Adam Evě
Jsi překrásná,
jsi nádherná, milá moje,
když v náručí vzkvétá mi krása tvá bez závoje,
když děkovat mohu Měsíci za růži nachu na líci,
když prsy tvé vzedmuté do výšky vyrostou lískovými oříšky,
když na vrcholcích se tiše a tvrdě strmí,
když perlorodka meduplná ambrou a skořicí omamně dýše a voní,
když přinášíš mi tělo svoje,
když přicházíš mi říci, že bylo by ti vhod
– rozštěpit znovu tvou touhou puklý kokosový plod…
Jsi překrásná,
jsi nádherná, milá moje,
když i jen na chvíli spasen mohu tě mít,
když láskou zmámena k prameni života přicházíš pít,
když v laguně atolu tvé oblé krásy touha má hladová i žízeň svou hasí,
když blýskání na lepší časy zvěstují bolestné rozkoše zjitřené hlasy,
když v příboji milostné křeče chapadly vášně topíváš potápěče,
když vlahé a nyvé jsou oči tvoje,
když šťasten jsem – trosečník z útesů tvých lepých vnad
– jejž k pobytu na rajském ostrově láká – tvůj přítel had…
Teiresias je mistrem slova nejen v próze, ale i v poezii. Po takovém vyznání musí roztát nejen led, ale i každá žena. Co verš, to perla na náhrdelníku, zdobícího ženskou krásu.
Mohu jen prostě podepsat. Nádhera.
Skvělá báseň od mistra slova.