Ztraceni 02 🇨🇿

Jana otevřela oči. Hlava ji neskutečně bolela a dělalo se jí špatně od žaludku. Cítila chlad a vítr na tváři, ale také počáteční sluneční paprsky, které dopadaly na její obličej. Uvědomila si, že slyší moře a trochu si oddechla.
Byl to jen sen. Noční můra o tom, že letadlo havarovalo a všichni umřeli. Asi se hodně opila a má nyní pořádnou kocovinu, když ji bolí hlava. Usmála se. Stále umí takhle zapařit i přesto, že jí je už 38 let. A proč ne. Vždyť je vlastně ještě mladá, i když její dvě děti jsou už dospělé.
A pak pocítila smutek. Dvě děti. Uvědomila si, že vlastně už má jen jedno dítě. Ta hlava stále pořádně bolela. Zvuk moře byl silnější a připadalo jí to, jako by ležela na pláži. Že by nakonec nedorazila ani na pokoj? Otevřela oči a spatřila nad sebou houpající se větev a listí, přes které prosvětlovalo modré nebe. Potom si uvědomila, že oblečení, které má na sobě je nějaké divné. Zvedla ruce a zjistila, že má na sobě nějakou mikinu a když si sáhla rychle na nohy, tak rozeznala tepláky. Nic z toho si přece nebalila do kufru.

“Co to kruci je?” řekla nahlas. Znělo to ale, jako skřípání kovových dveří. V puse měla sucho.
Vedle sebe postřehla pohyb a zaslechla vzdech. Otočila hlavu a uviděla svého syna, jak leží na lehátku, na písku.
“Tomáši?” vyhrkla ze sebe a on se probudil a rychle se posadil.
“Mami!” oslovil jí překvapeně, ale radostně, jako by ji dlouhou dobu neviděl.
“Co… co…?” nedokončila otázku.
“To nic mami, lež. Bouchla ses hodně do hlavy, při té havárii.” pravil konejšivě a starostlivě a pohladil ji po vlasech.
Havárii? Takže to nebyl sen? Nebyl. Tomáš byl ale rád, že matka otevřela oči a i promluvila. Vytáhl z kufru láhev s vodou, kterou našel a otevřel ji. Sám se potřeboval napít, ale věděl, že matka to bude potřebovat více.
Podal jí láhev.

“Pij pomalu. Po douškách,” poslechla ho a zkusila to. Chvíli jí voda v hrdle pálila, ale nakonec do sebe dokázala dostat polovinu lahve. Pak se posadila a rozhlédla se. Opravdu byla na pláži a na sobě měla cizí tepláky. Pak si uvědomila, že nemá kalhotky a i má jiné tričko. Podívala se na syna tázavě, který ihned zčervenal a sklopil oči.
“Promiň. Bylas celá mokrá, tak jsem tě musel převléci do suchého, abys večer neprochladla,” špitl a ona se na něj usmála.
“To je v pořádku. Nic se neděje.”
Postavila se, na chvíli zavrávorala, ale nakonec rozpřáhla ruce a protáhla se.
“Kdes to oblečení vzal?” zeptala se, když si znovu tepláky a mikinu prohlížela.
“V jednom z kufrů, co vyplavilo moře,” ukázal směrem k druhému konci pláže. “Tam na konci pláže,” dodal, aby to bylo jasné.
“Aha,” zaznělo jen a Jana se chytla za břicho, protože jí v něm pořádně zakručelo.
“Mám tu nějaké jídlo, co si někdo zabalil. Nic moc. Pak se pokusím chytit třeba rybu, jestli to půjde,” vysvětloval Tomáš, když podával matce pytlík brambůrků. Nebylo to moc, ale na chvíli to oběma zahnalo pocit hladu.

“Takže jsme kde?” zeptala se nakonec Jana a znovu se rozhlédla po pláži a moři. Tomáš pokrčil rameny.
“Netuším. Můžeme být na pevnině, nebo na nějakém ostrově.”
Jana se zadívala do porostu stromů.
“No, aspoň tu není jen jedna palma,” což Tomáše pobavilo. Měla pravdu. Pořád lepší tohle, než ostrov s jednou jedinou palmou.
“Kde mám své věci?” zeptala se najednou a začala se rozhlížet.
Tomáš si uvědomil, že je včera jen tak pohodil do písku, kde je Jana i našla. Vzala do ruky kalhotky a oklepala je. Pak udělala něco, co Tomáš nečekal. Stáhla si tepláky a on znovu uviděl její upravený klín. Ten ale zmizel, když si Jana natáhla kalhotky. Pak si sundala mikinu.
Slunce už bylo vysoko na obloze a příjemně hřálo. Při tom pohybu se jí vyhrnulo tričko lehce nad prsa, že si to musela rychle urovnat.

Tomáš musel uznat, že jeho matka má krásnou postavu. Oproti matkám jeho kamarádů se snažila cvičit a také běhala. Bylo to tak na ní vidět. Štíhlá postava, díky čemuž její velká prsa hodně vynikala.
“Copak?” vytrhla ho ze zamyšlení a počátečního vzrušení matčina otázka, když viděla, že nepřítomně kouká jejím směrem. Přitom se začala prohlížet.
“Mám tam něco?”
“Ne, ne, promiň, já jen, že ti to hrozně sluší,” vykoktal Tomáš a rychle sklonil oči.
Přitom začal myslet na všechno možný, jen aby odeznělo vzrušení. Když se podíval. zpět na matku, viděl, že i ona si ho prohlíží a trochu se snad i červená.
“Děkuji. To mi lichotí od mladého muže, jako jsi ty,” pronesla nakonec a usmála se. Oči jí zářily.

“Vyrazíme se podívat na kufry?” zeptala se a otočila se směrem k druhému konci pláže a vykročila.
Zadeček v kalhotkách se jí lehce pohupoval a Tomáš pocítil další nával vzrušení. Rychle začal myslet na něco jiného. Během několika kroků matku doběhl a šli spolu po pláži vedle sebe.
Tomáš se víc zaměřil na hranici lesa. Snažil se najít něco, čeho si nevšiml včera, zatím Jana zaměřila pozornost na moře a horizont. Takt trochu doufala, že by mohla spatřit loď a budou zachráněni.

“Počkej Mami. Poslouchej” zarazil ji najednou Tomáš a oba se zahleděli směrem k porostu a zaposlouchali se. Nyní to uslyšela i ona. Ačkoliv šumění vln bylo hlasité, z druhé strany přicházel zvuk padající vody.
“To vypadá, že tam je něco jako vodopád,” zhodnotil zvuk Tomáš a rychle vykročil tím směrem. Jana chvíli váhala, ale nakonec se za ním vydala také. Sice byli oba bosí, takže v listí a trávě, která se mezi stromy objevila, našlapovali opatrně, a za chvíli došli na místo, které je uchvátil.

Stanuli na skalním výběžku a před nimi se rozprostřelo malé jezírko. Na druhé straně byla vyšší skála z jejíhož vrcholu do jezírka padal široký proud vody. Vodopád. Slunce mezi stromy svítilo přímo na vodní hladinu a vytvářelo zde krásnou hru stínů a světla, která tomuto místo dodávala kouzelnou atmosféru.
Jana se cítila, jako by byla najednou v ráji a Tomáš to cítil podobně.
“Páni!” bylo to jediné, co oba v danou chvíli dokázali říci.
Pomalu přestali vnímat šumění moře, které bylo za nimi a začali víc vnímat zpěv ptáků a hlasy dalších zvířat, která se ozývala, jako by je vítala na tomto místě.
Tomáš se podíval do vody. Dohlédl až na dno, jak byla průzračně čistá. Potom se podíval na matku. Pochopila hned. Rošťácky se usmála a oba se odrazili a skočili do vody. Nebylo to vysoko. Necelý metr.
Během necelé vteřiny se ponořili do vody a pocítili štiplavý, ale i osvěžující chlad. Jen co se vynořili bylo na obou vidět, že jim je zima.

“Studená” vyjekla Jana, když se nadechla. Mokré tričko se jí nalepilo na tělo a bradavky chladem ztvrdly. Rychle se synem plavala zpět ke skalnímu výběžku a vylezli na něj. Oba se usmívali, ale také se klepali chladem.
Tomáš si všiml, že mokré tričko zprůhlednilo a nechalo vyniknout kráse matčiných prsou. Byl rád, že studená voda pomohla udržet jeho nadrženost v rozumné mezi a jeho penis se viditelně neprojevil. Jana si ale synova pohledu všimla a podívala se rychle na sebe.
“No, to už jsem si ho mohla sundat co? By to vyšlo na stejno.” Pobaveně pak sledovala, že Tomáš rychle uhnul pohledem.
Když se rychle zvedl a šel zpět na pláž, byla trochu z toho zaražená. Vždyť jí viděl už několikrát nahou, nikdy se úplně před ním a sestrou neskrývaly. Že by ho nějak urazila? Rozhodla se nechat Tomáše jít a zůstat na místě. Přetáhla si mokré tričko přes hlavu a položila ho na vedle sebe na místo, kam dopadalo nejvíc slunečních paprsků. Sice jí na kůži vyrašila husina, ale slunce hřálo a bylo to hodně příjemné. Opřela se rukama lehce za zády zaklonila hlavu, přivřela oči a pokusila se chvíli jen tak meditovat, tak, jak jí to naučila její psycholožka.

Tomáš mezitím došel na pláž a pokračoval k místu, kde nechal kufry. Kupodivu moře vydalo další. Rychle je vytáhl víc na pláž a začal se s v nich přehrabovat. Musel se zabavit. Pořád měl před očima matčiny prsa a její klín.
Nevěděl proč, ale hodně ho to začalo vzrušovat. Doma na tohle nikdy nepomyslel, ale tady na tom místě? Možná to bylo tím, že začal uvažovat, jak tady budou přežívat a jestli vůbec se dočkají záchrany. Nevěřil tomu, že by se letadlu povedlo doletět ke kontinentu. Měli namířeno na ostrovy a když pár minut před začátkem problémů kontroloval v palubním systému, kde se letadlo zrovna nachází, byla na mapě jen voda. Musí tak být na ostrově.
Zatím z toho co viděl, byli v místě, které dlouho, jestli vůbec, nikdo nenavštívil. Možná proto začal uvažovat, že tu zůstanou hodně dlouho a že mu sex chyběl už v okamžiku odletu.
“Tohle není normální, takhle myslet,” pokáral sám sebe nahlas a pokračoval v otevírání kufrů a jejich prohledávání.

Po pár minutách se ale postavil a pořádně se nadechl. Uvědomil si několik věcí. Nemají jídlo. Vodu dokáže získat díky té říčce a jezírku, ale bude potřebovat i nějaké jídlo. Navíc jejich současné místo, kde včera přespávali taky není ideální. Ačkoliv byl slunný den a teplota na sluníčku se šplhala snad až čtyřiceti stupňům, ne-li více, tak ho zároveň chladil vítr. Je potřeba najít lepší místo na přespání.
Nechal kufry kufry, došel na druhý konec pláže a obul si boty. Vzal si rybičku a vydal se znovu po pláži ke kufrům.

Tentokrát byl více u hranice porostu a soustředil se, aby zkusil najít vhodné místo, kam přesune nafukovací lehátka a jejich věci. Nakonec to místo našel. Bylo to až skoro na konci pláže, nedaleko místa, kde vstoupili do lesa prvně, aby našli s matkou jezírko. Byl to poměrně rovný plácek, taková mýtinka mezi stromy, které nejvíc dominovala menší skála s převisem. Díky tomu, že skála byla otočená opačně k pláži, poskytoval převis dobrou ochranu proti větru, který se proháněl mezi stromy od moře. To byl dobrý výchozí bod. Během necelé půl hodiny sem přenesl všechny potřebné věci. Pak se rozhodl jít směrem k jezírku, kde čekal, že bude stále matka.

Našel jí, jak se sluní na skále. Ležela na zádech, bez trička a vystavovala slunečním paprskům svá prsa. Tomáš pocítil opět nával vzrušení. Nevěděl, jestli má pokračovat a matku vyrušit, nebo má na ní zavolat, nebo se prostě otočit a odejít. Když už se rozhodl, jeho matka se najednou pohnula. Posadila se protáhla se. Vypadala nádherně. Jak zvedla ruce, hruď se jí víc propnula a prsa byla ještě majestátnější a krásnější. Pak se postavila a sundala si kalhotky. Tomáš to sledoval se zatajením dechem. Ten pomalý plynulý pohyb, kdy vzala lem kalhotek mezi prsty a jak je stahovala ke kotníkům ho fascinoval. Pak se ohnula a vystrčila jeho směrem zadeček. Nahá potom skočila znovu do vody a začala plavat v jezírku.

―

Studená voda Janu probudila. Ani nevěděla, jak dlouho spala, ale cítila jak je celá zpocená. Proto se rozhodla skočit do té studené vody. Ale oproti ránu, byla voda víc příjemnější. Navíc jí nyní na těle nevadila látka oblečení. Plavala v jezírku, sledovala, jak voda ze skály padá dolů a poslouchala zvuk vody a ptáků, který tohle místo naplňoval. Pro ní to bylo hodně kouzelný. Pak ale zaslechla jiný zvuk. Otočila se prudce směrem, odkud přišel a zahlédla mezi stromy drobný stín.

“Tomáši?” zavolala tím směrem. Srdce jí bušilo. Ani nevěděla proč. Instinkt. Ale nakonec ze stínů stromů skutečně vyšel její syn.
“Promiň, nechtěl jsem rušit,” začal koktat a dělal, že se dívá někam jinam.
Její devatenáctiletý syn. Musela se začít smát.
“Ty jsi mě šmíroval?” zvolala na něj z vody a provokativně se položila na znak, vystavila tak svou štíhlou postavu jeho zraku.
“Já… promiň… já, jen chtěl říci, že jsem přesunul věci. Tady kousek od jezírka. Tady,” koktal a ukazoval za sebe. “Tak já jdu jo…” a odešel.

Dívala se tím směrem a přemýšlela. Její syn si ji určitě prohlížel. Musel ji sledovat už od chvíle, kdy se svlékala a než skočila do vody. Tím si byla jistá. Už, když poprvé skočili do vody a pak z ní vylezli, si všimla, jak si jí prohlíží.
“Samozřejmě, je to chlap a já přece nejsem ošklivá,” řekla si nahlas. Pak se ale pokárala. Je to přeci jenom její syn. Na druhou stranu, jako muž je opravdu pohledný. Mladší a hubenější verze jejího manžela. Zase se tomu usmála a pak jí zahalil smutek. Přišla o něj, stejně jako o dceru.
“Blbá dovolená,” zaklela a rozhodla se vylézt z vody. Doplavala k menší písčitému břehu, který byl vedle převisu. Ten se pomalu svažoval do vody a proto bylo jednodušší zde vylézt.
Cítila, jak jí kapky vody stékají po nahém těle a bylo jí to hodně příjemné. Zvláště, když zároveň sluníčko svítilo na ni a ohřívalo ji.
Chvíli pak ještě seděla na kamenném převisu a čekala, až uschne. Pak si oblékla tričko a kalhotky a vydala se směrem, kam zmizel její syn.

Během chvíle došla na palouček. Ve skalním výklenku Tomáš už připravil prostor na spaní. Všimla si, že na kamennou podlahu nejprve nanosil listí a až na něj položil nafouknutá lehátka. Bylo zde připraveno i improvizované ohniště. Tomáš zde nebyl.
Počítala s tím, že se bude na pláži přehrabovat v kufrech a tak se tím směrem vydala. Vyšla na pláž. Tomáš byl ve vodě a zrovna vytahoval z vody další kufry. Co jí ale zarazilo byl fakt, že sám byl nahý.
Vyšel z vody a zarazil se. Jeho štíhlá lehce svalnatá postava vyvolávala v Janě pocity, které už přes dva roky necítila. Zřejmě jí tu nečekal. A ona nečekala, že se bude dívat na nahého syna. Dívali se na sebe a nevěděli co říci. Bylo to pro zvláštní a pro oba trochu trapné, ale zároveň i vzrušující.

“Nechtěl jsem mít zase mokré oblečení,” řekl nakonec Tomáš, když vyšel z vody na pláž.
“Našel jsem naše kufry,” a ukázal směrem, kde ležely.
“Super. Konečně mohu mít vlastní oblečení,” mrkla na Tomáše. Ten lehce uhnul pohledem. Její pohled ale rychle sklouzl do klína, kde se mu pohupoval na půl ztopořený úd. Najednou se jí vytanula myšlenka s představou, jak je tvrdý a zajíždí hluboko do ní, zatím co jí roztahuje kundičku. Ucítila, jak jí ztvrdly bradavky a kundička zvlhla. Rychle odvrátila zrak a začala rozepínat kufr.

Tomáš si mezitím na sebe natáhl kraťasy.
“Omlouvám se za to… však víš,” začal rozpačitě. Hlas se mu třásl lehce studem a taky bojácností. Čekal, kdy mu matka každou chvíli vyhubuje. Místo toho se na něj usmála.
“Nic se neděje. Tak jsi mě viděl nahou,” chvíli se přehrabovala v kufru a pak se znovu na syna podívala. “Nebo snad nejsem pěkná ženská?” Řekla to trochu škádlivě, humorně, ale v koutku duše doufala, aby syn odpověděl ano, že je stále ve svých letech pěkná žena.
“Jo to jo, to jsi,” vykoktal Tomáš rychle a vypadal hodně roztomile.
Janu ta odpověď potěšila. Aspoň někdo jí dokázal vidět pěknou. Zase zavřela víko kufru.
“Vezmeš ho na mýtinu?” požádala syna a ten jí vyhověl. Donesl jak její, tak i svůj kufr.
Pomalu se začalo stmívat.

Seděli vedle sebe u ohně oblečeni do tepláků a mikiny a jedli něco málo ze svých zásob.
“Proč jsou tady jen kufry?” položila najednou Jana logickou otázku. Za celou dobu moře na pláž vyvrhlo jen kufry. Žádné trosky letadla, žádná mrtvá těla. Oba nad tím ale přemýšleli celý den. A ani jeden netušil odpověď.
“Proč jsme neviděli žádné letadlo?” zeptal se po chvíli Tomáš. Oheň plápolal a ozařoval mýtinku. Teplo z něho je obklopovalo.
“Je to divný. Byli jsme na normální letecké trase. Těsně před tou nehodou. Čekal jsem na obloze víc letadel, ale žádná stopa,” doplnil Tomáš svou myšlenku.
“A ty těla?” zeptala se znovu Jana.
“Netuším. Ale myslím si, že jsme na ostrově. Před pádem letadla jsem viděl v palubním systému mapu, kde jsme. Bylo jen moře.”
“To nejsou dobré vyhlídky,” posteskla si a položila synovi hlavu na rameno.
“Neboj. My se odsud dostaneme. Do to doby zkusíme nějak přežívat. Mohlo by to být horší,” pokusil se Tomáš matku utěšit.

Unaveni potom si lehli a rychle usnuli.