek ejakulátu a pak jej, po savém polibku na vyústění močové trubice, svěřila Vilémově ruce tak úzkostlivě opatrně, aby ani k malému pohybu již zcela za hranu žaludu shrnuté předkožky nedošlo.

Vilém se ke svému samočinnému semenometu zachoval s obezřetností pyrotechnika. Pevnou rukou objal svůj tvrdý pohlavní úd raději u kořene a ihned zavřel oči. Uvědomil si totiž, že právě skončenou ejakulaci dokázal spustit jeho jediný pohled do Zuzaniny chlípnost nezastírající rudé tváře. Tato Zuzana – rudá gentlemanka – dokázala být rozbuškou v nástražném sexuálním systému, jehož ekvivalentní ničivost cudnosti by bylo možno vyjádřit v kilotunách TNT.
Vědom si skutečnosti, že pyrotechnik se plete jen jednou, při zavřených očích si nejdřív představil na horské louce sad a uprostřed něj nový bílý dům s břidlicí krytou sedlovou střechou. Tu představu měli na svědomí Karel Gott a Starci na chmelu. Na té snové louce však za slunného dne neležel chmel, nýbrž sena a Vilém, spolu se Zuzanou, hrabali tu snem usušenou trávu do kupek.

Tuto pastorální symfonii, při níž Vilém velmi rozvážně masturboval a pečlivě kontroloval růst svého vzrušení, narušoval často vítr, jenž pozvedával širokou modrou sukni vysoko nad důlky bederních trnů. Proto čas od času to horské úbočí přerušovaně ozařovala smyslným žárem Zuzanina nádherně boubelatá bílá zadnice. Pokaždé, když zformovali kupku sena, Zuzanka, přemožena svými plnými prsy deroucími se z bavlněného nátělníku, na tu kupku upadla a po vyhrnutí sukně svými půvaby opět konkurovala slunečnímu svitu. Ovšem vždy jen velmi krátce, neboť přičinlivý a přerušovaným odhalováním Zuzaniny krásy vzrušený Vilém hbitě zasunul svůj pohlavní úd do hlubin té boubelaté smyslnosti a v silně dráždivé nehybnosti pak zůstával až do úplného opadnutí sexuálního vzrušení. Jeho opětovný pozvolný růst začínal hrabáním sena do další kupky – tedy v reálu pozvolným obnovením masturbace.

Vilém při této pastorální idylce ztratil nejenom pojem času, ale i sepětí s realitou. Ta se omezovala pouze na ty velice libé pocity, směřující k sexuálnímu vyvrcholení. K němu došlo zcela nečekaně. Zrovna se ve svých představách chystal odpočívat s pyjem až na děložním krčku a čekat až opadne vzrušení, když zaslechl Zuzanino zvolání: „Viléme, blázinec!“
Následující mohutný výron spermatu tentokrát spustil nemilosrdný stisk varlat a hluboké polknutí ejakulujícího penisu Zuzanou. Divil se, že se tou záplavou hltající Zuzana nedusí. Po dlouhém čase stráveném „na hraně“ jeho blaho dosáhlo brzy takové intenzity, že své milence vtrhl do klína a velmi intenzivně začal nasávat klitoris.

Její reakce byla okamžitá a výrazná. Přesto se stimulací neustával, dokud se její magmatické zřídlo rozkoše nezklidnilo dlouho doznívající žhavou vulkanickou erupcí a její silně rudá vzrušená tvář nezvroucněla slastnou úlevou. Náhle cítil, že pokud nechce být považován za křupana, tak musí tu zvroucnělou tvář vášnivě políbit na dosud nedovřené rty.
„Vidím to tak, Viléme, že až si budeme zařizovat domácnost, tak z nábytku nám postačí jediná ale bytelná dvojpostel.“
„Mám tomu rozumět tak, že díky tajemnému vnuknutí už víš, že tvůj prachatý strýček právě přišel na mizinu? Já o svém zbohatnutí nemám zpráv.“
„Autoři červené knihovny by ti snadno vysvětlili, že zamilovaná žena svoji budoucnost vycítí svým neomylným opravdu milujícím srdcem. Já jsem ale realistka. Já pro to vycítění své budoucnosti používám raději jistý specificky ženský tělesný orgán. Ten můj se ještě nikdy nezmýlil.“