V osidlech démona 05 – Spalující touha 🇨🇿

Alice s knihou v ruce vešla do pracovny, kde ji uvítalo uklidňujíc klapání psacího stroje. Posadila se do křesla a snažila se najít stránku, kde skončila. Konečně nalistovala správné místo, ale nebyla schopná se na čtení soustředit. Myšlenky utíkaly od knihy ke Chtislavovi. Pozorovala ho, jak soustředěně píše na stroji. Vždy, když zvedl hlavu, aby se na ni podíval, ona ji naopak sklopila ke knize. Nevnímala, co čte, místo toho si představovala, jak si ji nemilosrdně bere, jak do ní vniká, a nakonec se do ní udělá. Zachvěla se přemáhanou touhou. Přišel jí najednou trochu jiný, jako by měl víc energie, jako by trochu omládl.

Chtislav byl ponořený do práce, když vešla do pracovny. Rychle vzhlédl od psacího stroje ke knize, kterou překládal. Mohl si Alici nenápadně prohlédnout.
Zhluboka se nadechl a ucítil její vůni, všiml si i zduřelých bradavek, byla nadržená a viděl na ní, na co myslí. Zajímalo ho, jak dlouho to vydrží. Dobře věděl, že ještě není ten správný čas. Ještě alespoň jednu noc a pak bude jeho, navždy. Musí se mu odevzdat sama a dobrovolně. Pak nebude mít šanci.

Trochu ho bolela záda, jak se hrbil nad psacím stolem. Narovnal se a protáhl se, až mu zapraskalo v zádech. Alice si toho všimla.
„Nepotřebujete masáž?“
Aniž by čekala na jeho odpověď, zavřela knihu a postavila se za něj. Položila mu ruce na ramena pokoušela se o masáž. Uvolnil se a nechal ji. Její jemné ruce měly překvapivě dost síly, aby ulevily jeho ramenům a krku.
„Jste šikovná,“ pochválil ji, když skončila. „A co vy?“ zeptal se a otočil se k ní.

Na očích jí viděl, po čem touží. Postavil se a přitiskl ji k sobě. Volnou rukou odsunul psací stroj, papíry i knihu.
Posadil ji na stůl. Přes hlavu jí přetáhl triko a jedním pohybem uvolnil i podprsenku. Seděla před ním polonahá a sledovala, jak si rozepíná košili. Skončila na stejné hromadě, jako její oblečení.
Tiskla se k jeho široké hrudi. Nohama ho objímala v pase a cítila jeho erekci. Líbal ji na ucho a na krk, postupně ji položil na stůl a ústy i rukama pokračoval na poprsí. Zabořila mu ruce do hustých vlasů.
Lehce rozepl knoflík i zip na kalhotách a stáhl je z ní i s kalhotkami. Ležela před ním nahá a jediné po čem teď toužila bylo uspokojení. Chtislav si sedl na židli a uchopil její nohy zvedl je a roztáhl. Sklonil hlavu k jejímu klínu. Sotva se jí dotkl, zasténala. Dával si záležet, jazykem vylizoval její mokrou pičku, přejížděl až k zadní dírce. Překvapilo ji, jak ji to vzrušuje, anální sex nikdy nezkoušela a ani po něm netoužila. Až do teď. Vrátil se zpět k fazolce vykukující mezi lapličkami.
„Ooohhh…“ vykřikla, když se jí dotkl.
Byl lepší než ve snu. Jeho umění orální rozkoše ji přivedlo k několikanásobnému vrcholu.

Stál před ní. Kalhoty spuštěné ke kotníkům a jeho ocas výhružně trčel nad jejím tělem. Rukama ji hladil po břiše, bocích i ňadrech. Přejížděl i po mokré kundičce, jako by zjišťoval, jestli je připravená ho do sebe přijmout.
„Ano, bože, ano,“ křičela Alice v duchu, „Už ho do mě vraž!“
Chtislav se však k ničemu neměl. Rukou nabíral její vlhkost a roztíral si ji po péru. Několikrát po něm přejel, až se celé lesklo. Sevřel ho v dlani.
Alice už se těšila, že ho nasměruje dovnitř a vstoupí do ní. Místo toho párkrát zapumpoval a se zachrčením s jí vycákal na břicho. Cítila, jak horké sperma dopadá na pokožku. Vzrušovalo ji to, ta představa, že je tak nadržený, že to nevydržel a udělal se na ni.
Dál ji volnou rukou hladil, rozmazával po ní bílou nadílku a něco u toho tiše šeptal. S posledním tahem jeho prstů, s posledním slovem z jeho úst, jako by se v pokoji lehce setmělo a ochladilo. Jen to semeno ji na břiše hřálo, téměř pálilo. Najednou si uvědomila, že obrazec namalovaný na jejím břiše je pentagram. Zatočila se jí hlava a přestala vnímat okolí.

Když přišla k sobě, ležela ve své ložnici na posteli a na sobě měla bílou noční košili. Marně se snažila vybavit si, co se stalo a jak se tam dostala. Jediné, na co si vzpomínala byl divný sen.

Slyšela jedoucí auto. Vyběhla z lesa na silnici, ve tmě a v bouřce. Měla na sobě jen noční košili. Auto propásla jen o pár sekund. Stála rezignovaně na silnici a dívala se, jak auto mizí ve tmě.

Zatřásla hlavou, aby se vzpamatovala. Vstala z postele, vzala si župan a zamířila do kuchyně. Přepadl ji hlad, jako vždy po sexu. Zamířila do kuchyně, aby si našla něco k snědku.
Na stole na ni čekala připravená svačinka i vzkaz. Alice se posadila ke stolu, přitáhla si talíř se sendviči k sobě a nalila si připravenou kávu, ze které se kouřilo. Jakmile zahnala pocit hladu, podívala se na vzkaz.

Přeji dobrou chuť. Jsem v přístavku a chystám dřevo, za chvíli budu zpátky. Ničeho se neboj a knihovna je ti k dispozici. Chtislav.

Najednou si Alice uvědomila, že to, co jí celou dobu schází je klapot psacího stroje. Zaposlouchala se do zvuků domu. Slyšela neutuchající kvílení a naříkání větru. Vrzání domovní konstrukce namáhané větrem i občasné nárazy a bouchání větví. Navzdory ujišťování, že jsou v domě sami a v bezpečí, měla neodbytný nepříjemný pocit, jakési mrazení v zádech a nervozitu.
„Uuuíííí…“ ozvalo se odkud si z domu. Fantazie jí k tomu přihrála tělo týrané ženy, která z posledních sil naříká.

Alice popadla nůž a vydala se na průzkum domu. Opatrně procházela chodbou a nahlížela do jednotlivých místností. Přišla ke dveřím do sklepa. Ozvalo se další zakvílení. Alice sebou trhla leknutím. Rozhlédla se kolem sebe.
„Odkud to asi šlo?“ přemýšlela s rukou na klice dveří do sklepa.
Nádech, výdech a pomalu zkusila dveře otevřít. Až při třetím pokusu jí došlo, že jsou zamčené. Posunula se dál, ke schodům do patra.
Co by si pomyslel Chtislav, kdyby ji tady takhle viděl? Jak se s nožem v ruce plíží po domě… Na druhou stranu se tu má chovat jako doma.
Z opatrnosti se chtěla ujistit, že se Chtislav ještě nevrací. Od vchodových dveří stála jen několik kroků.
Jen vyhlédnu ze dveří. Když ho uvidím, zkusím mu pomoct, když ne, vyběhnu rychle nahoru.
Stejně jako dveře do sklepa, ani vchodové dveře se neotevřely.
Proč mě tady zamknul? Co se to děje?

Vyběhla rychle po schodech do patra. Otevírala jedny dveře po druhých a nahlížela do dlouho nepoužívaných pokojů. Dveře na půdu ale zůstaly zavřené, znovu zabrala za kliku, ale ani tak nepovolily. Poslední místnost, která ještě zbývala, byla jeho ložnice. Už měla ruku položenou na klice, když v tom okamžiku zahřmělo. Nadskočila leknutím a upustila nůž. Ten zarachotil po podlaze.

„Jsi v pořádku?“ ozvalo se zdola. Chtislav se vrátil.
„Jo, jo, jsem, nic mi není.“
„Co tam nahoře děláš?“ zeptal se.
V jeho hlase kromě otázky znělo i cosi jako obava nebo dokonce i hrozba.
„Něco divného jsem zaslechla, tak jsem se šla přesvědčit, co to bylo.“
„Aha. A co jsi zjistila?“
„Nic, nejspíš to byl jen vítr. Nebo ta kočka…“
„Tak vidíš.“

Alice seběhla dolů, aniž by odhalila tajemství Chtislavovy ložnice. Nůž schovávala za zády. Chtislav vyskládal donesené dřevo do kuchyně i do pracovny.
„Ještě něco tobě do ložnice,“ prohlásil, „mám to tam připravené, jen to posbírám a přinesu.“
„Dobře, děkuju.“

Za Chtislavem zaklaply dveře a Alice viděla, jak rychlým krokem mizí kdesi za rohem domu. Už se za ním chtěla vydat, ale stačilo otevřít dveře a opřel se do ní ledový vítr, který proti ní hnal kapky deště. Jít za ním v noční košili a županu nevypadalo jako dobrý nápad. Snad někdy příště. Na to, aby se vrátila k jeho ložnici neměla dostatek času.
Hlavou jí vrtalo, co asi před ní schovává a proč ji zamknul. Cítila se trochu v pasti, přestože na ni byl hodný a k jakýmkoli obavám jí nedal záminku. Snad jen ty podivné sny a postava v bílé košili. Rozhodla se, že musí projít i zbytek domu.

Chtislav po zbytek dne pracoval a Alice si četla, nebo se spíš o to pokoušela. Každou stránku četla nejméně dvakrát, protože neustále pohledem sklouzávala po jeho těle. Vzpomínala na jeho tvrdé péro, na to, jak ji pocákal. Cítila, jak z těch myšlenek vlhne a jediné po čem toužila bylo, aby si ji vzal tady a teď, aby ji znovu položil na stůl ale tentokrát, aby ji pořádně ošukal. Tetelila se blahem, když si jen představila, jak do ní tvrdě vráží ten tlustý ocas.

Nestihla uhnout pohledem a Chtislav si všiml, že se na něj dívá. A podle úsměvu bylo naprosto jasné, že uhodl, na co myslí. Alice se zvedla a doufala, že na křesle po ní nezůstane vlhká skvrna. Omluvila se, a i s knihou vyrazila do kuchyně pro nějakou večeři a pak do své ložnice.
Zavřela za sebou dveře ložnice, opřela se o ně zády a svezla se na zem. V jedné ruce knihu, v druhé talíř s večeří a v hlavě zmatek. Celé tělo jí hořelo touhou, touhou po cizím muži. Bradavky bolestivě nalité vzrušením, mezi nohama mokro, jako by se pomočila. Úplně cítila, jak jí to teče po stehnech.

Odložila na zem, co držela a přitáhla si nohy k tělu. Objala se rukama.
„Co to je? Co se to děje?“ říkala si pro sebe. „Takhle nadržená jsem ještě nikdy nebyla. Ani jako puberťačka, a to jsem se nijak nedržela zpátky.“
Hlavou se jí mihla vzpomínka na dobu, kdy ztratila panenství. Doma sice potají masturbovala už dávno, ale sexu se nějak bála. A když o to konečně ve dvaceti přišla, nemohla se toho nabažit. Byla schopná souložit klidně pětkrát za den a klidně to prokládala masturbací. I přesto se to ani vzdáleně neblížilo tomu, jak se cítila teď.