Poštovní doručovatelka 🇨🇿

Bedřiška, pošťačka se spoustou kilometrů v nohách, plná odvážné zpovědi svojí vrstevnice od vedle z bytu, se jako každé ráno chystala do práce. Opřená o umyvadlo vzpomínala na sousedčino vyprávění, které se jí vrylo pod kůži. Ne že by doma sexuálně strádala, ale včerejší dámská jízda byla něco naprosto nového pro ni samotnou. Už od předešlého odpoledne cítila touhu po zásunu. V noci nebylo nic, protože se domů vrátila v notně podroušeném stavu a manžel uraženě bojkotoval její lísačku.
Ráno ji, dřív než budík, probudila žízeň a bolest hlavy. Těžké nohy, tlaky v podbřišku a prostě stavy nic moc. I přesto se kroutila v bocích a toužila po pořádné náloži v pyscích. Probírala se studenou vodou, sušila si mokré lokny okolo obličeje ručníkem a sem tam pohladila nafouknuté bříško.

„Už nikdy! Nikdy nebudu pít v pracovní den! Ale ta Pavla! Co to říkala? Nikdy bych to do ní neřekla. Myslela jsem si, že žije způsobně a ona na mě vychrlí zpověď, za kterou by se nemusela stydět ani ta největší rajda z bordelu,“ přehazovala si myšlenky s příslibem zákazu pití.
Sčesávala kudrnaté lokny do drdolu, šlechtila se do pošťáckého mundúru, balila svačinu do příruční tašky a s posledním nezdařeným pokusem u uraženého manžela se vydala do práce o chvíli dřív.
Prošla volnou chůzí na nejbližší tramvaj, kterou se svezla do práce. Uvařila si šálek černé záchrany a oloupala si banán k snídani, protože její tělo nutně volalo po rychlých cukrech. Už při prvním zakousnutí se jí znovu rozšimralo bříško. Rozhlédla se kolem sebe, zda je stále sama a hned na to v rychlosti zuby vymodelovala na špičce polooloupaného banánu tvar pánského žaludu. Pocumlávala si a nasávala sladkost i vůni. Mazlila se s ožumlaným ovocem zoubky i jazykem. Zasouvala si ho k hrtanu a stále hlídala dveře denní místnosti. V pipce cítila mokro, bradavky se dusily v těsné podprsence a celé její unikátní troječky volaly po vypuštění.

„Čau, dneska to je opruz. Vůbec se mi vstávat nechtělo,“ vrazila do dveří otrávená kolegyně.
„Ahoj, já jsem dneska nějaká čilá i přesto, že se včera slavilo a pilo,“ zamaskovala banánové hrátky Bedřiška a ukousla s chutí vymodelovaný žalud.
„To ti závidím. Ahoj holky,“ přidala se další příchozí a místnost se začala plnit dalšími pošťačkami.
Jedna se ládovala práškama, druhá promazávala nohy kafrovou mastí, třetí se chlubila novým prádlem a další popíjely kávičky, čaje nebo snídaly. Bedřiška si v tomto roji uvědomila bolest hlavy, kterou předtím nevnímala a tiskla si prsty spánky. Zavřela oči a představovala si uvolňující masáž někde v soukromí a v naprostém tichu, kde se o ni stará muž třeba jejího věku. Něžný vrstevník s kouzelnými dlaněmi a zastřeným uklidňujícím hlasem…

„Je čas, holky, jdem na to,“ zavelela směnová vedoucí a rozháněla samičí doupě do práce. Vzduchem zašustily čipové karty, zapípaly jejich příchody a každá se rozešla pro svoji pojízdnou tašku a příděl pošty k roznesení po určeném rajónu.
Bedřiška vyfasovala svoje oblíbené ulice, kde byl klid, samí usměvaví lidé a i možnost bohatých tringeltů ve dnech důchodů. Napřímila se k rozloučení a vyšla do ulic. Konečně měla klid sama pro sebe. Nemusela vnímat uštěbetané kolegyně a mohla myslet na včerejšek, který jí stále vrtal hlavou.
Myšlenka na sousedčino dovádění v ní probouzela touhu po dobrodružství, protože jako klasická žena, si v duchu i zazáviděla. Spořádané manželství, se pro ni, díky včerejšímu večeru, najednou zdálo nudné. S každou další naplněnou schránkou cítila potřebu se spustit a zařádit si. Hledala v brašně i tašce obálky, házela je do kovových schránek a vzrušení v ní sílilo. Od zvonků a vyřízených dveří rychle utíkala o dům dál a uprostřed směny už jen toužila po konci tohoto kundího trápení.
Už se vyloženě viděla doma, kde si před zrcadlem dopřeje sama sobě striptýzek, když manžel dělá nakrknutého. Zakroutí si bokama, promáčkne dneska pekelně citlivá prsa a prsty si dopřeje to potřebné blaho.

„Jo jo, a just si budu představovat třeba Jelínka zespodu. Když už je podle rozpustilé sousedky takovej vošoust! A nebo Milana zezhora. To by starýho odrovnalo! A proč představovat? Co kdybych tam rovnou zazvonila? No a? Když dávaj jí, tak proč ne mně? Jsem přece taky kus. Jé a nebo Robert!“ snila si v duchu při roznášce pošty a s představou posledního možného bodáka se už nahlas rozesmála.

Robert měl pověst kance. Pár slečen o něm v sídlišti rozneslo pomluvy ze společné noci a nikdo nevěděl, jestli je to pravda nebo spíš msta za další Robertovo odmítnutí. Mladík s vysportovanou postavou a opáleným tělem se bránil každému delšímu vztahu, než jen na jednu noc.
Samičku vedle sebe strpěl maximálně pár hodin a pak se honem rychle loučil, aby měl možnost získat další trofeje. A to každá nesnesla. Všechny jeho milenky se ho snažily dostat do pevnějšího vztahu, čehož se ale bál jako čert kříže. Proto kolem něho kolovaly pomluvy o sadistickém zacházení, o buranských faux pas a nechutných praktikách. Jisté ale bylo, že i navzdory těmhle klepům se o něj ženy doslova praly. Sám Robert si z keců nic nedělal. Svým šarmem dostal každou, na kterou jen pohlédl, takže neměl nedostatek.

„Vy jste dneska veselá,“ pochválil Bedřiščinu usmívající tvář mužný dlouhán, když otevřel dveře chvíli po jejím zazvonění.
„Jejda. Nějak jsem se pozapomněla. Nesu poštu vaší ženě. Je doma, prosím?“ rozesmála se sama sobě Bedřiška, protože úvahami nad volným odpolednem byla natolik zmatená, že si ani neuvědomovala, co právě provádí, či jak se tváří.
„Manželka? Aha, tak ta je v práci. Já to převzít nemůžu?“ zamrkal na ni laškovně a pozval dovnitř do předsíně, aby nedělali divadlo kukátkům z okolních bytů.
„Dobře, já vám to tady tedy nechám,“ dala se Bedřiška vtáhnout do bytu, aniž by vnímala, co se s ní přesně děje.
„Dojednáme to v pokoji. Mám donést občanku?“ nasával viditelně její zvláštní vůni chlapík a evidentně ho k ní něco silného a neznámého táhlo.

Bedřiška se probrala z opojení a konečně jí došlo, že se děje něco zvláštního. V cizím bytě, u pána, kterého sice vídala občas díky zásilkám, ale nevěděla o něm víc než to, že se jí od začátku zamlouval. Vysoký muž, štíhlý jako topol a usměvavý snad pokaždé, když u nich zazvonila.

„Bože, kdybych aspoň neměla ty tlaky v podbřišku! Víc bych si to tu užila,“ pomyslela si, když procházela za pánem do pokoje a nenápadně si zase zmáčkla bříško, jako by je  prosila o klid a poslušnost.
„Dejte si se mnou kávu. Musíte být ucapkaná. Dopřejte si na chvilku voraz,“ nabízel jí prázdný šálek a bral keramickou konvici zdobenou krásnými růžemi.

„Musí být úžasně jemný a něžný,“ blesklo Bedřišce hlavou, když sledovala jeho gesta, ruce a s vybraným vkusem vybavený byt.
Seděla na sedačce a sice jedním okem hlídala hodinky, ale i tak si pánského obskakování užívala.
„Pane bože, kdyby se  tak na mě vrhl… kdyby mi něžně rozepínal knoflíčky nebo naopak, strhal ze mne oblečení a vášnivě si mě podal. Bohužel je to ženáč. Ale vlastně co? Však já jsem taky vdaná! No, ale tenhle bude věrnej, to je jasný. Jenže na mě mlsně kouká, to se mu musí nechat. Nejspíš si víc nedovolí. Škoda… Nebo, že by čekal na signál ode mě?“ nechala  Bedřiška hádat čertici s andělem a držela se za bříško, které ji tlačilo i lechtalo zároveň.

Mužský sen se s ní pustil do rozhovoru. Ze slušnosti brouzdal okolo slušných věcí – i když jeho mlsné pohledy se nedaly přehlédnout. Občasné olíznutí rtů, mrknutí oka a letmé doteky Bedřišku přesvědčovaly o jeho neskrývaném zájmu. Dobrodružství bylo na spadnutí, když tu v pošťačce zvítězil anděl, pomohl jí na nohy a přiměl ji k rychlému odchodu.

„Tak už musíte? To je škoda. Třeba příště. Třeba se zdržíte i déle,“ nonšalatně jí pohladil rameno a nerad jí pomalu vyprovázel.
Ve dveřích vedoucích do předsíně se Bedřiška ještě naposledy ohlédla na místo, kde před chvílí seděla. S jakousi nostalgií naposledy věnovala svůj zrak sedačce až zkameněla.
Na místě, kde si vypila kávu byl na světlém potahu sedačky flíček. Červený flíček, který značil dámskou nehodu. Trapný okamžik, v němž  Bedřiška zrudla a znehybněla. Proto ty zvláštní tlaky v bříšku už od rána. Proto ta nezřízená chuť na zásun. I přesto, že tuhle kalamitu čekala podle kalendáře o pár dní později, celý dnešní stav přisuzovala včerejší pijatice. A on je to nakonec menzes.

Pan domácí celou trapnou situaci zachránil. Mlčky naznačil, že o tom ví a ukázal na dveře koupelny, už víc nalepený na pošťácké uniformě. Jako samce v přírodě takhle hárající čubička jej táhla. Silně se musel ovládat, aby ji tu hned nesklátil na zem.  Zatínal pěsti i zuby, rudnul v obličeji a tuhl v rozkroku.
Raději rychle zavedl studem paralizovanou listonošku do koupelny a za zavřenými dveřmi se modlil, aby tlak ve slipech zvládl. Nalepil ucho na dveře a naslouchal. Představoval si, jak si tahle cizí žena u něj v koupelně rozepíná tmavomodré knoflíčky, zalézá do vany, ladí si teplotu vody a rokročuje se, aby si umyla krví zbarvené pysky. Místo toho bylo ticho delší dobu, až se sám lekl, jestli je v koupelně vše v pořádku. Zaťukal.
„Haló? Nepotřebujete ještě něco?“ zavolal do škvíry nedoléhajících koupelnových dveří.
„Asi jo,“ přiznala se Bedřiška, pootevřela a polonahá přiznala potřebu tamponu.
Rozmluva zatím probíhala přes přivřené dveře.
„No jasně… to tu někde manželka určitě má. Ale kam si to dává…? A taky mě napadá, že byste potřebovala i nějaké spodní prádlo, ne?“ hnal celou situaci do detailního extrému a přestal se kontrolovat.

Už se mu nedařilo být vzorným gentlemanem. Vrazil do koupelny a stanul před nahou pošťačkou, která měla všechny věci svlečené, včetně zakrvácených kalhotek. Rukou si zakrývala kulaté trojky a druhou stínila rozkrok. Tiše sledovala domácího, který se přibližoval a hypnotizoval ji před jasným útokem. V očích měl plameny, na zpocené čelo se mu lepily černé kudrny a z celé postavy vyzařovalo jakési vibráto z nadšení, že může vidět, jak se menstruační  krev  mísí s kundím sekretem. Už jen krok stačil k tomu, aby si návštěvu podal. Přitlačil se, objal skoro nahou listonošku a nasál samičí vůni.

„Něco pro tebe vybereme, pojď,“ táhl Bedřišku za sebou do ložnice, kde znalecky vybíral kousek spodního prádla.
„Doma je vyperu a vrátím je, slibuji!“ omlouvala celý trapas Bedřiška.
„O tomhle není potřeba ani mluvit. Co tyhle?“ zvedl k očím krajkové miniaturní kalhotky.
„Já už bych raději šla,“ zastyděla se Bedřiška, chňapla po gaťkách a chtěla odejít urychleně do koupelny, obléci se a vyrazit na zbytek obchůzky. 
„Nebo tyhle?“ vytáhl z prádelníku další exklusivní kousek manželčina arsenálu a vyloženě je nutil pošťačce  k vyzkoušení.
Několikrát ještě měnil vybrané kousky a nasával dráždivé živočišno okolo. Dokrmoval tak chutě ke spontánnímu omrdání této háravé feny.
Cedil přes zuby nestydatá přání a sebevědomě nutil pošťáckou periodu vonět až k jeho nosu. Táhl se za ní přes celý byt. Po čtyřech ji honil z místnosti do místnosti, dokud sama Bedřiška nepřijala se smíchem celou tuto bláznivou hru. Když bylo zřejmé, že ji ta absurdita začala bavit, přidal na razanci.
Odchytl ji v koupelně, postavil se za ni, chytil obě její ruce a ohnul přes vanu. Nahlížel na flekaté mezinoží a hladil bílou prdel. Tahal za kalhotky, dokud se nenapasovaly mezi půlky a nevyždímaly jahodové království. Pak stáhl zakrvavené gaťky pod zadek a prsty roztahoval semknuté pysky. Chtěl vidět celou tu spoušť pěkně zblízka. S každým voňavým centimetrem, se kterým se přibližoval k háravému rozkroku, si chválil tuhost svého naběhlého kopí.

„Ty ho tam vyloženě chceš!“ plesknul ji přes nestydatou půlku.
„A dáš?“ stihla si zaprovokovat Bedřiška těsně před tím, než schytala další plácance.
„To si piš! Voníš mi až sem,“ ukázal na orlí nos a nasál samičí vůni už konečně hezky zblízka.

Bedřišku dotek nosu zbavil veškerých zábran. Pochopila, že právě její krvavé hárání tohoto krasavce přitahuje a tak směle nabídla, co právě mohla. Zvedla a opřela nohu o rám vany, rukama se opřela o kachličky před ní a nechala si prstovat citlivou mindu. Nahlížela přes rameno jak si chlapák hlídá krvavé stopy na prstech a potírá si připravený ocas. Už nechtěla nic, než cítit se ucpaně. Nechtěla celou situaci rušit ochmatáváním pánské vytopořenosti, nechtěla se zdržovat ničím, co by oddálilo slibný zásun. Okem zkontrolovala velikost a spokojeně se víc vyšpulila.
„Vábíš mě, že jo? Chceš ho tam, že jo? Přiznej, že seš špindírka, přiznej to!“ utíral si mokrý žalud do shrnutých zkrvavených kalhotek a čekal na čubčí přiznání.
„Jsem největší špindíra! Tak už mi ho tam konečně vraž! Necítíš jak voní?“ naordinovala mu dávku jeho vlastní medicíny a propnula se ještě víc v pase.
„Ty mrcho!“ zasunul do ní na tento povel nažhavený páníček žaluda a pevně se přichytil ňader i rozcuchaného drdolu. Následně rázně zarazil kůl.

S prvním kluzkým projetím oba zahekali. Druhý zásun oba posunul do zvířecího světa a se třetím už rozpoutali divokou mrdačku. Bedřiška se olizovala, nabízela otvory i vnady k ošahání a držela. Stála jako socha, aby nerušila a nezkazila pánovo zběsilé šoustání. Občas jen zadnicí přiťukla, ale pak už zase ze strachu z vyklouznutí zkameněla. Mužan se držel kozího madla, oblého boku a zamrdával společné hekání a funění.
„Jsi coura nestydatá! Jinak si to nezasloužíš, víš to?“ tepal jí do kožichu a myslel na tekoucí menstruaci a orazítkovanou sedačku v obýváku. Rozmrdával jí vnitřek a barvil si čurana, dokud nestál na špičkách a neúpěl před střikem.

„Na kozy, honem! Otoč se!“ diktoval si Bedřiščinu polohu.
S malým klopýtnutím se listonoška otočila, poklekla a podebrala oba cecíky k ostříkání. Olizovala se a myslela na svůj orgasmus. Na chvíli, kdy zaheká a uvolní tu nestoudnou chuť v mezinoží. Nakonec sjela prsty k dírce a zasunula. Pročvachtávala se pánským funěním a čekala až jí rozpálené bradavky svlaží bílý špric.

„No? No? Špindíro!!!“ vypustil ze sebe s hekotem mužan a místo na kozy se vypumpoval za hlasitého kraválu rovnou Bedřišce na obličej. Chytil ji ihned pod krkem a nutil ji se olizovat. Tohle rozkazování měl bez práce, protože sama Bedřiška si už dávno pochutnávala na cizákově spermatu. Micinu si už jen zlehka hladila, protože orgasmus prožila už při špindírovském oslovení a jemný hekot zanikl v Tarzanově řevu.

Seděla si na patách, hleděla chlapákovi do očí a nechala si hladit rozcuchané vlasy. Beze slova si nechala znovu gentlemansky pomoct na nohy, do vany a naposledy dala muži k dispozici své křivky, když ji omýval a hladil hustou pěnou. Voňavá a osušená, očištěná, osprchovaná, probraná a už zase čilá do práce, si nechala zavést tampón, navlékla se do zapůjčených svršků a zmizela v chodbě se slibem, že druhý den se zastaví vrátit vše, co dluží. Bylo jí jasné a těšila se, že minimálně na čtyři dny má postaráno o zážitky, o kterých se její upovídané sousedce nikdy ani nesnilo.