Vilém rudý gentleman 12

Kupředu, vstříc světlým zítřkům!

Každý, kdo by mohl následující den po deváté dopoledne nahlédnout do černé limuzíny olomouckého arcibiskupa, jež jela po silnici k Brnu v doprovodu černé volhy, by uviděl skutečné štěstí. Bylo zářivé a protože je držel v náručí mladý muž, bylo ryzí – tedy dokonale nahé a tou dokonalou nahotou bíle svítící. Posvátnost té chvíle vhodně dokreslovala gramofonem reprodukovaná oratoria mistrů církevní hudby devatenáctého století.

To ryzí štěstí však nebylo evropské, ale havajské a proto bylo v podobě květinového věnce lei z nádherně kyprých ženských stehen zavěšeno kolem krku romantikou postiženého mladého muže, jenž se s nepředstíranou rozkoší jazykem probíral čtyřmi okvětními lístky jediného květu čeledi Orchidaceae – tedy Vstavačovité. Vilémovi přišlo jako výstižné nedávné zjištění, že název čeledi Orchis je doslovným překladem řeckého pojmenování pro varle. Vždyť i když jeho varlata musela během poslední téměř bezesné noci již úředně manželů pod střechou arcibiskupství několikrát odevzdat svoji dozrálou úrodu, stále zřetelně cítil, že jeho vstavač, díky množství napumpované krve, je až bolestně tvrdě stojící a vytrvale si žádá své. A jak by si nežádal, když nositel toho stavače byl už několikrát nabádán k velmi lascivní komunikaci.

„Zuzi, ty moje nádherně boubelatá pizdo neumrdatelná, moc rád ti vyhovím. V poloze na maminku a na tatínka s tebou proberu další lekci sprostonárodní poezie. Sáhni si! Můj i tvůj utěšitel po té včerejší noční jízdě v určitě posvěcených zdech arcibiskupství a po dnešní úvodní autoližbě si o poezii znovu koleduje. Snad to není nějaká skrytá úchylka, ale ta zbožnosti plná oratoria mi začínají vyvolávat velice chlípné představy. S Johankou z Arku to začalo, když uslyšela hlasy. Aby mne nepotkal její osud, když církevní hudba mi už od prvních tónů přináší málem neodbytnou touhu ty mé chlípné představy okamžitě realizovat. Nastav proto piču, má neumrdatelná děvenko!“
„Moc ráda, koloušku. Zasuň mi ocas hluboko, raději přehluboko, ale pohybuj se pomalu. Aby ses moc nezadýchal. I když mi s tebou kunda pořád tak krásně teče, konečně je totiž čas, abys mi mohl podrobně vypovědět, jak jsi prožíval naše dlouhé odloučení. Hlavně na pičky mých zástupiček jsem moc zvědavá. Ne proto, že bych žárlila. Kdybych měla příležitost, tak bych jim z vděčnosti ty jejich frndy za odměnu ráda vylízala. Chci jen vědět jak si se za ten dlouhý a smutný čas změnil. Jak moc a jakým způsobem se budu muset snažit, abych vyhověla tvému chtíči. Že jsi mnohem mrduchtivější kanec jsem si už stačila všimnout a mám z toho velkou radost. Kdybych mohla, tak bych svým zastupičkám za to srdečně a opravdu upřímně poděkovala… Mluv konečně!“

„Souhrnně a stručně řečeno, Zuzi, byl to jeden nikdy nekončící obraz bídy a utrpení. Když jsem po tvém údajném zavraždění přišel do práce, tak všechno bylo jinak. Přeložili mě na velikou nemocniční ústřednu, která je na ředitelství psychiatrické léčebny, aby mě mohli dobře hlídat. Už jsem nesměl chodit po městě. Kdyby se amíci tak starali o Kennedyho, tak by ještě žil. To vyšilování estébáků naštěstí po devíti dnech skončilo a doktor Macháček mne přijel osobně informovat, že nebezpečí pominulo. Že už mají jasno a věc už je v řešení především italské a argentinské policie. Ta naše ale velmi pečlivě prověřuje všechny cizince. Zejména ty, kteří míří na sever Moravy. Šmírovat mě ale nepřestali. Když jsem se na některou tu nenápadnou tvář, kterou jsem pravidelně potkával, pousmál, tak zmizela a vystřídala ji jiná. To sledování mi velmi brzy zlikvidovalo pocit soukromí.

Jenže co se žen a sexu týká, tak to bylo dost podobné utrpení, jež až k sebevraždě dovedlo mladého Werthera. Až jsem se potají ze svého zármutku alespoň trošku vyplakal a začal opět škrobit prostěradla, tak jsem útěchu začal hledat u těch, které ti byly nejmíň podobné. Když už jsi nebyla, tak jsem chtěl rychle zapomenout. I když počátek každé takové zapomínací kopulace byl bezproblémový, tak ve finále mě děsně štvalo, že jsem i při zavřených očích pokaždé zřetelně uviděl v křečovitých stazích orgasmu se svírající tvoji tak krásně masitou šubrtku. Nebo – a to bylo mnohem horší – tvoji zarudlou a při orgasmu milostnou křečí deformovanou tvář s nedovřenými sténajícími ústy. Někdy jsem tě i zřetelně slyšel.
Dokonce když už jsem se stal mistrem na učilišti a kolem hluboko zasunutých prstů mé ruky se křečovitě svírala frnda některé z osmnáctiletých učenek, zkoušených v úzké uličce mezi stojany rachotící telefonní ústředny.

Míval jsem ve své dílně každý třetí týden pokaždé tucet vesměs už dospělých děvčat ze dvou tříd a vždy se našlo několik přezkoušení chtivých. Ty mi ve své nepředstírané pilnosti samy a vytrvale nabízely své mladé právě sotva zajeté a proto velmi chtivé kundy k fikaci. Ve velice oprávněné naději na se mnou ukájeným chtíčem vylepšenou klasifikaci. Klasifikace – jenže po es s ypsilonem, který mi připomíná dívčí klín – je však mé pojmenování hromadné soulože s celou třídou. Byl jsem tehdy nadržený jako na prérii volně žijící mustang.

Věř mi, Zuzi, že jsem se i v takových případech vždy zachoval svým způsobem velmi poctivě, přestože jsem děvčata podváděl. Využíval jsem jejich dozrávající smyslnosti k tomu, aby navzdory své čas zabírající vášnivosti dokázaly dohnat zanedbané učivo alespoň tak, aby po půlročním pravidelném připouštění k mému utěšiteli byly připuštěny k závěrečným zkouškám. Aby výuční list zaslouženě získaly na základě osvojení si alespoň nezbytného minima požadovaných znalostí. Co se znalostí sexuálních praktik týká, tak téměř každá mohl být mojí učitelkou.
Zavedl jsem nejdříve doučovací kroužek a ten byl hojně navštěvován až potom, když jsem ponejprv rámci toho doučování té nejhezčí zavedl pyj do vagíny. Byla to velmi sdílná krasavice – ostatně jako většina děvčat toho věku – a tak od doby toho prvního zavedení jsem měl v doučovacím kroužku vždy velmi pěknou účast. Už proto, že ta velmi často štědře vyvinutá děvčata zjistila, že při návštěvě mého pravidelného doučovacího kroužku – aniž by budily nežádoucí pozornost návštěvami velmi mladého mistra v jeho dílně mimo rozvrh výuky – si mohou snadno a nenápadně dohodnout nejvhodnější dobu pro to své individuální připuštění.

V době, kdy velmi halasně – a někdy dokonce navzdory skrytému odporu nekvalifikovaných odpůrců – se na příkaz strany zaváděla elektronika do národního hospodářství, tak jsem se já – velice tiše a velmi úspěšně – věnoval zavádění, které u zájemkyň o elektrotechnické vzdělání bylo vždy nadšeně vítáno. Od pololetní klasifikační konference jsem byl fikačním zaváděním dokonale vytížen – ba někdy i přetížen. Ale nelitoval jsem. Ve většině případů to mé utajované zavádění bylo tak úspěšné, že jsem získal pověst neobyčejně snaživého pedagogicky úspěšného mladého mistra. Byl jsem proto dáván za vzor a velmi dobře finančně odměňován. V podstatě za spoustu divokých souloží s právě dospělými dívkami, které mi byly svěřeny do výuky. Své časté pohlavní styky s nimi jsem ale měl vědecky odůvodněny.

Už když nám doktor Žďárský na pajdáku v přednáškách z vývojové biologie podrobně vysvětloval vliv sexu na pocity a tím i na výkonnost člověka mne to napadlo. Sexuálně ukojený člověk není snadno stresován, lépe mu to i myslí a i fyziologicky je pro něj sex velmi užitečný, neboť pravidelný sexuální život harmonizuje všechny fyziologické procesy a funkce v lidském těle. Tomu věřím, poněvadž přednášející gynekolog o tom musel ledacos vědět – jak jsem se já hojnou praxí brzy přesvědčil. V té poněkud perverzní klasifikační komedii jsem díky harmonizované fyziologii já sám hrál bezvadně harmonicky – a to jsem podával opravdu bohatýrské výkony.
V přednáškách z didaktiky jsme se na pajdáku dověděli, že dle poznatku učitele národů Komenského je velice vhodné, málem nezbytné, aby se mezi vyučujícím a jeho žákem vytvořil pokud možno silný pozitivní citový vztah. Výuka je potom mnohem efektivnější, což si náš pedagogický velikán taktéž ověřil v praxi.

Aby oba cenné poznatky nezůstaly perlami hozenými do bláta zapomnění sviním, rozhodl jsem se je zvednout a propojením nejméně znásobit jejich účinek. Když pominu návštěvu redaktora Nové svobody, jenž chtěl vědět v čem spočívá tajemství mého úspěchu, neměl jsem s tím častým souložením funkční potíže. Jako mnohá mužská svině jsem v holkách rafinovaně vzbuzoval plané naděje stran manželství, ale ony do doučovacího kroužku docházely už pro tu rozkoš ze sexu. Poněvadž jsem do doučování se sexuální stimulací zařazoval jen ty, jimž zkušenější kolegové při zvýšené píli předvídali úspěch, tak jsem neměl problémy. Jak vrchní mistr statisticky doložil, „průchodnost“ mojí dílnou pobočkových ústředen u děvčat velmi slušně vzrostla. Většina z děvčat se stejně okamžitě po vyučení vdala, nebo pracovala v jiném oboru, v němž mohla lépe uplatnit přirozené vlohy svého přirození.
Jenže, Zuzi, marně jsem sám sebe přesvědčoval, že takové doučování nevěra není, když při žádné souloži s učeňkami jsem se nikdy nedokázal zbavit vzrušujících vzpomínek na tebe. Několikrát jsem si to potají rozdal i s několika maminčinými kamarádkami. Ovšem vždy se stejně beznadějným výsledkem.

Nemám důvod ti něco zapírat. Ačkoliv jsem těm o generaci starším ženám svým tvrdým pyjem vháněl slzy štěstí do očí a ty slzy mi přinášely obrovské uspokojení z právě vykonaného dobrého skutku, tak po každé této dobročinné ejakulaci jsem vždy nakonec uviděl tvoji k zulíbání krásnou pipinku. Tu však za chvíli vystřídal nesmírně vzrušující pohled na tvoji při našem prvním orálním sexu v klášterní kapli ukájeným chtíčem málem k nepoznání změněnou zarudlou tvář. Za pouhé dva dny naší známosti ses mi nesmazatelně zapsala do paměti. Za něco takového by tě ve středověku upálili jako čarodějnici.

Tvoje nevymazatelnost mě po nějaké době tak rozzuřila, že jsem se raději vrátil k pubertální samohaně. Tvoji stále chtivou frndičku i tu vzrušenou tvář jsem sice při každé ejakulaci zase vždycky uviděl, ale rozhodně jsem ani omylem nemohl být považován za nevěrníka. Nevěra mrtvé milence, která při milencově masturbaci není zastoupena fyzicky existující náhradnicí – to je uhozený námět tak leda pro nějakého jako Goethe opravdu fest pošahaného a už dokonale impotentního a ujetého literáta.
Jenže neblahým následkem mé náhlé sexuální zdrženlivosti však bylo, že prakticky téměř všechny mé dosavadní starší milenky se snažily zjistit, proč jsem najednou tak zdrženlivý a jestli už nečekaně nenastala doba, kdy by mě teď dokázaly konečně dovléci na radnici.

Bude ti to nejspíš znít hodně cynicky, Zuzanko, ale když mamince víc jak před rokem diagnostikovali rakovinu už v posledním neléčitelném stádiu, tak jsem se navzdory té hrůze utěšoval tím, že budu mít alespoň na nějakou dobu od těch vdavek chtivých stíhaček pokoj. Byl to správný předpoklad.
Mamince jsem ale musel na smrtelné posteli slíbit, že se ožením a že mnou rod Kremer nevymře. Oženit se musím proto, aby alespoň moji synové měli už od nejútlejšího věku před očima vhodný vzor skutečně mužského chování. Aby se krásná spolehlivá mužnost ze světa nevytrácela.

Navíc jsem dostal velice nepříjemný úkol. Mám se snažit vydržet tak dlouho, abych mohl otci těsně před smrtí vypovědět, že maminka mu jeho nevěru odpustila a že nikdy jej nepřestala mít ráda. Mám tedy zajistit, aby se mu lépe umíralo.
Kdyby to bylo skutečně nutné, tak bych dokázal geny nášeho rodu až neuvěřitelně rozmnožit způsobem, který maminka na mysli určitě nikdy neměla, určitě po něm nikdy netoužila a před který mne vlastně varovala.

Ale ano. Tu možnost neuvěřitelného množení si můžeš podrobněji sama představit. Teď, když učím, vlastně před včerejškem jsem doučil, v dílně třetích ročníků pobočkové ústředny, tak by mi to šlo docela snadno. Naprostá většina třeťáků je už plnoletá a každý třetí týden mi do dílny přicházela skupina dvanácti učenek, které odjakživa víc než na ty mé pobočkové ústředny myslí na svůj ústřední chlupatý magnet, jímž by je mladý mistr odborného výcviku mohl snadno a odborně přivést do jiného stavu, aby ony pak toho prachatého mlaďocha s modrou knížkou a velkým bytem na oplátku a stejně snadno přivedly do stavu manželského. Čest nemnohým výjimkám, které při své báječné prdelatosti a ceckatosti tak nesmýšlely!

Při jejich naivní představě vlastní sexuální unikátnosti by mi nedalo moc práce téměř všechny pod slibem manželství oplodnit. No a současné interupční komise by se snažily holkám svedeným a opuštěným to požadované ukončení těhotenství rozmluvit – s odvoláním na zdravotní riziko. Pár děvčat – pod dojmem z romantické literatury – by si to rozmluvit nechalo. Na ekonomce jsem takové případy viděl. Množina mých nelegálních a většinou utajených potomků by se skutečně a rychle množila. V manželství s jedinou manželkou by to určitě tak rychle nešlo. Mohamedáni o tom vědí své.

Kdybys ty, moje pořád mokrá pizdičko, věděla, jaká to byla muka, když jsi tu nebyla! Ve své chronické nadrženosti jsem se i při masturbacích kochal chlípnou představou, že ten tucet většinou krásně udělaných a podvýživou rozhodně netrpících děvčat už při pondělním nástupu ráno nechám vysvléct ze spodního prádla. Abych je měl pod krátkými modrými pracovními plášti dobře přístupné. Představoval jsem si, jak je budu celý týden po celou pracovní dobu oplodňovat v pořadí podle dosažených studijních výsledků. To abych didakticky správně – jak nás na pajdáku učili – motivoval i ty nejmacatější, které s železnou pravidelností mají krom pořádných vemen vždy nejhorší studijní výsledky. Podle názoru mých starších zkušených kolegů je to proto, že už jediné a i docela krátké podojení jejich lajdáků je zbavuje schopnosti myslet na něco jiného, než na pořádnou dlouho nekončící jebačku. Ony jsou mnohdy svým uzpůsobením nadšené otrokyně své rozvíjející se a nakonec vše pohlcující plodnosti. Už při kopulaci, jak mi jedna prozradila, si představují, jak se jim vemena nalévají a samovolně tak tečou, že budou muset nosit těhotenskou podprsenku a v ní složenou dětskou plenu. Ovšem moji starší kolegové tento nepochybně velmi účinný záměr přírody pojmenovávali s dobře patrným despektem jediným slovem: Samice!

Ve své masturbační fantazii jsem sestavil také seznam mimořádných odměn. Například za vzorně uklizenou dílnu po skončení pracovní doby všem učeňkám bez rozdílu se povoluje, aby se zblízka mohly dívat celý příští pracovní den pokaždé, když zezadu oplodňuji jejich spolužačku, která je podle mé vždy dobře vedené didaktické a pedagogické přípravy právě na řadě. Ty s nejlepšími studijními výsledky mi mohou při tom hladit a líbat pohupující se šourek a v době pravidelných kopulačních přestávek je jim dovoleno kouřit mi pyj.

Toto, Zuzi, byla sice dost propracovaná, avšak pouhá mužská fantazie. Jenže ty fantazie se mi samovolně vybavovaly už při pohledu do pěkných tak nevinně vyhlížejících tváří u tabule zkoušených děvčat. Ony to určitě vycítily a moc rády se ohýbaly pro záměrně upuštěnou křídu. Při hlubokém předklonu mi mohly předvádět ten svůj biograf. Bohužel jen ty nejodvážnější byly bez kalhotek. Několikrát denně jsem si pak musel na záchodě snižovat tlak semene při představě oplodňování takové smyslné a přímo vyzývavě nabízené kundy. Zuzi, už jen ty představy jsou strašná věc!

Dnešní učeňky – na rozdíl ode mě – se raději víc drží reality a jsou především praktičtější. Víc než o fantazie se snaží o skutky. I jejich vynalézavost tomu odpovídá.

Není to tak dávno, kdy jedna tobě moc podobná – pod pracovním pláštěm skutečně už bez kalhotek – mne mezi stojany ústředny s tím svým chlupatým ústředním magnetem začala nenápadně ale velmi podrobně seznamovat, aniž by její kolegyně cokoliv tušily. Ony totiž tušit nemohly – poněvadž určitě věděly. Já jsem si s tou jinak docela nenápadnou holkou připadal jako doučovaný žák.
Několikrát se dokázala rychle s náhodně odstávajícím pláštěm přitočit a přitisknout tak, že se má ruka ocitla na už zbytnělém čnícím klitorisu. Musím se přiznat, že se mi to po těch posledních měsících masturbací začalo tak moc líbit – že jsem jí a sobě během dne několikrát moc rád vyhověl a došimral ji tou přerušovanou stimulací až k několika orgasmům. Určitě proto, že ta její také tak pěkně masitá frnda byla stejně jako ta tvoje neustále hladová a mokrá. Naštěstí naše telefonní ústředny elektromagnety čtvercových i otočných voličů dělají takový hluk, že se v něm velice snadno ztrácí i hlasité mlaskání. Ovšem jistá obezřetnost je tu nutná. To mlaskání nesmí zaznívat v krátkých okamžicích úplného ticha. Nezlobil jsem se, když se ta frndou tak ráda mlaskající holka ze šaten vrátila pro údajně zapomenutou tašku. A při vzpomínce na tebe, Zuzi, jsem jí hned za zamknutými dveřmi dílny na její přání velice rád poskytl příležitost k podrobnému studiu mužského pohlavního orgánu. Po tom moc pěkném orálu za použití preservativů – moc jsem jich ale neměl – došlo několikrát k praktickému a až divoce brutálnímu nácviku aktu početí. Klátil jsem ji hned za dveřmi dílny na holé podlaze. Ta šťabajzna má určitě už hodně nastudováno, poněvadž kouří stejně jako ty – s velkou chutí a bezvadně. Její pyjolapka není sice tak dokonale půvabná jako ta tvoje, ale i nositelka té méně půvabné se, stejně jako ty, na mě dovede podívat tak, že říkat nemusí vůbec nic, poněvadž z každého oka jí najednou kouká aspoň sto tvrdě ztopořených čuráků. To je málo časté ale veliké umění jen těch mimořádně schopných samic. Zdravý muž, co samec, takovému vilnému pohledu zamilované víly nedokáže dlouho odolávat. Ihned dává průchod své vilnosti. Vrátila ses mi, Zuzi, opravdu v nejvyšší čas!

Ta Zdena je krom své náruživosti uznalá a když zjistila – jakmile mi pochyběly preservativy – že můj pyj je i po té řádce kopulací a její vytrvalé orální péči ještě provozuschopný, tak mu bez váhání nabídla ještě svůj smyslně macatý zadek s tou druhou nádherně těsnou neplodivou dírkou. A musím se přiznat, Zuzi, že to jsem teprve chrochtal blahem. Tahle myšlením jednoduchá Zdena by mě nejspíš na radnici dovlekla.
Bylo na ní vidět, že se jí sex se mnou opravdu líbí. Líbala mne velmi smyslně ale nakonec i vroucně. Hleděla na mě zamilovanýma očima velmi zblízka – abych v její vzrušením zarudlé tváři s otevřenými ústy dobře viděl, jakou rozkoš jí působím, když v ní mám dobře ztopořený penis, nebo když jí už jenom rukou, ale rychle a důkladně, uspokojuji její šťavnatou a tak jemně ochmýřenou meruň. Ten pohled do velmi blízké tváře dívce, která je beze studu úplně pohroužena do prožívání smyslné rozkoše takovou měrou, že již není schopna své tělo ovládat a vše je u ní podřízeno pouze potřebám jejího pohlaví a která málem ztrácí vědomí při vyvrcholení – jemuž se dlouho záměrně brání nikoliv však z cudnosti – to je pro mě to nejsilnější afrodiziakum. Nic silnějšího a krásnějšího jsem dosud nepoznal. A jsem moc rád, že musím přiznat, že za značnou část toho poznání vděčím tobě, Zuzanko.

Jenže ona měla v boji o mé přirození ještě jiné a velmi silné zbraně. Nepředstíraný opravdu spokojený a šťastný úsměv, neúnavnou aktivitu a velmi dobře viditelnou chuť velmi divoce souložit. Pokaždé když jsem o tu divokost projevil zájem. Už první den jsem ten zájem jevil až k úplnému zemdlení. Do té doby jsem takové nadšení pro sex viděl pouze u tebe.
Když mne Zdena udolala, silně se na mne přitiskla svým kyprým a po těch kopulacích ještě žhnoucím tělem, horkým dechem se pootevřenými ústy chvíli vydýchávala, aby se pak velmi ostýchavě optala, jestli se mi to s ní líbilo.

Pochopitelně jsem přisvědčil a spravedlivě ocenil její výkon. Po vášnivém polibku se jí silně zaleskly oči a pak mi s obavami v hlase a zadrhávaně oznámila: “Nemysli si, že jsem blbá, ale musím ti něco důležitého říct. Kdyby sis mě vzal za ženu, tak by mě hlava nikdy nebolela a dělala bych to s tebou pokaždé, když bys chtěl. Klidně i několikrát za den. Já jsem po mamince. Mám šest sourozenců a brzy se nám narodí sedmý. Už jsem si vyzkoušela, že mám maminčinu výdrž. Loni o prázdninách jsem na seně – od oběda do večeře – vyřídila tři ženaté bratrance. Se mnou by ti určitě nikdy nic nescházelo.“

Byla to moc ošemetná situace. Abych z ní nějak vyvázl, tak jsem jí poděkoval a slíbil, že o její nabídce budu uvažovat až v případě, že získá výuční list, protože by se nehodilo, kdyby si mistr vzal za manželku nevyučenou.

Zuzanko, vrátila si se mi fakt na poslední chvíli. Zdenka by mě určitě uhnala. Tak nádherně živočišné samici bych tu její prostoduchost prominul.“
„Ach, Viléme! Je to moc pěkné a vzrušující vyprávění, ale bylo by ještě lepší, pokud by ses ke svým vzpomínkám vracel co nejčastěji a hlavně – kdybys při nich občas nezapomínal tak krásně pomalu ale velmi hluboko mě mrdat. Potom dlouhém odloučení moc potřebuji tě v sobě fyzicky cítit.
Teď slyším, že já jsem na tom byla mnohem hůř. Ti církevní potentáti, jimž mne strýc do úschovy svěřoval, byli bez rozdílu národnosti už začínající impotenti a nebýt jejich většinou podstatně mladších tajemníků, tak bych snad při své stálé touze musela jít šlapat chodník. Ale i ti velmi krásní mlaďoši byli dost často tak strašlivě namyšlení na své ubohé výkony v posteli, že jsem ani jednou nemohla nevzpomenout na tebe a na tvůj nádherně vnímavý báječně narostlý penis. Přiznám se, Viléme, že ten mi chyběl nejvíc.

Ti ignoranti byli totiž tak soběstřední, že nechápali potřeby ženského těla a žensky citlivé duše, ke které však skutečně dobrý milenec nejdříve velmi dlouho promlouvá skrze jemně stimulovaný klitoris. Ti věčně nadržení mladí tajemníci – vsadila bych se, že na mrdačku myslí i při mši svaté – do mě často vlítli jako lokomotiva do tunelu a když vytřepali pytlík, tak je nezajímalo, jestli já mám už dost… Ano, přestal jsi ve správný čas. Teď jsem už těsně před vrcholem a tam jsem moc ráda a hlavně často. Zastav na chviličku – jinak se už fakt udělám…

Daleko od tebe, Viléme, jsem pochopila pravdivost rčení, že cenu člověka skutečně dobře poznáme, až když jej ztratíme. Někteří ti chlapáčtí namyšlenci – většinou Španělé – mi byli až tak moc nepříjemní, že jsem raději orgasmus předstírala. A ani jednou se mi nestalo, že by některý z nich si se mnou po souloži chtěl povídat o něčem jiném, než o své mužnosti. Přitom neustálou chválu vyžadovali jako malé děti.

Víš, Viléme, měla jsem dost času, abych mohla přemýšlet o nás dvou. Lidé, smyslní jako jsme my dva, mají jiné nároky na sex a jinak vnímají skutečnou lásku. Směšné a nespravedlivé je, že ti, kterým v posteli stačí mnohem méně než nám, nás považují za úchylné zvrhlíky a pokoušejí se nám diktovat své normy. Chtěli by nám o morálce kázat. To v zájmu naší fyzické i psychické pohody nesmíme nikdy připustit! Z vlastní zkušenosti s pobytem v řadě klášterů teď bezpečně vím, že sexuálně neukojený jedinec není schopen skutečně lidského cítění a jednání. Neukojenost často způsobuje fanatismus.

Jenže právě toto ti nedomrlí svatoušci považují za usvědčující důkaz pro své tvrzení, že závislost na sexu působí zhoubně na morálku a vede člověka ke hříchu. Vždyť spousta jeptišek je přece tak zkažených a tak hříšně zvrhlých jenom proto, že spolu v klášterních celách pravidelně pohlavně obcují!

Že je naopak velice zvrhlé bránit ženě pro náboženské předsudky pravidelně souložit a vychovávat své vlastní děti – to ze zištných důvodů takzvaní církevní otcové už dlouhou dobu pečlivě tají a když ne, tak popírají… Málo který církevní hodnostář má k sexu alespoň tak rozumný přístup jako náš olomoucký arcibiskup. On si určitě z dob svého mládí velmi dobře pamatuje, co je to řádně neukojený chtíč. A nejspíš proto není na stará kolena sobecký.

Včera večer bylo moc hezké a hlavně lidské jak decentně a nenásilně nás oba žádal, abych s tvým souhlasem uspokojila toho jeho tajemníka, poněvadž ten mladý hoch – na rozdíl od něj – to uspokojení už pravidelně potřebuje, kdežto jemu dnes postačí, když se s tvým souhlasem bude moci těšit ze vzrušujícího půvabu, jímž Nejmoudřejší Pastýř našich duší obdařil mé božskou smyslností požehnané tělo. Tak si to pamatuj, abys věděl, koho mrdáš!
Ano, Viléme, toto je ta správná chvíle pro další kolo. Nehleď na mé řeči a pro naše duševní zdraví teď už mě mrdej ze všech sil! Dělej mi to tak, abych nikdy netvrdila, že bych mrdala, až bych brečela. Už proto, protože já vím, že ty mi to dnes uděláš tak báječně, že dlouhou dobu už při pouhé vzpomínce na dnešek se okamžitě udělám. Myslím si totiž, že je mnohem lepší nebrečet, ale raději se šťastným úsměvem na rtech si to pokaždé rozdávat tak – až se hory zelenají! Zelená je barvou naděje.“