Rosalind a její putování – fantasy sága 02 🇨🇿

Hříchy minulosti

Další den jeli místy, která ještě nestihla tolik zarůst vegetací, a urazili díky tomu dobrou vzdálenost. Byly časy, kdy Královská cesta tvořila jednu z tepen říše, ale jak se poměry zhoršovaly, cestujících proudilo méně a číhali na ně banditi i temnější hrozby. Nakonec provoz prakticky ustal, silnici i infrastrukturu kolem ní si začala brát příroda zpět a zmizeli i lupiči, neboť už nebylo koho okrádat. A právě na to naše skupinka spoléhala.

Zorn odpoledne ulovil pár zajíců, ze kterých večer zůstali už jen kostičky a pár kožek na prodej. Hodinka u ohně rychle utekla a hlídka připadla na Jiskru a Nyannu. Dívky se seznámily až na výpravě, a vzhledem k tomu, že je obě spojovalo neplánované těhotenství, měly rozhodně o čem mluvit – na druhou stranu mezi nimi byla bariéra předsudků a nepochopení, kterou bylo nutné nejprve rozbít. Nyanna byla ze všech členů výpravy nejmladší a Jiskra ji považovala za nezodpovědné děcko, které je spíš přítěží než přínosem. Oproti tomu Nyanna pohlížela na krásnou elfku podobně jako Zorn, považovala ji za studenou a namyšlenou, navíc nechápala její vztah s Vincim, který jí naopak přišel milý a vždy jí dokázal rozveselit. Nyanna navíc byla zvyklá na podporu své hubaté přítelkyně Ros, Jiskru zase vtahoval do kolektivu Vinci, a tak tam spolu drahnou chvíli seděly mlčky, jen občas jedna nebo druhá přihodila dřevo do ohně.

“Můžu se na něco zeptat?” odhodila Jiskra konečně pýchu, hnaná zvědavostí. “Dítě s orkem? Vážně? Jak ses k tomu vůbec dostala?”
Nyanna zvedla hlavu a její výraz vypadal v žáru ohně neobvykle dospěle. “Nevadí mi se ti svěřit, ale přestaň na mě koukat jako na děcko. Vím docela přesně, co chci… co potřebuju. A některé ty věci mají důsledky… Důsledky, které jsem se rozhodla nést.”

“Nechtěla jsem, aby to vyznělo, že tě chci soudit a poučovat. Povídej, chci ti porozumět,” prohrábla si elfka své bílé vlasy, pak vytáhla hřeben a začala o ně pečovat. Působilo to marnivě, ale Nyanna se snažila přesvědčit samu sebe, že to nic neznamená.

“Dělá mi dobře bolest,” konstatovala Nyanna věcně. “Taky hrubost, podmanění, silné prožitky, pro běžného člověka sotva snesitelné. Ráda ty věci způsobuju a ráda je sama na sobě cítím. Jeden čas jsem se přidala k… určité skupině rebelů, řekněme. Tam jsem se dala dohromady s Rosalind, ale kromě ní jsem tam měla ještě další známosti, mimo jiné… otce mého dítěte…” rukou v černé rukavici až k loktu si pohladila břicho přes tenoučké šaty. Bylo znát, že je v rozpacích, ne kvůli Jiskře, ale sama kvůli sobě. Otec jejího dítěte, ta slova nadále způsobovala víc obav než radosti. “Šukala jsi někdy s orkem?” zeptala se elfky, ta jen krátce zavrtěla hlavou. “Je to jako dělat to se zvířetem. Jsi pro něj jenom věc. Nezajímá ho, jak se ty cítíš nebo jestli ti něco může ublížit. Neřeší, že je dvakrát tak vysoký a těžký. Chce tě jen použít a udělat se. A já si to zamilovala…”

Elfka tiše odložila hřeben. Vyprávění ji zaujalo, tohle od mladé Nyanny nečekala.

“Mohla jsem tam mít chlapy, jaké jsem chtěla, ale já se stále vracela k Orgbúzovi. Čím víc se mi hnusil, tím víc mě to s ním vzrušovalo. Sex s ním byl jako boj o život, rajcovalo mě dávat mu úplně vše a nedostávat vůbec nic nazpět. Rosalind to naštěstí chápala, protože mi rozumí…” Nyanna věnovala rychlý zamilovaný pohled směrem na stan své přítelkyně, a pak obrátila pohled zpět na Jiskru. “Netušila jsem, že to dopadne takhle. Ani mě nenapadlo, že ork může oplodnit lidskou ženu, navíc jsem brala odvar proti otěhotnění. Ale možná jsem někdy zapomněla, anebo toho semene ve mně už bylo moc.” Pokrčila rameny. “V té… skupině bylo nedovolené těhotenství těžký přečin. Proto nás Ros přihlásila na tuhle výpravu, aby byla mimo dohled a aby na mě mohla dohlížet ona sama. Bez ní…” nedokončila.

Na Jiskru to udělalo dojem. Nacházet rozkoš v ponižujícím sexu s někým odpudivým – to nebyla její věc, ale dovedla pochopit, že se v tom někdo vyžívá. “Takže to budete vychovávat spolu s Ros?”
“Ještě nevím,” zavrtěla hlavou Nyanna. “Ještě je naštěstí dost času přemýšlet. Možná najdeme někoho, kdo by se ho ujal, a jestli ne…” Bylo vidět, že ji čeká ještě dlouhé hořké smiřování s tím, kam ji její temné vášně dovedly.

Jiskra se přisunula blíž k Nyanně a pohladila ji přátelsky po rameni. “Docela tě chápu, maličká. Tyhle věci bývají silnější než naše vůle. V něčem jsme si i podobné, já mám sice ráda čistou vášeň, bez bolesti, ale taky si jí ráda dopřávám co nejvíc a Vinci je ten nejlepší dohazovač pod sluncem.” V úsměvu ukázala své dokonalé zoubky. “Určitě jsi slyšela klepy o tom, jaký máme vztah. Všechno je to pravda. Je to vášnivý chlap, ale nejvíc ze všeho ho rozpaluje, když si to užívám s někým jiným. A jelikož mně to nedělá problém…” znovu se usmála a pokrčila rameny. “Nespočítám, za kolika chlapy mě poslal, nebo kolik mi jich přivedl. On si vždycky najde způsob, některým mě nabídl jenom tak, jiní za mě zaplatili, taky bývám docela často sázka – je k popukání, jak moc se pak Vinci snaží prohrát. Nejspíš by byl nejradši, kdyby mě postupně měli všichni chlapi světa, a když to takhle půjde dál, nejspíš to tak časem dopadne. Ale jsem si jistá, že dítě není jeho. Neměli jsme pro to moc příležitostí. Většinou si to udělá sám, zatímco sténám pod někým jiným, nebo ho uspokojím rukou, zatímco mu vyprávím historky ze své minulosti.”
“A tušíš aspoň, čí je?” zeptala se Nyanna zaujatě, ale Jiskra hned zavrtěla hlavou.
“Vůbec. Měli jsme jedno z divočejších období, rozhazovali jsme peníze a užívali si, co to šlo. Kolikrát jsem měla dva najednou – nebo po sobě. U spousty si nepamatuju jméno, mnohdy ani obličej. Mohl to být kdokoli.”
“Vinci tě ale ve všem podpoří, ne?”
“Ano. Miluje mě – a já miluju jeho, opravdu. Myslím, že by mě opustil, jen kdybych ho přestala podvádět…” Nyanna se osmělila a natáhla ruku. Dotkla se elfčina břicha, sebevědomě odhaleného a ozdobeného výrazným piercingem v pupíku. Chvíli ji hladila, ale kromě dokonalých svalů pevných jako skála necítila nic. “Je to teprve pár dní, co jsem si jistá. Ještě dlouho nebude vidět vůbec nic.”
Povídaly si ještě dlouho a obě cítily, že se dnešní nocí jejich vztah změnil. Sdílené tajemství je podnítilo k vzájemnému respektu.

Když se obzor projasnil, Rosalind už byla vzhůru. Nyanna ji při návratu z hlídky pozorovala, jak stojí před malým zrcadýlkem položeným na krajnici vozu a velkou břitvou si opatrně holí hlavu. Prohlížela si pevné tělo své dívky, sošné svaly i kůži navěky poznamenanou ranami biče. Břitva, jizvy… cítila, jak se v ní probouzí temnota, která v ní bude hlodat a drát se na povrch, dokud ji neuspokojí.