Poezie

V kterém čase a kde si žijemého štěstí vznosná bílá amfibieproč na zádech mne pálí slasti mrázkdyž v tobě kořením jak zimostráz…Ač pouhopouhý krušpánekpřec ráda zveš mne na zámekjiž mnohé roky a i dnesna smyslné touhy dlouhý ples…Přilétám vždy a vskutku rádco bouřňák tvé vášně kamarádbych za žhavého mrazeníukojil to smyslů libé soužení…Však dnes ač

Milý můj, tvrdě stůj,vstupuj však hluboko a vždy dlouze,milý můj, tvrdě stůj,nikdy se nevzpouzej mé žhavé touze,milý můj, tvrdě stůj,rytmus můj následuj vždy věrně,milý můj, tvrdě stůj,rozkoši radostně odváděj berně,milý můj, tvrdě stůj,když tajemná má rozeta,milý můj, tvrdě stůj,jen tebou chce být oseta,milý můj.