Ze zápisníků nájemného zabijáka 🇨🇿

Jestli si někdo myslí, že společnost „Murderer Corporated“ je jen spolkem vyšinutých zabijáků, ten se velmi mýlí. Jde o profesionální organizaci s dokonalým servisem ohledně přání a požadavků klienta.

Jsem Teddy, vlastním jménem Theodore Laclane, ale to ve společnosti nikdo neužívá. Jsem jen velký (kvůli vzrůstu) Ted, nebo též Téčko.
Nemám specializaci, přijímám zakázky všeho druhu. Tedy… dřív se mi příčilo zabíjet mladé ženy a děti, ale časem člověk scyničtí a bere cíle jen jako pohyblivé terče, ne lidi. Navíc, takových požadavků nám chodí naprosté minimum. A pokud ano, cíle se ujme jiný člen organizace. Ano, zakázku lze odmítnout, ale kdo by to dělal? Jsme tu kvůli výdělku, ne emocím a otázkám kdo a proč?

Zakázky přijímá vedení. Žádost se zaeviduje a nabídne k provedení. Kontroverzní cíle se tedy ke mně už nedostávají a dostávám jen „klasiku“. Politické vraždy, nevěrné manžele, manželky atp.

***

Zápisek 1

Harold Ford, bylo napsáno na obálce, kterou jsem měl ve schránce. Nabídka práce, hmm… zajímavá suma… a přečetl jsem si další informace. Manžel žádá odstranění manželky tak, aby tělo nebylo nalezeno… Snadná věc. I na takové případy je společnost zařízena.
Na fotografii se vyjímala žena ve středním věku. Nora Ford, četl jsem s popisem její denní činnosti. To mi stačilo.

***

„Na Sparning street, prosím,“ řekla žena pánovitě a taxík se rozjel udaným směrem.
Dáma mlčela a já za volantem pádil na udanou adresu.
„Byla jste na výstavě?“ prolomil jsem ticho.
„Ano. Rafael Buňues, jestli vám to něco říká,“ odvětila žena.
„Jistě. Malíř konce 18.století. Známý svými obrazy zachycující převratné objevy své doby,“ odpověděl jsem a žena ztuhla překvapením.
„Netušila jsem, že jste tak sběhlý ve výtvarném umění.“
„Jsem sběhlý ve více oborech, madam,“ usmál jsem se a žena mírně zrudla a zakoukala se do mobilu a mně se zdálo, že se skrytě usmála. Pochopila můj dvojsmysl.

„Jsme na místě, madam. Máte to dnes grátis,“ otočil jsem se na ni.
„Prosím? Jak to?“ nechápala udiveně.
„Vše platí váš manžel. Jen pohřeb mít nebudete. Je mi líto,“ opáčil jsem a výstřel z pistole s tlumičem ukončil její pozemský život.

Žena s dírou na čele se svalila jak pytel na sedadlo a já zajel do Murky street a auto zanechal v jedné garáži. Odtud ho k likvidaci i s mrtvolou dopraví někdo jiný. Jen jsem zavolal na jisté telefonní číslo, že „balík je na místě“ a šel se domů vyspat.
Vlastně ne… dnes mám schůzku s Veronique, krásnou francouzskou sousedkou, který se přistěhovala nedávno do našeho domu a přímo ke mně na patro. Slovo dalo slovo a stali jsme se přáteli a dnes by to možná mohlo skončit v posteli… Krásně zakončení pracovního dne, ne?

***

Zápisek 2

Veronique s bolestným výrazem ve tváři klečela a přijímala prudké přírazy, jak jsem pigloval ten nejúžasnější zadek na světě.

To bylo tak.
Přivítala mě v šatech a nalíčená, že bylo jasné, jak večer skončí. Servírovala francouzskou specialitu, ač nepokrytě přiznala, že moc vařit neumí a vše objednala v nedaleké restauraci, jen víno vybrala osobně v jedné vinotéce.

Bylo to báječné. Veronique i jídlo. Při sklízení nádobí už jsem to nevydržel, zmocnil se jí a přímo v kuchyni na lince ji omrdal. Bránila se jen naoko a pak hlasitě vzdychala slastí, když jsem drsně a prudce přirážel a rval jí čuráka do kundy až po kořen. Semeno jsem jí vycákal na stehna a ona si hned dřepla a ocumlala mi ho do čista a vlastně hned postavila na druhý číslo. To už jsem jí šaty vykasal nad pas, strhl krajkový minikalhotky a napíchl jí kundu a posléze zadek. Ty krásný pevný půlky… úžasnější zadek jsem nikdy neviděl. Ani malej, ani velkej, prostě skvělej.

Veronique držela, asi to pro ni nebylo nic moc, ale nic nenamítala, sotva jsem jí žaludem zarejdoval na růžičku análu a tlačil se dovnitř.
Nakonec jsem byl v ní a sevření bylo přímo nebesky slastný. Silné sevření, teplo, vlhko. Pták v ní klouzal sem a tam.
„Uh… uh,“ funěla a já pomalu přirážel a cítil, že semeno už je na cestě.
„Tak, děvko… joooo… hezky drž,“ pomyslel jsem si, když jsem zrychlil přírazy a neopomněl jí promnout pevný kozičky, jež taktéž si zasloužily patřičnou péči. Ale hezky popořadě.

„Ooooh,“ zachroptěl jsem a plnil jí zadek dávkou semene.
„Uhhh… jo… oooh,“ odpovídala sténavě. Nevím, jestli něco prožívala, nebo mi chtěla udělat radost. Já jsem rozhodně spokojenej byl.
„Tohle bylo to nejkrásnější co jsem zažil,“ podotkl jsem a Veronique se otočila.
„Opravdu? Myslela jsem, že mě máš radši zepředu,“ a vypnula hruď, aby ukázala, že i tady má co nabídnout.

Přesunuli jsme se do pohodlí postele, kde mi ukázala, co Francouzky v posteli umí a pak jsem už byl vyčerpán k nepoužití. Čtyři čísla rychle po sobě… kdy jsem to zažil naposledy? Ani nepamatuju.

***

Zápisek 5

Dostala se ke mně další zakázka. Ač to nebylo zvykem, v nutných případech bylo třeba se s klientem setkat osobně a leccos si objasnit. A to byl i tento případ.

Jistý pan Hammond se hodlal zbavit své manželky. Klasický případ. Na fotce žena vypadala jako jeho dcera, ale když se pan Hammond vytasil s fotkou své nové vyvolené, pochopil jsem. Je to pedofil. Na snímku se zubila dívka, velmi mladá, nedospělá, leč on si pochvaloval její nedozrálé kvality a sladkou broskvičku, že jsem radši zmlkl.
„Takže po dobu akce vy budete v Miami?“ ujistil jsem se.
„Ano. S Mimi budeme v hotelu…“ culil se muž a dodal. „Chci, abyste nejdříve zabil jejího milence a až poté ji. Aby viděla, jak se jí nevěra nevyplatila. Až ho bude oplakávat, proženete ji hlavu kulkou…“
„Vy víte, kdo je jejím milencem?“
„Ne a je mi to jedno. I kdyby to byl sám prezident, chci aby byl mrtvej!“ hřímal, až mu naběhly žíly.
„To nechte laskavě na mně,“ ušklíbl jsem se. „Je tedy jisté, že v udaný den budou tady v parku?“ ukázal jsem na mapku.
„Tak, tak. Vždy se tam scházejí, jdou do restaurace na jídlo a pronajmou si pak pokoj, kde… no, co asi ? Viděl jsem to zapsané v jejím diáři.“
„Dva cíle. Objednávka zní ale jen na jeden. Tímto se částka navyšuje, je vám to jasné?“.
„Ano. Chtěl jsem se původně zbavit jen Margarety, ale ten panák, co ji svedl, by si chodil beztrestně po světě. Ať skapá i on. Peníze nejsou problém,“ řekl muž tvrdě.

***

Bylo krásné ráno, které slibovalo i krásný den. Pro někoho ano, pro někoho ne, bohužel.
Veronique mi poskytla mazlivý orál, kdy si hrála s ocáskem, mazlila se s ním, cumlala ho i sála, olizovala, hladila i honila…

Za to se dočkala bušivých přírazů do čvachtající kundičky, masáž prsíček a následný výkrop semene na bříško.
Spali jsme spolu, ale nebydleli. Bylo to tak lepší. Nevídali jsme se každý den a každý měl svůj život. Když už jsme se sešli, tak jsme spolu zůstali do rána. Nyní jsme byli u mě, ráno jsme se pomilovali a po snídani Veronique odešla za svými povinnostmi.
Krátce po obědě pak i já.

***

V nitkovém kříži zaměřovače jsem sledoval paní Margaretu, útlou, ještě dětsky vyhlížející ženu, která měla smůlu a překážela svému úchylnému manželovi vzít si ještě mladší exemplář. Kdo tu měl být cíl? Ona nebo Hammond? Spíše ten druhý… přemítal jsem a sledoval blížícího se muže, jejího milence.

Strnul jsem. Toho chlapa už jsem viděl… Ano! Toho mladíka mi ukazoval Hammond na fotce, když hrdě mluvil o svém synovi. Takže manželka muži zahýbá s jeho synem! Není divu. Hodí se k sobě víc a nemohu pominout ani jeho výkon v posteli v porovnání se starším otcem…
No nic. Kšeft je kšeft. Zacílil jsem na mladíka a jednou ranou ho složil. Margareta po počátečním šoku propukla v hysterický pláč a jekot a já oddaloval stisk spouště co nejdéle..

„Hvízd, plesk!“ do ramene mě náhle cosi silně udeřilo.
„A kurva!“ odvalil jsem se do strany a další kulka dopadla do prázdna.

Utrpěl jsem zásah, ale místo bolesti mě polilo horko. Někdo po mě jde! Další střelec! Kdo to je a kde je?
Podle směru střely jsem odhadl místo, odplazil se kus stranou opatrně vyhlédl. Sjížděl jsem terén a náhle… zíral jsem přímo do hlavně pušky!
„Sakra… do prdele!“ bleskově jsem sklonil hlavu a kulka se zaryla do kamene. Ten naproti nebyl žádný amatér. Došlo mi, že asi brání svého klienta, tu ženskou dole, protože mi znemožňuje ji zastřelit.
Rameno bolelo jak čert a já se odplazil pryč a vrátil se domů. Tohle musím promyslet. Můj úkol se kříží s ochranou cíle. Pan Hammond šuká v Miami svou novou holčičku a čeká na splnění objednávky. A Murderer Corp. ještě nikdy klienta nezklamala. To, že Hammond přišel o syna nenávist k jeho ženě ještě zvýší… a ke mně tuplem.

Zajel jsem k lékaři nechat se ošetřit. Byl to spolehlivý muž pracující pro organizaci. Na nic se neptal, povrtal se mi v rameni, vyjmul kulku, ránu ošetřil a obvázal.
Večer jsem poprosil Veronique o společnost, ale bez sexu. Souhlasila a ráda se ujala role ošetřovatelky.

***

Zápisek 7

Dle předpokladu pan Hammond zuřil. Zapomněl, že sám nařídil oddělání milence své ženy. A že to byl zrovna jeho syn, byla smůla, že to nevěděl dřív. Výlev klienta jsem ustál v klidu, zato rozhovor se šéfem, kterému si Hammond též postěžovat, byl více než nepříjemný.

„Ten syn…“ řekl jsem.
„Ten mě nezajímá. To je věc klienta… my jen plníme zadání. Co ta ženská?“ zněl hlas šéfa.
„Nemůžu se k ní dostat. Je hlídaná…“ zoufal jsem si. „Někdo mě vyhmátl a jde po mně.“
„Kdo tě mohl poznat?“
„Netuším. Ale střelec byl na místě. Počkal, až sundám první cíl, a tak mě našel na pozici.“
„Máme tu krtka,“ soudil šéf. Kdo jiný by věděl o zakázce, cíli a vykonavateli objednávky?
„Zadám to jinde. Uzdrav se a čekej až se zase ozvu,“ šéf to bral rozumně.

Margaretu sundá někdo jiný a mě už se ta záležitost netýká. Tedy, myslel jsem si to.

***

Zápisek 8

Za pár dní jsem dostal šifrovanou zprávu.
Je třeba přivítat tetu M., AOO 6734.18 m.c., stálo tam a já si to hravě přeložil.
„Tak Mag je tu… pročpak asi?“ řekl jsem si polohlasně pro sebe.

Mag O´Brien byla námezdní vražedkyně jako já, ovšem prvotřídní. Byla drahá a nebrala kde co. Nádherná žena, dáma, coura, služtička… kým bylo potřeba, byla a úkol splnila rychle a spolehlivě. Zabíjela zbraní, nožem i ručně. Její specialitou byl i jed neznámého složení, který si obstarávala kdesi u domorodců na Nové Guinei.

Znali jsme se díky profesi, seznámili se na jedné velké akci, ale Mag pro „Murderer Corp.“ nepracovala a tu akci byla jen najata. Bylo tam zkrátka více cílů…
Tehdy mezi námi cosi problesklo, ale nebyl čas jít do hloubky, akce skončila, Mag odjela a pak už jsme se neviděli. Teď ji tedy potkám po pár letech, nádhernou třiatřicítku…

***

Číšník po zaklepání vstoupil do apartmá a hlasitě hlásil.
„Objednávka, madam.“
„Nic jsem si neobjednala,“ ozvalo se z koupelny.
„Pozornost podniku, madam.“
„Dobrá, nechte to na stole, děkuji,“ ozvalo se a já se usadil do křesla s připravenou zbraní.

Sprcha utichla a za chvilku se objevila silueta ženy v županu s dlouhými mokrými splihlými vlasy. Ruce měla zastrčené v kapsách.
„Nech ten revolver v klidu, Mag,“ řekl jsem tiše a v ruce napřaženou zbraň.
Žena se usmála a dala ruce nad hlavu.
„Vzdávám se, vidíš ne? Tak agentura si na mě vzpomněla, nebo ty sám?“
„Proč jsi tu?“ opáčil jsem.
„Můžu už ty ruce dát dolů?“ odvětila.

Vstal jsem, sáhl ji do županu a malý revolver odhodil na zem. V tu chvíli vykopla kolenem ve snaze mě trefit do koulí a ruce mi zabořila do citlivých míst na hlavě a obličeji. Čekal jsem to a bleskově ji judistickým chvatem složil na zem a získal převahu. Stejně se přestala bránit.

„Tak co teď? Budeš se po mě jen tak válet?“ smála se očima i ústy.
Roztáhl jsem jí župan a odhalil nahé tělo. Péro mi stálo a Mag mi pomáhala ve svlékání a pak jen hlasitě vykřikla, když jsem do ní prudce vnikl.
„Dělej..znásilni mě… udělej mi to… stejně tě jednou zabiju… ooh… ty… šmejde… seš.tak… hlubokooo… oh,“ sténala a šla mi v přírazech naproti s doširoka roztaženýma nohama.
Mrdal jsem ji rytmickými prudkými a hlubokými přírazy, sledoval její rozlitý komíhající se kozy i slastí staženou tvář… až jsem táhle zasténal a plnil ji dávkou semene.
Mag s rukama volně rozloženýma za hlavou se usmívala prožívanou slastí a když vstala, ani se nesháněla po nějakém oblečení. Z baru vzala láhev a nalila nám panáka. Místo do křesla mi uedla na klín, políbila mě a ťukla o mojí sklenku.
„Činčin… tak na shledání,“ a kopla to do sebe na ex.
„Budeme pokračovat? Tentokrát po mým?“ a rukou mi prohmátla tuhnoucí kolík.

***

Teprve po dlouhém a něžnějším milování jsme se dostali k vážnějším věcem.
„Víme, že necestuješ po světě pro nic za nic. Máš tu jistě lukrativní zakázku,“ začal jsem.
„Jistě. Ale stejně ti víc neřeknu,“ odtušila.
„Agentura se obává, jestli se to nekříží s našimi plány,“ pokračoval jsem. „Tohle je naše území, jestli to chápeš.“
„Nemyslím si to. Jde o klienta v záležitosti, jimiž se nezabýváte. Udělám si svoje a zase odletím a vy mi v tom nebudete bránit, ano?“
„Vyhrožuješ?“
„Sakra… Teddy… to mě tak málo znáš?“ skoro se rozčílila. „Vychrápeš se se mnou a teď se tu pohádáme? Mám tu kšeft. Nevím, proč si na to nenajali vás. Štve mě, že se stejně provalilo, že se tu objevím… Někde je asi chyba. Teď se rozejdeme a zapomeneme na sebe, ano?“

„Chtěl jsem tě pozvat na večeři,“ řekl jsem zklamaně.
„Nechci, aby nás někdo náhodně spatřil spolu a nevyvodil z toho špatný závěry. Jo a to s tím číšníkem, to teda bylo hodně dětinský,“ ušklíbla se. „Mohla jsem tě oddělat, aniž bys řekl švec, ale nechala jsem tě hrát tu hru, abys měl dobrej pocit profíka. Ale abys věděl, v postýlce seš šikovnej,“ usmála se sladce, jak jenom ona uměla.

Poklekla a vsála do pusy povadlý stonek a zručně ho začala sát.
„Naposledy tě udělám a pak půjdeš, jo? Gulp… gulp… gulp,“ kouřila mi tuhnoucí ocas do naprosté tvrdosti a pak střídavě rukou a pusou ho dovedla k výstřiku řídkého semene. Byl jsem prázdný, jak vymačkaný citron.

***

Zápisek 9

Volal mi šéf.
„Máme problém. Ten střelec oddělal Larose, když čekal na Margaretu. Je tu opravdu krtek. Najdi Patrika a dejte se do toho!“
Ukončil jsem hovor a vlezl zpátky do pelíšku k Veronique. Právě jsem jí vylizoval pičku, když jsem měl telefon, a tak jsem se vrátil k rozdělané práci mezi rozevřenými stehny.
„Jo… to… dělej,“ kroutila se slastí a rukou si rejdila po poštěváku.
Když vybuchla v orgasmu, nabodl jsem ji na čuráka, jel jak fretka a semeno jí vycákal na břicho.
„Máš problémy, viď?“ soucitně se mě zeptala.
„Hm. Asi se teď nějakej čas nebudeme scházet. Až to vyřeším, oslavíme to,“ řekl jsem, přivinuli jsme se k sobě, líbali se a hladili.

***

Patrik vystopoval Margaretu snadno. Ta ženská se chovala naprosto uvolněně. Vůbec netruchlila po zabitým milenci, nikde se neskrývala. Evidentně si byla jistá svou ochranou. A ta fungovala. Laros nebyl žádnej trouba, aby se nechal nachytat na švestkách. Jak to, že ho ten střelec vyčuchal? Musel mít informace, ale kdo by v agentuře zradil? A proč? Otázky mi vířily hlavou, ale odpověď nikde.

***

S Patrikem jsem nakonec upekli plán. Detaily nikdo neznal a mělo by to tedy bez problémů klapnout. Pomohl pan Hammond, který si s Margaretou domluvil fiktivní schůzku v parku.

***

V určený den jsme si vyhlédli stanoviště a zaujali polohu nedaleko od sebe. Patrik měl sejmout cíl, já sledoval okolí a hledal tajemného střelce. Nepochybovali jsme, že tam bude.

Cíl procházel parkem, Patrik na nic nečekal a vystřelil v první možné chvíli. Žena se skácela, ovšem ve vteřině později Patrikovu hlavu zasáhla kulka. Byla to velká ráže a půlku hlavy měl pryč.
Rychle jsem odhadl směr výstřelu a zacílil střelce kryjícího se v trnitém křovím.
„Teď už mi neunikneš, hajzle!“ stiskl jsem spoušť, když vtom mi kolem hlavy hvízdla kulka.
„Kurva! Kolik střelců tady je?“ lekl jsem se a „bzuííí… plesk,“ další kulka se zaryla těsně vedle. Pochopil jsem, že je to varování. Kdyby chtěl, dostane mě už tou první.

Zdekoval jsem se a ráno mohl v novinách číst o záhadně vraždě paní M. H. při procházce v parku. Taktéž byla nalezena mrtvola neznámého muže s výstřelem znetvořenou hlavou a mladá žena taktéž zasažena neznámým střelcem. Tři vraždy na jednom místě!

Zpráva by mě nechala chladnou, kdyby tou mladou ženou nebyla Veronique! To ona byla tou ochránkyní paní Hammond. Chránila ji před najatými vrahy a já pochopil, že ten krtek v agentuře jsem byl já. Veronique o mně věděla všechno. Byla taktéž vražedkyní, ovšem v žoldu druhé strany. Jak to celé bylo, se už ale nikdo nedoví. Pan Hammond byl spokojený, zato já si lámal hlavu, kdo byl ten další střelec, co mě nezabil, ale varoval… před čím?

***

Zápisek 10

Přišla mi zpráva s nesmyslným textem. Klíč k šifře jsem znal a odhalil tak svůj další úkol.
Měl jsem zlikvidovat… Mag!
Nic víc, nic míň. Byl to úkol a já ho mohl odmítnout jen kdy bych měl nějaký rozumný důvod. Prostě zabiják odstraní jiného zabijáka. Lidstvu to jenom prospěje. Jenže já Mag miloval, tedy spíše jsem toužil po sexu s ní, ale i tak… No, ale prostě jsem dostal úkol.

Naštěstí Mag v hotelu stále ještě dlela a já ji mohl navštívit.

***

„Přišel si mě zabít?“ uvítala mě a já strnul. Je to legrace, nebo něco ví? Mag byla vždy velmi tajemná. Měla spoustu informátorů a informací a mohlo se jí donést i… ne to ne.

„Splnila jsi už svůj úkol?“ odvětil jsem otázkou.
„Chceš mě pozvat na večeři nebo ošukat?“
„Obojí. Záleží jen na pořadí…“ usmál jsem se.
„To druhé,“ vtáhla mě Mag do pokoje, svalila na postel a vrhla se na mě jak hladová tygřice.

***

Brzy jsem byl bez šatů s jejími ústy přisátými na ztopořeném péru. Kouřila mě jak profesionálka a hrála si s ním jak s nejmilejší hračkou. Pak si hračku osedlala a rozjela parádní steeplechase.

Prsa jí poskakovala jak dva balony, chytil jsem je, tahal a mačkal, měla je úžasný, plný, pevný, pružný… a navíc, takhle to měla ráda.
„Ty mizero… ty… víš… jak na mě,“ vzdychala slastí a poskakovala na péru stále rychleji.
Náhle vykřikla, já cítil stahy poševních svalů, jak se udělala a uvolněně na mě padla.
„Ty nejseš?“ sesedla a koukala na stále stojící péro. „Ty můj chudáčku,“ řekla lítostivě a začala ho honit a kouřit až do slastného vystříknutí.
„Jdu si dát sprchu, naleješ, prosím, víno,“ podala mi láhev ze svého zavazadla. „Chtěla jsem ho vypít při zvláštní příležitosti, ale i tohle je vzácná příležitost.“
Byla to exkluzivní značka, ale já to tak nerozlišoval. Víno mi buď chutná nebo ne. Cena není pro mě určující, ale Mag to asi měla jinak. Drahé víno jako symbol, že na to má.

Z koupelny vyšla v županu, ale jen volně, bez zataženého pásku. V klíně měla jen úzký proužek chlupů na Venušině pahorku, jinak byla celá hladce vyholená, opálená, krásná…
Věděla to a využívala toho. Koneckonců krása je pomíjivá a jak dlouho se ještě udrží v požadované atraktivitě?

Napili jsme se, dívala se mi do očí a o něčem přemýšlela.
„Předpokládám, že tu strávíš noc. Zítra odlétám do Evropy. Londýn, Řím, Berlín. Nevím kam všude mě práce zanese a kdy se zase potkáme. Hele, dej si sprchu. Chci tě v pelíšku hezky voňavého a něco ti ještě řeknu.“

Já jsem zůstal nahý, jen s ručníkem kolem pasu, Mag dolila sklenky a řekla s vážným výrazem ve tváři.
„To varování v parku jsem byla já. Měla jsem rozkaz tě zabít, ale neudělala jsem to i přesto, že Veronique byla má kamarádka. To ona mě na tebe najala. Už jednou tě zasáhla, ale nebyla si ještě jistá na přesnou trefu. Navíc tušila, že budete dva, a tak mi zavolala. Měla jsem tě dost dlouho na mušce a i když jsi zastřelil Veronique, střelila jsem vedle. Nechtěla jsem tě zabít. Bylo to už zbytečné. Klient mrtvý, Veronique mrtvá… k čemu ještě ty?“

Mlčel jsem. Mag byla proslulá svou pečlivostí a splněním úkolu, ať byl jakýkoliv. Já jsem byl pro ní jen náhodný milenec. O nějakých citech nemohla být ani řeč. Jen jsme spolu prcali, nic víc. To je poprvé, co nesplní zadaný úkol…

„To mě těší,“ řekl jsem. „Prosím tě, podej mi mobil, tamhle za tebou, taky ti něco ukážu…“
Mag se otočila a já dopíjel na ex obsah sklenky.
„Ukaž… tady, vidíš?“ ukázal jsem ji zadání o její likvidaci.
„Agentura možná o nás ví, a tak předpokládá, že tě budu varovat, abys zmizela a proto to zadává mě. Taky tě doopravdy nechceme zabít.“
„Hm. Zabijáci nikdy spolu nemůžou žít a dělat zároveň pro někoho jinýho,“ řekla Mag pochmurně.
„Jo. Jako Mr. a Mrs.Smithovi,“ dodal jsem s úšklebkem.
„Víš co, dnešní poslední noc si užijeme a nebudeme nic řešit,“ svlékla si Mag župan a nabídla mi své nahé tělo.

Rád jsem si ho vzal a kolík do ní zasunul hezky zezadu. Mag ho přijala se slastným vzdechnutím a zapřela se rukama o pelest, abych mohl přirážet tvrději a hlouběji.
„Jo… jo… seš krásně hluboko… jsem plná… bože… to je… krása… už… zase… jsééém,“ zaječela a z kundy kolem zasunutého péra se vyvalil potok šťáv.
Prznil jsem dál tu zmáčenou díru čvachtajícími a mlaskajícími přírazy, až jsem jí kundí šťávou potřel zadek a vrazil jí tam ptáka až po koule.
Ta řvala! Nejdřív sténala bolestí a skučela, ať jí nenatrhnu prdel. Pak se uvolnila a začala hekat, že je to dobrý a můžu přidat na tempu.
Poslechl jsem a Mag se rozjela a přidala na drsném výrazivu.
„Božeee… protáhni mi prdel… máš ho jak tyč… jsem tvoje kurva… dělej si se mnou co chceš… jooo… ještě… přitlač,“ a drandila si rukou poštěváka a zvyšovala si tak rozkoš do maxima.
Nedalo se to vydržet. Plnil jsem ji střeva semenem a ona se mezitím odbavila. Houkala jak sova a kňučela jak háravá fena.

Po nezbytném odpočinku a pomocí jejích úst i ruky jsem dosáhl dalšího „stání“ a mohli jsme pokračovat v šukání.
Divokost střídala pomalost a něžné hlazení a líbání. Nevynechal jsem žádnou část jejího úžasného těla bez polaskání, stejně jako ona. Znala všechna vzrušivá místa mužského těla a její mrštný jazýček, polibky či doteky ruky dělaly doslova divy. V erekci teda určitě.

Dosáhl jsem šesti výstřiků i když naposled ze mě šlo jen jakési vodnaté mlíčí, zato Mag neustále tekla jak prasklej vodovod. Vylízat ji do sucha nešlo. Kundu měla celou naběhlou a ke konci prej už i bolavou.

V prvním záblesku paprsků ranního slunce jsme na chvíli usnuli. I ve spánku jsem slyšel její dřevorubecké chrápání, než jsem upadl do opravdu hlubokého snění.

***

Otevřel jsem oči a spatřil Mag oblečenou a na odchodu.
„Myslím, že jed začne působit za pár hodin. Neboj se, konec bude rychlý a bezbolestný. Sejdeme se v příštím životě. Pa, miláčku,“ obdařila mě sladkým úsměvem a vyplula z pokoje.

Ta proradná mrcha! Tak přece jen nenechá žádnou zakázku nedokončenou. Nečekal jsem to, ale tušil a ještě, že jsem prozíravě učinil protiopatření.
Sklenku vína, v níž byl pravděpodobně rozpuštěný jed, jsem vyměnil s její ve chvíli, kdy jsem ji požádal o mobil a ona se musela na chvíli otočit. Že by byla otrávená celá láhev jsem nepředpokládal, sama Mag z ní pila a že by vlastnila nějaký protijed? Těžko. Vždycky tvrdila, že jde o zvláštní jed od domorodců někde z pralesů Nové Guineje.
Každopádně budu muset čekat několik hodin, nedostaví-li se smrt.

Nedostavila a i proto můžu pokračovat ve svých zápiscích.
Ve zprávách na internetu jsem druhý den našel aktualitu, že během transatlantického letu do Londýna zemřela na palubě letadla asi třicetiletá žena, pravděpodobně na náhlou zástavu srdce.

***

Zápisek 22

Tento zápis bude možná posledním. Udělal jsem něco, co profesionál nemůže a nesmí udělat, a to, soucítit se svojí obětí. A co ještě horšího, obrátit karty klient – cíl.

Tex Datson byl frajírek a už od pohledu děvkař. Vlastnil nevýdělečnou opravnu aut, štoural se v neuvěřitelnejch kraksnách, které svým majitelům zřejmě sloužili až do úplného rozpadu. Při této činnosti ještě stihl prcat svou sekretářku Joan a tudíž mu začala překážet jeho právoplatná manželka Jennifer.
Ta, na rozdíl od něj, působila jemně a plaše a byla to roztomilá světlovláska, odhadem tak pětadvacítka? Dáma, s níž Tex obcoval, byla starší, pyšnila se obřími prsy, zadkem obecní klisny a celkově byla hřmotná a dominantní. Úplný protiklad Jennifer. A Tex k ní zjevně zahořel láskou.

***

„Láska? Ale hovno,“ řekl mi na přímou otázku. „Joan je mi normálně u prdele, ale víte… je to s ní takový jiný… vona… ehm… no… má nade mnou navrch a to mě vzrušuje… být ji… jako… po vůli.“
„Takže sado-maso?“ ušklíbl jsem se a Tex jen zamrkal očima. Asi na souhlas, jinak mlčel.
„A proč teda se chcete zbavit manželky. Užívejte si tady v dílně, na hotelu, kdekoliv.“
„Joan mě chce pro sebe… bez závazků, svobodnýho… jinak prej zařídí, že přijdu o kšeft i o koule. Vona je toho schopná!“ brebentil Tex, zcela v zajetí té dominy.
„Hm, takže likvidace vaší ženy je lepší než poklidný rozvod,“ opáčil jsem.
„Jenny se nerozvede. Ten servis je po jejím strejdovi, nebo co. Má v něm nějaký vlastnický práva… nemůžu o něj přijít. Přišel bych i o Joan… a vůbec, zálohu jsem složit, tak o co vám jde?“ rozčílil se.
„Jen se bavíme… Musím znát všechny detaily, abych si vytipoval, co a jak. Kam vaše žena chodí, s kým se stýká,“ usmíval jsem se a Tex ze sebe sypal informace jak na běžícím páse.

***

O týden později Texe Datsona našli, chudáka, mrtvého v montážní jámě. Spadl do ní tak nešťastně, že si přitom zlomil vaz. Zakázka byla vyškrtnuta z plnění a tím to bylo skončeno.

Měl jsem volné pole seznámit se s vnadnou vdovičkou.
To proběhlo standardně, mám již patřičné zkušenosti a Jennifer manžela nijak zvlášť neoplakávala. Smutek brzy odložila a po pár společných večeřích jsme spolu skončili v posteli. Tam naštěstí tak upejpavá a jemná nebyla.
Byla docela divoká a vynalézavá. S masochistou Texem toho moc nezažila a teď, jako by se snažila všechno dohnat. Bylo nám spolu krásně a desetiletý věkový rozdíl nebyl vůbec znát.

***

Horší je, že se o mém románku domákla agentura a se šéfem jsem měl vážnej pohovor.
Vyřešil jsem to výpovědí a šéf pokýval hlavou a jen prohodil.
„Víš ale, co to znamená? I tak na tom trváš?“

Ano trvám. To je totiž tak.
Z „Murderer Corporated“ se jen tak neodchází. To se nedělá a ani neodpouští. Sice šéf se nyní tváří přívětivě, ale po čase může zvednout telefon… může se to stát, ale nemusí… s tím já nic nenadělám a musím žít s tím, že náhle přilétne kulka a z mé hlavy bude půlka.

Takové jsou zákony podsvětí.