V osidlech démona 02 – Živé sny

Neznámý muž ji odvedl do kuchyně, kde připravil jednoduchou večeři.

„Kdo jste?“ zeptala se mezi sousty.
„Jmenuji se Chtislav,“ když to říkal tvářil se zvláštně, „no jo, rodiče si člověk nevybere, ale naučil jsem se s tím žít. Tohle je rodinné dědictví, nebo možná prokletí…“
„Já jsem Alice. A co děláte?“
„Trochu od všeho.“
„Aha, takže Zasloužilý všeumělec, nebo spíš flákač?“
„Hmm,“ odfrkl si, „Když máte dost peněz a času, tak všechno časem omrzí, zůstanou jen vědomosti…“

„Aha,“ udělala si o něm svůj obrázek, zbohatlický flákač. „A co moje zranění?“
„Většinou jen drobnosti, nějaké popáleniny, odřeniny, škrábance a pár řezných ran od rozbitého skla. Nejhorší jsou asi naražená žebra. A možný otřes mozku.“
„To ještě není tak hrozný.“
„Auto dopadlo hůř. Komplet shořelo.“
„Co?“
„Shořelo, kdybych vás nevytáhl ven…“
„Aha, děkuju…“
Jen se usmál a nachystal další sendvič.

„Potřebovala bych se osprchovat,“ řekla Alice, když ukojila svůj hlad.
„Dveře nalevo od vašeho pokoje, je tam všechno, osušky i župan. Oblečení jste našla, tak tam bude další.“
„Díky. Ale ty dveře, byly zamčené…“
„Už nejsou. A kdybyste nemohla spát, knihovna je vám k dispozici, určitě si něco najdete.“
„Dobře.“
„Klíč od pokoje máte ve dveřích, kdybyste se náhodou bála. Občas to tady může být strašidelné, starý dům, spousta divný zvuků. Ale nebojte jsme tu sami.“
„Dobře, tak půjdu do sprchy.“
„Fajn, dobrou noc.“

Alice se odebrala do koupelny. Vysvlékla oblečení a úhledně ho složila na hromádku. Rozmotala obvaz na ruce a na noze. Zkontrolovala rány. Pečlivě ošetřené, jako od profesionála. Zelená dezinfekce i několik stehů. Rozhlédla se po koupelně, otevírala skříňky, dokud nenašla lékárničku. Rychle přelepila rány. Otočila kohoutkem a ze sprchy se ozvalo zabublání, po chvíli vytryskla voda a koupelna se zanedlouho naplnila párou.

„Tttssss,“ sykla, jakmile jí proud horké vody dopadl na pomlácené tělo.

Co nejrychleji se umyla, přesto cítila svůj tep v každé rance a v odtoku mizela narůžovělá voda. Alice zastavila vodu, osušila se a opět přelepila všechny rány. Natáhla na sebe župan a zmizela ve svém pokoji. Zavřela dveře a otočila klíčem v zámku. S jakousi úlevou se opřela o dveře. Znovu se rozhlédla po pokoji.
Pomalu zamířila k oknu. Opřela se o parapet a vyhlížela ven. Liják neustával. Vítr hnal dešťové kapky proti oknu.
Najednou se za sklem mihl podivný stín. Leknutím odskočila. Seděla na posteli zabalená do deky a třásla se nejen zimou.

Konečně se alespoň trochu uklidnila. Byla schopná vstát z postele. Došla k oknu a zatáhla závěsy, aniž by se z okna podívala. Zalezla zpět pod deku, světla nechala rozsvícená.
Ticho přerušovalo uklidňující praskání hořícího dřeva. Už pomalu usínala, když se zablesklo. Vzápětí se ozval hrom tak silný, až se zachvěla okna. Alice sebou leknutím cukla.

„Aauuu,“ vykřikla, jak ji prudký pohyb zabolel.

Seděla na posteli, s pokrčenýma nohama a dekou až pod bradou. Útulný pokoj se najednou proměnil, dříve uklidňující oheň i přes rozsvícená světla vrhal na stěny a nábytek podivné zneklidňující oživlé stíny, praskání dřeva najednou znělo jako lámání starých kostí. Zvuky starého domu byly jako sténání a nářek.
Navzdory všem tísnivým pocitům se ocitla na tenké hranici mezi snem a realitou. Poslední Alicinou myšlenkou bylo, že si musí odpočinout, nabrat sílu a prozkoumat dům.
„…pryč… rychle… nesmíš zůstat…“ zaslechla naléhavý šepot.
Bála se otevřít oči, téměř jako by věděla koho, nebo spíš co, uvidí, podivnou postavu ženy, která ji vyděsila cestou.
„Ne, to není pravda,“ přesvědčovala Alice samu sebe, „jsem tu sama, nikdo tu není… duchové nejsou…“

Zaslechla kroky blížící se k jejím dveřím. Varovný hlas utichal. Alice otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Zahlédla jen mizející stín v rohu místnosti. Dveře se otevřely. Chtislav mlčky vešel. Podíval se upřeně na Alici. Přestože měla na sobě dvoudílné teplé flanelové pyžamo, připadala si pod jeho pohledem nahá. Ani deka, kterou byla přikrytá, jí moc nepomáhala.
Chtislav se usadil do křesla a pozoroval Alici na posteli. Cítila vzrušení a chtíč sálající z jeho pohledu. Tělo ji neposlouchalo a poddávalo se tomu spalujícímu pohledu.

Najednou stála vedle postele a na horním dílu pyžama rozepínala knoflíky. Jeden, druhý, na pokožku rozpálenou touhou se dostával chladnější vzduch. Třetí, čtvrtý a už hrdě vystavovala ňadra Chtislavově pohledu. Bradavky nalité chladem, touhou i vzrušením se tyčily jako malé věžičky. Drobný pohyb a pyžamová košile sklouzla k zemi. Palci zahákla gumu od kalhot, trochu zatáhla a už stála nahá v hromádce oblečení. Jen ten pohled upřený na ni stačil k tomu, aby cítila, jak vlhne.

Alice se usadila na okraji postele a roztáhla nohy. Chtislav napodobil v křesle její pohyb, župan se mu rozevřel a Alice spatřila velký naběhlý žilnatý ocas. Při představě, že by něco takového měla v sobě, zasténala touhou. Rukou si sklouzla do klína a přejížděla si prsty mezi lapličkami. Roztírala si po kundičce vlhkost, která z ní hojně prýštila. Prsty pronikala do hlubin své štěrbinky, tak divoce, až zvuky mlaskající mokré kundy a hekání rozkoší přehlušily vše.

Chtislav ji pozoroval, rozvážným pohybem uchopil dlaně tvrdý klacek a pomalu přetahoval předkožku. Líným pohybem přejížděl po celé jeho délce, rudá hlava se střídavě objevovala, aby vzápětí zmizela.

Alice zvedla hlavu a fascinovaně pozorovala dění v křesle. Jako zhypnotizovaná se posadila na posteli. Postavila se, udělala několik kroků ke křeslu a už před ním klečela. S rukama položenýma na Chtislavových stehnech sledovala lesknoucí se kapku na špičce toho nástroje rozkoše.

Kousala se do rtů, jak se snažila ovládnout a přemoci to nutkání olíznout ho, vzít ho mezi rty a sát. Chtislav mlčel, seděl a vyčkával. Mezi Alicinými rty se objevil jazýček. Hladově se vrhla na péro před sebou. Slastně zasténala, když olízla kapičku touhy. Po chvíli jí mezi rty mizel žalud a snažila se polknout celou jeho délku. Věděla, že to nedá, ale to ji nijak nebránilo v tom, aby se snažila. Jednou rukou proháněla koule v šourku, druhou dělala dobře sobě. Chtislavův ocas ještě zmohutněl. Alice věděla, co bude následovat. Zintenzivnila sání. V koulích zacukalo, péru zaškubalo a v tu chvíli měla co dělat, aby celou tu záplavu spolykala. Všechno poctivě vysála a spolykala až do poslední kapky.

Znovu se ocitla na posteli. Tentokrát Chtislav klečel mezi jejími stehny, skláněl se k voňavé sladké studánce. Cítila jeho dech na svém přirození. Chvěla se touhou a očekáváním.

„Aaaahhhh…“ hlasitě vykřikla, když ucítila dotek jazyka na mušličce. Už jen ten jediný lehký kontakt jí způsobil nevídanou rozkoš.
Chtislav zkušeně zakmital jazykem na zduřelé fazolce, vzal ji mezi rty a sál. Neskutečný pocit blaha zaplavoval ve vlnách Alicino tělo. Chtěla víc a víc.
Chtislav přesunul svou pozornost k vstupu do jejího těla. Olizoval ho kolem dokola a snažil se proniknout dovnitř. Sál a polykal velké množství kundí šťávy. Konečně vnikl dovnitř. Alice se rozkřičela v orgasmu. On však nepřestával, cítila jako by ji snad šukal jazykem, jako by vylizoval každý její záhyb. Kdesi v hloubi tušila, že něco takového není fyzicky možné, ale to ji vůbec netrápilo, pocity uspokojení převážily nad vším. Vyvrcholení ji zalévala jako vlny pobřeží, sotva jedno doznělo, už tu bylo další. Už neměla sílu ani křičet, ani sténat. A někde uprostřed toho přílivu ztratila vědomí.

Probudil ji chlad. Ležela nahá na posteli a v krbu skomíral oheň. Posadila se. Ještě stále cítila mravenčení v kundičce. Snažila se v mysli si urovnat, co se dělo. Co byl sen a co realita. Pyžamo měla úhledně složené na křesle, deka se válela na zemi. Zvedla ji, oblékla se a přiložila do krbu. Během pár okamžiků suché dřevo vzplálo jasným plamenem. Oheň jí dodal trochu jistoty.

„Musel to být sen,“ říkala si pro sebe tiše. „Určitě musel, já přece nejsem taková… nevrhám se na cizí chlapy, abych je vykouřila… nenechávám se od nich vylízat…“

Rukou sjela do rozkroku při vzpomínce na prožité orgasmy. Když se soustředila téměř vnímala ten hbitý neposedný jazyk, který v ní dováděl, navíc v puse stále cítila chuť semene. Z přemítání ji vytrhlo kručení v žaludku.
„A do pr…“ zaklela, po sexu totiž měla vždycky hlad. Jediné, co ji trochu uklidňovalo bylo to, že ve snu neměla žádné rány, modřiny ani škrábance, a teď jasně cítila, jak pyžamo tahá za náplasti a obvazy.

„Musel to být sen,“ rozhodla se definitivně a vydala se hledat kuchyni. Ani si nevšimla, že většina bolesti ze zranění nějak záhadně přešla.