Výpomoc kamarádce

Seděl jsem v kavárně v centru města. Volno bylo jen u stolu, hned u výlohy s výhledem na celou ulici.
Pil jsem kávu a ťukal do noťasu čísla do excelovské tabulky, občas vyřídil nějaký telefon. Byl jsem s prací hotov a chystal se zaplatit, když mi něco podvědomě řeklo, abych se koukl ven. A skutečně, náhoda tomu chtěla, že po ulici šla Anna.

Kdo byla Anna? Inu, metr sedmdesát, dlouhé černé vlasy, pihy v obličeji, milý úsměv, krásný zadek, prsa trojky. Žádná nafintěná sexbomba, ale taková ta typická holka odvedle, co nezkazí žádnou srandu.
Znali jsme se od výšky, což bylo už skoro 8 let. Bývali jsme velcí kamarádi, společně s partou vymetali bary, trávili spolu prázdniny, ale pak se to postupně rozpadalo, lidi začali vydělávat, stěhovat se, usazovat. A tak jsme spolu všichni ztratili kontakt.
Procházela kolem kavárny, v uších sluchátka, ve tváři nepřítomný výraz. Klepl jsem na sklo a zamával, že ji pozdravím. Zaregistrovala mě, doširoka se usmála. Ach, ten úsměv, milý a zároveň s rajcovní jiskrou  a zamávala mi. Posunkem jsem naznačil, jestli nechce dovnitř na pokec.

Vešla a štrádovala si to k mému stolu. A tu jsem si toho všiml, co nebylo venku vidět. Byla v tom.
„Ahój, no to je dlouho, co jsme se neviděli,“ uvítala mě a políbila na jednu a na druhou tvář.
„No asi od toho srazu před rokem,“ zauvažoval jsem nahlas a nabídl jí místo u stolu.

Když se usadila, bylo její bříško ve volných letních šatech mnohem patrnější.
„Gratuluju, mimochodem,“ prohodil jsem.
„Jo, děkuju. Ty to vlastně asi nevíš,“ usmála se.
„Nevím. No, ty snad ani nemáš Facebook, tak jak bych to věděl.“
„No jo, zrušila jsem to, je to žrout času.“
„V kolikátým jsi měsíci?“
„Ve čtvrtým.“
„Tak to máš za pár.“
„Ani mi nemluv,“ zafuněla a oba jsme se zasmáli.

Objednala si limonádu a chvíli jsme si vykládali, co a jak. Že já jsem se oženil a rozvedl, že mám malou dceru, že jsem na volné noze, že ona si dodělala ještě práva a dělala ve firmě, že si našla přítele Petra, se kterým do toho praštila.
Klábosili jsme asi hodinu.

„A víš, co je na těhotenství úplně nejhorší?“
„Ranní nevolnosti?“
„To taky, ale to je jenom na začátku, teď už je to dobrý.“
„Tak nevím.“
„Že jsem permanentně nadržená.“

Suše jsem polkl: „Jo, tak to znám.“
„Prosím tebe, jak to můžeš… a jo, vlastně tvoje ex,“ zasmála se. „Měla to stejný, ne?“
„Chtěla to furt, jako doslova,“ přitakal jsem a při těch vzpomínkách se na chvíli zasnil. „No, ale nechápu, proč je to nejhorší?“
„Protože ten můj vůbec nechce?“
„Cože?“
„Jo, bojí se, že by mimču ublížil a prej se mu to i hnusí,“ postěžovala si.
„To je úplná kravina.“
„Že jo? Já mu to furt říkám. Ježiš, já bych šukala, až bych plakala. Nespali jsme spolu, co jsme se to dozvěděli. A on se mnou nechce dělat nic. Ani vylízat, ani vyprstit, ani anál, nic,“ zvedla z rozčílení hlas a lidi okolo se začali tázavě otáčet.
„Hele, to je fakt blbec, sex s těhotnou je přitom to nejlepší.“
„Fakt si to myslíš?“
„No jasně, když byla moje žena v tom, tak jsme šukali každý den, někdy i dvakrát.“

Nastalo ticho. Aby to nebylo tak trapný, napil jsem se vody. Podíval jsem se na Annu a zdálo se mi, že o něčem usilovně přemýšlí. Kousla se u toho do rtu.
Položil jsem skleničku na stůl. Letmo mi přejela prsty po hřbetu ruky. Podíval jsem se na ni a furt mi to nedocházelo.

„Poslyš, myslíš, že by bylo blbý…? No, víš co.“
Pořád jsem nechápal, ale nechtěl jsem ji urazit, už tak vypadala, že je v rozpacích: „Nebylo.“
„Nevadilo by ti to?“
„A tobě?“ snažil jsem se získat čas.

Na tváři se jí mihnul šibalský úsměv. Mávla na servírku a zaplatila za nás oba.
Když se zvedla, nahnula se ke mně a šeptla mi do ucha: „Pojďme k nám, bydlíme ve vedlejší ulici.“
Bylo to tak rychlé, že jsem si jen sbalil noťas do brašny a už jsme byli na cestě do jejího bytu. Šla o dva kroky napřed a skoro jsme až běželi.
Došli jsme ke vchodovým dveřím, rozhlédla se, zda někdo nejde a zapadli jsme dovnitř.
Celou cestu nemluvila, ve tváři měla napjatý výraz. Taky jsem nemluvil, vlastně jsem zapomínal i dýchat a snažil si utřídit myšlenky.
Vyjeli jsme výtahem do třetího patra. Odemkla byt a zatáhla mě k sobě. Zavřela za sebou.
„Já jsem…,“ snažil jsem ze sebe něco vytrousit, ale přiložila mi ukazováček ke rtům a zakroutila hlavou.
„Petr, myslela tím svého přítele, “ je na služebce. Neboj,“ řekla vážným tónem.

A vtom mi to došlo. Nikdy mi to moc nepálilo, hlavně jsem nebyl ten typ, co ho holky vtáhnou k sobě do bytu kvůli tomu konkrétnímu…
Než jsem stačil cokoliv říct, přitiskla mě ke zdi a začala mě líbat. Nejdřív pomalu, na ústa, na krk, zase na ústa, pak přidala i jazyk.
Naprosto jsem se tomu poddal. Proplétali jsme se jazyky a ruce jsem jí položil na záda a našel zip. Když jsem jí pomalu rozepnul šaty, jen tence vzdychla.
„Nešukala jsem čtvrt roku,“ hlesla.
„Já vím, říkala si.“
„A jsem strašně, naprosto strašně nadržená.“
„Já vím, říkala si.“
„Chci, abys mě ojel, chci, abys mě šukal zbytek dne a celou noc, chci, abys mě mrdal, dokud z toho neporodím.“

Beze slova jsem přikývl a nechal se odvést do ložnice, které vévodila veliká manželská postel.
Posadila mě na ni a pomalu si přede mnou svlékla šaty. Zjevila se mi tak jen v černé podprsence, která skrývala viditelně nalitá prsa, teď už alespoň čtyřky, a v černých brazilkách.
A to těhotenské bříško! Stál mi jak svíce a na kalhotách to bylo vidět.
„Ukaž mi ho,“ vybídla mě.
Nemeškal jsem ani sekundu, rozepnul si knoflík, trhl se zipem a vytáhl tvrdý klacek na denní světlo. Ani dlouhý, ani krátký, ani tlustý, ani tenký, zkrátka hezký žilnatý průměr, který svou práci vždy odvedl.

„Chceš, abych ho do tebe vrazil?“
„Ano, ano, chci ho v sobě,“ žadonila.
„Otoč se,“ přikázal jsem Anně, vstal jsem a pomalu jí sundal podprsenku.
Zezadu jsem jí začal líbat na krk a rukama vzal její obří a citlivé kozy do rukou. Sykla, ale spíše slastí než bolestí.
Anna nemeškala a začala mi honit klacek. Plivla si do ruky, aby jí to líp klouzalo.
Sotva se ke mně natočila zpátky, sklonil jsem se a přisál jsem se na její levé prso. Začala sténat a celá se třásla.
Nepřestávala mi ho honit a hlasitě sténala. Pak jsem začal ocucávat i pravé prso a s oběma si všemožně hrál a mačkal je.
Anna mě hladila ve vlasech a snažila se mě odtrhnout. Ale bylo to marné. Těhotenská prsa jsou úžasná, kdo to nezažil, nepochopí.
Podíval jsem se na ni. Viděl jsem, že to chce a už to dál nevydrží.
„Lehni si na postel, šup,“ rozkázal jsem.

Nevěřil bych, že s tím břichem bude tak rychlá, ale nadrženost udělala svoje.
Postel byla celkem vysoká, mohl jsem zůstat stát.
Ležela na hraně, nohy pokrčené a roztažené, kundička široce rozevřená a pulzující s naběhlým poštěvákem.
Na nic jsem nečekal, sám jsem nešukal možná dýl jak ona. Naslinil jsem si odkrytý nafialovělý žalud, vzal Annu pod zadkem, našteloval si ji do správné polohy, přiložil a přirazil.
Skutečně to vypadalo, že v sobě neměla ptáka ani nepamatovala. Široce rozevřela oči a z úst se jí vydralo slastné a hlasité oddechnutí, které mými prudkými přírazy do její mokré kundy přešlo ve stenání a žadonění: „Ano, mrdej mě, mrdej mě, pořádně mě ošoustej, jsem nadržená děvka, hrozně to chci, nepřestávej, vyšukej mě, dělej, ááách.“

Hladil jsem jí po pevném těhotenském bříšku a dál do ní bušil, co mi síly stačily. Pro mimčo i pro ni to byla bezpečná poloha, takže jsem vydržel beze strachu docela dlouho.
Mačkal jsem jí při tom i cecky, mnul jí bradavky mezi prsty. Chtěl jsem Annu uspokojit maximálně, navíc, kdy se mi zase podaří píchat s těhulí. Vyndal jsem ho, aniž bych se udělal, klekl si na kolena a zabořil jí hlavu mezi nohy.

„Co to děláš?“
„Stěžovala sis, že tě ten tvůj ani nevylízá,“ vysvětlil jsem a vsál do úst její poštěvák.
Další reakcí byl výkřik extáze, který se rozlehl místností.
Lízání mi vždy šlo, měl jsem pro to vlohy a taky se mi to líbilo. Alespoň moje ex byla vždy spokojená a soudě podle Aniččiných vzdechů jsem pochopil, že jsem z toho po měsících půstu nevypadl.
Ke konci už se stěží držela, v obličeji celá rudá a zpocená tloukla rukama do peřin a křičela: „Už budu, už budu!“
To už jsem jí prstil čtyřmi prsty ve tvaru kornoutu a současně olizoval análek.
Konečnou bylo, když jsem jí do zadní dírky vsunul nasliněný prst a současně do rozevřené pičky narval všechny čtyři prsty až po dlaň. Při orgasmu vytekla natolik až to čvachtalo a udělala loužičku pod postelí.

Vyndal jsem mokrou ruku od kundích šťav a rozetřel jí to po bříšku, až se lesklo.
Pak jsem Aničku nechal, ať si zbytek z mých prstů olíže. Lehl jsem si vedle ní a dával jí oddechový čas.
Sotva popadala dech, ale byl to heroický výkon.
„To bylo neskutečné!“ vzdychla nakonec.
„Líbilo?“
„Ježiši, to bylo tak úžasný. Ale počkej,“ zarazila se, „ty ses neudělal.“
„Těhotné mají vždy přednost,“ usmál jsem se.
„Tak já se jenom skočím osprchnout. Potím se jak prase, co jsem těhotná,“ oznámila.

Hned jsem jí zarazil a začal z ní olizovat kapky potu. Ze žlábku mezi prsy, z krku.
„Nemusíš, takhle to zbožňuju.“
Zvrátila hlavu a nechala se olizovat. Po chvilce tulení, líbání, hlazení a něžností si to opět vyžádala.
„Lehni si teď na záda ty,“ zahlásila.

Dal jsem si pod hlavu polštář a nastavil kopí do pozoru. Anna to chtěla na koníčka a já ji vyšel plně vstříc.
Nasedala na mě pomalu a při každém milimetru, když jsem do ní zajížděl, se chvěla víc a víc. Hladil jsem jí bříško a kozy a oddával se jejímu rajtování. Věnoval jsem se i jejímu zadečku a několikrát ho pěkně plácl, až se zavlnil. Zatínala a povolovala kundu a ke všemu si začala honit poštěvák. To už bylo moc i na mě.
„Můžu do tebe?“ vydechl jsem.
„Vystříkej se do mě, chci tě v sobě, nevyndávej ho,“ řičela a přivírala oči při honění svojí frndy.
Myslím, že jsme se udělali současně. Do klína mi vytekl stroužek kundích šťáv, zrovna když jsem do Anny začal kropit kvanta horkého semena.

Sesunula se vedle mě a lehla si na záda. Nabrala si na prsty vytékající sperma a olízla jej. Usmála se a pak jen zhluboka oddechovala, stejně jako já.
„Splnila návštěva svůj účel?“ zeptal jsem se.
Místo odpovědi se ke mně přitiskla a políbila mě francouzákem. Když se odtrhla, zasmála se: „Nekecal jsi, máš s tím zkušenosti.“
Vstal jsem a začal se oblékat. Svůj úkol jsem splnil a říkal jsem si, zda si nezačne vyčítat, co provedla.

Po příchodu domů jsem otevřel noťas a šel se mrknout, co nového na Facebooku.
Jako první na mě píplo oznámení, že si mě chce do přátel přidat nový uživatel, Anna.
Hned na to mi přišla zpráva od ní: Petr bude na služebce příští měsíc čtyři dny. Chceš se stavit?
Neváhal jsem a odpověděl: Ano, rád.
Po chvilce odpověděla Anna: Chápeš, že je to jen do porodu?
Je mi to jasné.

A skutečně, scházeli jsme se až do osmého měsíce, kdykoliv její amant vypadl z domu.
Po porodu mi poslala fotku své dcerky Marie a pak si zase Facebook smazala.