Má milovaná žena,
ten skromný kvítek na louce plné vábných květů plevele,
plavé vlasy visící přes hranu postele,
když dospávala láskou probdělé noci.
Kéž by se dal vrátit čas té lásky bezbřehé.
Teď jiný má ji ve své moci.
Jen bílí andělé hlídají ji na hřbitově v noci.
on Paroháč 01Kdybych měl nějakou mladou šikovnou sousedku, tak…
on Paroháč 01Ajta krajta, tady to spíš než na vzplanutí srdce v… on Za záclonou 05Tady bude hukot ....
on Žárlivec 04Super! 😎 on Žena dvou mužůPovídka se mi líbila, Fred uměl. Svým názvem mi př…
Čas, jenž stejně jako anděl smrti bere všechno, se nikdy nevrací, avšak naštěstí jediné, co nedokáže unést, jsou naše vzpomínky. V nich naše lásky věčně žijí.
V tichém úžasu obdivuji autora za to, kolik citu, lásky i smutku dokázal popsat několika slovy.