Až jednou dostavíme dům,
do pažitu zasejeme jílek,
vrátka pootevřu tajným snům
– ulehnu v záhon kyprých – dívek…
Však manželky mé rázná výtka:
Do záhonů zasejeme kvítka
a ty – věren svému původu
– vonět k nim můžeš zespodu!
on Paroháč 01Kdybych měl nějakou mladou šikovnou sousedku, tak…
on Paroháč 01Ajta krajta, tady to spíš než na vzplanutí srdce v…
on Žárlivec 04Super! 😎
Nádhera!!!!
Krátké, jasné, úderné.
Toto je snad první Teiresiasova básnička, kterou pochopil hned při prvním čtení.
Ještě že máme ty manželky, které nám rády vysvětlí, jak se věci mají.