Poslušná 03 – Venčení

Ráno vstala, a první, co udělala, bylo to, že si vzala obojek. Po těch několika týdnech to udělala naprosto automaticky, bez něj si připadala jako nahá. Nechápala, jak ji mohl zpočátku tolik tížit a trápit. Nyní ho nosila hrdě a s radostí. A kdokoli se na něj zeptal, dostal odpověď, že je z ní poslušná čubička svého pána. Dokázala si představit, že by zapomněla doma cokoli, ale obojek, odznak svého pána, musela mít vždy. Měla jich doma celou sadu, aby si mohla vybrat, který se hodil nejvíc k tomu, co měla na sobě. Ale stejně nejraději nosila ten, který jí nasadil poprvé.

Dnes byla sobota a on jí slíbil odpolední procházku, nazval to venčením, ale stejně se těšila. Ráno přišla zpráva s tím, co si má vzít na sebe. Tentokrát po ní chtěl nějaký pevnější obojek. Po obědě se vyfikla přesně podle instrukcí, i když si připadala téměř nahá, ale tak to bylo ostatně téměř pokaždé, a očekávala, kdy uslyší zvonek.

Crrr… celá natěšená vyskočila a běžela ke dveřím. Otevřela a on si ji prohlédl od hlavy až k patě zkoumavým pohledem, jako by hledal nějaké chyby, odchylky od instrukcí.
Konečně spokojeně pokýval hlavou. Z kapsy vytáhl řetízek a připnul ho k obojku. Nechal ji zamknout byt a zamířili společně do města.

Vedl si ji jako poslušnou, vychovanou fenku na vodítku. Měla dost volnosti, aby mohla jít za ním nebo vedle něj. Ale jakmile se zastavila a zakoukala, lehce zatahal za vodítko, vždycky pochopila a přiběhla.

Došli k jedné cukrárně, kde se posadili na zahrádku. Odepjal vodítko i s obojkem. Věděla, co to znamená. Měla chvíli svobodnou vůli a mohla si dělat, co uznala za vhodné. Občas jí tyhle chvilky dopřával, to když byla obzvlášť hodná a poslušná. Jemu pak stačilo ukázat na kapsu, kam schoval příslušné propriety a sama si přišla pro svůj odznak.

Takhle měla možnost vyjevit mu svá přání, touhy, obavy a strachy. Někdy na ní nechával i drobná rozhodnutí, jako dnes. Měla svobodu volby zákusku a nápoje. Zmrzlinový pohár, dortík a k tomu velkou limonádu. Sám si objednal něco podobného. Povídali si u toho podobně jako jiné dvojice, co kdo zažil, když nebyli spolu, co kde viděli a podobně. Strávili příjemnou hodinku v družném hovoru. Když je míjela obsluha, nechal si přinést účet, aby mohl zaplatit. U toho zachrastil řetízek vodítka. Jakmile to zaslechla, sklonila se k němu a nastavila krk, aby jí mohl vše zpět připnout. Stačilo jí cítit ten dotek a rázem se přepnula do role poslušné.

„Dopít, dojíst a jdeme,“ řekl, když byl účet vyrovnán.

Zvedli se a on ji vedl do parku. Míjeli spoustu dalších lidí, kteří si zde užívali krásné slunečné odpoledne.
„Mamí, ta pani si hraje na pejska?“ zeptal se jeden chlapeček.
„Asi ano,“ odpověděla maminka.
„A proč?“
„Nevím. Asi jí to baví.“
„A když je pejsek, můžu si jí pohladit?“
To už se pán potutelně usmíval.
„Zaštěkej,“ otočil se k ní.
„Haf, haf,“ poslušně splnila jeho přání.
Chlapeček i maminka se docela lekli.

„Můj pane,“ špitla nesměle, „potřebovala bych si odskočit.“
„Hmm, no co, teď jsi fenka, tak si vyber strom a posluž si.“
„Ale… to mě každý uvidí…“ tiše protestovala.
„Myslíš, že někdo kouká na psy vykonávající potřebu? Tam je strom, vyhrň sukni a ulev si.“
„Ano můj pane.“

Udělal s ní několik kroků, aby mohla dojít až ke stromu a trochu se za něj skrýt. Přesto si ji všimlo několik puberťáků sedících na opěradle nedaleké lavičky, kde kouřili a popíjeli. Jejich hovor ustal a všichni zírali, jak z jejího rozkroku vytryskl proud moči. Nikdy si o sobě nemyslela, že by byla taková exhibicionistka, ale natočila se tak, aby měli lepší výhled, a dokonce ještě víc roztáhla nohy. A z toho, jak ji hltali pohledem, byla celá vlhká.

Pán však zacukal vodítkem, že je čas jít. Ani jemu neušlo to očumování, však se sám také koukal.
„Až půjdeme kolem nich, vyhrneš si triko a ukážeš jim ještě prsa.“
„Ano, můj pane,“ odpověděla s jistým vzrušením v hlase.

Procházeli kolem lavičky, z níž se od mladíků ozývalo pochvalné pískání a mručení. Zastavila se, otočila na ně a vyhrnula si triko.
„Ty vole,“ ozval se jeden a marně chytal rovnováhu, aby nespadl. Ti dva vedle něj jen seděli a z otevřené pusy jim vypadly cigarety. Ten prostřední se jich musel chytit a během okamžiku se váleli na zemi za lavičkou. Za hlasitého nadávání a smíchu od ostatních se pracně zvedali zpět.

To už však bylo triko zpátky a pán s čubičkou mizeli kdesi za zatáčkou s úsměvem na rtech.
„Dobrá práce,“ komentoval to, „patří jim to, nemají tě okukovat, když si moje.“
Ona se usmívala nad tou pochvalou. Mířili k němu domů. Otevřel dveře a vpustil ji dovnitř.
„Svléknout a do ložnice,“ přikázal jí, sotva za nimi zaklaply dveře.
Poslechla. Sám ji následoval.
„Na postel!“
Vyskočila nahoru. Obojek s vodítkem ji automaticky stavěly do role čubičky. Tak, aniž by jí musel cokoli přikazovat, mu nastavila své pozadí.

Ocas mu stál, vzrušovalo ho, jak je poslušná, ochotná a svolná ke všem jeho příkazům. Pohled na zadek a vzrušenou kundičku dával průchod jeho primitivním tužbám. Vzal si svou čubičku, a tvrdě a drsně ji mrdal. Věděl dobře, co si k ní může dovolit. Však ji také za těch několik prvních týdnů poznal. Čím tvrději si ji bral, tím víc mu nastavovala. V projevech v sexu ji nijak neomezoval, mohla si sténat dle libosti. A patřičně toho využívala. V hlavě měla jen jedinou myšlenku, možná dvě. Užít si dokonalou mrdanici a uspokojit svého pána. A to se jí dařilo, o čemž svědčilo jeho vzrušené funění a hekání. Věděla, kdy přijde jeho chvíle, kdy konečně její nadrženku zaplaví životodárná tekutina. Už to na něj přicházelo, ocas mu ještě zmohutněl. Už bude, běželo jí hlavou. Spolu s ním dosáhne vrcholu i ona. Už jen malý kousíček, jen pár pohybů a dosáhnou vrcholu. Už jen poslední okamžik, poslední průnik…

A nic, její pička byla najednou prázdnou. Pán z ní vyjel. Než stihla zjistit, co se děje, na její půlky dopadaly cákance semene. Zkrápěl i její řiťku a stékalo jí to po mušličce dolů. Cítila jeho spalující pohled, jak pozoroval abstraktní dílo, jež právě vytvořil.

Už se chtěla ozvat, že sama vrcholu nedosáhla, ale najednou se do ní draly jeho prsty. Roztahoval lapličky a razil si cestu jejím lůnem.

Táhlé „Aaaahhhh…“ které se jí vydralo z úst, značilo, že se právě dostala na vrchol a pluje na vlně uspokojení.