„Ping… ping,“ odskakoval míček stále rychleji.
„Pong,“ nečekaná smeč zakončila hru.
„Dva, devět,“ zahlásil rozhodčí.
„Jo!“ spokojeně jsem se zašklebil.
Vedu hru už o sedm bodů nad samotným předsedou a vypadá to na vítězství.
Náhle do haly veplula předsedova manželka Brigita. Zastavila se u rozhodčího a sledovala nás. Na mě se kysele ušklíbla a na manžela se usmála skoro zamilovaně.
A předseda, snad pod tím pohledem, se náhle zlepšil, začal mě prohánět a nakonec mohl vítězoslavně zvednout ruce nad hlavu. Vyhrál a potvrdil si, že ještě na to má.
„Teda Václave, seš fakt dobrej,“ pogratuloval jsem mu.
„Díky, Míro, ale nedal ses a proto na schůzi budu mít něco důležitého, co se tě týká, tak nezmeškej,“ plácl mě po rameni a já zamířil do sprch.
***
V proudu horké vody jsem smýval pot a přemítal, proč to Brigitu stále žere. A myšlenky se mi přehouply do pár měsíců staré příhody.
Předseda klubu stolních tenistů Václav Břehula jel do lázní a mě předal veškeré pravomoce.
„Seš místopředseda, tak si vyzkoušej hlavní funkcí,“ smál se a pověřil mě dočasným vedením.
Nebylo to nic složitého. Klub tak nějak „šlapal“ sám a na schůzích nebylo moc co řešit. Spíše se kecalo, popilo pivo zadarmo z klubových peněz, zapisovatelka Brigita nám pak poslala zápis a bylo. Na konci druhé schůze mě požádala, abych na konci počkal, že má ještě něco na srdci.
„Řeknu ti to cestou, když mě doprovodíš,“ řekla a večerním městem jsme pomalu kráčeli k jejímu domovu.
Brigita byla asi čtyřicetiletá žena a mezí ní a Václavem byl dvacetiletý věkový rozdíl. Nikdo z nás to neřešil, jen v soukromí jsme se divili, jak žena, stále oplývající sex appealem, může tvořit pár s usedlým stárnoucím mužem s pohasínající energií, nejspíše i sexuální.
Nyní kráčela vedle mě a zde byl věkový rozdíl obrácený. Ona byla starší, já mladší.
„Tak co máš na srdci?“ zeptal jsem se sám, když stále mlčela, jen mě držela za ruku a žmoulala ji ve své.
„Václav brzy v klubu skončí. Říkal, že ho to zmáhá a chce si ještě užívat jiné věci. Nabídne tu funkci tobě. A já bych chtěla, abys mě dál podržel ve funkci zapisovatelky. Mě to baví a nechci sedět doma a čumět na bednu. Víš, nic jiného s Václavem už neděláme, jestli mě chápeš?“
„Chápu. Ale to mi stačilo říct v klubu. Pokud to vezmu, tak si tě nechám… slibuju, jestli ti to stačí. A nemusíme tu spolu jít jak milenci.“
Vzhlédla a oči se jí leskly. Ruku mi ale nepustila.
„A tobě to vadí?“
„Seš vdaná… to snad stačí, ne?“ opáčil jsem.
Před domkem jsme se zastavili. Temná okna svědčila, že je dům prázdný.
„Nechceš ještě zajít na víno? Nechci být doma sama…“
„Myslím, že ne. Díky. Dobrou noc,“ políbil jsem ji na tvář a šel.
„Mohl si zažít, co nikdy nezažiješ! Parchante!“ ozvalo se mi v zádech vztekle.
Od té doby se mnou Brigita nemluví a když ano, tak vynechává oční kontakt. O podržení ve funkci už také nehovoří. Spíš to vypadá, že to položí i s Václavem. Ale to je její věc.
Ano, mohl jsem ji přefiknout, sama to chtěla, ale… zas tak moc po ní netoužím. Mám svou přítelkyni Lídu a přes různé úlety v minulosti jsem jí zatím věrný. Namísto Brigity jsem v noci ošoustal ji a dával jí co proto, jako bych prcal tu čubku a ne svou lásku.
***
Začala schůze klubového výboru oddílu stolního tenisu „Pálkaři“ ve složení předseda Václav, místopředseda Mirek (já), zapisovatelka Brigita a přísedící Tomáš a Eda.
Tomáš tu byl za rekreační hráče, Eda za závodní týmy od dětí až po dospělé.
Správce areálu Karel nám rozdal pivo a po přiťuknutí a zavdání si přímo z láhve, začal Václav číst body k projednání. U bodu číslo pět se zastavil a pohlédl na mě a na Tomáše.
„Na ten turnaj rekreantů jsem nominoval Míru. Jenže ty, Tome, máš stejný výsledky i formu. Jestli, kluci, si to chcete vyříkat mezi sebou, nejsem proti. Kdo pojede, je jen na vás. Místo je ale jen jedno.“
„No… ehm… my se spolu dohodnem… sami,“ šlehl po mě Tomáš pohledem a já přitakal.
Rozuměli jsme si beze slov.
Václav jen kývl a přešel k dalšímu bodu.
***
„Mirku, já o ten turnaj fakt stojím. V práci mi dají volno… už to mám domluvený. Nemohl bych jet já?“ spustil Tomáš hned, co jsme osaměli a kráčeli k domovu.
„Mezinárodní turnaj… myslíš, že mě to taky neláká?“ nechtělo se mi mu jen tak ustoupil.
Tomáš to vnímal jako křivdu, protože jsem místopředseda a mám tak k Václavovi blízko.
„Hm… stejně si myslím, že bych měl jet já. Jenže Václav ti nadržuje…“ mumlal zklamaně a já ho utnul náhlou myšlenkou.
„Tak jo. Ty pojedeš a já si vyjdu s tvou ženou na večeři, jo? Zkrátka si ji půjčím na jeden večer, bereš?“
„Jak… půjčíš?“ byl Tomáš zaskočen. „Copak je Jana nějaká věc?“
„Prostě i se mou vyjde a nebude protestovat.“
Tomášovi začalo šrotovat v hlavě pod dojmem filmu Neslušný návrh.
„Seš vadnej? Půjčovat ti vlastní ženu. A co jako s ní budeš dělat?“ vyrážel otázky.
„Hele. Já nic nechci s ní dělat. Jana je prima holka a když ty budeš pryč, půjdu s ní na večeři. Nic víc v tom nehledej. Jen to s ní dohodni, aby se necukala.“
„Takže nechceš s ní něco mít? Stejně j to divný…“ bručel Tomáš a kroutil hlavou.
„Je to jen nápad. Něco za něco. Ty turnaj, který se líbí i mě, nebo nevinná večeře s Janou, která je prima, jen jsem neměl možnost si s ní víc pokecat,“ vysvětlil jsem mu.
„A když nebude chtít jít?“
„Tak nepojedeš na turnaj ty, ale já,“ děl jsem a věděl, že Tomáš Janu přesvědčí.
Koneckonců známe se, není důvod si nevyjít, jakkoli to vypadá divně. Nejedná se o noc, ale večeři.
Tušení mě nezklamalo. Nazítří mi Tomáš volal, že Jana půjde, ale až po turnaji, aby byl doma a já ji vyzvedl a zase navrátil, takzvaně „z ruky do ruky“.
Souhlasil jsem.
***
PO TURNAJI
Zazvonil jsem u domu a v minutě sjela výtahem do přízemí nádherná žena. Jako by z Olympu na zem sestoupil bohyně Afrodita.
„Ahoj,“ Jana se usmála, zatímco já ze sebe soukal kompliment na její krásu.
Co z ženy dokáže udělat makeup a vnitřní krása? Opravdu bohyni.
Jana byla opravdu šťabajzna a kdekdo by jí hádal hodně pod třicítku. Sukně s halenkou zvýrazňovala její siluetu a potlačovala širší boky a stehna. Sukně končila těsně pod koleny a lýtka a boty na podpatku už jí stály za odhalení. Prsa měla akorát, nyní v podprsence srovnaná tak, aby vypadala větší. Vlasy si načesala a stáhla do ohonu, aby jí nepřekážely při hodování.
„Kam pojedeme?“ usedla do auta.
„Sedlec. Zkřížené hnáty,“ řekl jsem a Jana udiveně vykulila oči.
„Sedlec? Tam je přece kostnice a…“
„No. Tak tam, na vývar z kostí…“ a auto prudce vyrazilo kupředu.
***
Restaurace a hotel „Rajský dům“ se v lidové mluvě nazývala „Zkřížené hnáty,“ protože to bylo v Sedleci, kde je světoznámá kostnice. Plánoval jsem zde vůz ponechat a zpátky jet taxíkem, neboť jsem nehodlal pít celý večer jen limonádu.
„Moc by mě zajímalo, co to všechno znamená?“ začala Jana, když jsme měli objednáno čtyřchodové menu zdejší speciality a číšník nám rozlil víno a tiše se vzdálil.
Nic jsem nezakrýval. Přiznal jsem dohodu s Tomášem a Jana souhlasně přikyvovala, protože přesně tak jí to vylíčil i on.
„No a protože se mi líbíš a já neměl s tebou možnost nikdy být o samotě, tak to j i ten druhý důvod, proč jsme tady.“
Jana zvedla obočí.
„Jsem vdaná a ty máš přítelkyni, pokud se nemýlím.“
„No a? Děláme něco špatnýho?“
„Myslím, že na večeře bychom měli chodit se svými polovičkami a ne jako dva… kamarádi… zvlášť do takového luxusního podniku. A taky nechápu tvůj zájem o mě, jako o vdanou ženu.“
Stále pátrala, co mám za lubem a já se snažil rozptýlit její obavy a tlachal jsem a tlachal o všem možném, až snad pochopila, že netoužím po ní fyzicky, jako spíš po její společnosti. Ujistil jsem ji o její kráse duše i těla, která ovšem nepatří mně, ale kamarádovi a kamarádi si manželky nesvádějí.
Mezitím nám servírovali jednotlivé chody na jejichž konci jsme byli nacpáni k prasknutí. Taky víno nám stouplo do hlavy, zvlášť Janě, která nebyla asi zvyklá pít.
„A co… hyk… promiň… teď?“ vzdychla a oči jí pluly únavou.
„Mám objednat pokoj a přespíme tu?“ dotázal jsem se.
„Jo… to určitě… a ty mě… hyk… jéééé… mobil,“ probrala se a hrabala v kabelce.
„To je Tomáš,“ mrkla na mě. „Ahoj… cože?… jo, už jsem po jídle… jo, hned pojedem domů… co?… to ti povím doma… to je nadlouho… jo… budu… pa… papá,“ a típla hovor.
„Tomáš tě pozdravuje a ptá se, kdy dorazím domů. Takže?“
„Jelikož tu nechceš nocovat, zaplatím a jedem.“
„Tak jo. Promiň, já si ještě odskočím,“ a jak šla, já zálibně pozoroval její zadeček, krásně se rýsující v úzké sukni.
***
Cesta taxíkem byla vzrušující. Nenápadně jsem se Jany dotýkal a hladil ji na kolenou a stoupal výš a ona se nijak nebránila. Nechala si povyhrnout sukni a hladit na stehnech, až k zakončení samodržících punčoch.
Zkoušel jsem ji políbit, ale po několika letmých polibcích za ucho se odtáhla.
„Neblbni, uvědom si, že jsem vdaná,“ a odsunula mi i ruku ze své nohy.
Říkala to sice nejistě a cítil jsem jak vzrušeně dýchá, ale já jsem ustal ve svádění a všiml si, jak se řidič nenápadně usmál pod vousy. Asi byl zvyklej na ledacos.
***
Taxík nás vyklopil před domem a já trval na tom, že ji doprovodím až do bytu a předám Tomášovi dle dohody „z ruky do ruky“.
„Tak jo,“ usmála se a zavěšena za mé rámě, nechala se odvézt do výtahu.
„Desítka?“ ujišťoval jsem se, ale předběhla mě a sama stiskla tlačítko.
Sotva se výtah rozjel, přimáčkl jsem ji ke stěně a začal líbat. Okamžitě jsem cítil protiútok jejího jazyka do úst a nastalo divoké a vášnivé íbání.
Kabina se zastavila a automatické dveře otevřely. Vymotali jsme se ven a zahnuli na schodiště, které bylo od chodby před byty oddělené dveřmi. Zde jsem ji břichem přirazil k zábradlí a vyhrnoval jí sukni.
„To… nemůžeš… jsem… vdaná,“ vzdychala a dýchala vzrušeně a špulila na mě bílý nahý zadeček. Ta mrška neměla kalhotky!
Teď tu stála rozkročená, kroutila se v návalu slasti, jak jsem ji prstil a funěla, že jsem bastard, když ona je přece vdaná…
„Oooh… božeee,“ vyjekla, když jsem do ní pronikl a tlačil se do ní až po kořen. Byla úplně mokrá a oba nás zalila nádherná slast.
Rozjel jsem strojové prudké a hluboké přírazy a ona se mi vzpínala naproti a sténala rozkoší. Byla opravdu slast mrdat manželku kamaráda a Jana to asi prožívala stejně.
Když jsme změnili polohu a já si ji otočil čelem k sobě, rozepnul jsem jí košili a pomuchloval kozy. Neměla je velké, tak akorát do ruky, ale hezky citlivé na omak.
„Jooo… mačkej je… oooh… tahej… oh… oh,“ sténala a já plnil její přání, strhl jí podprsenku a mačkal a tahal jí prsa a dráždil naběhlé bradavky.
Pak jsem si klekl a zabořil obličej do rozevřené štěrbiny v hustém černém porostu. Neholila se, ale mě nevadilo mít pusu plnou chlupů, hlavně když jsem mohl vylizovat tekoucí šťávičku z pulsující horké pochvy.
„Anoooo… jooo… už… budu… och… ty… zneužíváš… mé… bezbrannosti… oááh… to… nemůžeš,“ stále se naoko bránila, ale hlavu mě držela a tlačila ji silou do klína.
Při dráždění klitorisu už to nevydržela a vyvrcholila.
„Božeee… oooááááh,“ táhle zasténala a já hltavě polykal uvolněné šťávy.
Když jsem se postavil, pohlédla na můj tvrdý ocas.
„Taky si zasloužíš odměnu,“ usmála se, dřepla si, olízla odhalený žalud a pak ho vsála do pusy.
Rytmicky pohybovala hlavou, kouřila mi ptáka a já byl v sedmém nebi. Když mi volnou rukou mnula koule a masírovala rýhu od koulí k zadku, nevydržel jsem to.
„Už… budu… stříkat.“
„To by byla škoda,“ usmála se, pozvedla jednu nohu, já ji za stehno sevřel a pak do ní hladce zajel.
Strojové přirážení netrvalo dlouho. Líbali jsme se, objímali a pak to přišlo.
„Jo… jo… anoooo,“ zasténala, jakmile pocítila cukání a pevně si mě k sobě přimáčkla za zadek.
Já se do ní udělal, aniž bych žádal o souhlas a se slastným vydechnutím do ní pustil nálož bičíkovců.
Když mi zvadl a vyjel ven, Jana si začala utírat vytékající semeno a dávala se do pořádku.
Pak jsme se vrátili do chodby a já zazvonil.
Tomáš otevřel hned.
„Kde jste? Taková doba… a jak to vypadáš?“ pohlédl na Janu, která tam stála zrudlá, zhluboka oddechující a celá nesvá v pomačkané halence.
„Trochu jsme se picli, no. Tady ti ji předávám. Bylo to hezký, díky, Jani a dobrou noc,“ plácl jsem Tomáše po ramenou a odkvačil.
***
Celá ta aférka měla ale ještě nečekanou dohru.
„Si představ. Jana je těhotná,“ oznámil mi Tomáš jednou po tréninku.
„No a? Chcete přece dítě,“ opáčil jsem.
„No jo, ale celý je to divný. Jana nemůže brát pilule, takže ji píchám přes gumu, ale nevzpomínám si, že bych někdy zapomněl. O děcku jsme zatím nemluvili.“
„No, tak v gumě byla dírka a už to je,“ mínil jsem.
Tomáš kroutil hlavou, ale nakonec to vzal. Koneckonců nic jiného mu nezbývalo.
Mě však něco napadlo.
***
Druhý den jsem postával před úřadem, až se ven vyvalil sud. Byla to Jana a čekala snad šesterčata.
„Ahoj,“ usmála se a hned se ke mně hrnula. „Jdeš se podívat, co sis nadrobil?“
„To je fakt… moje?“
„Jo. Ale aby bylo mezi náma jasno! Tohle si necháš navěky pro sebe, protože dítě je a bude Tomášovo. Snad ti nebude moc podobný. Nic po tobě nechci, ale ty mně dáš pokoj. Další děti si s tebou fakt pořizovat nechci. Sourozence už nech na Tomovi. Podívej se, bylo to hezký… ale byla to nevěra a dodnes mě to mrzí. Budu s tím muset žít, ty taky, takže co jsme si, to jsme si,“ řečnila a dodala s trochou jízlivosti. „Tak se měj a pozdravuj Lídu.“
„Budu,“ broukl jsem si pro sebe a šel domů.
***
Za půl roku mi blikla esemeska.
„Máš hezkou dceru. Jmenuje se Petra. J.,“ a já zíral na fotku čerstvé maminky s miminem u odhaleného prsu. Tuhle fotku mám v mobilu dodnes.
***
Co jsem však nevěděl, že o necelý rok později přijde podobná fotka trenérovi fitness od mé ženy Lídy.
„Posílám ti dceru. Naštěstí je Radka celá po mě. Líbám tě. Tvá Liduška“
***
Inu, nevěra nechodí po horách, ale po lidech. Ve většině případech je lepší to nevědět a vychovávat kukačku, než se rozvádět a dělat si zle, na což nejvíc doplácejí právě ty děti.
A tak kamarád Tomáš vychovával moji dceru, což jsem věděl a já vychovával dceru manželčina trenéra, což jsem nevěděl.
Druhá holka snad už byla mé krve, ale jestli mi Lída dál byla nevěrná, kdo ví…
Ale celý život jsme byli spokojená a milující se rodina.
Pěkná povídka, která velice názorně popisuje, co jsou ženské zač a jak s náma chlapama umějí zkoulet.DD
Máme testy DNA, vždy bych se nenápadně přesvědčil a byla-l by kukačka, rozvod a ofiko popření otcovství u soudu. Ještě abych platil na cizího parchanta…Ale pokud je někdo kanda či přímo cuck a nevadí mu to, OK
Fanyne, Fanyne. Jak by ti bylo, kdyby ten test „odhalil“, že otec jsi ty? Navíc, ani to není na 100%. Jako ty svazky STB. Nikdo neví, kdo tam je a když tam je, tak jestli tam je oprávněně.
Test DNA je na 100%, to není krevní test. A ten, kdo je ve svazcích STB, tak tam oprávněně je. Mě vadí ti, jejichž svazky se podařilo stbákům skartovat.
Shoku, ty šokuješ. V kostnici jsem už hodně let nebyl, ale ta zmínka o ní ve mě vyvolala vzpomínky, které by vydaly na povídku. Bohužel nejsem spisovatel a z té mladé paní je dnes už babička. To se ale ke mě, až do Slezska, nedoneslo.
Parádní povídka
Pěkně napsáno. Nakonec si tu večeři užili oba. Mě se líbí, když žena řekne ne nesmíme, jsem vdaná, žiji s přítelem, ale pro jistotu nemá pod sukní kalhotky. A co se týká výchovy dětí ať již vlastních nebo o nichž to nevíme. Splodit umí každý, ale výchova je složitější.
Opět se potvrdilo, že manželka se nepůjčuje.